Jak na vykuřování? Aneb vonné dýmy u vás doma

Seriál vykuřovadla – 2. část

V minulém díle Vykuřování vonnými dýmy? Překvapí vás svou funkčností! jsme nahlédli pod pokličku prastaré metody očisty prostor. Druhý díl už bude ryze praktický. Včetně mých vlastních zkušeností a poznatků z praxe s vykuřováním. Osobně radím používat citlivě rozum i rozumně cit. Ostatní už přijde a váš čich vás povede…

Těšit se můžete na:

• Základní vybavení pro domácí vykuřování
• Praktický návod, jak na to, i s obrázky

Tip redakce: Speciální články o svátečních rituálech spojených s vykuřováním a praktická videa s návody, jak správně vykuřovat, jsem publikovala v rámci vzdělávacího programu Bylinky našich babiček 1 a 2.

Začínáte? Potřebujete základní vybavení

Vykuřovadla, tedy rostlinný materiál na pálení, se dělí do tří základních skupin – pryskyřice, byliny, dřeva. Každá z nich má specifické potřeby, například různou teplotu pro to, aby začala vydávat vůni. Vykuřování na uhlíku se hodí pro pryskyřice a většinu dřev. Je intenzivnější a produkuje více kouře. Pícka je jemnější, používá se pro sušené byliny a vybraná vzácná dřeva (např. santal či orlářka). Vonné látky se spíše vypařují, než pálí. Každý z těchto způsobů má svoje výhody. Nejdříve popíšu variantu s uhlíkem. Vykuřovací pícku nebo její obdobu, v níž se materiál zahřívá nad svíčkou, přiblížím trochu později.

Kromě toho, co budete pálit, potřebujete minimální vybavení:

• Nádobu neboli kadidelnici
• Izolační vrstvu pod žhavý uhlík, používá se mořský písek nebo nerafinovaná sůl
• Uhlíky

Kadidelnice je ideální z keramiky, může však být i kovová, musí vydržet dosti vysokou teplotu, dobré je, pokud má kadidelnice nožky. Kovové kadidelnice někdy mají nahoře mřížku, pak stačí žhavý uhlík položit přímo na ní.

UPOZORNĚNÍ – při domácí práci s vykuřovadly buďte zodpovědní a přiměřeně opatrní. Pracujete s otevřeným ohněm, nenechávejte ho bez dozoru. Pokud potřebujete poradit, oslovte kvalitního prodejce vykuřovadel.

Žhavíme – vykuřování na uhlíku

Pokud máte nádobu bez vrchní mřížky, pak do ní nasypte izolaci ve vrstvě přibližně 2 cm vysoké (sůl nebo písek se nemění po každém vykuřování).

Zapalte uhlík, ty moderní rychlozápalné obsahují látku, která rychle chytne a jakoby „proprská“. Pak je třeba chvilku počkat, až původně černý uhlík na povrchu zešedne a uvnitř se rozžhaví. Trvá to pár minut.

Na rozžhavený uhlík dejte z počátku vykuřovadla méně (kousek velikosti 1 – 2 zrnek rýže), přidávat můžete posléze. Množství produkovaného kouře se liší dle druhu vykuřovadla. Než na uhlík „naložíte“, je dobré vědět, co vás čeká. Třeba piniová pryskyřice je na množství kouře vyloženě mistr.

Použití vykuřovací pícky či její obdoby

Pro vykuřování bylin a vonných dřev (orlářka drahocenná, palo santo, santalové, cedrové, guajakové dřevo) je lepší méně intenzivní vykuřování za pomoci tepla čajové svíčky. Vykuřovadla se v tomto případě sypou rovnou na kovové sítko nad svíčkou. Vůně jsou pak subtilnější, kouř minimální.

Pícka se dá pořídit hotová nebo si můžete vytvořit originální variantu. Na fotkách je můj tip ze skleněného svícnu a nerezového sítka do dřezu či propíchaného alobalu. Šikovná je i aromalampa se samostatnou mističkou, pak stačí místo misky nasadit alobal. Třeba vás napadne i něco dalšího. Občas je ještě potřeba si trochu pohrát se vzdáleností vykuřovadla od svíčky tak, aby vše fungovalo.

Dračí krev a kadidla, ověřená „čistidla“

Na hrubou práci se mi nejlépe osvědčuje dračí krev doplněná a zjemněná kadidlem. Pryskyřice se dají zkombinovat s některou ze silně očistných bylin jako je tymián, šalvěj nebo rozmarýn.

Pryskyřice zvaná dračí krev pochází z tropické palmy, má typickou tmavě rudou barvu a zvláštní  výraznou vůni, trochu mechovou, trochu železitou. Její otisk zůstává dlouho v prostoru. V současnosti jsou k dostání tři varianty ze Sumatry, Pákistánu a Jemenu. Postupně jsem je vyzkoušela, každá voní trochu jinak, kvalitní očistu zajistí všechny.

Je to jako s jinými druhy vykuřovadel, pokud si něco oblíbíte, je pravděpodobné, že budete chtít testovat různé varianty. Typický příklad jsou kadidla, pryskyřice z vysoce odolných stromů Boswellia a snad nejpoužívanější vykuřovadlo vůbec. Sehnat jich můžete mnoho, liší se druhem kadidlovníku, místem původu i kvalitou pryskyřice. Ze začátku možná žádný velký rozdíl nezaznamenáte a také si asi hned nepořídíte pět různých kadidel. Ale časem, osloví-li vás jeho vůně, budete zkoušet další. Obecně jsou za nejlepší považována ta z Ománu. Já si aktuálně oblíbila více ta indická, zemitější. Novým objevem je pro mne kadidlo etiopské, krásně žluté, lehké a sladké. A mimochodem bible mluví o kadidle na 22 místech.

Moji kouřoví favorité ze světa stromů jsou jemně dřevité vůně jalovců a cedrů. Tato dřeva doporučuju pro začátek společně s kadidly i klientům. Krásně voní, působí na více úrovních a dobře se s nimi pracuje.

Známé je také ločidlo neboli čertovo lejno. Možná jste o něm slyšeli jako o koření, je účinné na podporu trávicího systému a používá se v indické kuchyni. I to jsem si k vykuřování pořídila, ale ještě nikdy nepoužila. Nějak mne odrazuje popis jeho „vůně“ jako česnekové. Ovšem na „zlé duchy“ typu upírů bude jistě funkční.

Tip redakce: Naučte se používat vykuřování s lehkostí v rámci programu Bylinky našich babiček 1 a 2.

Čistíme od podlahy a nezapomínáme větrat

Já osobně doporučuji očistit místa, kde cítíme „těžkost“. Prostory, v nichž by nám mělo být dobře a z určitých důvodů není. V případě cílené očisty je pro výběr konkrétních vykuřovadel důležitý záměr. Tedy co a proč hodláte čistit. Osobně volím jiná vykuřovadla pro každodenní jemnější čištění než pro intenzivní „hloubkové“. A liší se i postup, hlavně co se týká množství a intenzity kouře.

Pořádná očista vyžaduje, aby fungovala, dostatek kouře, hodně a všude. Nešetříme, ale je potřeba větrat. Jak normálně radím sypat na uhlík jen malé množství, tak při pořádné očistě klidně 3 hrachy i víc. Důležité je celý prostor poctivě obejít, začít u země, nevynechat žádný roh atd.  A po „vykouření“ opravdu důkladně vyvětrat. Pokud to jde, prostor i opustit a nechat otevřená okna aspoň na 10 minut. Pro důkladné vyčištění doporučuji postup aspoň 3x zopakovat, a to v rozmezí několika dnů.

V příští části seriálu se více dozvíte o rozdílech mezi vonnými tyčinkami a vykuřovadly. A také se blíže seznámíte s vybranými druhy pryskyřic, dřev a bylin vhodných k vykuřování.

Další díly seriálu:

• 1. část seriálu – Vykuřování vonnými dýmy? Překvapí vás svou funkčností!
  
• 3. část seriálu – Top 15 nejznámějších vykuřovadel

Autorka článku a fotografií: Kateřina Polívková, Dobré vůně, kontakt: dobrevune(zavináč)gmail.com.

Literatura: 15. RÄTSCH, Christian, 16. STORL, Wolf-Dieter. Foto: autorka.