Kateřina Polívková Při práci s bylinkami k vykuřování často narážím na fakt, že ty “nejobyčejnější” známé z každodenního používání v kuchyni, disponují až extrémní sílou v podobě éterického oleje či zapálené jako vykuřovadlo. Osobní zkušenost mi potvrdila, že některé byliny nám prostě nedovolí s nimi pracovat, je pro ně třeba “dozrát”. Přesně, jak o tom píše Wolf-Dieter Storl. U mne to byly právě tyto kuchyňské.
Trochu jsem se zamyslela nad tím, proč tomu tak asi je, kde se právě v zelených přísadách do salátů a polévek bere jejich moc. Řeč bude o šalvěji, mátě, meduňce, tymiánu a dalších, celkem 14 bylinkách a kořeních, co zcela jistě znáte, ovšem tentokrát se vám představí v trochu jiných souvislostech… Zkusit můžete i několik jednoduchých vykuřovacích směsí z nich.
Proč se nám zrovna tyhle druhy zabydlely v kuchyních?
Pomalu vrcholí sezóna zelených bylinek a už nastupuje i čas sklízení semínek. Vybrala jsem tentokrát vykuřovadla z rostlinek běžně známých, zde pěstovaných a používaných tradičně při vaření. Mnoho z nich je původně středomořských, nicméně posledních pár stovek let zdomácněly i na našich záhoncích.
Moje poznámky nejsou zrovna vědecké, jde mi spíše o to, pocítit věci v souvislostech i těch lehce skrytých. Tak kdyby to na vás bylo “moc”, přeskočte… 🙂
Z jihu na sever
Právě teplomilnější bylinky dovezené sem z jihu opečovávali ve středověku mniši v klášterních zahradách, kde bylo prostředí více chráněné před vnějšími vlivy. Později se z klášterních zdí rozšířily i mezi běžný lid.
To, že pocházejí z jihu, je podle mne jedním z možných důvodů jejich síly. A silného působení na nás, chladnější severní povahy. Dalším je vyšší obsah aromatických silic, díky němu jsou populární jako dochucovadla, výrazněji totiž voní i chutnají.
A důležité mi přijde právě i to, že s námi tyto byliny dlouhodobě spolupracují právě jako součást naší stravy, naší výživy. Už mockrát jste určitě narazili na to, že léčit (a živit) se máme v první řadě tím, co roste v našem pásmu. Tím, s čím rostli naši předkové.
…
