Veronika Němcová Bylina svatého Jana, nebo chcete-li bylina letního Slunovratu. Bylinka plná slunce, tepla a lásky. Podpora pro období temna i dlouhých zimních nocí, kdy můžeme trpět na deprese či bolavé klouby. Nevhodná pro fotosensibilní jedince a také ženy, které užívají hormonální antikoncepci. Tak bych jednoduše vystihla tuto naší klasickou českou bylinku.
Dlouho jsem přemýšlela, co nového bych vám o ní mohla napsat. A pak mě napadlo, že bych vám na ní mohla spíš něco „ukázat“. Jdu do toho s vědomím, že pravděpodobně nebudu populární.
Podělím se s vámi o mé životní zkušenosti s třezalkou, kterou jsme v naší rodině nikdy nesbírali. Ale už jako žačka 2. třídy jsem ji musela dokázat určit na obrázku pro jednu zdravotnickou soutěž. Líbila se mi. Hlavně ty její pěti-lístečkové květy jako hvězdičky. Ty mi také utkvěly v paměti a staly se pro mne charakteristickým znakem této rostliny.
Také sbíráte intuitivně?
Když jsem pobývala první léto v Tyrolsku, trávila jsem každou volnou chvíli objevováním nových rostlin nebo určováním těch známých, které jsem znala jen z herbářů. Tolik rozmanitosti na jedné louce! Největší poklad však pro mě byl vidět hojnost třezalky. Tenkrát jsem ještě nevěděla, že se z ní vyrábí krásný červený macerát, nasbírala jsem ji tedy na čaj.
Čaj podle Marie Treben na poruchy spánku
Jednu vrchovatou lžičku třezalky na šálek přelijeme vařící vodou, přecedíme a pijeme po doušcích.
Ještěže jsem z té nasušené drogy tenkrát žádný odvar ani čaj nikomu nepřipravila! Až jedna místní žena, která viděla rozvěšené svazečky kolem pece na salaši, se mne zeptala, na co si suším tu jedovatou rostlinu? „Jedovatou? Třezalka přece není jedovatá…“ Na druhý den mi přinesla pravou třezalku tečkovanou.
Když se dnes dívám na třezalku tečkovanou a na starček, se kterým jsem si ji tenkrát zaměnila, nechápu se. A nebo vlastně ano. Před více jak 15 lety jsem třezalku znala jen povrchně, z obrázku, a nasbírala jsem si „ji“ jen podle pocitu, jistá jsem si však nebyla.
Nehledala jsem ji pozorně podle jejích podlouhle vejčitých listů, které mají po obvodě černé tečky stejně jako i okvětní lístky, nebo podle oblé nikoli čtyřhranné lodyhy, jež je určujícím znakem té pravé třezalky. Ani jsem netušila, že když se rozemnou poupata v ruce, zanechají krvavě červenou barvu, jež jí propůjčuje látka hypericin.
…
