Vonný dým z Himalájí přináší moudrost a klid

Himaláje, to není jen bájný (a dnes okupovaný) Tibet, ale mnohem víc. Patří sem Bhútán, částečně Nepál, severní Indie… Všechny tyhle země mají blízko k buddhismu a zapáleným vonným tyčinkám, k bohům i přírodě. Pálení vykuřovadel tady patří ke každodenním životu, k uctění božstev v chrámech i v lidských obydlích. Některé z vůní typických pro tuto jedinečnou a silně spirituální oblast světa přiblíží článek. Pokud nepatříte k milovníkům vykuřování, ale oslovuje vás více aromaterapie, tak mám několik tipů na éterické oleje. A aroma recept na meditační směs i luxusní pečující olejíček pro pány.

Ráda píšu o tom, co jsem zažila na vlastní kůži. Nebo oči či nos. V případě Himalájí je to trochu jinak. Nebyla jsem tam. Doufám, že jen zatím. A že se do téhle části světa někdy podívám. Tedy vlastně moje kůže tam nebyla, fyzicky nebyla. Protože přeneseně jsem tam byla mockrát. Za všechny tyhle „výlety“ zmíním pár knižních a filmových. Možná je taky znáte a taky vás tam přenesly. Filmy Kundun a Sedm let v Tibetu. Z knih pak příběhy Mipama, lámy s paterou moudrostí či putování do Lhasy Alexandry David-Neelové, mé oblíbené spisovatelky a cestovatelky. A velmi významně mě tam přenášejí právě vůně himalájských vykuřovadel. Specifické, výrazné, něčím jakoby drsné, zklidňující a spojující nás s podstatou, se smyslem života.

Ženy v Bhútánu, spirituální atmosféra dýchá i z obyčejného života,

Vůně klidu a moudrosti

Z poslední doby je to například vůně vysokohorského rododendronu – pěnišníku (Rhododendron anthopogon), který s oblibou pálím doma po ránu na očistu i přivítání nového dne. Nebo večerní, silně zklidňující a tajemná vůně jatamansi (Valeriana jatamansi). Čím dál více milovaný, ovšem také čím dál dražší santal bílý (Santalum album).

Z éterických olejů pak krásná, hladká vůně himalájského cedru či výrazná, drsně zemitá (a zdaleka ne každému libá) vůně nardu. Nejvyšší horský masiv světa prostě voní jinak než úrodné nížiny nebo rozverné tropy. Himaláje pro mě voní klidem a moudrostí.

TIP redakce: Potřebujete k vykuřování manuál? Láká vás, jen nevíte jak na to? Tak buď prostudujte náš seriál. Anebo přijďte na některý můj praktický kurz! Což je stejně nejlepší, protože jednou vidět a zkusit je jako stokrát číst…

Příroda srolovaná do tyček

Tibetské vonné tyčinky vypadají i voní odlišně než ty klasické indické. Dnes většinou nepocházejí z Tibetu, ale z tibetských klášterů v severní Indii. Podobné vonné tyčinky se produkují i v Nepálu a Bhútánu. Jsou opravdu z himalájských bylin, rolují se stále ručně bez použití bambusové štěpiny, takže jsou tlustší a nepravidelné. Často je skutečně vyrábějí mniši v klášterech a jejich prodejem se kláštery podporují.

Tajné klášterní recepty

Někdy jsou receptury tajné a patří k tajemstvím daného kláštera. Tyhle tyčinky mohou mít skutečně léčivou sílu, jednak díky použitým rostlinám, jednak díky „posvátnému“ přístupu k jejich výrobě (recitace manter, rituální čistota apod.). Jen není jednoduché najít tu správnou a pravou kvalitu. Vonné tyčinky jsou prostě taky „byznys“. A důležitá informace, kterou často opakuji, kvalitní tyčinky prostě nemohou stát 20.- Kč.

Nejčastěji používané přísady v tomto typu tyčinek jsou: nard, šafrán, červené a bílé santalové dřevo (velký rozdíl mezi těmito dvěma ingrediencemi dále vysvětlím podrobně), orličín, guggul, kafr, kardamom, sal, pěnišník, vetiver a jalovec.

Přírodní vykuřovací copánky

Další formou, jak pálit bylinky, mohou být tzn. vonné vykuřovací copánky dhupaya. Na jemný prášek nadrcené rostliny a dřeva se speciální způsobem zabalí do jemného rýžového papíru a pro použití jednoduše zapálí na jednom konci. Tyhle copánky jsou nepálskou specialitou a plní se většinou směsí himalájského jalovce a santalu.

TIP redakce: Rozhovor Kouzla vůní s Michaelem Rymerem, hlavním českým dovozcem těchto a dalších vykuřovacích produktů.

Typické tibetské vonné tyčinky, tuze voňavé!
Nepálské vykuřovací copánky dhupaya.

Vykuřovadla Himalájí

I když se s vykuřovadly přátelím už velmi dlouho, neznám zdaleka všechna dobře a zblízka. Proto jsem je zde rozdělila. Všechna také z himalájské oblasti nemusí pocházet, ale patří k místní tradici, protože se po dlouhou dobu dovážela a byla zde používána (např. santal, skořice, pepř).

Obrázkový přehled vybraných himalájských vykuřovadel z mojí sbírky.

Ta, která znám velmi dobře

Himalájský jalovec (Juniperus recurva)

Základní složka tibetských tyčinek a nejdůležitější vykuřovadlo oblasti vůbec. Tento vysokohorský jalovec roste nad 3000 m n. m., vytváří husté typické porosty, v nichž dle místních „sídlí bohové“. Vykuřuje se dřevem, to je tmavší i výraznější vůní než z jalovců například evropských. Působí silně očistně, používá se při duchovních obřadech, ale i jako repelent. Jeho vůně je dřevitě pryskyřičná, silná a vyloženě příjemná.

Z keřů jalovce se dále pálí i zelené větvičky a plody (jalovčinky). Vůně z těchto částí je více svěží a pryskyřičná, nese více „zelené“ energie.

Himalájský cedr (Cedrus deodara)

Je posvátným stromem se širokým využitím. Jeho dřevo se dříve používalo jako vysoce kvalitní a trvanlivý stavební materiál (nábytek, svatyně, mosty).

K vykuřování se nejvíce (i jako přísada do tyčinek) používá právě jeho dřevo, ale i pryskyřice a jemné jehličí. Známý je i éterický olej podobný cedru atlaskému.

Vůně toho majestátného stromu přináší klidnou sílu, dodává chybějící energii, dělá dobře našim nervům a sebevědomí. Je trochu zemitější než u cedru atlaského, ale velmi, velmi příjemná, dřevitá, balzámová.

Pěnišník (Rhododendron anthopogon)

Pěnišník vousokvětý prý zlepšuje karmu celé rodiny.

Jde o speciální vysokohorský rododendron, i když tyto nádherně kvetoucí rostliny jsou rozšířené po celém světě a patří k ozdobám botanických zahrad i zahrad soukromých. Na jaře kvetou obrovskými typickými květy. Spatřit jejich kvetoucí porosty v Nepálu patří mezi turistické atrakce.

K pálení se využívají listy a větvičky. Jako vykuřovadlo patří k běžnému životu, je ideální vůní pro ranní očistu, ochranu domu i členů rodiny, zahnání nemocí, údajně i pro zlepšení karmy. Vůně je jemná, teple kořenitá s ovocnými tóny, pouze tyto vysokohorské druhy obsahují významnější množství vonných silic. Posiluje srdce a krevní oběh, podporuje energetický systém, právě proto se používá spíše pro ranní vykuřování.

Borovice himalájská (Pinus roxburghii)

Borovice jsou nepřehlédnutelné stromy rozšířené po celém světě. Všude kde rostou, jsou považovány za posvátné, za symbol síly, dlouhověkosti a zdraví. Navíc jsou maximálně využitelné. K vykuřování se používá jehličí, kůra a pryskyřice. Z himalájské borovice seženete kůru nebo pryskyřici. Kůra má jemnou, dřevitou vůni s dotekem ambry. Pryskyřice je drsnější, typicky lesní, více pryskyřičná, hodně kouří, použijte jen malé množství (velikosti zrnka rýže).

Vonný dým borovic je skvělý pro náš dýchací systém (pro prevence i v případě nemoci), má silné dezinfekční účinky. Posiluji naši psychiku, dodává sílu a houževnatost.

Santal bílý (Santalum album)

Podle všeho vůně santalu zahání veškeré myslitelné zlé duchy. Prohlubuje meditaci, probouzí inteligenci, pomáhá transformaci energií v těle. Vůně santalu bílého je ztělesněním posvátnosti, je to vůně, jaké se prostě nic nevyrovná.

Santalovník patří v Indii k ohroženým druhům, obchod s ním je pod kontrolou vlády, jeho cena stále stoupá. Existují levnější varianty santalového dřeva z Afriky, Austrálie či Indonésie, ale jejich vůně, i když krásné, nedosahují na aromatickou nádheru toho indického. Podrobně jsme o santalu psali v sérii Roberta Tisseranda.

Santal červený (Pterocarpus santalinus)

Křídlok santalový, malé stromy rostoucí v Indii a na Srí Lance, jejich dřevo je považováno za bratra bílého santalu. Osobní zkušenost mám s jiným druhem křídloku (Pterocarpus soyauxii) z Afriky, který se aktuálně prodává jako červený santal. Vykuřovadlo je to příjemné, vůně hezky dřevitá, teplá a sladká. Ale bílý santal mi tedy nepřipomíná ani trochu. A různé druhy křídloků rostou po celém tropickém pásmu kolem Země.

Sal (Shorea robusta)

Hořící pryskyřice Sal, její dým údajně napomáhá změněným stavům vědomí.

Údajně se Buddha narodil právě pod tímto stromem. Je oblíbeným vykuřovadlem tibetských šamanů při ceremoniích.

Otvírá naše vědomí, dodává sílu duševní a fyzickou. Jedná se o pryskyřici typickou pro himalájskou oblast.

Její vůně je silná, tajemná, animální, hodně vzdáleně připomíná indická kadidla.

Nard (Nardostachys jatamansi)

Úžasné vykuřovadlo s typickou vůní, které v současnosti z ekologických důvodů není k sehnání. V místech výskytu patří ke chráněným druhům, kterým hrozí zánik.

Ta, která kolem mě jen zlehka prošla

Asant – čertovo lejno (Asa foetida)

Pryskyřice typické výrazné česnekovo cibulové vůně používaná pro vymítání zlých duchů na všech úrovních.

Pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris)

Jedna z nejsilnějších ochranných a šamanských bylin vůbec, jak historicky, tak geograficky. V tibetské medicíně je i významným léčivem. Má mnohovrstevné působení. Tyto vysokohorské druhy mají silnější účinky i výraznější vůni. Doporučuji pelyněk používat s rozmyslem a velkým respektem, právě pro jeho silné působení.

Jeho vůně je bylinná, typická, nezaměnitelná, očistná na všech možných rovinách.

Skořice cassia čínská (Cinnamomum cassia), skořice šedá nepálská (Cinnamomum glaucescens)

Skořice jsou oceňované pro svou sladkou vůni a povzbuzující, prokrvující účinek. Používá se kůra či sušené květy (cassia) nebo plody (nepálská). Dodává dobré rozpoložení, má i afrodiziakální účinek. Obě tyto skořice jsou jemnější nežli silná skořice cejlonská.

Pepř černý (Piper nigrum)

Tohle pikantní koření nečekaně krásně voní při vykuřování i v podobě éterického oleje.

Ideální vykuřovadlo pro vnitřní chlad, nedostatek odvahy a duševní prázdnotu. Pochází z tropických oblastí.

Cypřiš himalájský (Cupressus torulosa)

Dřevo himalájského cypřiše se často spaluje ve svatyních, ve vykuřovadlech a tyčinkách se kombinuje s jalovcem. Stálezelený cypřiš je stromem smutku a smrti, vysazoval se v místech odpočinku mrtvých, pálil se v jejich ohni. Dožívá se vysokého věku, údajně přes 1000 let. Jeho kouř je vůní ochrany před démony, zlými kouzly a kletbami. Pomáhá smíření se s umíráním a smrtí.

Vrcholák arjuna (Terminalia chebula)

Jeho plody (nazývané „Buddhovo ovoce„) jsou typickou součástí léčiv tibetské medicíny. Jako vykuřovadlo má uklidňující a silně harmonizační účinky. Jeho vůně je velmi jemná, sladce ovocná, lehce pryskyřičná. Používá se kůra a sušené plody.

Tibetské modlitební praporky ve větru, utlačovaný Tibet si zaslouží naši pozornost a třeba i tichou modlitbu.

V sobotu 10. března bylo smutné výročí čínské okupace Tibetu. Tibeťané jsou pro mě symbolem dlouhotrvajícího boje za svobodu politickou i duchovní. Informace o současné situaci v Tibetu a o zvůli a agresi čínských okupantů přináší tento dokument.

Éterické oleje s nádechem Himalájí

Cedr himalájský (Cedrus deodara)

Vhodný do směsí k meditace, zlepšuje dýchání. Tonizuje lymfatický systém, na celulitidu a otoky, při stresu, úzkosti, únavovém syndromu. Hojivý na kůži, k péči o vlasy (lupy, mastné vlasy, padání vlasů).

Nard (Nardostachys jatamansi)

Doporučuje se na křečové žíly a hemeroidy, podporuje krevní oběh, tonizuje srdce při arytmii, stimuluje hormonální systém. Harmonizuje nervový systém.

Santal bílý (Santalum album)

Protiinfekční, pomáhá při kašli a chronické bronchitidě, na křečové žíly a hemeroidy, na nervové bolesti. Antidepresivní, na podrážděnost a napětí, uvolňuje, harmonizuje.

Kadidlo indické (Boswellia serrata)

Protizánětlivé, analgetické, stimuluje imunitu, pomáhá vykašlávání, uvolňuje plíce, prohlubuje dýchání. Regeneruje kožní buňky, při léčbě ran. Na revmatické bolesti. Meditační a protistresové.

Skořice šedá plody (Cinnamonum glaucescens)

Skořicovou kůru známe, ale tohle? Tak vypadají plody skořice šedé z Nepálu.

Vůní je tento éterický olej odlišný od známějších druhů skořice (cejlonská, čínská), ale má zajímavé ovocně kouřové tóny a je také jemnější v účinku. Zlepšuje funkci oběhového systému a napomáhá při dýchacích obtížích.

Pepř černý (Piper nigrum)

Trochu nečekaně velmi příjemná, jemná vůně s nádechem pepře. Zklidňující, harmonizující, zahřívací. Působí protizánětlivě a pomáhá při bolestech chladného typu, dále podporuje zažívání, dýchaní. Posiluje naši rozhodnost a odvahu, aktivní meditační vůně.

Recept: Pečující exkluzivní olej pro pány

Tenhle olejíček lze krásně použít i na knír či plnovous. Jemně vetřít opravdu malé množství (1 – 2 kapky) do vousů či na pleť. Jako základ doporučuji kombinaci půl na půl jojobového a moringového oleje. A stačí použít 10 ml lahvičku, přece jen muži se tolik nemažou…

  • 1 kapka santalu
  • 1 kapka cedru

Recept: Aroma směs Klid velehor

Do difuzéru nebo aromalampy je skvělá k meditaci či prostému večernímu rozjímání nad smyslem života, vesmíru a vůbec. Pokud nemáte cedr himalájský, klidně použijte cedr atlas. Stejně tak kadidlo, není-li u vás dostupné indické, změňte na kadidlo jiné. Nard ničím nenahradíte, je to jedinečná vůně s mimořádným účinkem.

  • 3 kapky cedru himalájského
  • 2 kapky nardu
  • 2 kapky kadidla indického

Ze stejné kombinace můžete namíchat i večerní masážní olej do 30 ml nosného oleje (mandlového například).

  • 5 kapek cedru
  • 3 kapky nardu
  • 4 kapky kadidla
Rostlinní průvodci himalájských vůní a moje artefakty k tématu.

K psaní tohoto článku jsem postupně pálila himalájský cedr i jalovec, červené i bílé santalové dřevo, pěnišník a pryskyřici sal, k tomu popíjela čaj z Darjeelingu…

Prostě ta pravá himalájská atmosféra. Přeji ji i vám, zvlášť ve chvílích, kdy chybí vnitřní harmonie nebo se ztrácíte v naší „divoké“ technologické době. Mě se to tedy občas stává a vím, jak dobře dokáže vonný dým ukonejšit.

Jako vedlejší produkt tohoto textu se stalo, že jsem si objednala pro mě zcela nový a neznámý éterický olej z pelyňku černobýlu a nepálského rododendronu. Tak asi tak…

Autorka článku: Kateřina Polívková. Foto: Pixabay.com a autorka.

Zdroje a použitá literatura:

  • RÄTSCH, Christian. Vykuřovadla – Dech draka. Praha: Kořeny, 2016. ISBN 978-80-905766-8-1.
  • NOE, Marie. Aromaterapie do kapsy: malá encyklopedie éterických olejů.
    Praha: One Woman Press, c2014. ISBN 978-80-86356-49-5.
  • www.vykurovadla-rymer.cz/ [online]. [cit. 2018-03-10].

Kadidlo, dar lidem i oběť bohům

Pryskyřice stromů rodu Boswellia má více jmen, je známá jako kadidlo, olibanum či frankinsence. Kadidlem obdarovali tři mudrci čerstvě narozeného Ježíše v Betlémě, tuhle historku asi známe všichni. Ovšem v bibli je kadidlová pryskyřice zmiňována na mnoha dalších místech. Jako vzácná oběť byla pálena i pro většinu před-křesťanských božstev. Vůně kadidla se prostě line historií lidstva už tisíce let.

A po celou tu dobu kadidlo přináší klid, čistotu i spojení s bohy. Působí na psychické, fyzické i duchovní rovině. Dnes se kadidlo objevuje v různých formách. Seženete pryskyřici, éterický olej, extrakt v alkoholu či kapslích, to vše z několika druhů kadidlovníků. Každá z těchto podob kadidla má trochu jiné použití, působení i odlišný obsah účinných látek. A toto je důležité mít na paměti při hledání “toho pravého” kadidla právě pro vás. Tímto článkem vám s tím chci trochu pomoci. A nezůstane u jednoho, v hlavě už mám pokračování o dějinách kadidla.

Kadidlo jako dar přírody lidstvu

Stezka obchodníků s kadidlem je jednou z nejstarších dopravních cest mezi Východem a Západem. Kadidlo se z Arabského poloostrova transportovalo směrem na Západ, ale i do Číny a Japonska. Dávné kultury vonný kadidlový dým hojně využívaly jak v náboženství, tak i v běžném životě. Dnes už je dokázáno, že kadidlo má celou řadu zdravotních benefitů. Což je určitě důležitým faktorem jeho historické popularity. Nejnovější studie zkoumají účinky látek obsažených v kadidle na mnoho lidských (i zvířecích) neduhů, mimo jiné na omezení růstu rakovinných buněk. Vědecky se tak potvrzuje to, co lidstvo na sobě už dávno nespočetněkrát ověřilo. Tedy to, že je velkým darem přírody člověku.

Vcelku nenápadná pryskyřice z kadidlovníku je malým zázrakem

Účinky kadidla stručně

Pryskyřice léčí strom a dalo by se říci, že je jeho “krví”. Jako léčivá je užívána i lidmi. V historických pramenech je mnoho zmínek o využití kadidlové pryskyřice k různým “zdravotním” účelům. Dnes se hodně hovoří o působení éterického oleje. V ajurvédě je tradiční užívání kadidla (pryskyřice) vnitřně (ve formě kapslí, ale i čípků). Předmětem studií je často extrakt z pryskyřice v alkoholu. Ale i když kadidlo je opravdu “magickým” prostředkem, neberme jej jako všelék. Vždy je dobré informace hledat z různých (nejlépe nezávislých) zdrojů, ověřovat je a v případě vážnějších zdravotních problémů konzultovat s odborníky!

Zde jsou účinky kadidla shrnuté pěkně přehledně. 

Na fyzické úrovni

Pozitivně působí na artritidu, záněty (klouby, cévy), dýchací ústrojí (tlumí kašel, bronchitida, nachlazení), hormonální systém a zažívací trakt. Zpomaluje a prohlubuje dýchání (i při stresu), nápomocné je například u porodu či při astmatu. Uvádí se, že posiluje imunitní systém, urychluje zacelování ran, vyhlazuje pokožku a hojí akné. Jako analgetikum je účinné proti bolestem (zuby, vředy, poranění). Snižuje krvácení z dělohy či plic. Funguje jako ochrana před patogenními organismy jak v těle, tak v prostoru. Žvýkání pryskyřice dezinfikuje ústní dutinu.

Na psychické úrovni

Hlavně vůně kadidla přináší výrazné zklidnění například při neklidu, strachu, zahlcení mysli negativními myšlenkami. Pomáhá soustředění a prohlubuje meditační stavy. Podporuje přerušení starých vazeb, přijetí nového a pochopení i poučení se ze špatných zkušeností. V těžkých dobách pomáhá nést tíhu života.

Na duchovní úrovni

Otevírá čakry, hlavně třetí oko a korunní. Pročišťuje vnitřní zrak. Čistí auru a éterická těla, spojuje duchovní a fyzické roviny. Je nositelem duchovního uvědomění. Zajišťuje ochranu.

Tuhé nebo tekuté kadidlo? Je v tom rozdíl

Typické životní prostředí kadidlovníků v Ománu

Doklady o používání pryskyřice jsou historicky dobře zdokumentované. Ovšem u oleje z dávných dob máme jeden háček. Můžeme se dočíst o používání vonného oleje z kadidla, ten však není totožný s dnes používaným éterickým olejem. I když se tuto ničím nepodloženou informaci dočtete leckde.

Destilace, tedy proces jakým jsou v dnešní době oleje získávány, se ve větší míře používá pár desítek let. Jednoduché destilační přístroje jsou z historie známé, ale spíše spojované s alchymií a výrobou alkoholu. Prvními rozšířenějšími aromatickými produkty nebyly éterické oleje, ale trochu překvapivě hydroláty, tedy voda z destilace rostlinného materiálu (hlavně z růží).

A co tedy byl ten vonný olej z kadidla? Nejčastěji pryskyřice rozpuštěná v oleji a používaná tak jako parfém i hojivá mast. Pryskyřice obsahuje přibližně 10 až 15 % silice, takže i rozpuštěním se získá relativně silný produkt s výraznou vůní. Zdaleka nejpopulárnější a historicky nejpoužívanější formou kadidla ale je prostá pryskyřice pálená jako vykuřovadlo.

Podrobně rozdíl mezi obsahem látek v pryskyřici (či extraktu z ní) a éterickém oleji vysvětluje Robert Tisserand v článku pro Kouzlo vůní:
“Většina lidí si pořídí éterický olej namísto extraktu. Ale proč? Jedním z důvodů může být nepřeberné množství videí a článků na internetu, podle kterých olej z kadidlovníku obsahuje kyselinu bosvelovou – aktivní protinádorovou látku obsaženou v pryskyřici kadidlovníku. Jenže olej ji neobsahuje z jednoho prostého důvodu, a totiž že molekula kyseliny bosvelové je příliš těžká, není volatilní, a tím pádem do éterického oleje nepřechází. V pryskyřici kadidlovníku je obsaženo několik druhů kyseliny bosvelové, a jejich molekulární hmotnost se pohybuje v rozmezí 450 – 500. Avšak volatilní molekuly – tedy molekuly, které se snadno vypařují – mají molekulární hmotnost nižší než 300.”

TIP redakce: Celý článek o kadidlovníkovém oleji a jeho výzkumu ohledně rakoviny si určitě také přečtěte

Kadidlovník, strom ronící slzy

Vůně kadidla je pro nás často spojené s návštěvou kostela

Porosty kadidlovníků na arabském pobřeží tzv. Silvae byly v antice považovány za posvátné. Nacházela se v nich slavná Artemidina věštírna. Kadidlovníky (Boswellia spp., čeleď Burseraceae – březulovité) jsou malé, vysoce odolné stromy, daří se jim často na nepřístupných a odlehlých místech. Rostou na velmi chudých a suchých půdách takřka z ničeho.

Existuje mnoho druhů kadidlovníků, od nejrozšířenějších (Boswellia sacra rostoucí na Arabském poloostrově a Boswellia serrata pocházející z Indie a přilehlých oblastí) po raritní, rostoucí jen na malých územích (např. Boswellia dalzielli, tzv. Janawhi z Kamerunu). A někdy je těžké druh přesně botanicky zařadit, protože jsou hodně variabilní. U prodávaných pryskyřic proto často najdete kromě latinského i další jméno, bývá to specifikace místa původu nebo tradiční název (například Hougari, Beyo, Betekristian). Je to proto, že místo původu ovlivňuje vůní i kvalitu.

Strom pochází ze Středního Východu a severní Afriky, postupně se rozšířil do Somálska, Etiopie, jižní Arábie i Číny. V současnosti pochází nejkvalitnější sorty kadidla z Ománu.

Sběr pryskyřice se provádí dvakrát ročně

Sběr pryskyřice je typicky mužská a fyzicky i časově náročná činnost. Měla by se provádět jen dvakrát ročně. Je předávána jako rodinná tradice často i stovky let. Pryskyřice se získává speciálním odborným naříznutím kůry, po němž stromy začnou ronit pryskyřičné slzy, které na vzduchu pomalu ztuhnou a vysuší se. Sběrači se pro kadidlo vrací až po třech měsících od naříznutí.

Tato činnost má několik vážných úskalí. Jen se ke stromům dostat vyžaduje často několika denní pochod nehostinnou hornatou krajinou. Řezy je nutné udělat přesně a šetrně speciálním nožem, dokonce se uvádí délka řezu 4,8 cm. Pokud by se kůra narušila nadmíru, strom umírá. Obecně je třeba se k porostům kadidlovníku chovat mimořádně odpovědně. V některých afrických zemích zvítězila hlediska ekonomická (krátkodobou optikou) nad ekologickými a stromy masivní sběry nepřežily. Proto je dobré při spotřebě úžasně vonící kadidlové pryskyřice i éterického oleje myslet na to, kde a jak se kadidlo bere.

TIP redakce: Více o vykuřování a vykuřovadlech v našem seriálu

Františky jsou po kadidle (frankinsence) pojmenované, o tom ale víc v pokračování

Kadidlo je moje téma. A tak budeme pokračovat. Materiálu mám totiž hodně. Ráda se s vámi podělím o svou “vášeň”.

Příště se podrobněji podíváme, na co používali kadidlo naši předkové, ale i k čemu se může hodit dnes nám a jaké konkrétní druhy seženete. Našla jsem i pár zajímavých poznatků z nejnovějších studií.

 

Autorka článku: Kateřina Polívková. Foto: autorka, Pixabay.com.

Partnerem článku je Asociace českých aromaterapeutů:

“Asociace českých aromaterapeutů působí již od roku 1996 poskytuje kvalitní a všestranné vzdělání v aromaterapii široké veřejnosti i profesionálním zájemcům ze souvisejících oborů jako je zdravotnictví, ošetřovatelství, farmacie, rehabilitace, kosmetika či wellness. V Institutu aromaterapie školí odborné aromaterapeuty, které sdružuje v Registru kvalifikovaných aromaterapeutů, poskytuje jim informační servis, rozvíjí jejich vzájemnou spolupráci a podporuje je nadstavbovým vzděláváním. Popularizuje a propaguje aromaterapii v médiích, na odborných konferencích a veletrzích, připravuje speciální programy pro firmy i neziskové organizace.”

Zdroje:

  • MOJAY, Gabriel. Aromaterapie pro léčení duše: jak obnovit emocionální a mentální rovnováhu pomocí esenciálních olejů. Praha: Alternativa, 2009. ISBN 978-80-85993-64-6.
  • NOE, Marie. Aromaterapie do kapsy: malá encyklopedie éterických olejů. Praha: One Woman Press, c2014. ISBN 978-80-86356-49-5.
  • BATŮŠKOVÁ, Radka. Rostliny v Bibli [online]. Olomouc, 2012. Dostupné z: http://theses.cz/id/x75ob1. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Cyrilometodějská teologická fakulta. Vedoucí práce Mgr. Stanislav Pacner, Th.D. [cit. 2018-01-23]
  • FRAWLEY, David a Vasant LAD. Rostliny v ájurvédě: ájurvédský průvodce léčením bylinami. Praha: Volvox Globator, 2006. Mandragora (Volvox Globator). ISBN 80-7207-623-x.
  • RÄTSCH, Christian. Vykuřovadla – Dech draka. Praha: Kořeny, 2016. ISBN 978-80-905766-8-1.
  • skripta Institutu aromaterapie: Svoboda Kateřina. Rostlinné silice I. a II., Barbora Krejčí. Aromaterapie v péči o duši.

Vykuřováním proti kašli

Zdravotní a dezinfekční funkce vykuřování je historicky známá a doložená po tisíciletí. Vykuřování ve školách a v nemocnicích se běžně praktikovalo ještě v první polovině 20. století. V období zvýšeného výskytu nemocí dýchacího ústrojí můžeme ze zdravotních důvodů vykuřovat i dnes. Vyčistíme tak jednak vzduch, ale i sami sebe.

V paměti mi utkvěla historka jedné mé klientky se dvěma malými dětmi. Je na domácí vykuřování celkem zvyklá, provádí pravidelně. Minulou zimu trochu “pozapomněla” a pak se divila, jak moc se zvýšila nemocnost celé rodiny. Přiběhla pro zásoby kadidel a uhlíků a situace se hned citelně zlepšila.

TIP redakce: Jako zasvěcení do používání vykuřovadel vám může posloužit článek Jak na domácí vykuřování.

Pryskyřice jsou tradičními vykuřovadly

Vykouřit si můžete třeba i chodidla

Klasické vykuřování místností a osob je už opět celkem v povědomí. Ovšem jsou ještě další způsoby, jak využít léčivých vlastností vykuřovadel, dnes zapomenuté, ale ověřené našimi předky. Annemarie Herzogová ve své knize Léčivé vykuřování: vonná lékárna pro zdravé tělo zmiňuje tzv. vykuřovací roušky a stoličky. Obě tyhle “techniky” jsou velmi příjemné, speciálně v chladnějším období roku.

Rouška

Připravíme si čistý kus látky, ručník apod. a “nachytáme” do něho kouř. Tkanina zachytí účinné látky i teplo a tento obklad pak přiložíme na postiženou část těla (hrudník, břicho, záda, klouby atd.).

Stolička

V knize je sice uváděna speciální konstrukce, ale jde hlavně o to, že kouř necháme působit na chodidla, tedy i na množství reflexních bodů, které se zde nacházejí. Navíc kůže na ploskách nohou a kolem kotníků je tenká a lépe prostupná nežli jinde na těle. Takže si kadidelnici postavíme tak, abychom si nad ní mohli opřít nohy a kouř směřoval na chodidla.

Zajímá vás vykuřování prakticky? Zvu vás na kurz: Základy domácího vykuřování v listopadu v Praze.

Vykuřovadla vhodná při nachlazení, kašli, rýmě

Bylinky

Dřevo z jalovce je mnohostranným vykuřovadlem s krásnou vůní

V čaji i ve formě tinktur jsme zvyklý je používat. Ale mnoho tradičních bylin na nachlazení funguje i jako vykuřovadla. Benefitem je zde právě očistná funkce prostoru, v němž se nacházíme.

A těchto několik jsem vybrala pro aktuální podzimní období.

  • Tymián – právě tymiánem se vykuřovaly nemocniční pokoje, skvěle čistí i dodává sílu.
  • Divizna velkokvětá – proti kašli a nachlazení.
  • Eukalyptus – pomáhá při nemocech dýchacího ústrojí a na horečky, uvolňuje, projasňuje.
  • Oman – podporuje vlastní léčivé procesy, dezinfikuje a posiluje.
  • Rojovník (není vhodný v těhotenství) – pomáhá při nachlazení a dýchacích problémech, čistí.
  • Jalovec větvičky a dřevo – chrání před nemocemi, dezinfikuje, dodává energii.
  • Bazalka posvátná tulsi – léčí nachlazení a kašel, posiluje imunitu.
  • Galgán – polozapomenutý kořen Galgania officinarum doporučovaný jako všemocný lék od dob Antiky, používaný Hildegardou von Bingen a dodnes prodávaný jako koření. Povzbuzuje energii, léčí dýchací problémy.

Jehličnany

Pryskyřice neboli “smůla” nosí v případě kašle štěstí

Pro “zdravotní” vykuřování se používají tradičně a již velmi dlouho. Můžete použít jehličí, pryskyřici, kůru i dřevo. Pokud si pryskyřici nasbíráte v lese sami, je potřeba ji nechat vyschnout (přibližně rok až dva). Jehličí naopak lze vykuřovat i čerstvě donesené. Jen technická poznámka, pryskyřice jehličnanů hodně kouří, takže přidávejte opravdu po troškách.

Jehličnany obecně posilují dýchání, silně desinfikují, uvolňují zahlenění, dodávají sílu a lepší náladu.

  • Borovice – existuje spoustu druhů, nejspíše se setkáte s borovicí lesní, klečí, pinií či limbou.
  • Smrk
  • Jedle – k vykuřování se užívá nejvíce jedle balzámová a bělokorá.

Pryskyřice

Kadidel existuje mnoho druhů

Pryskyřice tradičně používané k vykuřování jsou silně léčivým prostředkem a účinně desinfikují prostor i tělo. Navíc zklidňují stres a uvolňují. Což z nich činí ideální pomocníky při nepříjemných onemocněních obzvláště dýchacího ústrojí.

  • Kadidlo – k dostání je dnes nepřeberné množství různých druhů, vhodné jsou všechny.
  • Myrha – kromě všech zmíněných vlastností ještě vysušuje, takže pomáhá při zahlenění.
  • Guggul – je vlastně druhem myrhovníku (Commiphora mukul), je více zklidňující a sladší než klasická myrha.
  • Benzoe – tato pryskyřice byla stálicí i na lékárenských pultech, pro své skvělé dezinfekční a expektorační účinky byla nazývána “divotvorným balzámem”. Rozlišují se dva druhy. Siamská benzoe s jemnější vůní a drsnější benzoe ze Sumatry.

 

Autorka článku: Kateřina Polívková, Dobré vůně. Foto: autorka a Pixabay.com.

Použitá literatura:

  • HERZOG, Annemarie. Léčivé vykuřování: vonná lékárna pro zdravé tělo. Přeložil Miroslav HUBÁČEK. Olomouc: Fontána, 2017. ISBN 978-80-7336-889-0.

Partnerem článku je Asociace českých aromaterapeutů:

“Asociace českých aromaterapeutů působí již od roku 1996 poskytuje kvalitní a všestranné vzdělání v aromaterapii široké veřejnosti i profesionálním zájemcům ze souvisejících oborů jako je zdravotnictví, ošetřovatelství, farmacie, rehabilitace, kosmetika či wellness. V Institutu aromaterapie školí odborné aromaterapeuty, které sdružuje v Registru kvalifikovaných aromaterapeutů, poskytuje jim informační servis, rozvíjí jejich vzájemnou spolupráci a podporuje je nadstavbovým vzděláváním. Popularizuje a propaguje aromaterapii v médiích, na odborných konferencích a veletrzích, připravuje speciální programy pro firmy i neziskové organizace.”

Vykuřováním k vášnivějším zážitkům, zkuste voňavé kouzlo lásky a uvidíte

Vůně lásky, sexu, erotiky? Aromatická afrodiziaka! Láska totiž prochází mimo jiné (a hlavně) nosem. Zapomeňte na “španělské mušky” pochybného původu, lépe fungují přírodní rostlinné esence. Třeba ty, kterými rozkvetlé květiny či stromy lákají opylující hmyz. Sice tady neplatí nic univerzálně, každý cítíme jinak, ale… Libé vonné dýmy, vykuřovadla pálená jako součást erotických obřadů mnoha vyspělých kultur napříč časem i prostorem, též stojí za vyzkoušení. Nechte se trochu zasvětit do magie pradávné smyslné kouřové aromaterapie.

Najděte na obrázku kadidelnici! Ano, i ve starém Japonsku se k milování vykuřovalo

Protože afrodiziakální vůně jsou jedním z námětů mých aroma workshopů, mnohokrát jsem nad nimi dumala. A tak vznikl i tento článek s inspirací k vytvoření vlastní vykuřovací směsi pro láskyplné chvíle u vás doma. Možná vás překvapí, že základní suroviny nejspíš už máte. A to v přihrádce s kořením. Skořici, hřebíček, zázvor, vanilku, badyán, kardamom

Biblická Píseň písní, jasně erotická báseň, je plná aromatických přirovnání. A proč asi? Protože vůně k lásce prostě patří.

Tvé údy jsou sadem jabloní granátových s rozkošným ovocem, s henou a nardem, s nardem a šafránem, s puškvorcem a skořicí, se všelijakým kořením, s myrhou a aloí a nejlepšími balzámy.

Koření z kuchyně působí afrodiziakálně

Celer, chilli, česnek k sexy večeři?

Afrodiziaka jako látky podněcující k milostným hrátkám jsou často předmětem diskuzí i testování na vlastních tělech. Upřímně, kdo z nás nezkusil některou z nich? Třeba se dočtete o celeru, že má afrodiziakální účinky a “náhodou” pár dnů na to zrovna celerová polévka… A chilli? Pálí, to ano, ale prý i podněcuje vášně. Česnek také dovede leccos rozproudit, ale musí si ho dát oba zúčastnění. Osobně bych dala přednost spíše večeři ochucené vanilkou a skořicí… O kolika různých bylinkách se dnes říká, že jsou “zelenou viagrou”? Afrodiziaka jsou prostě TÉMA. Tak to bylo, je a nejspíš i bude.

TIP redakce: 7 vůní sexu podle naší redaktorky Xenie Bodorík Pilíkové

Nevypadáme jako pornohvězdy, no a co!!!

Opravdu tolik potřebujeme stimulovat k něčemu, co je přirozené a samo o sobě dost zábavné? To “běžné” nám nestačí a chceme něco víc? Současnost je hodně ovlivněná porno iluzí nemožných výkonů i vizuální dokonalostí, které s realitou nemají společného ani trochu.

Myslím, že ta největší překážka v plném prožívání a užívání si při milování je právě v tom. Nejsme naplno v sobě. Často děláme to, co se očekává. Chceme vypadat tak, jak máme vypadat. Jasně, asi nesděluji nic nového… Jenže opakování matka moudrosti!

Celulitidko, mám tě ráda

Ale… Jak se odpoutat, jak přestat myslet na všechny ty malé věci, co na sobě nemusíme? Chce to maximální lásku k sobě. Mít se rád se vším všudy. Takhle sebeláska se okamžitě a citelně promítá do všech vztahů, samozřejmě a dosti markantně i do sexu. Opakujme sami sobě upřímně několikrát za den “Mám se ráda/rád. Jsem krásná/krásný!”, magie slov vás zkrásní, sledujte to.

Jan Bílý na svém blogu píše: “Bude se to zdát absurdní, ale při veškeré inflaci erotiky, pornografie, po vymizení veškerých sexuálních tabu a nástupu kultu krásných těl, při vší naší orientaci na materiální svět vidím masivní odklon od tělesnosti, tedy od přirozeného vztahu k našemu tělu.”

Vaše bříško vypadá jinak? Nevadí, mějte ho rádi!

Láska prochází nosem

Důležitou součástí milostných hrátek je správná atmosféra, nepochybně i vůně. Právě magie vonných látek nás dokáže jednoduše přenést do “tady a teď”, umí nás sblížit s vlastním tělem a našimi prožitky. A o to tady jde. Věc jednoduchá a zároveň tak spletitě složitá. Někdy…

Nechme vůně, ať nám pomohou. Pusťme si do nosu trochu vonného dýmu. Využijme aromatického umění vyspělých dávných kultur a okořeňme si život. No a teď se konečně dostávám od teorie k praxi. Snad prominete ten předcházející výklad. Přišel mi tak nějak smysluplný.

TIP redakce: Jak je to s čichem? Proč jsou vůně tak důležité? Odpovědi najdete v článku o čichu!

Příroda miluje milování, je její součástí, stejně jako lákavé vůně

Míchání voňavého kouzla

Moje domácí sbírka afrodiziakálních vykuřovadel

Při sestavování té vaší směsi volte vám příjemné vůně. Mix nemusí být zbytečně složitý, na začátek je lepší začít s málem. Domíchat a přidávat můžete vždycky. Poslání směsi se může měnit, někdy potřebujete více nakopnout, jindy zase zklidnit. Chcete-li obzvláště voňavý produkt, zkuste zakápnout pár kapkami éterického oleje ylang ylang nebo geránia a nechte pak minimálně dva týdny dozrát. Směs se esencí krásně provoní.

Ale POZOR, pro někoho to může být až moc. Vaším cílem určitě není způsobit partnerovi bolení hlavy. Na vůních se předem domluvte, ať nedojde ke zbytečnému zklamání…

Technická poznámka: pryskyřice a koření doporučuji nadrtit v hmoždíři. Směsi s vyšším obsahem bylin a dřev je lepší pálit na vykuřovací pícce. Podrobný návod najdete v článku Jak na vykuřování aneb vonné dýmy u vás doma.

Okořenit si život? Ingredience máte v kuchyni

  • Kakaové boby – posilují naši duši a přibližují nás k božstvům. K vykuřování je Indiáni používali běžně, vydávají totiž velmi příjemnou typicky čokoládovou vůni.
  • Koriandr – zklidňuje nervy a pomáhá při bolestech hlavy a depresích. Z koriandru připravovali nápoje lásky Řekové i Římané. V Pohádkách tisíce a jedné noci se semena koriandru používala k vykuřování při obřadu lásky. Jako afrodiziakum ho zná i německé lidové léčitelství.
  • Skořice – zvyšuje energii, přináší radost. Patří od starověku k nejvíce používaným aromatickým látkám. Nejlepší skořice pochází z Cejlonu. Má hřejivé a prokrvující účinky. K vykuřování se však lépe hodí sladší a jemnější skořice čínská – Cinnamomum cassia. Můžete použít kůru nebo sušené květy (vypadají trochu jako hřebíček).
  • Vanilka – zlepšuje naladění, euforizuje, odstraňuje stres. Je nádherně vonícím vykuřovadlem, jen trochu dražším. Lusky pocházejí z liánovité orchideje původně výhradně mexické. Dnes se sice komerčně pěstuje i jinde, ale se značnými obtížemi. Má totiž jednu speciální vlastnost, velmi špatně se opyluje. A pouze v Mexiku žije včelka schopná této operace, mimo její dolet musí nastoupit zruční lidští opylovači se štětečky.
  • Hřebíček – posiluje sebevědomí a čistí, dodává sílu.
  • Muškátový oříšek – dodává odvahu a radost ze života, přidávat jen v malém množství.
  • Kardamom – proti vyčerpání a únavě, pomáhá s nadějí a optimismem.
  • Zázvor – stimuluje a prohřívá, dodává energii.
  • Badyán – uklidňuje nervy, konejší.
  • Jalovec plody – očišťuje, posiluje, otvírá nás spiritualitě.
  • Pepř černý – posiluje koncentraci a odvahu, při vnitřním chladu a nedostatku odhodlání.
Vypěstovat vanilku obnáší jisté potíže

Meditace a afrodiziaka?

Zajímavé je, že mnoho tradičních meditačních vykuřovadel se zároveň řadí mezi afrodiziaka. Často jsou to vůně dřevité s účinky na zklidnění naší roztěkanosti tišící vypjaté emoce.

  • Guajakové dřevo – povzbuzuje a rozveseluje. Pochází ze středokaribské oblasti, Indiáni jej po staletí využívali rituálně i medicínsky. Vykuřovadlo je jako afrodiziakum celkem  proslavené, vůně působí i proti kašli. Guajak je nejtvrdším dřevem světa.
  • Orlářkové dřevo (Orličín indický) – má úžasnou vůni a účinky, je však vzácné a velmi drahé, bohužel v současnosti není u nás dostupné. Někdy bývá nazývané dřevem aloe, v hindštině agar. Je od něho odvozen i obecný název pro vonné tyčinky – agarbati (zapálený orličín). Ovšem tyčinky s pravou orlářkou jen tak neseženete. A pokud ano, jsou drahé.
  • Santal bílý – probouzí v lidském těle spící energie, transformuje sexuální síly, pomáhá k rozkvětu a vede k osvícení. Vůně pravého santalu je nádherná a jedinečná. Doporučuji ho pálit spíše samostatně, ve směsích se trochu ztrácí. Patří k těm nákladnějším vykuřovadlům, ale určitě stojí za to.
  • Vetiver – odstraňuje nervozitu, napětí a vyčerpanost, spojuje nás s vlastním tělem.
  • Styrax – vytváří jemnou smyslnou náladu, likviduje stres, zahání strach.
  • Nagarmotha – upevňuje partnerské vztahy, přináší klid a porozumění.
  • Oman – vytváří pocit bezpěčí a ochrany, zahání smutek a napětí.
  • Jalovcové dřevo – dodává životní sílu, čistí a projasňuje.

Láskyplné květy

  • Jasmín – povzbuzuje smysly, přivolává lásku, posiluje sebevědomí.
  • Růže – odstraňuje a hojí zranění naší duše, posiluje a otvírá srdeční oblast, čistí.
  • Ylang ylang – jako vykuřovadlo v současnosti není dostupný, jeho vůně nás spojuje s vlastním tělem, budí smyslnost a vášeň.
Sušené květy a koření na orientálním tržišti

Pryskyřice

  • Benzoe siamská, sumaterská – vytváří romantickou atmosféru, dodává pocit bezpečí, hojí duši.
  • Guggul – silně uklidňuje a uzemňuje, spojuje nás s přírodou.
  • Dračí krev – silně očistná a ochranná vůně, intenzivně smyslná.
  • Myrha – symbolizuje ženský princip, léčí, zklidňuje, uzemňuje.
  • Kadidlo – odstraňuje stres, je nositelem mužské sluneční energie, silně očistné.
  • Opopanax – podporuje vnímavost, zbavuje přetíženosti.

Bylinky od nás i z daleka

  • Damiána – má ve své mexické domovině afrodiziakální přezdívku “svlékač košile”, velmi příjemně vonící rostlina se silně smyslnými účinky .
  • Puškvorec – posiluje nervy a koncentraci, u nás lidově zvaný “doutník”, známý z břehů řek a rybníků. K vykuřování se používá nadrcený kořen a má moc zajímavou kořenitou vůní.
  • Pačuli – podporuje lásku, uzemňuje, propojuje s tělem a jeho potřebami.
  • Rozmarýn – očišťuje a osvěžuje, provětrává zahlcenou mysl, uvolňuje bloky.
  • Levandule – dodává pocit bezpečí a ochrany, zklidňuje, posiluje sebevědomí, čistí.
  • Kosatec – pomáhá odpoutání a probouzí proudění energie, povzbuzuje jemnost a vnímavost.

A nějaký konkrétní recept pro inspiraci?

Vykuřovací směs Lásky žár

Lásky žár, moje vlastní vykuřovací směs. Chvilku trvalo (asi půl roku), než jsem ji doladila k plné spokojenosti. Vám přeji hodně radosti a potěšení při vytváření směsí i při užívání si účinků jejich voňavého kouře…

  • Dračí krev
  • Vanilka
  • Guajakové dřevo
  • Skořice květ
  • Kardamom
  • Styrax kůra
  • Kakaové boby
  • Pačuli
  • Puškvorec

Že jste single? Nebo vaše drahá polovička na vůně moc není? To přece nevadí. Udělejte si vykuřovací rituál sami pro sebe. Mít rád sám sebe je zásadní pro spokojené žití i šťastné a naplněné vztahy.

Udělejte si dobře i sami sobě

Autorka článku: Kateřina Polívková, Dobré vůně, Foto: archiv autorky a Pixabay.com

Použitá literatura a citace:

  • VĚTVIČKA, Václav a Erich VÁCLAV. Mahagon, měsíček a špenát: exotické rostliny v našem životě. Třebíč: Akcent, 2009. ISBN 978-80-7268-676-6.
  • DALBY. Nebezpečné chutě – Příběh koření. Levné knihy. ISBN 78-80-7309-569-7
  • RÄTSCH, Christian. Vykuřovadla – Dech draka. Praha: Kořeny, 2016. ISBN 978-80-905766-8-1.
  • [online]. [cit. 2017-08-13]. Dostupné z: https://janbily.blogspot.cz/2017/08/deprese-ze-systemickeho-pohledu.html
  • [online]. [cit. 2017-08-13]. Dostupné z: http://onlineb21.bible21.cz/bible.php?kniha=pisen

Netradiční využití tradičních bylin? Svažte je, usušte a vykuřujte

Nasbírat bylinky na čaj či k ochucení jídla coby koření, naložit je do oleje nebo alkoholu jako léčivý macerát, to je taková bylinková klasika… Víte ale, že dříve se bylinky svazovaly do speciálních snítek a používaly na ochranu a očistu obydlí, lidí, ale i hospodářských prostor a zvířat? Tyhle voňavé svazečky se zavěšovaly na různých místech (na okna, nad dveře, k posteli) nebo po usušení pálily a vonný dým z nich jednak očišťoval, jednak byl symbolickou obětí k svátečním příležitostem.

Dávný zvyk dnes polo zapomenutý, nicméně proč se ke starým dobrým věcem nevracet. Zvlášť jedná-li se o ověřený funkční princip. A kdo by nechtěl mít doma i v sobě čisto a jasno. Sbírání rostlin v přírodě, posezení nad hromádkou čerstvých bylinek, zvažování co s čím svázat a následné sledování sušícího se svazečku, to všechno nás může propojit se sílou rostlin. A takový vlastnoručně vyrobený ochranný či očistný svazek je i jedinečným dárkem drahým blízkým. Je v něm kousek z vás a poselství, aby se obdarovanému dobře vedlo.

TIP redakce: O vykuřování jsme celkem rozsáhle psali v našem 3 dílném seriálu

Svazeček z řebříčku a pelyňku nasbíraných o letním slunovratu

Očistný dým nemusí vždy pěkně vonět

Hořící snítka bílé šalvěje

Vonička, devatero bylin, vánoční purpura, takhle různě se nazývaly tradiční směsi bylinek sbírané rituálně se zvláštním posláním. Svazek dnes asi nejznámější je svázaná bílá šalvěj severoamerických Indiánů, krásně voní a dobře čistí. Naše české bylinky většinou při pálení nevoní až tak lákavě, ale rostou zde stovky let a lidé se s nimi stejně tak dlouho léčí. To jen proto, abyste při zapálení nebyli zklamaní vůní kouře…

Vždycky nejde jen o krásné aroma, někdy naopak ty opravdu zlé duchy vyženete lépe vůní nelibou. Mistrem v tomto směru je podle mne čertovo lejno, no už ten název, že? To do svazečku ale aplikovat nebudeme, vysypalo by se. Je to pryskyřice miříkovité rostliny Ferula assa-foetida a užívá se i jako koření pro lepší trávení.

Vlastní svazek není nic složitého

Bylinková nabídka ve večerce

Z bylinek doporučuji šalvěj, rozmarýn, tymián, řebříček, pelyněk… Určitě půjdou přidat i třezalka, meduňka, levandule, máta, bazalka, vavřín nebo myrta, ty jsem do svazečku prozatím nezkoušela…

Potřebujete 10 – 20 cm dlouhé stonky s listy nebo samotné lístky (vavřín, šalvěj). Hodně jsem si teď oblíbila březové dřevo, velmi silné poselství nese tenhle strom s bílou kůrou. A při pálení krásně sladce voní. Možná by se do svazečku daly zaplést i březové větvičky. Neověřený nápad…

Svazeček můžete udělat menší i větší. Připravte se, že cca 2-3 týdny bude vysychat. Je dobré při svazování pořádně utahovat, aby držel pohromadě i po usušení.

Při zapálení je pak bezpečné držet pod ním talířek, odpadávají uhořelé kousíčky. Anebo doutnající svazek položit na táceček (nehořlavý samozřejmě).

Technická poznámka k očistě, je-li vaším záměrem vyčistit prostor, obejděte s kouřícím svazečkem místnosti, aby se kouř dostal všude. Následně vyvětrejte.

Zaujalo vás vykuřování? Chcete si ho očichat a zkusit na živo? Přijďte na můj workshop! Praktické seznámení, spousta ukázek, výroba svazečku a mnohem více… V září v Praze…

Připraveno na svázání
Polo svázaný svazek
Svázáno k usušení
Pálení v akci

 

A teď trochu rostlinné “magie”

Až budete rozmýšlet nad vaším vlastním svazkem, třeba upotřebíte informace našich předků a bylinářů o jejich vlastnostech. Trošku jsem je upravila pro účely vykuřování.

Bazalka

Existuje mnoho druhů bazalek, všechny jedlé se hodí, bazalka patří mezi nejposvátnější a silně ochrannou bylinku mnoha tradic. Podle jedné pověsti vyrostla na Kristově hrobě po jeho zmrtvýchvstání. Vysazuje se na hroby, je považována za pohřební bylinu a také bylinu nesmrtelnosti. Zahání melancholii a smutek, zmírňuje utrpení, pomáhá při rozchodech, opouštění, odpouštění. Je také uznávána jako symbol lásky, utišuje hádky mezi milenci, pozvedává náladu, vyjasňuje mysl.

Bříza

Je spojována s očišťováním, působením proti černé magii. Je symbolem plodnosti, regenerace a nových počátků, pálila se při všech přechodových svátcích (slunovraty a rovnodennosti). Poskytuje bezpečí, naději a sílu pokračovat v cestě. Z jejích větviček se červenou nitkou svazoval čtyř ramenný kříž určený na nejvyšší místo v domě.

Levandule

Výborně se hodí při nervozitě a stresu, navozuje klidný spánek, tiší bolesti duše. Zbavuje strachu, posiluje sebevědomí, podporuje lásku. Přináší vnitřní klid a mír. Dezinfikuje na fyzické úrovni, ve středověku chránila snítka levandule před morem, z tohoto důvodu se rozhazovala i na podlahách kostelů. Levanduli nosili ženci na klobouku jako ochranu před sluncem na poli. Zapalovala se v místnosti, kde se právě narodilo dítě. Její vonný kouř vnáší harmonii do domu i při shromážděních. Sušené květy poházené kolem domu přináší klid a pohodu.

Máta

Má povzbuzující, ochranné i léčebné účinky. Je symbolem pohostinnosti, přináší blahobyt a bezpečí. Patří ke svatojánským bylinám, trhala se v době slunovratu a o Vánocích pak pokládala na oltář, sypala se na zem v kostelích, světily se s ní jesličky. Dodává energii a sílu, odbourává strach. Tradičně se používala na čištění, osvěžení i zlepšení trávení.

Meduňka

Elixír života a prostředek pro potěšení srdce. Má uklidňující účinky, přináší úlevu při stresu, strachu a depresích, pomáhá pochopit vlastní emoce a dodává sílu s nimi pracovat. Léčí trápení z lásky, melancholii a žal. Je vhodná pro večerní vykuřování. Je tradiční bylinou očisty a ochrany.

Myrta

Symbol ženské čistoty, krásy a lásky, přináší požehnání, při vykuřování má zachovat člověku lásku a mládí, velmi dobře se také hodí k pročištění atmosféry, je vhodná k posílení meditací a modliteb, pomáhá odpouštění. Působí antisepticky, její větve se tradičně rozhazovaly po místnosti k očistě.

Pelyněk

Vykuřovalo se jím při porodu, aby ochránil děti před různými kouzly, vždy byl bylinou odhánějící nepříjemnosti i ty fyzické (včetně vnitřních parazitů, mušek apod). Je tradiční šamanskou rostlinou mnoha kultur po celém světě. Jako vykuřovadlo má bylinnou a kořenitou vůni se silnými ochrannými účinky. Pálí se na odstranění negativních energií a vyčištění prostoru. Oddenek pelyňku zavěšený nade dveřmi měl podle bylinářů působit jako ochranný amulet. Podle lidové pověry chránil pelyněk proti divoké zvěři, blesku a jedu.

Rozmarýn

Posiluje činnost mozku a zlepšuje paměť, skvěle se hodí pro ranní vykuřování. Bývá považován za afrodiziakum, ale i za lék na mnoho nemocí. Vůně rozmarýnu se vdechovala jako ochrana morem a tyfem. Snítka pod polštářem prý zajistí příjemné sny a zažene všechno zlo. Je silnou bylinou na očistu a odstranění negativity.

Řebříček

Je jednou z bylin sv. Jana. Na venkově jím zaháněli zlé duchy od chlévů i stájí, nosil se jako amulet k odvrácení negativity. Po celý středověk byl považován za kouzelnou bylinku působící proti účinkům magie. Keltští druidi i čínští mudrci používali lodyhy řebříčku k věštění. Je spojován s láskou a manželstvím, svazek nad postelí či ve svatební kytici novomanželů zajišťoval 7 let štěstí a věrnosti, kousek řebříčku pod polštářem prý pomůže uvidět ve snu budoucího partnera.

Šalvěj

Byla považována za svatou bylinu, schopnou prodlužovat život, také ale zastrašit zlé duchy. Podle křesťanské tradice získala šalvěj svou sílu od Marie, která ji poskytla ochranu a útočiště před Herodem. Má moc osvobodit ducha od rušivých emocí a vyvolat klid a jasno.

Třezalka

Platila za rostlinu, jež dokáže zahnat všechny temné síly, věšela se na stavení pro ochranu před vším zlým, do okna se dávala proti hromu a blesku. Pálila se k očištění prostoru i lidí, také rituálních předmětů a amuletů, chrání před přičarovanou láskou, po narození dítěte se spalovala k jeho obraně před zlými kouzly. Jedná se skutečně o velmi silnou očistnou a ochrannou bylinu, má také výrazné uklidňující a antidepresivní účinky.

Tymián

Patří k nejstarším vykuřovadlům vůbec. Ve starověku se tymiánem světily svatostánky a posvátná místa. Byl označován jako zabíječ jedů, vykuřovaly se s ním nemocniční pokoje. Díky jeho očistným účinkům můžeme čistit místnosti, místa i osoby, rituální předměty apod. Dokáže nás posílit, zvýšit sebevědomí a jasnozřivost. Bystří smysly a pomáhá v krizových dobách.

Vavřín

Tradiční očistná, léčivá bylina, která ovšem též bystří smysly, podporuje spánek a posiluje věštecké schopnosti. Svazky vavřínových listů kolem domu údajně zabraňovaly strašidlům provádět rejdy. Pěstovaný kolem domu zas chrání obyvatele před nemocemi. Při vykuřování dodává sílu a energii, posiluje imunitní systém. Je rostlinou plnou slunce.

 

Autorka článku i fotografií: Kateřina Polívková – Dobré vůně

 

Použitá literatura:

  • LAVENDER, Susan a Anna FRANKLIN. Magické rostliny, aneb, Byliny od A do Z. Praha: Volvox Globator, 1999. Mandragora (Volvox Globator). ISBN 80-7207-279-x.

 

Není šalvěj jako šalvěj, bílá šalvěj čistí, lékařská léčí, zářivá zdobí

Bílá, černá, lékařská, muškátová, zářivá, divotvorná, španělská… Celkem rod Salvia zahrnuje po světě asi 900 variací, většina z nich roste v tropech. Jen ve Spojených státech je známo přes 40 planých druhů. Mezi nimi i širokolistá bílá šalvěj (Salvia apiana), dnes snad nejoblíbenější očistné vykuřovadlo vůbec. Roste na západním pobřeží, kalifornští Indiáni s ní vykuřovali dávno v dobách předkolumbovských a byla pro ně posvátná.

“Naše” šalvěj lékařská (Salvia officinalis) sice tak pěkně nevoní, ale vždy byla jednou z nejpoužívanějších bylinek Evropy. Šalvějový čaj se pil po staletí jako běžný nápoj, předchůdce čaje a kávy, i jako lék na mnoho neduhů včetně křečí, ochrnutí, vyčerpání i moru. Znali ji staří Řekové a Římané, středověké babky kořenářky i keltští druidi. A semínka chia, dnes tak populární mezi příznivci zdravé stravy, též pochází ze šalvěje, šalvěje španělské (Salvia hispanica).

Semínka šalvěje španělské

“Touhou šalvěje je učinit člověka nesmrtelným.” středověká legenda

“Jak může zestárnout člověk, který má na své zahradě šalvěj?” starověké úsloví

“Ten, kdo chce dlouho, ba na věky žít, v měsíci květnu jen šalvěj smí pít.” lidová pověra

K šalvěji přičichl Šalamoun i Ludvík XIV.

Jména rostliny – rodové “Salvia”, anglické “sage” i české “šalvěj” – pocházejí z latinského “salvia / salvare” neboli “zachráním / uzdravím”. Ano, tahle nenápadná šedavá bylinka vždy byla váženou léčivkou i rostlinou ochrany a očisty. Ovšem je možné, že šalvěj z historických dob není ta naše dnešní – lékařská. To jen pro pořádek.

Bible zmiňuje šalvěj jako jednu z bylin, které použil Šalamoun k očistě chrámu. Pro Římany byla bylinou s blahodárnými účinky na většinu nemocí. Byli přesvědčeni, že má schopnost život zachraňovat i utvářet. Šalvěj zde byla zasvěcena nejvyššímu božstvu a trhali ji rituálně pouze kněží. Řekové věřili, že zlepšuje fungování těla i ducha a i tady byla bylinou vládce všech bohů Dia.

Dvořané Ludvíka XIV. popíjeli šalvějový nálev pro co nejdelší život. Šalvěj lékařská coby léčivá rostlina je zmiňována v Německu již v Kapitulách Karla Velikého. Pěstovala se v klášterních zahradách jako mnoho dalších bylin a na jejím rozšíření měl velkou zásluhu švýcarský klášter sv. Gallena.

Šalvěj na másle

Šalvěj se hodí i do kuchyně

U nás nejrozšířenější a běžně se vyskytující šalvěj lékařská (Salvia officinalis) je hluchavkovitý polokeř ze Středozemí. Kam ovšem podle některých autorů možná doputoval v antice z Asie. Roste jako trvalka, má ráda slunné polohy a lehké suché dobře propustné půdy. Typickým znakem jsou podlouhlé listy jakoby plstnaté s výrazným žilkováním. Nezaměnitelná je kromě vůně i chuť šalvěje. Což využívají někteří kulinářští experti.

Bílá šalvěj – očista podle Indiánů

Vykuřovací svazek bílé šalvěje

Kouř je všeobecně s indiánskými kulturami spojován – dýmka míru, kouřová znamení, očistné a rituální vykuřování… Kouř podle tradic rozšiřuje mír a uzdravení, je dobrým průvodcem modliteb a díkůvzdání.

Vykuřování bílé šalvěje šíří uklidňující léčivou sílu, rostlina sama je pro Indiány pomocníkem při obřadech. Pomáhá zachovávat mírumilovnou atmosféru a schopnost komunikace.

Klasické směsi severoamerických Indiánů obsahovaly kromě bílé šalvěje i šalvěj černou, pelyněk (Artemisia sp.) a určité druhy jalovce (nazývané cedary – Juniperus sedona).

Tyto a další druhy bylin se nejčastěji svazovaly do svazečků a po usušení pálily. Jejich vonný dým sloužil k očištění míst rituálních i obytných.

Zajímá vás vykuřování více do hloubky? Zahloubejte se do našeho 3 dílného seriálu…

Květová esence rozvazuje jazyk

Bílá šalvěj uvolňuje hrdlo

Velice zajímavý popis působení šalvěje bílé jsem našla v knize Léčivé květy Diane Steinové. Tato americká léčitelka vytvořila svůj vlastní systém práce s květy a kameny inspirovaný Dr. Edwardem Bachem a jeho květovými esencemi.

Esence z bílé šalvěje je úzce napojená na hlas a hrdlo, pomáhá sebevyjádření a prosazení vlastních potřeb, podporuje kreativitu. “Rozvazuje jazyk”, zmenšuje trému a nesmělost, uvolňuje “knedlík v krku”. Ženám, kterým celý život říkali, že mají být zticha, dovolí se konečně volně projevit.

Jen raději hned upozorňuji, že květová esence z bílé šalvěje není v Čechách dostupná. Ale pořídit si vykuřovací svazeček či usušené lístky není problém.

Do krku, na vlasy i do podpaží

Typické šalvějové žilkování listů

Nálev z listů je vhodný při průjmech, špatném trávení, revmatismu, anemii, menstruačních potížích, na snížená horečky a při nachlazení. Výborně funguje na kašel, při bolestech v krku a na nateklé lymfatické žlázy. Snižuje nadměrnou sekreci v organismu – působí proti pocení, brání zvýšené tvorbě hlenu, vysušuje boláky, zastavuje krvácení. Může se použít na kloktání při aftech a krvácení dásní.

Působí na nervový systém. Při depresích a nervozitě zklidňuje. Pila se při půstech k pročištění těla i mysli. Má zvláštní schopnost odstraňovat emocionální bloky z mysli a podporovat její klid a jas. Zklidňuje srdce.

Mnohostranné využití má též zevně – na pleť při ekzémech, akné, poranění, bodnutí hmyzem. Z nálevu lze připravit pleťovou vodu, má stahující a čistící účinky. Přidává se do deodorantů a podporuje růst vlasů.

POZOR: šalvěj by se pro svůj vysoký obsah a složení účinných látek neměla vnitřně používat dlouhodobě a ve velkých dávkách.

Libochovický Jánský oheň

Zářivá šalvěj opravdu připomíná oheň

Šalvěj zářivá (Salvia splendens) je původně doma v jihobrazilských pralesích. Zde se vyskytuje v podobě rozkladitého keře majícího v oblibě stín. Jak se z ní stala výrazná letnička, hvězda záhonů českých zahrádkářů? Zde, jako mnohokrát v historii, vstupují do botaniky Češi. Začátkem 2. poloviny 20. stol. se této rostliny ujal profesor genetiky Přírodovědecké fakulty UK Karel Hrubý a věnoval jí velkou část svých studií. Pod jeho vedením vzniklo 23 barevných odchylek, mezi nimi i zářivě rudý Libochovický Jánský oheň. A tak teď šalvěj září nejen na českých záhoncích, ale pronikla i do světa.

Zamyšlení s vůní šalvěje

Éterický olej ze šalvěje lékařské je pro mne jedním z nejsilnějších. Mám k němu velký respekt. A více než dva roky jsme k sobě hledali cestu. U této výrazné bylinné vůně s mnoha léčivými účinky mám vyloženě pocit, že to byla ona, kdo mi dovolil s ní pracovat. Ano, jsem asi ovlivněná mým oblíbeným bylinářem Storlem a jeho jedinečným přístupem k rostlinám. Zjednodušeně říká, že pokud je člověk připraven, bylinka si ho najde.

Nádherný květ šalvěje muškátové

Taky si velmi dobře pamatuji masérský příběh z knihy Roberta Tisseranda Aromaterapie pro každého, kdy po masáži olejem se šalvějí měl euforické pocity jak klient, tak terapeut.

A sama jsem něco podobného zažila, byť v lehké formě. To když mne jedna moje stálá klientka před masáží vyprávěla o zajímavých snech, co má. Záměrem namíchané masážní směsi bylo, aby sny pokračovaly. Bavila jí ta noční dobrodružství. Tak jsem přidala šalvěje – lékařskou i muškátovou. A ono to fungovalo. Domů jsme šly obě trochu zmámené.

Článek o šalvěji muškátové a hlavně o účincích éterického oleje z ní jsme již uveřejnili.

 

 

Autorka článku: Kateřina Polívková. Foto: autorka a Pixabay.

Partnerem článku je Asociace českých aromaterapeutů:

Zdroje a literatura:

  • VĚTVIČKA, Václav a Erich VÁCLAV. Mahagon, měsíček a špenát: exotické rostliny v našem životě. Třebíč: Akcent, 2009. ISBN 978-80-7268-676-6.
  • LAVENDER, Susan a Anna FRANKLIN. Magické rostliny, aneb, Byliny od A do Z. Praha: Volvox Globator, 1999. Mandragora (Volvox Globator). ISBN 80-7207-279-x.
  • RÄTSCH, Christian. Vykuřovadla – Dech draka. Praha: Kořeny, 2016. ISBN 978-80-905766-8-1.
  • STEIN, Diane. Léčivé květy. Praha: Volvox Globator, 2013. ISBN 978-80-7207-893-6.
  • NOE, Marie. Aromaterapie do kapsy: malá encyklopedie éterických olejů. Praha: One Woman Press, c2014. ISBN 978-80-86356-49-5.
  • FRAWLEY, David a Vasant LAD. Rostliny v ájurvédě: ájurvédský průvodce léčením bylinami. Praha: Volvox Globator, 2006. Mandragora (Volvox Globator). ISBN 80-7207-623-x.
  • KINKELE, Thomas. Andělé a duchové rostlin: spirituální šamanská cesta. Ilustroval Petra ARNDT. Olomouc: Fontána, 2011. ISBN 978-80-7336-606-3.

Jak na vykuřování? Aneb vonné dýmy u vás doma

Seriál vykuřovadla – 2. část

V minulém díle Vykuřování vonnými dýmy? Překvapí vás svou funkčností! jsme nahlédli pod pokličku prastaré metody očisty prostor. Druhý díl už bude ryze praktický. Včetně mých vlastních zkušeností a poznatků z praxe s vykuřováním. Osobně radím používat citlivě rozum i rozumně cit. Ostatní už přijde a váš čich vás povede…

Těšit se můžete na:

  • Základní vybavení pro domácí vykuřování
  • Praktický návod, jak na to, i s obrázky

Začínáte? Potřebujete základní vybavení

Vykuřovadla, tedy rostlinný materiál na pálení, se dělí do tří základních skupin – pryskyřice, byliny, dřeva. Každá z nich má specifické potřeby, například různou teplotu pro to, aby začala vydávat vůni. Vykuřování na uhlíku se hodí pro pryskyřice a většinu dřev. Je intenzivnější a produkuje více kouře. Pícka je jemnější, používá se pro sušené byliny a vybraná vzácná dřeva (např. santal či orlářka). Vonné látky se spíše vypařují, než pálí. Každý z těchto způsobů má svoje výhody. Nejdříve popíšu variantu s uhlíkem. Vykuřovací pícku nebo její obdobu, v níž se materiál zahřívá nad svíčkou, přiblížím trochu později.

Kromě toho, co budete pálit, potřebujete minimální vybavení:

  • Nádobu neboli kadidelnici
  • Izolační vrstvu pod žhavý uhlík, používá se mořský písek nebo nerafinovaná sůl
  • Uhlíky

Kadidelnice je ideální z keramiky, může však být i kovová, musí vydržet dosti vysokou teplotu, dobré je, pokud má kadidelnice nožky. Kovové kadidelnice někdy mají nahoře mřížku, pak stačí žhavý uhlík položit přímo na ní.

UPOZORNĚNÍ – při domácí práci s vykuřovadly buďte zodpovědní a přiměřeně opatrní. Pracujete s otevřeným ohněm, nenechávejte ho bez dozoru. Pokud potřebujete poradit, oslovte kvalitního prodejce vykuřovadel. Doporučujeme Radostu – Obchod pro radost!

Žhavíme – vykuřování na uhlíku

zapalovani_uhliku
Zapalování uhlíku

Pokud máte nádobu bez vrchní mřížky, pak do ní nasypte izolaci ve vrstvě přibližně 2 cm vysoké (sůl nebo písek se nemění po každém vykuřování).

Zapalte uhlík, ty moderní rychlozápalné obsahují látku, která rychle chytne a jakoby „proprská“. Pak je třeba chvilku počkat, až původně černý uhlík na povrchu zešedne a uvnitř se rozžhaví. Trvá to pár minut.

Na rozžhavený uhlík dejte z počátku vykuřovadla méně (kousek velikosti 1 – 2 zrnek rýže), přidávat můžete posléze. Množství produkovaného kouře se liší dle druhu vykuřovadla. Než na uhlík „naložíte“, je dobré vědět, co vás čeká. Třeba piniová pryskyřice je na množství kouře vyloženě mistr.

Použití vykuřovací pícky či její obdoby

vykurovaci-picka-sitko
Vykuřovací pícka se sítkem

Pro vykuřování bylin a vonných dřev (orlářka drahocenná, palo santo, santalové, cedrové, guajakové dřevo) je lepší méně intenzivní vykuřování za pomoci tepla čajové svíčky. Vykuřovadla se v tomto případě sypou rovnou na kovové sítko nad svíčkou. Vůně jsou pak subtilnější, kouř minimální.

Pícka se dá pořídit hotová nebo si můžete vytvořit originální variantu. Na fotkách je můj tip ze skleněného svícnu a nerezového sítka do dřezu či propíchaného alobalu. Šikovná je i aromalampa se samostatnou mističkou, pak stačí místo misky nasadit alobal. Třeba vás napadne i něco dalšího. Občas je ještě potřeba si trochu pohrát se vzdáleností vykuřovadla od svíčky tak, aby vše fungovalo.

vykurovaci-picka-alobal
Vykuřovací pícka s alobalem

Dračí krev a kadidla, ověřená „čistidla“

Na hrubou práci se mi nejlépe osvědčuje dračí krev doplněná a zjemněná kadidlem. Pryskyřice se dají zkombinovat s některou ze silně očistných bylin jako je tymián, šalvěj nebo rozmarýn.

Pryskyřice zvaná dračí krev pochází z tropické palmy, má typickou tmavě rudou barvu a zvláštní  výraznou vůni, trochu mechovou, trochu železitou. Její otisk zůstává dlouho v prostoru. V současnosti jsou k dostání tři varianty ze Sumatry, Pákistánu a Jemenu. Postupně jsem je vyzkoušela, každá voní trochu jinak, kvalitní očistu zajistí všechny.

Je to jako s jinými druhy vykuřovadel, pokud si něco oblíbíte, je pravděpodobné, že budete chtít testovat různé varianty. Typický příklad jsou kadidla, pryskyřice z vysoce odolných stromů Boswellia a snad nejpoužívanější vykuřovadlo vůbec. Sehnat jich můžete mnoho, liší se druhem kadidlovníku, místem původu i kvalitou pryskyřice. Ze začátku možná žádný velký rozdíl nezaznamenáte a také si asi hned nepořídíte pět různých kadidel. Ale časem, osloví-li vás jeho vůně, budete zkoušet další. Obecně jsou za nejlepší považována ta z Ománu. Já si aktuálně oblíbila více ta indická, zemitější. Novým objevem je pro mne kadidlo etiopské, krásně žluté, lehké a sladké. A mimochodem bible mluví o kadidle na 22 místech.

Moji kouřoví favorité ze světa stromů jsou jemně dřevité vůně jalovců a cedrů. Tato dřeva doporučuju pro začátek společně s kadidly i klientům. Krásně voní, působí na více úrovních a dobře se s nimi pracuje.

Známé je také ločidlo neboli čertovo lejno. Možná jste o něm slyšeli jako o koření, je účinné na podporu trávicího systému a používá se v indické kuchyni. I to jsem si k vykuřování pořídila, ale ještě nikdy nepoužila. Nějak mne odrazuje popis jeho „vůně“ jako česnekové. Ovšem na „zlé duchy“ typu upírů bude jistě funkční.

Nejenom vykuřovadla, ale i bylinky a aromaterapie jsou náplní našeho celoročního voňavého průvodce světem místních léčivých rostlin. Vzdělávejte se s námi v tom, co vás baví!

Čistíme od podlahy a nezapomínáme větrat

Já osobně doporučuji očistit místa, kde cítíme „těžkost“. Prostory, v nichž by nám mělo být dobře a z určitých důvodů není. V případě cílené očisty je pro výběr konkrétních vykuřovadel důležitý záměr. Tedy co a proč hodláte čistit. Osobně volím jiná vykuřovadla pro každodenní jemnější čištění než pro intenzivní „hloubkové“. A liší se i postup, hlavně co se týká množství a intenzity kouře.

Pořádná očista vyžaduje, aby fungovala, dostatek kouře, hodně a všude. Nešetříme, ale je potřeba větrat. Jak normálně radím sypat na uhlík jen malé množství, tak při pořádné očistě klidně 3 hrachy i víc. Důležité je celý prostor poctivě obejít, začít u země, nevynechat žádný roh atd.  A po „vykouření“ opravdu důkladně vyvětrat. Pokud to jde, prostor i opustit a nechat otevřená okna aspoň na 10 minut. Pro důkladné vyčištění doporučuji postup aspoň 3x zopakovat, a to v rozmezí několika dnů.

V příští části seriálu se více dozvíte o rozdílech mezi vonnými tyčinkami a vykuřovadly. A také se blíže seznámíte s vybranými druhy pryskyřic, dřev a bylin vhodných k vykuřování.

Další díly seriálu:

Radosta - obchod pro radost Praha

Autorkou článku je Kateřina Polívková, masáže, aromaterapie, workshopy, vykuřování, Radosta – obchod pro radost, kontakt: dobrevune(zavináč)gmail.com. Literatura: 15. RÄTSCH, Christian, 16. STORL, Wolf-Dieter. Foto: autorka.

Pozvánka

Kateřina Polívková nabízí v Praze ve svém obchodě Radosta – dobré vůně na Vinohradech voňavé zboží všeho druhu a navíc také masáže, míchání aromaterapie, workshopy s aromaterapií a vykuřovadly.

Top 15 nejznámějších vykuřovadel

Seriál vykuřovadla – 3. část

Už víme něco z historie vykuřování a také, co potřebujeme k vykuřování, chceme-li s ním doma začít. Toto pokračování seriálu přináší podrobnější seznámení s vybranými druhy vykuřovadel. Dělím se s vámi o má nejoblíbenější, vám třeba sedne a zafunguje něco jiného, výběr na trhu je obrovský. Vykuřování je pro mě tvůrčí činnost plná objevování. Při putování aromatickým vesmírem vykuřovadel přeji šťastnou cestu všem, kdo se vydají na cestu…

Co nás dnes čeká?

  • Vonné tyčinky versus vykuřovadla
  • Vykuřovací svazky a špalíky
  • Kouřem proti kašli
  • Přehled účinků vybraných druhů vykuřovadel

Vykuřovadla versus vonné tyčinky, v čem je rozdíl?

Tady chci zmínit výhody pálení vykuřovadel oproti běžným vonným tyčinkám. Obyčejné tyčinky se vyrábí ze směsí, obsahují ingredience nedohledatelného původu, často jsou obohaceny syntetickými vůněmi. Toto se týká i tolik populárních indických tyčinek Nag champa (Shrinivas a Goloka). Možná nejsou všechny špatné, jen prostě nemůžete s jistotou vědět, co obsahují.

Ano, existují a dají se u nás už dnes pořídit kvalitní přírodní tyčinky, jejich cena se však pohybuje od 80 Kč výše a ty opravdu superior mohou stát klidně mnohem víc. Technicky prostě není možné, aby v santalových tyčinkách za 20 Kč byl pravý santal, jehož cena rok od roku stoupá.

Používáte-li vykuřovadla, víte přesně, co pálíte. Směs si můžete vytvořit dle aktuálních potřeb či nálady. S rituálem vykuřování je na první pohled více práce než s prostým zapálením tyčinky. Ale praxí si základní vykuřovací úkony rychle osvojíte. Po nějaké době už si budete říkat: „Jak jsem bez tohohle mohl/la žít???“. Nebo možná NE, ale proč to nezkusit.

Vykuřovací svazky – zjednodušte si vykuřování!

Šalvěj bílá a lékařská - očistné vlastnosti mají obě
Svazek šalvěje lékařské a šalvěj bílá

Nechce se vám pořizovat vykuřovací vybavení a přitom vás vonné dýmy lákají? Mám zjednodušené řešení – bylinky svázané do svazečků nebo špalíky aromatických dřev. Oboje můžete jen zapálit a buď nechat kouřit na odolné a odizolované misce nebo se s kouřící snítkou pohybovat prostorem a vůni tak šířit.

Ze špalíků je v této formě nejznámější palo santo, voňavé dřevo jihoamerických Indiánů. Svazky se nejčastěji používají z americké bílé šalvěje. Ovšem můžete si vytvořit i své vlastní originální, jako to dělali naši předci. Použít se dá šalvěj lékařská, rozmarýn nebo tymián. Stačí čerstvé bylinky svázat nití do tvaru svazečků a nechat pomalu sušit. Já si letos vyráběla právě šalvějové, jen jsem nějak pozapomněla na fotodokumentaci.

Dá se kašel vykouřit?

Zní to zvláštně, já vím. Ale nemluví se tady o kouři z cigaret nebo kouři průmyslových komínů, tohle je čistá příroda. Ovšem, i když kouř zdravý, opatrně s ním. Rozumným uváženým způsobem opravdu pomůže na kašel, rýmu či chřipku. Skvěle v tomto ohledu funguje pryskyřice benzoe, stará známá kadidla, dále pryskyřice jehličnanů – borovicová, piniová, smrková. A také samotné jehličí, k dostání je jedle bělokorá.

Zrovna jehličí si můžete sami nasbírat při lesních toulkách. Pryskyřice jehličnanů koneckonců též, jen potřebují nechat cca 2 roky vyschnout, jinak při pálení připomínají vůní spíš hořící gumové pneumatiky.

Osobně jsem si na „zdravotní“ vykuřování v poslední době oblíbila polozapomenutý galgán (kořen Alpinia officinarum) doporučovaný jako všemocný lék od dob Antiky, používaný Hildegardou von Bingen a dodnes prodávaný jako koření. Posiluje, povzbuzuje energii a voní lehce kořenitě. Zajímavý a silně čistící je i fosilní jantar, jen jeho gumovitá vůně není úplně nejpříjemnější. Ale dá se schovat v nějaké směsi.

Radosta - obchod pro radost Praha

Vyberte si z mých oblíbených vykuřovadel

1. Benzoe

Benzoe (pryskyřice Styrax benzoin) je silně sladce voňavá po vanilce, působí proti kašli, harmonizuje a posiluje. Ve větším množství může kouř dráždit.

2. Kadidlo

Kadidla (pryskyřice stromů druhu Boswellia) mohou být z více oblastí, rostou v Somálsku, Etiopii, Ománu, Jemenu, ale i v Indii. Historicky byla kadidla nejdůležitějšími i nejpoužívanějšími vykuřovadly. Jejich popularita jistě souvisí s univerzálním působením na fyzické a psychické úrovni. Pryskyřice kadidlovníků patří k nejúčinnějším čističům atmosféry, navíc snižují stres a podporují zklidnění a soustředění třeba při meditacích.

3. Colophyum

Colophyum (borovicová pryskyřice) vydává typickou lesní vůni s desinfekčními účinky na dýchací orgány, přináší radost a naději.

4. Smrk

Smrk (pryskyřice Picea abies) je jedním z nejstarších druhů stromů v našich oblastech. Pryskyřice se používala jako náhražka kadidla a spolu s jehličím patří k vykuřovadlům používaným od starověku. Má silně očistné a dezinfekční účinky, rozpouští hleny, posiluje plíce. Zlepšuje náladu a pomáhá s vnitřním klidem.

5. Dračí krev

Dračí krev (pryskyřice hlavně z palmy Daemonorops draco) může pocházet z více botanicky odlišných druhů stromů, obecně se označují stejným názvem a v použití májí stejné účinky.
Od antických dob slouží coby jeden z nejsilnějších očistných prostředků, ve středověku při exorcismu. Odstraňuje i silně negativní energie a účinně pročišťuje atmosféru. Vůně je kořenitá, pryskyřičná, trochu tajemná a v prostoru její otisk zůstává delší dobu.

6. Čertovo lejno

Asant – čertovo lejno (pryskyřice Ferula assa foetida) je z miříkovité rostliny rostoucí především v Iránu, Afganistánu a Indii. V historii oblíbené u vymítačů ďábla a k zahánění démonů.

Vykuřovací výbava - kadidelnice, kadidla, palo santo a svazek šalvěje
Nezbytná vykuřovací výbava – kadidelnice, kadidla, palo santo a svazek šalvěje

7. Cedr

Cedr atlantský (dřevo Cedrus atlantica) pochází z mohutných stromů pravých cedrů, rostoucích na Blízkém Východě. Používá se odpradávna, cedrové dřevo je velmi odolné, dnes je však čím dál vzácnější. Jeho vůně je typicky sladká, balzámově teplá a vyloženě příjemná. Posiluje, dodává vitalitu, uklidňuje při stresech. Kouř spalovaných cedrů spolehlivě odpuzuje hmyz.

Cedr himalájský (dřevo Cedrus deodara) je majestátný strom rostoucí v Himalájích, může se dožívat až 600 let. Jako vykuřovadlo, ale i stavební materiál, se zde používá tisíce let.  Voní podobně jako atlaský cedr jen poněkud zemitěji. A má silnější účinky na psychiku, je více uzemňující.

8. Jalovec

Jalovec (dřevo, větvičky, bobule Juniperus communis) je stálezelený keř, roste téměř po celé Evropě. Od pradávna se věří, že dokáže zahánět nemoci, ale i nejrůznější nestvůry. Proto byl uctíván jako ochranný strom. Jeho dým opravdu dezinfikuje a čistí, dodává životní sílu a energii. Je nepostradatelným vykuřovadlem všech šamanských kultur. Jeho vůně je velmi příjemná, jemně dřevitá s typicky jalovcovým nádechem.

Jalovec himalájský (větvičky Juniperus recurva) je druh rostoucí v Himalájích ve výškách nad 3000 m n. m., považuje se za posvátný strom a je nejdůležitější tibetským vykuřovadlem vůbec. Spaluje se k posílení meditací, modliteb, k silné očistě míst i osob, při rituálech. Voní intenzivněji, silněji po čerstvém jehličí nežli evropské druhy.

9. Palo santo

Palo santo (dřevo Bursera graveolens) pochází z exotického stromu, rostoucího v Amazonii od Ekvádoru po Peru. Bylo a stále je původními obyvateli využíváno pro spirituální a léčebné účely. Působí očistně, uklidňuje a konejší, dodává energii. Vůně je výrazná, sladká s kokosovými tóny.

10. Šalvěj

Šalvěj bílá (bylina Salvia apiana) tento druh americké šalvěje pochází ze západního pobřeží Severní Ameriky. Patří mezi nejposvátnější indiánské byliny. Léčí a čistí, a to jak těla tak i duše. Má jasnou, typickou a lehce kořeněnou vůni, výrazně jemnější a příjemnější než naše šalvěj lékařská.

Šalvěj lékařská (bylina Salvia officinalis) tradiční léčivá bylina vyskytující se v celé jižní a střední Evropě. Její kouř je silně očistný, vyvolává jasnost i doplňuje chybějící energii. Její vůně je silně aromatická, kořeněná, bylinná až štiplavá (hlavně v porovnání s její bílou příbuznou).

11. Pelyněk

Pelyněk stepní (bylina Artemisia tridentata) pochází z vysoko položených pouští amerického západu. Americký stepní pelyněk patří v kultuře prérijních Indiánů k nejposvátnější rostlině, pálí se prakticky při veškerých obřadech z důvodu zahnání zlých sil.  Vůně pelyňku dodává sílu a ochraňuje obydlí.

12. Rozmarýn

Rozmarýn (bylina Rosmarinus officinalis) tato středomořská a i u nás zdomácnělá bylina je tradičně pálena jako vykuřovadlo. Vydává silnou bylinnou, typicky rozmarýnovou, pryskyřičnou vůni. Používala se jako afrodiziakum, má silnou očistnou schopnost a údajně též omlazující účinky.

13. Tymián

Tymián (bylina Thymus vulgaris) jedno z nejstarších bylinných vykuřovadel. Jeho název pochází z řeckého thymon či thymos, označující obecně vykuřování, oběť bohům či lidskou duši.
Díky jeho očistným účinkům můžeme čistit místnosti, místa i osoby. Vydává typickou kořeněnou bylinnou a hřejivou vůni. Pomáhá v těžkých obdobích, při strachu a depresích, zvyšuje sebevědomí.

14. Bazalka

Tulsi – bazalka posvátná (bylina Ocimum sanctum) tento druh bazalky roste v Indii, kde je považován za velmi významnou rostlinu. Hojně je využívána v ajurvédě, někdy se nazývá bhutagni – zabíječ démonů. Bazalka otvírá srdce, ochraňuje, čistí a posiluje imunitní systém. Při pálení vydává zemitou, drsnější vůni.

15. Jedle

Jedle bělokorá (jehličí Abies alba), silný a působivý strom známý lidem od pravěku. Vždy byl považován za léčivý prostředek, symbol života a síly. Věřilo se v jeho silně ochranné účinky a i dnes jehličí pálíme na ochranu, k pročištění, nalezení síly, uzdravení. Má jemnou lesní, pryskyřičnou, zelenou vůni s citrusovým nádechem.

V příští části seriálu se zaměříme na vykuřování v období kolem slunovratu!

Další díly seriálu:

 

Autorkou článku je Kateřina Polívková, masáže, aromaterapie, workshopy, vykuřování, Radosta – obchod pro radost, kontakt: dobrevune(zavináč)gmail.com. Literatura: 15. RÄTSCH, Christian, 16. STORL, Wolf-Dieter. Foto: autorka.

Pozvánka

Kateřina Polívková nabízí v Praze ve svém obchodě Radosta – dobré vůně na Vinohradech voňavé zboží všeho druhu a navíc také masáže, míchání aromaterapie, workshopy s aromaterapií a vykuřovadly.

Vykuřování vonnými dýmy? Překvapí vás svou funkčností!

Seriál vykuřovadla – 1. část

Víte, po čem voní dračí krev? Na co všechno je kadidlo a kolikrát se o něm mluví v bibli? Jaký rozdíl je mezi bílou šalvějí a tou obyčejnou ze zahrádky? Má čertovo lejno něco společného s peklem? V tomto seriálu odpovím nejen na tyto otázky. Zpracovala jsem svoje zkušenosti a poznatky ohledně očisty prostor prostřednictvím prastaré techniky vykuřování, tedy pálení přírodních aromatických materiálů. Nejdřív trochu historie a teorie, a pak i praxe.

Vykuřování – očistná technika ověřená tisíciletou historií

Lidstvo různé formy pálení rostlinných substancí praktikuje po celou dobu své historie. Dokazují to archeologické nálezy v podstatě ze všech známých civilizací světa. Při vykopávkách i na starých vyobrazeních se objevují misky či kadidelnice a též zbytky pálených materiálů nebo popisy této techniky. Že nejde jen o náhody, ale o praktické i rituální použití je očividné.

Naše přetechnizovaná doba na tuhle jednoduchou přírodní záležitost pozapomněla, ale současnost se k ní opět vrací. Pravda, požární čidla vykuřování zrovna nakloněna nejsou, avšak já osobně ho vřele doporučuji všude tam, kde je to aspoň trochu možné.

Celkem přirozeně přichází zvýšená potřeba vykuřování vnitřních prostor s chladnějším počasím, nedostatkem slunečního svitu a zvýšeným výskytem nemocí dýchacího ústrojí. Podobně jako plameny svíček, tak i kadidelnice se žhavým uhlíkem a vůně z ní stoupající, přináší našim domovům i duším vřelé teplo ohně a současně očistu prostředí, v němž žijeme.

Vykuřovali také naši předci?

Hojně využívané bylo vykuřování jako očistná praktika v kulturách vzdálenějších, ve starověkém Egyptě, Římské říši, Arábii, himalájské oblasti, Číně, u indiánských národů Severní i Jižní Ameriky. Ale i u nás přece jen bližších Keltů, ve folklorních tradicích Švýcarska, Německa či Francie, všude najdeme stopy po očistných vykuřovacích rituálech.

A čím se v historii čistilo?

Pryskyřice jsou tradičními vykuřovadly
Pryskyřice jsou tradičními vykuřovadly

Velmi časté bylo kadidlo (zajímavá obchodní komodita již od vzniku kupeckých stezek) a jiné pryskyřice třeba borovicová nebo smrková. Na různých místech světa různé místní varianty jalovců, šalvějí, pelyňků, cedrů nebo cedarů (což nejsou cedry, ale druhy jalovců).

V domácích krajích byl vykuřováním znám třeba Jan Jakub Ryba, ten jalovcem čistil vzduch ve třídách při vyučování. A pálení rozmarýnu s jalovcem jako pokojové dezinfekce se provozovalo ještě v první polovině 20. století ve francouzských a švýcarských nemocnicích.

Vykuřování je předchůdce současné aromaterapie

Archaická aromaterapie, i tak bývá nazýváno vykuřování. Možná by se dalo říci i „surová“. Na rozdíl od současné moderní „jemné“ aromaterapie využívající většinou destilovaných éterických olejů, při vykuřování se rostlinný materiál zahřívá až pálí kompletní. Takže do vzduchu se dostávají jak esence tak i mnoho dalších látek, které rostlina obsahuje. Jak už pojem vykuřování naznačuje, jde tady o kouř. Právě díky němu se účinné látky rozptylují.

Pokud vás kouř jako takový trochu děsí nebo vám prostě jen není příjemný, můžete zvolit jemnější formy vykuřování s použitím tak zvané vykuřovací pícky či její obdoby. V tom případě se vykuřovadla jen zahřívají nad čajovou svíčkou. O technikách a pomůckách pro domácí očistné vykuřování se více rozepisuji v dalším díle seriálu.

Radosta - obchod pro radost Praha

Kouř nejen čistí, ale i konzervuje

Čistě technicky má kouř schopnost se rozpínat, stoupat a plnit prostor. Tam, kam se dostane, působí a čistí. Ať už chceme prostor dezinfikovat nebo zahnat „zlé duchy“. Když kouř vdechneme, může nám cestou do plic vyčistit dýchací cesty. Přes plíce se dostává (samozřejmě značně přefiltrovaný a rozložený na „prvočástice“) do krevního oběhu a působí na další oblasti uvnitř organismu. Je známo, že v dobách velkých epidemií například moru a cholery v evropském středověku, práce s vykuřovadly a vůněmi před nákazou relativně chránila.

Uzeniny mají dnes nálepku extrémní nezdravosti, ale může za to kouř? Není to spíše způsobeno přemírou soli, konzervačních látek a také použitím nekvalitní základní suroviny – masa plného hormonů a antibiotik? Vždyť uzením konzervovali potraviny naši předkové stovky let. Právě proto, že kouř má schopnost dezinfekce.

Mikroby a bakterie -„zlí duchové“ dneška?

Šalvěj bílá a lékařská - očistné vlastnosti mají obě
Šalvěj bílá a lékařská – očistné vlastnosti mají obě

Co je vlastně ochrana před zlými duchy? To bývá často uváděná funkce vykuřování i dnes, najdete ji v popisech na zakoupených sáčcích. Já myslím, že záleží na úhlu pohledu. Dříve to byly zlí duchové, dnes to jsou mikroby a baterie. To je sice hodně zjednodušené, ale.. Naprostá většina vykuřovadel určených k „vyhnání zlých duchů“ funguje i jako čistící na naše fyzické tělo, které zbaví nachlazení, kašle apod.

Očista je žádoucí také v nových prostorách, třeba byt do kterého se stěhujeme a nevíme, kdo v něm bydlel a co se v něm v průběhu historie odehrálo. Někdy to třeba i víme a nemusí se nám to líbit. Zkuste vonné dýmy. Opravdu fungují a navíc je rituál vykuřování hezkým uvedením se do nového místa. Ve starých kulturách je kouř stoupající k nebi (do míst, kde sídlí božstva) považován za důležitou obětinu. Což je ovšem téma na celý další článek.

Pro nedočkavé aspoň pár vykuřovacích tipů

Proč a čím dnes tedy vykuřovat?

Každý máme své potřeby a svou cestu, osobní preference i frekvence. To platí i pro práci s vykuřovadly. Důvodů očisty i vhodných druhů vykuřovadel je mnoho. Ani tento text nemá být nějakým dogmatickým návodem, spíše inspirací a pozváním do okouzlujícího světa vonných dýmů. Nejlepší školou je vlastní zkušenost a pocity.

Moje oblíbená a nejpoužívanější očistná vykuřovadla?

Dračí krev, různá kadidla, benzoe, jalovec, rozmarýn, tymián, eukalyptus, borovice, smrk, bílá i lékařská šalvěj, cedr a méně známý galgán a guajakové dřevo.

V příštích částech seriálu se více dozvíte o jednotlivých druzích vykuřovadel a také o tom, jak prakticky očistu provádět a bez čeho se neobejdete.

Další díly seriálu:

Autorkou článku je Kateřina Polívková, aromaterapeutka, Dárky ruční výroby, kontakt: dobrevune(zavináč)gmail.com. Literatura: 15. RÄTSCH, Christian, 16. STORL, Wolf-Dieter. Foto: autorka.

Pozvánka

Kateřina Polívková nabízí v Praze ve svém obchodě Radosta – dobré vůně na Vinohradech voňavé zboží všeho druhu a navíc také masáže, míchání aromaterapie, workshopy s aromaterapií a vykuřovadly.

Pět otázek pro Michaela Rymera (rozhovor)

O životní moudrosti, šamanismu, očistě domovů a síle vykuřovadel

Pokud máte rádi vykuřovadla, jistě znáte i Michaela Rymera, který se nemalou měrou zasadil o jejich popularitu u nás. Pravidelně o vykuřování přednáší, dováží na český trh vykuřovadla z celého světa a připravuje také vlastní rituální směsi. Některé jen z pár bylin, jiné i z 20 ingrediencí a někdy dokonce míchá pouze v čase, kdy vládne určité astrologické znamení. Tak jako každý rok, sešli jsme se spolu pracovně na festivalu Miluj svůj život v Plzni a popovídali jsme si o jeho voňavé lásce – vykuřovadlech. Při rozhovoru nám do očí svítilo slunce a za zády zněly šamanské bubny, všude vládla pohodová letní atmosféra. Vivere la vita!

Co tě přivedlo k bylinám, vykuřovadlům a k práci, které se věnuješ?

vykurovadla-rymer-3
Michael se svou partnerkou Petrou

No, asi pánbůh… (směje se) Ale opravdu, mám pocit, že si někdo nahoře usmyslel, že je potřeba šířit povědomí o vykuřovadlech a padlo to na Rymera. Předtím jsem měl celkem zajímavou práci, živila mě sochařina, práce, od které někdo neuteče celý život. A já jsem najednou zjistil, že vykuřovadla pro mě mají větší význam a smysl než dělat sochy a najednou to takhle padlo. Začátky byly tak jako jakékoliv jiné podnikání. Začal jsem nakupovat vykuřovadla někde v Německu a Americe a pak jsem dostal k Vánocům kousek nějaké voňavé hmoty, jmenovalo se to ambra, i když s klasickou ambrou z velryb to nemá nic společného, je to směs, která se vyrábí v Indii. A když jsem si k tomu přivoněl, tak jsem pocit, že tohle musím mít. Najednou jsem na internetu našel výrobce, který něco takového vyráběl, tak jsem prodal auto a nakoupil ambru, protože ambra je nesmírně drahá, a začal jsem ji rozvážet. Investice samozřejmě na začátku byly ještě další, bez nich bych podnikání nerozjel. A pak už to padalo tak nějak zajímavě.

Vykuřovadla jsou úzce spojena se šamanskou kulturou, o které často přednášíš. Co tě na ní láká? Který spirituální směr upřednostňuješ a do kterých zemí nejraději jezdíš?

Já bych úplně neřekl, že jsou vykuřovadla těsně spojena se šamanismem, nebo že jsou těsněji spojeny s šamanismem než s léčením nebo jinou kulturou. Vykuřovadla jsou tady odjakživa a těch způsobů, jakým je lidé využívali, je mnoho. Může to být šamanismus, křesťanské vidění světa, které pálí kadidlo, lidové léčitelství nebo obětování a magie. Ale nemůžeme říct, že vykuřovadla jsou magické nebo šamanské, to nejde takhle říct. Každý je využívá pro nějakou svoji potřebu, a protože fungují. Dnes znám spoustu lidí, kteří o sobě tvrdí, že jsou šamani, možná si to i myslí, možná si to myslí i někteří lidé okolo nich, ale já osobně žádného šamana neznám. Tak to je velmi složitý problém. Mě se na to lidi často ptají, ale já na svých seminářích mám téma vykuřovadel v šamanismu, kde vysvětluji lidem, jakým způsobem využívali vykuřovadla šamané. A měl jsem třeba i téma vykuřovadla v křesťanství a tam jsem vysvětloval, jaký význam měla vykuřovadla pro křesťany. Ale to neznamená, že jsem křesťan nebo šaman. Myslím si, že šamanismus je dnes do určité míry móda nebo klišé. Šamanismus potřebuje šamanskou kulturu a ta v Evropě a obecně v západním světě není. Ano, nám už se velmi těžko vrací k přírodě a šamanismus bez přírody nemůže existovat a nedá se provozovat z pražské kanceláře nebo z jakéhokoliv většího města. Chce to jiný životní styl a obětovat tomu všechno, protože ti šamané často balancují na hranici života a smrti a reality a šamanské cesty, takže to není nic jednoduchého. Ze spirituálních směrů je mně osobně nejbližší a nejsympatičtější budhismus, protože to není náboženství. Budhismus je ve svém základu ateistický a to se mi líbí, zodpovědnost každého za sebe. Budhisté přesně ví, že cokoliv udělají, bude mít následek, proto jsou velmi opatrní a věří tomu. A taky, když se podíváme na statistiky, nejméně zločinů dělají v budhistických zemích a nejvíc v křesťanských. Takže ona ta víra v Boha ještě vůbec nic neznamená. Znamená to pouze, jakým způsobem to celé prožíváme, jakou máme odpovědnost. Myslím si, že Evropan může najít kořeny všude kolem sebe a nemusí putovat do Jižní Ameriky nebo do Asie nebo kamkoliv jinam a může být tady doma a dojít k nějaké moudrosti. My jsme tady v Evropě měli spoustu moudrých žen a mužů, takže proč to nedělat dnes.

Co se týče mé oblíbené destinace, tak tě musím zklamat, já jsem toho zas až tak moc nenavštívil, přestože si lidi myslí, že když prodávám vykuřovadla, objíždím celou planetu a všude to sháním, ale není to tak úplně pravda. Přestože vykuřovadla dovážíme skutečně z celého světa, pokud to jde, dovážíme je i od pěstitelů a prvovýrobců, abychom je nemuseli brát odněkud z velkoskladů, kde se energie hodně degraduje. Takže pomáháme i lidem v chudších zemích napřímo obchodem. Ale líbí se mi Indie, jak svou spiritualitou, protože vykuřovadla voní a Indie voní úplně fantasticky, takže Indii mám moc rád a doufám, že se tam ještě několikrát vrátím.

Jak s vykuřovadly nejčastěji pracuješ? Jaké byliny a vykuřovadla používáš doma nejraději, ať už sám pro sebe nebo pro svoji rodinu?

vykurovadla-rymer-1
U prodejního stánku s vykuřovadly

Pro mě jsou vykuřovadla práce a to mě vede k tomu, že je používám velmi často a nemusí to být jen z důvodů experimentálních nebo zdravotních, ale i čistě pracovních, protože potřebuji zjistit, jak to konkrétní vykuřovadlo voní a jak na mě působí a co by asi s lidmi mohlo udělat. Na druhou stranu to ale není jenom o práci, celou řadu svých problémů, ať už na úrovni fyzického těla nebo na spirituálnější úrovni, řeším s vykuřovadly. Pálím si spoustu vykuřovadel i jenom tak, pro radost. Takže já svou prací žiju a jsem neustále v takovém oblaku kouře. Konkrétní tip pro lidi ale bohužel nemám, protože každý si musí vybrat podle sebe. Kdybych byl kuchař, taky bych neporadil, protože každému bude chutnat něco jiného, stejně tak každému voní něco jiného a to, co voní mně, nemusí vonět tobě. Ale já osobně nejčastěji pálím to nejrozšířenější vykuřovadlo a to je kadidlo. Je jich na trhu k dostání spousta druhů, mají různé vůně. Přestože to je pořád pryskyřice z jednoho stromu, tak podle oblastí, ze kterých pochází, podle toho, kde ten stromek roste, tak se mění i vůně pryskyřice. Takže kadidlo je pro mě, stejně jako pro naše předky, fascinace. Někdy upřednostňuji kadidlo z Ománu, někdy z Afriky, někdy z Indie. Je to jako s vonnými tyčinkami, někdy si člověk zapálí vonnou tyčinku z Japonska, někdy z Himalájí a někdy z Indie. V tomhle směru já miluji tyčinky indické, protože Indové vyrábějí fantastické kombinace vůní a dokáží to udělat tak, jak to nikdo jiný na světě neumí. Já ani ve vykuřovadlech nejsem schopen namíchat vůně, jaké oni dělají v tyčinkách. Když ta tyčinka je čistá, přírodní a kvalitní, tak pro mě ten největší favorit je tyčinka indická.

Kdyby sis mohl vzít s sebou jednu bylinu nebo vykuřovadlo na pustý ostrov, které by to bylo?

A jsou to jenom vykuřovadla? Takže barel vody ne. (směje se) Úplně přesně nevím, co bych si s sebou balil, protože je možné, že na tom pustém ostrově bych našel něco, co se dá pálit. Asi bych tedy přemýšlel, jestli si s sebou nemám vzít něco praktičtějšího než pytel kadidla. Ještě bych chvilku přemýšlel, jestli to nemám nahradit kontejnerem indických tyčinek.

A jedna praktická otázka na závěr. Co bys doporučil lidem, kteří si potřebují pročistit dům nebo byt?

Aromalampa a vykuřovací pícka v jednom

Vykuřovadla jsou na očistu zcela jistě nejlepší, to máš pravdu. Oni už to věděli třeba v Tibetu v době, kdy ze severu přicházely mongolské kmeny, znali dva nejvýznamnější způsoby očisty a to bylo kropení a vykuřování. Kropení trošku upadlo v zapomnění a zůstalo jen to vykuřování. Kropení bylo podobné, jako když se v kostele kropí svěcenou vodou. Tibeťané měli něco podobného svěceným vodám, které připravovali pro různé rituály a s různými záměry a těmi potom prostor kropili. Bylo to trošku složitější než zapálit třeba jalovec, který v těch místech všude roste. Takže to vykuřování je dle mého názoru nejúčinnější metoda na očistu prostoru. A skupina očistných vykuřovadel je poměrně velká, takže to může být kadidlo, šalvěj, pelyněk, andělika, dračí krev – asa foetida, téměř všechny jehličnany mají očistné účinky, nebo třeba jantar. Vykuřování má takovou přímou úměru. Je to podobné, jako když myjeme podlahu. Když ji myjeme pravidelně, tak je ta podlaha celkem čistá a můžeme jí jen čas od času jemně setřít a navonět si jí třeba levandulí. Stejně tak si ten byt, o který se staráme, můžeme čas od času vyčistit nějakým lehkým vykuřovadlem. A pokud tu podlahu nebudeme 2 roky vytírat a nebudeme se o ni starat, tak bude strašně zanesená a musíme vzít rýžák a silný desinfekční prostředek a pořádně to vydrhnout. A když se nestaráme o energie ve svém okolí, tak samozřejmě se to může nashromáždit a najedou nám tam přestane být dobře a musíme vzít zase vykuřovadlo, které je silné a které dokáže dostat energie pryč. Tam už nám nemusí být vykuřovadlo příjemné na vůni, jako Savo, ale jde o tu práci a očistu. A pak s to můžeme navonět něčím, co je nám příjemné.

Děkujeme za rozhovor!

Bonus: Pár slov o archaické aromaterapii

Když lidi objevili oheň, někdy před jedním až dvěma miliony let, v té době už se začala používat vykuřovadla. Když člověk uměl rozdělat oheň, tak do něj i něco přikládal a to něco nejenom hřálo, ale i vonělo. Ať už vědomě nebo nevědomě již tenkrát vykuřovadla použil. Vykuřovadla jsou tady s námi až do dnešních dní. Když bych vzal kratší dobu a i kdyby to byla jen půlka, tedy půl milionu let, tak pořád je to dostatečně dlouhá doba na to, aby ověřila platnost této metody. Osobně neznám nic jiného, co by tady s lidmi bylo půl milionu let a vůbec už nevím o ničem, co by tady s lidmi mohlo být, aniž by to fungovalo.

Michael Rymer (*1967)

Dovozce a prodejce vykuřovadel, pryskyřic a bylin, autor originálních vykuřovacích kompozic. Původně vystudovaný chemik, profesně se věnoval např. sochařství se zaměřením na keramiku a bronz, prodeji aut nebo pneumatik, ale i nuceným pracím v uranových dolech. O vykuřovadla se začal zajímat již před 15 lety pro svoji vlastní potřebu. Před více než 10 lety založil firmu se svojí bývalou ženou Evou, která zde působí doposud. Ve firmě pracuje také se svojí současnou partnerkou Petrou, se kterou pravidelně vystavují a přednáší na festivalech a akcích po celé ČR. Podle svých slov veškerý svůj volný čas obětuje práci, která ho navíc naplňuje. Je zarytým vegetariánem a byl by nejraději, kdyby na rostlinnou stravu přešli všichni lidé. Vloni poprvé navštívil Indii – konkrétně střední Indii a Ladakh. Z předchozího manželství má dvě dcery.

photo

Autorkou rozhovoru je Michaela Lusílija Makulová, odborná aromaterapeutka, Simbis. Foto: autorka.