Píšeme pro vás: Petra Torová – “Ráda inspiruji ostatní tím, co se mi osvědčilo” (rozhovor)

Mám radost představit vám v našem seriálu rozhovorů mezi redaktorkami Kouzla vůní další z nás. Petra Torová je autorkou článků například o přírodních parfémech či voňavé růži. Píše však především články plné receptů a jejích osobních zkušeností, zaměřuje se na výrobu domácí kosmetiky a dává tipy na roztomilé dárky. 

S Petrou Torovou jsem se seznámila na Institutu aromaterapie v Praze. Úplně mě zmrazila svým klidným a kultivovaným vystupováním a kořeněným humorem. Neustále na sobě pracuje a při svém zaměstnání manažerky systému kvality a životního prostředí stíhá ještě rozvíjet a zdokonalovat své koníčky a vášně. Petra na mě působí stejně jako její nejoblíbenější vůně, která má ten nejsilnější jinový náboj. O kterou vůní se jedná? Čtěte dále.

Píšeš krásné články o vůních a také kosmetických produktech, které sama vyrábíš. O čem tě baví psát nejvíce?

Není nad domácí mýdlo, jaké jiné než levandulové?

PT: “Děkuji. Popravdě, psaní článků není zrovna má oblíbená činnost, mnohem radši něco míchám, vyrábím, experimentuji. Témata, která mě oslovují, jsou různá. Většinou je to o tom, co mě samotnou baví, inspiruje, osvědčilo se mi, nebo mi třeba pomohlo při neduzích, a tak mám pocit, že by to mohlo zajímat a inspirovat taky ostatní. Z tohoto předpokladu vycházím i při výběru témat kurzů, kde předávám znalosti a osobní zkušenosti s éterickými i rostlinnými oleji a jejich použitím.”

Zájem o vůně jsi projevila již na vysoké škole. Na VŠCHT jsi pracovala na katedře Organické technologie v laboratoři vonných látek. Napadlo tě už tenkrát, že se budeš věnovat aromaterapii? Co tě vůbec navedlo k dalšímu studiu – aromaterapie?

Péťa si cestou na Bali splnila svůj sen.

PT: “Je pravdou, že mě vždycky nějakým způsobem zajímala chemie, fascinovalo mě, jak ze dvou látek vzniká třetí, úplně jiná. Na vysoké škole jsem pracovala jako pomocná vědecká síla v laboratoři, kde jsme se pokoušeli připravovat nové syntetické vonné látky. Má diplomová práce vznikala ve spolupráci s podnikem Aroma Praha. Tenkrát jsem ještě o aromaterapii vůbec nic netušila a myslím, že ani v té porevoluční době nebyla v naší republice moc rozšířená.

Teprve před asi 6 lety, když už moji synové byli větší, jsem se zase začala vracet ke svým koníčkům a mé zkoumání sebe sama mě zavedlo k přírodním vůním, bylinkám a přírodní kosmetice. Objevila jsem Institut aromaterapie v Praze, kde jsme se potkaly, a od té doby je to jedna velká a úžasná voňavá jízda (smích).”

Tvou nejoblíbenější květinou je růže. Je i tvá nejpoužívanější vůně růžová nebo upřednostňuješ i jiné tóny?

PT: “Ano, éterický olej z růže je opravdu mou jedničkou. Vnímám ho jako jemný ženský olej, léčící srdeční čakru, podporující sebelásku. Mám ráda ale i jiné éterické oleje, podle nálady i ročního období. Teď mám například namíchanou osobní vůni s ylang-ylangem, pačuli, kardamomem a sladkým pomerančem. Pro zimní období mám ráda sladší, kořeněné, prohřívající vůně.”

V minulém roce jsi procestovala ostrov Bali. Navštívila jsi také tamní destilerii éterických olejů? Přivezla sis odsud nějaké exotické oleje?

PT: “Cestou na Bali jsem si splnila svůj sen. Už před cestou jsem zjišťovala, zda je tam možno navštívit nějakou destilerii nebo farmu, ale bohužel ty se na Bali nenacházejí. Jen kávové plantáže (smích).

Absolvovala jsem však bylinkovou vycházku s místní průvodkyní, kde jsem se dozvěděla mnoho zajímavého o tamních rostlinách a jejich použití. Následoval workshop ve firmě vyrábějící přírodní kosmetiku, kde jsme tyto rostliny zpracovávali. Balijci hodně používají pro udržení zdraví a krásy kokosový olej a kořeny kurkumy, galangalu a zázvoru, za kterých připravují tradiční nápoj tzv. jamu. Tento nápoj čistí krev, tonizuje, působí proti zánětům. Doporučuje se pít denně a je k dostání i na ulici.

Přivezla jsem si úchvatně vonící éterické oleje z champaky a frangipani, typických místních květin. Tradiční a typický pro Bali je i éterický olej z citrónové trávy a kajeputu, které tam lidé používají k odpuzování hmyzu a k léčení. Tyto éterické oleje jsou ale destilovány na Jávě nebo Sumatře.”

Ingredience pro výroby domácí kosmetiky na Bali

Chodily jsme spolu na Institut aromaterapie a tvořily pár, když jsme se učily různé masérské techniky. Pro mě zůstaneš vždy „má“ parťačka na masírování. Masíruješ také své zákaznice nebo se více věnuješ přípravě kosmetiky?

PT: “Ty zůstaneš taky mou nejoblíbenější masérkou! (smích) Aromamasáže také nabízím a mám pár pravidelných klientek, ale své těžiště teď vnímám v pořádání kurzů aromaterapie a přípravy přírodní kosmetiky, přírodních mýdel apod. Domácí příprava přírodních mýdel mě zvláště v poslední době hodně pohltila, moc mě to baví a vnímám to jako ohromně kreativní činnost. Je to další způsob, jak v různých kombinacích dle typu pokožky apod. použít rostlinné, éterické oleje a další přírodní suroviny.

Přírodní kosmetiku si připravuji většinou pro sebe a svou rodinu, obdarovávám taky všechny své kamarádky. Pro své klienty také v případě zájmu míchám masážní oleje, masti nebo jiné produkty na míru pro domácí použití.”

Tip redakce: Vyzkoušejte Pétinu oblíbenou domácí zubní pastu!

Institut aromaterapie jsi zakončila diplomovou prací na téma Použití éterických olejů při léčbě onemocnění způsobených mycoplasmaty. Mohla bys nám k tomu říct něco bližšího?

PT: “Téma diplomové práce bylo velmi zajímavé a praktické, protože jsem spolupracovala s gynekoložkou a do projektu se zapojily dobrovolně 2 ženy. Mycoplasmata jsou velmi malé mikroorganismy, které mohou v našem těle putovat a způsobovat celou řadu obtíží. Jsou sexuálně přenosné a my jsme se hlavně zabývaly jejich vlivem na ženské zdraví. Mohou totiž způsobovat výtoky, svědění, neplodnost, zamlklá těhotenství a celkově sexuální nepohodu.

Tento projekt trval téměř rok a u obou klientek došlo díky komplexnímu působení směsi éterických olejů, změnám v životosprávě a i díky urovnání a pochopení vztahů a souvislostí ve svém životě, ke zlepšení jejich zdravotního stavu. Potvrdilo se, že směs antimikrobiálních éterických olejů – v tomto případě konkrétně tymiánu, saturejky, oregana a plodu hřebíčku – je účinným přírodním řešením nepříjemných jevů provázejících choroby ženského pohlavního ústrojí.”

Svoje zkušenosti Petra ráda předává na kurzech.

Vím, že jsi vegetariánka a (z mého pohledu) celkem striktní. Poradíš našim čtenářům, čím mohou nahradit ve svých domácích produktech živočišné ingredience jako jsou tuky, lanolin nebo včelí vosk?

PT: “Vegetariánkou jsem se stala před asi 5 lety a to proto, že mi maso přestalo chutnat. Nijak jsem to neplánovala, ani mě k tomu nevedl nějaký otřesný zážitek se zvířaty. Za striktní se nepovažuji, protože např. moji synové maso jedí a mě naštěstí nevadí jim ho připravovat. Vybrat si svou cestu musejí sami, do ničeho je nenutím. Já jím z živočišných výrobků sýry, vejce, med, mléčné výrobky.

V přírodní kosmetice používám včelí vosk i lanolin.  Vepřové sádlo nebo hovězí lůj bych nepoužívala ani v případě nevegetariánství. Raději pracuji s rostlinnými tuky – bambuckým, kakaovým máslem, kokosovým olejem a dalšími za studena lisovanými oleji jako jojobovým, mandlovým, arganovým apod. Pokud by ale klientka měla požadavek na veganskou variantu, pak se dá včelí vosk nahradit např. voskem karnaubským nebo rýžovým.

Péťu baví výroba domácí kosmetiky a mýdel. Ráda svoje zkušenosti předává také na kurzech.

Máš už dva téměř dospělé syny. Jak se oni jako muži dívají na aromaterapii? Zajímají se o ni?

PT: “Mí synové se o aromaterapii asi nejvíce zajímají v momentě, kdy potřebují namasírovat (smích)! Oba sportují, takže jim přijde masáž zad a nohou obzvláště vhod. Jinak to vnímají přirozeně, když vidí, jak využívám oleje já sama – do difuzéru, že u nás pořád něco voní, do masážních směsí při nachlazení i jiném neduhu, při přípravě kosmetiky. Inklinují samozřejmě spíše k “mužským” vůním, např. smrk černý, cedr atlas, jalovec. Teď jsem měla radost, že se mi povedl pánský deodorant se svěží vůní máty, tea tree a citrónu.”

Nedávno jsem na facebooku zaznamenala tvou Silvestrovskou fotku na běžkách. Oslavuješ nějak speciálně Nový rok? Co pro tebe příchod nového roku znamená?

PT: “Já mám moc ráda les a hory. Vždyť jsem taky “děvucha” z Beskyd (smích). Pokud je možnost, snažím se strávit konec roku na horách a projet se na běžkách nebo sjezdovkách. Vůně jehličnanů a ticho jsou nejlepším balzámem pro duši.

Na Silvestra si vždy projdu diář končícího roku, abych si připomněla, co jsem všechno zažila, co jsem procestovala, koho zajímavého potkala, co vytvořila a vyjádřila vděčnost za úžasný život, který žiju. Na Nový rok pak otevřu diář nový a zapíšu do něj svá přání, plány a těším se na další dobrodružství!

A nakonec naše typická otázka za redakci Kouzla vůní. Kdybys měla jet na opuštěný ostrov, jaký éterický olej by sis rozhodně vzala s sebou?

PT: “Určitě levanduli! Tady by se projevila má praktičnost – levanduli bych mohla použít pro zklidnění, když by mě přepadl strach či nespavost, pro použití na kůži v případě štípnutí nějakým hmyzem, říznutí nebo spálení od sluníčka. Je to můj éterický olej č. 1 v domácí lékárničce a nestačím žasnout nad jeho multifunkčností!

Péťa miluje levanduli, vzala by si ji i na pustý ostrov. Na fotce v Provence.

Petro, děkuji ti za rozhovor! Škoda, že se tak málo vídáme. Vedle tebe si vždycky připomenu, že nemám zapomínat být ženou, protože je to přirozeně krásné!

Petra Torová

Petra pochází z Ostravy,  ale už od dob vysokoškolských studií bydlí se svou rodinou v Kladně. Vystudovala Institut aromaterapie, v současnosti studuje Školu přírodních terapií v Českém Krumlově. Ráda se toulá přírodou, má ráda hory, sport – lyžování, in line bruslení, jógu a  cestování. Zajímá se o zdravý životní styl, o využití bylin a dalších přírodních prostředků pro zdraví, krásu a domácnost.

Koukněte dále:

Autorkou rozhovoru je Veronika Němcová, foto: archiv Petry Torové.

Rozhovor: Tomáš Heger – “Při bylinaření se řídím lidovou moudrostí. Ve vědě zase fakty.”

Tomáše Hegera jsem potkala na bylinkovém kurzu před pár lety. Bylo mu 14, uměl poznat desetkrát víc bylinek než já a večer mi naservíroval nejlepší bobulový likér, jaký jsem kdy pila. Bylinářství propadl, když se v dětství snažil najít způsob, jak vyléčit své astma. Dneska se věnuje léčivkám dál. Studuje biochemii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Aromaterapeutickou komunitu si získat na zářijové konferenci Aromaterapie a imunita v Brně, kde přednášel o systémovém působení silic v těle člověka. A jisté je, že o něm ještě mnohé uslyšíme… 

Kolik rostlin znáš z hlavy?

TH: “Ou, tak to je těžké si vybavit. S rostlinami jsem se setkával už v přírodovědném kroužku, který jsem navštěvoval od 3. třídy, kde jsme se učili také o české květeně obecně, nejen o léčivkách. Jediné přesné číslo, co můžu říct, je, že na zkoušku z předmětu Léčivé rostliny jsme jich museli znát asi 190 s českým i latinským názvem.”

Vědec, bylinář. Čím si Tě bylinky získaly? Co Tě přesvědčilo o tom, že “to” funguje?

Perila křovitá byla jednou z bylin, kterou si Tomáš léčil astma.

TH: “Vědec jistě nejsem, ještě mě čeká spoustu let formálního studia. Léčivky jsou pro mě zajímavé proto, že u nich už z tradice předpokládáme nějakou biologickou aktivitu. Za tu zodpovídají obsahové látky rostliny. A to je pro mě ten zajímavý moment. Můžeme totiž hledat podstatu biologické aktivity a molekulární strukturu, která má tu biologickou aktivitu na svědomí. Mě osobně si byliny získaly, když jsem je vyzkoušel jako doplňkovou terapii při léčbě astmatu. Přiznám se, že mi klasická léčba moc nezabírala. Měl jsem původně jen alergii, ale postupně se mi přerodila až v astma. Jak jsem byl starší a začal nad tím sám uvažovat, vyzkoušel jsem změnit stravování a začal jsem používat byliny. Dnes astma nemám. Jediným pozůstatkem je, že nesmím hladit kočky, protože mi potom slzí oči. Ale to už je oproti předešlému stavu minimální omezení.”

Co Ti na Tvoje potíže nejvíc zabralo?

TH: “Myslím, že je to celková změna životního stylu. Nelze ten úspěch přisoudit něčemu konkrétnímu. Pomáhal mi ale např. vitamin C nebo byliny perila křovitá a morinda citrusolistá, užíval jsem i medicinální houby.”

Už na střední škole ses věnoval studiu vody nebo levandule. Která témata Tě zajímají nejvíc?

Tomáš Heger na konferenci v Brně destiloval levanduli

TH: “Levandule byla první bylina, kterou jsem začal zkoumat. Byla to taková náhoda – zrovna, když jsem se obrátil na Výzkumný ústav rostlinné výroby, že bych rád u nich vypracovával nějakou studentskou práci s tématem léčivek, tak kvetla levandule, a proto jsem začal pracovat právě s ní. Ústav měl navíc dlouholeté zkušenosti se šlechtěním této rostliny i vypracované analytické metody pro výzkum obsahových látek levandulové silice. Při zkoumání biologické aktivity mi pomohly další instituce, zejména Laboratoř růstových regulátorů, do které docházím dodnes a především pod vedením doktorky Lucie Rárové se zde mohu věnovat mnohým laboratorním metodám.”

Tip redakce: Nakoukněte pod pokličku konference Aromaterapie a Imunita, na které Tomáš přednášel

Čemu se dnes věnuješ při své univerzitní práci?

TH: “Zkoumal jsem asi 20 druhů rostlin s nepříliš probádanou aktivitou, momentálně se zaměřuji na jednu z toho, a to vrbovku úzkolistou, u které se snažíme prokázat, zda dokáže omezit aktivitu jisté membránové pumpy. Práce vypadá tak, že člověk sesbírá rostlinu, připraví extrakt a ten se následně podrobí několika laboratorním testům, např. se zkoumá, jak ovlivňuje růst nádorových buněk, k jakým změnám v nádorových buňkách dochází, jak dokáže extrakt potlačovat zánětlivou reakci a měří se i antioxidační kapacita. Pokud jsou testy pozitivní, snažíme se hledat, co v extraktu by za danou aktivitu mohlo být zodpovědné.”

Kombinace vědec bylinář může vzbuzovat trochu skepse mezi odbornými kruhy. Jak přijímají Tvoje propojování oborů?

Tomáš Heger na Malé Fatře, kde roste vzácná rozchodnice růžová.

TH: “Bylinkaření beru jako zálibu, která mě vytáhne do přírody. Tam moc nejde zaujmout vědecký přístup, pouze klasické bylinkářské dovednosti a zásady. Poznatky z vědeckých studií se totiž často nedají přímo implementovat na louku, to není ani jejich smyslem. V přírodě je každá rostlina jiná, liší se obsahem svých látek, Když si z ní uděláte nálev, řídíte se lidovou moudrostí a nevíte, co přesně obsahuje a v jakém množství a kolik z toho se vám vstřebá do těla. Tady se mnohdy nelze řídit vědeckými poznatky, protože prostě chybí. laboratoři k rostlinám ale přistupujeme vědecky, kdy se snažíme jejich biologickou aktivitu vyložit působením molekul. Je to totiž něco, co vědci již mohou uchopit a popsat. Něco, co se dá studovat. Takhle to přijímám a ke každému z těchto zájmů tedy přistupuji jinak.”

Na závěr Tě požádám o pár tipů. Co bys namíchal do bylinkového čaje na podporu imunity? Jaká je Tvoje oblíbená směs?

TH: “Nedostatečná imunita může mít u každého jinou příčinu a čaj nemusí být tou jedinou volbou. Z přírodních prostředků jsou vhodné polysacharidy z hub. Z rostlin můžeme uvést třeba kořen kozince blanitého. Člověk zlepší obranyschopnost také dostatkem spánku a odpočinku, stejně tak nesmíme opomenout zdraví střev, hlavně naši střevní mikroflóru. Suplementace vitaminy D a C zvláště v zimním období může také zlepšit imunitu.”

A co dalšího bys doporučil v době nachlazení?

TH: “Jistě nejznámější je třapatka, u které se v případě nachlazení tvrdí, že je vhodná pro prevenci, ale neúčinkuje při již započaté nemoci. Pokojová rostlina rýmovník je bohatá na silice s desinfekčním působením, což také dokáže při nachlazení pomoci. Chuťově skvělý je odvar z kořene zázvoru a kurkumy se skořicovou kůrou, do kterého můžeme přidat navíc hřebíček nebo badyán a nakonec jej osladit medem.

Nakonec bych rád řekl, že bylin je ale tolik, že každý si může najít pro něj vhodnou a nelze opravdu dělat kvalitní obecná doporučení, navíc musí být terapie vždy komplexní a užívání bylin může být nebezpečné v kombinaci s jistými léky, proto nerad podobná doporučení dělám. Čím více se o rostliny a jednotlivá onemocnění zajímám, tím více vidím různé faktory, které člověk musí zohlednit. Největší význam má ale jako při všem prevence.” 

Tomáš Heger…

… studuje biochemii na Univerzitě Palackého v Olomouci a rád se věnuje rostlinám lidového léčitelství s potenciálním využitím v moderní medicíně. Přírodovědná témata z chemie a fyziky popularizuje v interaktivním muzeu vědy Pevnost poznání. Mezi další Tomášovy zájmy patří zelený čaj, zvláště rád popíjí ten japonský.

 

Autorkou rozhovoru je Anna Krutová – pořadatelka Aromaterapie a bylinky. Zdroj foto: archiv autorky a Tomáše Hegera, Kouzlo vůní.

Partnerem článku je Asociace českých aromaterapeutů:

“Asociace českých aromaterapeutů působí již od roku 1996 poskytuje kvalitní a všestranné vzdělání v aromaterapii široké veřejnosti i profesionálním zájemcům ze souvisejících oborů jako je zdravotnictví, ošetřovatelství, farmacie, rehabilitace, kosmetika či wellness. V Institutu aromaterapie školí odborné aromaterapeuty, které sdružuje v Registru kvalifikovaných aromaterapeutů, poskytuje jim informační servis, rozvíjí jejich vzájemnou spolupráci a podporuje je nadstavbovým vzděláváním. Popularizuje a propaguje aromaterapii v médiích, na odborných konferencích a veletrzích, připravuje speciální programy pro firmy i neziskové organizace.”

Píšeme pro vás: Veronika Němcová – “Majoránka mě jako masérku uspává” (rozhovor)

Pokračujeme v sérii rozhovorů mezi redaktorkami Kouzla vůní. Tentokrát zpovídám Veroniku Němcovou, bylinkářku tělem i duší žijící jednou nohou v rakouských Alpách a druhou na jižní Moravě. Je naší specialistkou na voňavé seriály! Majoránka. Péče o vlasy. Růže. Témata, která Verča velmi poctivě, detailně a komplexně zpracovala do několikadílných pokračování.

Za těch pár let, co ji znám, stihla vystudovat pro mne nepochopitelné množství škol a kurzů. Od příštího roku bude vyučovat fytoterapii na Institutu aromaterapie v Praze. V Rakousku provozuje masérskou praxi, v Čechách vede kurzy. O tom, jak se to dá (nebo nedá) stíhat, co všechno se naučila (a stále učí) i jaké bylinky jsou pro ni nepostradatelné (či postradatelné), je tenhle rozhovor…

Dvě geologicky a klimaticky odlišná prostředí nabízejí rozličné druhy rostlin.
Vlevo v Bílých Karpatech, vpravo v Tyrolsku.

Co pro tebe znamená Kouzlo vůní?

VN: “Hodně. Rozhodně pohodové a zajímavé počteníčko, ale taky osvícení i renesanci aromaterapie a fytoterapie. Partu skvělých redaktorek, příležitost být v kontaktu se svými spolužačkami, noci u počítače, možnost poučného kreativního psaní pro veřejnost. A hlavně důkaz toho, že jakákoliv myšlenka je realizovatelná. A teď myslím na Míšu, zakladatelku Kouzla vůní.”

Jak jsi se k aromaterapii a bylinkám vlastně dostala?

VN: “Náhodou, štěstím a mojí umíněností. K užívání bylin jsem vedena nenásilně od mala. Po mateřské linii se u nás předávají recepty, ještě do nedávna i herbáře. Vždy jsem ke všemu čichala.

Když jsem byla na mateřské (prý dovolené), potřebovala jsem se jednou nějak odreagovat. Zašla jsem si poprvé v životě na kosmetiku. Chtěla jsem se jen nechat hýčkat. Mladá slečna používala přírodní kosmetiku a dala mi prospekt, kde byl odkaz na stránky aromaterapie. Doma jsem se koukla, co to vůbec ta aromaterapie je, a pročetla si osnovy studia. A pak už jsem si jenom řekla to moje: Jo! To chcu!

Aktuálně jsi ozdobena titulem “profesionální aromaterapeut”. Vím, kolik je za tím práce. Co bylo pro tebe na té vzdělávací cestě nejtěžší?

VN: “Psaní závěrečných prací a cestování. Čím jsem starší, tím náročnější je pro mě sedět několik hodin za volantem a pak celý den v lavici. A i když se už tolik netrápím sepisováním poznatků a jejich kompletováním, pořád je to úkol, který mi někdy dokáže otrávit večer nebo i celou noc. Zejména když v kalendáři vidím, jak se blíží termín odevzdání.”

Od příštího roku 2018 budeš vyučovat Fytoterapii na Institutu aromaterapie, což je škola, která nás dala dohromady. Jaké jsou tvoje pocity, očekávání?

VN: “Pocity jsou smíšené, ale očekávám satisfakci (smích). Jsem moc vděčná, že můžu zase učit. Navíc o bylinkách, a ještě k tomu na Institutu, který mi dal jiný životní směr.

Nejde ale jen o mě, takže cítím bázeň před vedením. Nechtěla bych je zklamat, ani posluchače a už vůbec ne sebe. Přirozeně chci být dobrá. Takže se snažím, abych zanechala znalosti užitečné, holisticky pojaté, pokud možno nové, a to vše tak, aniž bych někomu podsouvala můj vlastní názor. To není zas tak lehký úkol. Cítím zodpovědnost za to, co předávám dál

Právě dávám dohromady skripta a občas si tak pro sebe říkám: Co sis to zas na sebe ušila za bič? Na druhou stranu výzvy mám ráda, takže si v tom tak trochu i libuju.”

Žiješ hlavně v Rakousku, v horách, uprostřed přírody. Pocházíš z Moravy. Zvládáš to “přepínání” mezi kulturami? Vnímáš nějaké výrazné rozdíly?

„Často se cítím, jako bych žila v nějakém průniku nebo mezisvětě.“

VN: “Ano, jsou to naprosté kontrasty. Je zajímavé pozorovat, jak geografické prostředí ovlivňuje charakter lidí, kteří v něm žijí. V Tyrolsku žijeme ve vesničce na konci trogu, tedy údolí vzniklého ledovcem. Všude, kam se podíváš, se tyčí vysoké hory, v zimě tu končí cesta. Když se chceš rozhlédnout do dálky, musíš se vždy vyškrábat strmou cestou nahoru. Ale když dojdeš alespoň na hřeben, hory ti umožní neskutečný pohled na ně a pocit euforie. V ten moment víš, že tě přijaly a za tvou dřinu ti povolily něco, co tam dole nikdy nespatříš.

Na jižní Moravě pobýváme na nejteplejším místě ČR, dřívější významné křižovatce cest. Na otevřené rovině s širokým výhledem do dálky. Nejbližší kopce, které u nás vidíš, jsou vinice. Je tam mnohem uvolněnější atmosféra a úrodná zem nabízí větší pohostinnost.

A jestli zvládám přepínat? Ne, moc to nezvládám. Přestože se obklopuji skvělými lidmi, cítím se často buď rozpolcená, nebo odstrčená. Jako kdybych žila v nějakém průniku nebo mezisvětě, který už nepatří sem a nikdy nebude patřit tam. Asi proto jsem nejraději v přírodě. Jí je to úplně jedno, odkud jsem přišla a kde právě žiju.”

Jako aktivní masérka v lyžařském středisku ošetřuješ velkou skupinu lidí. Co nejčastěji používáš na namožené lyžařské nebo běžecké nohy?

VN: ” Vždy mám po ruce macerát z arniky a třezalky tečkované. Oba působí dobře i na naraženiny, uvolňují křeče a namožené svaly. Jinak zákazníkovi tvořím olej podle jeho výběru.”

TIP redakce: Arniky roste v Alpách požehnaně, jak jí Veronika sbírá a co všechno o ní ví se můžete dozvědět v jejím článku.

“Po náročném lyžařském dni lidé preferují chladivé, osvěžující vůně, které ale v konečném důsledku prohřívají – máta peprná, kafr, eukalyptus globulus, rozmarýn, borovice limba (Zirbe). Tyto nabízím, protože velmi dobře fungují. Také levandule a geránium má dobré uvolňující účinky a pozitivní ohlas především u žen. Skvělá je i majoránka, ale zjistila jsem, že mě jako masérku uspává.”

Když dojdeš alespoň na hřeben, hory ti umožní neskutečný pohled na ně a pocit euforie.
Nejraději tráví čas se svou rodinou venku

Ve svých článcích zmiňuješ, že také ošetřuješ klienty v paliativní péči, co bys pro ně ze své zkušenosti doporučila? 

VN: “Navštěvuji občas lidi v hospicech, většinou uvězněné na lůžku. Tito lidé se doslova nudí a jen čekají na svou smrt, přáli by si být doma. V první řadě ode mě očekávají rozhovor a zabavení.

Součástí péče je tedy delší výběr olejů. Rozebíráme, co jim které připomínají, nejčastěji právě to, co mají doma. To je velmi individuální. Jako základ kompozic používám silice růže a nardu v mandlovém oleji, někdy také helichrysum.”

TIP redakce: “Tím byl pomazán Ježíš Kristus” – nard je vůně velmi duchovní, povznášející a sváteční. Veronika o něm psala před rokem v čase svátečním.

O čem tě nejvíc baví psát? A co na nás chystáš?

Do Česka jezdí nejen kvůli rodině, ale také pořádá různé workshopy.

VN: “Mám takovou, řekla bych praktickou úchylku, že si zapisuju všechno. Zážitky, dojmy, zaslechnutou informaci, výroky lidí, cestu, sen… Prostě cokoliv, když mám po ruce něco k psaní a zaujme mě to. A pak si někdy jen tak sednu a napíšu z těch svých poznámek článek nebo úvahu nebo reportáž.

Teď zrovna píšeme s dětmi pohádku. A pro čtenáře Kouzla vůní právě upravuji článek o tom, jak ÉO růže přitahuje peníze. To jsem si jen tak chtěla ověřit právě jednu zachycenou informaci a vznikla z toho moje osobní tříletá studie.”

Obdivuju tvůj přístup k rodinnému životu. Máš dvě úžasné holčičky. Jaké bylinky a esence jsou u vás doma nepostradatelné?

VN: “Děkuji! Jsem si vědoma, jaký dar jsem získala. Esencí máme doma asi kolem stovky a už jsou pro mě nepostradatelné všechny (smích). Je to naše hlavní domácí lékárnička. Nejčastěji používáme citrusy, dětem voní myrha a růže bílá.

S bylinami to nijak nehrotím. Málokdy jdu něco konkrétního sbírat cíleně. Tedy až na kořeny a březovou vodu. Jinak si většinu léčivek, co máme doma, přineseme jen tak z pobytu venku. Nosívám u sebe nůžky a když vidím, že je na pěkném místě něčeho hojně a je hezky, bereme to s sebou. Děti pomáhají, a tak se toho sejde ne málo. A co nenasbíráme, to většinou nějak přijde…

I když teď mě napadá, že vlastně arniku máme všude – doma, v autě i v brašničce na kole.”

TIP redakce: Veronika je ryzí praktik, její články jsou plné receptů většinou i s domácí foto dokumentací. Kompletní přehled článků najdete tady.

Budeš vysazena na pustý ostrov, jednu esenci, kterou bys určitě vzala s sebou…

VN: “Asi tě překvapím, ale žádnou. Mohla by se mi zkazit! (smích) Já bych pak truchlila, až by mi došla. S esencemi pracuji téměř denně a pokaždé mám já osobně chuť na něco jiného. Nemám mezi éterickými oleji žádného favorita, ani takový, který by mi nevoněl. Ale jako univerzální bych viděla levanduli nebo růži. Jenže já se nerada balím. A jak se znám, já bych si i na tom pustém ostrově něco našla. Nebo by si to našlo mě!”

Verčo, díky moc za to popovídání! Jsi pro mě velkou inspirací a vždy je potěšení se s tebou potkat. Jsem moc ráda, že se známe… Díky tobě jsem poznala například bylinku všedobr a sviští sádlo. A to rozhodně není málo!

Kateřina

Veronika Němcová

Kräuterpraktikerin – Ischgl (Rakousko), Strážnice na Moravě

Veronika trávila několik let cestováním. Po návratu do ČR vystudovala geografii pro pedagogy a na mateřské dovolené absolvovala Institut aromaterapie v Praze. Nyní žije v Tyrolsku, kde vystudovala Innsbruckou Kräuterschule. Své vědomosti prohlubuje účastí na konferencích AČA i na zahraničních kurzech o Feng-Shui.

Co o sobě říká? „Nejraději trávím čas v přírodě. Nalézám v ní inspiraci, poučení i útěchu. Jsem fascinována její rozmanitostí a důmyslností. Vnímám ji jako dar, který je tu pro naši radost i užitek. Věřím, že vše má svůj smysl a zákon, a proto hledám souvislosti a logická vysvětlení.“ 

Pár slov o Kouzlu vůní

Kouzlo vůní vzniklo v únoru 2016 jako realizace snu, který v sobě nosila jeho šéfredaktorka Michaela Lusílija Makulová celý dlouhý rok. V letošním roce se společné úsilí úročí a náš tým pro vás pravidelně publikuje několik zajímavých článků o bylinkách a aromaterapii týdně. Kolik se za tím vším skrývá úsilí? Bezpočet. Většina naší práce je dobrovolnická a vychází z naší lásky k aromaterapii a chuti dělit se s vámi o naše zkušenosti.

TIP redakce: Voňavé seriály od Veroniky pro Kouzlo vůní

Píšeme pro vás: Kateřina Polívková – “Tu pravou vůni poznáte” (rozhovor)

Kouzlo vůní vzniklo v únoru 2016 jako realizace snu, který jsem v sobě nosila celý dlouhý rok. V letošním roce se naše společné úsilí úročí a náš tým pro vás pravidelně publikuje několik zajímavých článků o bylinkách a aromaterapii týdně. Kolik se za tím vším skrývá práce? Bezpočet. Většina naší práce je dobrovolnická a vychází z naší lásky k aromaterapii a chuti dělit se s vámi o naše zkušenosti.

Dovolte tedy, abychom se vám postupně představily 🙂 Nasdílíme o nás pár zajímavostí ze zákulisí. Těšíte se? Začínáme Kateřinou Polívkovou, naší “facebook a canva master” (jak jí říkám) a trpělivé podpoře pro všechny naše redaktorky ohledně jejich článků. Káťa je masérkou a aromaterapeutkou, provozuje eshop a svoji praxi má v Praze na Vinohradech. Možná ji znáte z Radosty či Obchodu pro radost, který dlouhé roky vlastnila. Díky aromaterapii se však její cesta úplně změnila… a já jsem neodolala se ji zeptat na palčivé otázky ohledně sociálních sítí, ale i na její cestu k aromaterapii a bylinkám.

Kateřina se svojí fenkou Koníkem

Káťo, pověz nám na začátek, co máš v Kouzlu vůní na starosti a co tě na této práci nejvíc naplňuje?

KP: “Hlavně mne naplňuje možnost zprostředkovat lidem, co jsem o vůních sama poznala. A to, jak zkvalitňují život příjemnou cestou… Kouzlem vůní jsem od prvopočátku doslova okouzlena a setkání lidí okolo tohohle projektu považuji za dar z aroma nebes… A moc za ně děkuji!

A co mám na starosti? Na denní bázi se starám o publikování vybraných článku, o koncepci příspěvků na Facebooku, občas vytvořím nějaký obrázek… Trochu to vázne, času je málo :-)”

Zaznamenala jsem kolem mě u pár lidí odchod ze sociálních sítí, jaký je myslíš další trend?

Káťa při míchání vůně na míru

KP: “Stejně jako všechno možné na světě, i sociální sítě mohou ovládat i pomáhat. Záleží na každém, jak si nastavuje svůj čas, prostor, zájem apod. Ať chceme nebo ne, žijeme v době internetové. Pokud je tady nástroj spojující lidi, poskytující informace i zábavu, proč ho rozumně nevyužít? Nevidím rozdíl mezi čtením “blbých” příspěvků na FB, sledování “blbých” pořadů v TV nebo pročítáním Blesku… Vybíráme si sami.”

V čem ty osobně vnímáš přínos sociálních sítí a co tě na nich naopak obtěžuje?

KP: “Jediné, co mně stran sociálních sítí obtěžuje, je asi stěžování si na sociální sítě… Připadá mi to trochu jako alibismus. Jenže to je taková naše česká “klasika” hledat viníka všude kolem. I když upřímně za sebe říkám, že jistou závislost jsem na sobě taky vypozorovala. Ve chvíli, kdy jsem ucítila, že mě ovládá, dala jsem se na ústup. K aplikacím, co hlídají čas trávený na sítích, to nedošlo. Stačilo zapojit zdravý rozum a trochu vůle.

A velké plus sociálních sítí je to, že vím u lidí, které mám ráda, co dělají. O jejich projektech, koncertech, představeních apod. Jednoduše na jednom místě. V reálu absolutně nemám čas tohle sledovat. Navíc jsou pro mne sociální sítě pracovní nástroj, jak dát vědět třeba o workshopech, co pořádám. A s potěšením sdílím zajímavé věci dál. Myslím tím opravdu zajímavé a přínosné.”

Pojďme k aromaterapii… ta je již dlouhou dobu součástí tvého života. Kdy tvé srdce poprvé zahořelo?

Káťa při workshopu, také se vám zdá, že tančí? To jen, vypráví o vůních

KP: “Tak to si už snad ani nepamatuji… Matně si vzpomínám, že kdysi před více než 20 lety jsem si docela pěkně popálila kůži tehdy dováženým tea tree olejem (dnes bych řekla pochybné kvality). A vůně jsou pro mě důležité celoživotně, když to trochu přeženu, očichávala jsem vždycky všechno a všechny… Ale celkově se to tak nějak propojilo při setkání s vykuřovadly, někdy před 12 lety odhaduji. Tehdy se mi začaly otvírat nové světy a ty voněly tisíciletou aromatickou zkušeností lidstva.

Mám z té doby dva hodně intenzivní vonné zážitky. Jeden, když jsem doma zapálila orlářkové dřívko (agarwood nebo česky také orličín, aktuálně nedostupné), ta nepopsatelná vůně spustila doslova film pocitů a obrazů zpátky i dopředu v čase… Druhý, když jsem si pořádně čichla esence z meduňky lékařské, tahle vůně jako by naplnila moje srdce svěží a léčivou zelení. Jo a mívám příjemné čichové halucinace, prostě se mi tu a tam v nose zjeví vůně, bez příčiny, bez zdroje… To se asi probouzí čichová paměť.”

V čem vidíš nyní největší přínos aromaterapie oproti jiným terapiím?

KP: “Asi bych to takhle neformulovala. Každý má svou cestu. I k sebe-léčení. Někdo prostě potřebuje potkat “léčitele-šarlatána”, odevzdat mu velké částky, aby přišel na to, že pomoct si může jenom sám. Někdo zas zkouší celý život všechny možné metody a terapie, nikde není spokojen a hledá a hledá…

Aromaterapie má podle mne výhodu v tom, že “to pravé” prostě cítíte. Vyhovuje mi, že k cíli vedou různé cesty. Dík obsahu látek v éterických olejích se účinky překrývají, lze je kombinovat, použít to, co klientovi opravdu voní. To se mi moc líbí. Ale můj přístup je hodně individuální, myslím, že kdyby se moji klienti někde sešli a vyprávěli by si o tom, co s nimi dělám, každý by měl úplně jiný příběh…”

Tip redakce: Přečtěte si od Káti články o vykuřovadlech

Ve své praxi se zaměřuješ mj. na bolesti zad, jaké oleje bys doporučila masérům ne-aromaterapeutům, ale i pro domácí použití?

KP: “Rozhodně domácí třezalkový macerát, to je poklad! A nějaký univerzální recept? Ono je to s těmi zády složitější… Kde bolí, proč bolí, jak dlouho, jak často. O směsi se rozhoduju na základě mnoha kritérií. Myslím, že rozmarýnem se nic nepokazí. Na úlevu od bolestí ráda používám i hřebíčkovou esenci, ale jen ve velmi malém množství, tedy vysokém ředění (2 kapky na 30 ml nosného oleje).”

Nepoužíváš pouze éterické oleje, ale hodně pracuješ i s rostlinnými oleji a také vykuřovadly. Jací jsou tví osobní miláčci, bez kterých nedokážeš žít?

Káťa s vůněmi

KP: “Můj top rostlinný olej? Jojobový! Univerzální a skvělý. Jen se nejí. Takže přidávám konopný a dýňový, jako výborné doplňky stravy…

A vykuřovadla? Kdo někdy viděl moje sbírky, asi pochopí, jak těžké je vybrat jen něco. Ale tady asi vyhrává klasika kadidlo a myrha. Ovšem pak se dostáváme dále a máme tady mnoho druhů kadidel a několik variant myrhy… Ale to je na celý další rozhovor :-)”

Tip redakce: Přečtěte si od Káti 7 tipů na rostlinné oleje v péči o pleť

A na závěr jak jinak… jaký éterický olej je tvůj top a vzala by sis ho s sebou vzala na pustý ostrov?

KP: “A jéje… Téhle otázky (tradiční dotaz Kouzla vůní) jsem se obávala… No, kdybych si mohla vybrat pustý ostrov (což asi nejde), tak bych si vybrala olej blízký místu ztroskotání. To proto, že rostliny v oblasti svého původního výskytu mají největší sílu. A v časech bloumání pustým ostrovem bych se od té místní vůně učila… Ale tato varianta je málo pravděpodobná, takže bych si vzala pačuli nebo nard, abych zůstala v klidu.”

Děkuji, Káťo, za rozhovor, za naši spolupráci a za naše přátelství!

Příští měsíc se můžete těšit na vyzpovídání další z našeho tria – Annu Krutovou.

Kateřina Polívková (nar. 1972)

Kateřina je masérka a aromaterapeutka přímo z Prahy. Více než 10 let provozuje obchod s originálním sortimentem i aromaterapií – v současné době ve formě eshopu. Studovala Institut aromaterapie a v aromaterapii se našla, protože spojuje vůně a doteky – působení síly rostlin a léčivého lidského kontaktu. Kromě masáží, aromaterapie a vykuřování pořádá workshopy a píše články s vlastními poznatky a zkušenostmi. Je členkou Asociace českých aromaterapeutů a v asociaci působí také jako facebookový specialista.

Káťa je velkou milovnicí dobrého jídla a taky zvířat, proto je dlouhá léta vegetariánka (dříve veganka). Její opravdovou vášní je červená barva, do které se odívá. Narodila se v Praze a žije na Vinohradech se svojí fenkou Koník.

Autorkou rozhovoru je Michaela Lusílija Makulová, foto: archiv Kateřiny Polívkové.

Věra Žďárská: “Léčivé rostliny se nehodily před revolucí a nehodí se ani dnes” (rozhovor)

Věra Žďárská je rozenou bylinkářkou. Bylinky jsou celý její život, přátelé. Je přímou žačkou pana Zentricha a bylinkáře Jiřího Janči. Je mi velkou ctí, že se stala mou přítelkyní a že vám nyní mohu tak sluníčkovou a báječnou osobu představit.

Věra působí ve Valticích v bylinkové zahradě. Tam také založila Herbal academy – bylinkovou školu, ve které pravidelně vyučuje. Zájemcům o bylinky předává informace, jak je pěstovat, zpracovávat a uchovávat. Její kurzy jsou krásné a jak sama říká: “Bylinky jsou pro potěchu nejen těla, ale i Duše.”

Věra Žďárská se k bylinám dostala už v dětství

Při sběru pistácie v Chorvatsku

Sama Věrka se bylinkám věnuje už od dětství. Dříve nebylo možné chodit k lékařům, tak jako dnes. Nebylo času, ani peněz. Proto se kladl důraz na samouzdravování. Věrka mi vyprávěla, že když na ni šla nemoc, její babička, tak jako předtím zase její babička, používaly mátu polej. Mátu uvařily a byla z ní olejovitá tekutina. Věrce se vždy už jen při pohledu na ni zvedal žaludek, ale pomohlo to. Teprve když tato “medicína” nezabrala, šly k lékaři. Ale to bylo podle Věrky málokdy.

Tyto zkušenosti v ní vybudovaly velikou víru v bylinky. Proto se jí zdálo jako logické jít studovat bylinky na Mendelovu univerzitu v Brně. Zahradu této Zahradnické fakulty v Lednici i několik let vedla.

Pracovala na mnoha místech, kde se léčivé rostliny vyskytovaly a zažila hodně změn. Až ji nakonec oslovila manažerka Bylinkové zahrady Lu a Tiree Chmelar ve Valticích, zda by mohla dát dohromady co nejvíce lidí. Věra dala dohromady tým, který bylinky a rostliny miloval tak, jako ona. A tak vznikla Bylinková zahrada (nyní Herbal academy). Starat se o zahradu je obtížné. Zvláště pokud tato zahrada má sloužit jako potěšení druhým lidem. Snaží se v ní poskytovat informace i rady, jak využít rostliny k pomoci lidem. Přesně podle odkazu pánů Janči a Zentricha, jejichž je žačkou.

Položila jsem Věře Žďárské několik otázek.

Bylinková zahrada ve Valticích je v její péči, foto: Bylinková zahrada Lu & Tiree Chmelar

XBP: Jak bys popsala vaší bylinkovou zahradu, Věrko?

V bylinkové zahradě

VŽ: “V jedné části zahrady jsou místa pro potěchu oka. Krásná, voňavá, přímo vybízející k odpočinku, relaxaci a zastavení se v našem paradoxně i dovolenkovém shonu. Jiná část zahrady je poznávací. Jsou tady záhony věnované včelám, mýtům, vůním, kuchyni a také jednotlivým skupinám orgánů. Rostliny jsou nasázeny tak, aby se každý, kdo se chce vzdělat nebo najít inspiraci ve světě léčivých rostlin, dobře orientoval a našel to, co hledá. Zahrada poskytuje i vzdělávání v této oblasti: jsou to komentované prohlídky, menší akce přímo v zahradě nebo bylinková akademie s téměř dvěma desítkami seminářů z různých oblastí přírodní terapie. Zkrátka – zajděte do naší zahrady, jistě najdete inspiraci.”

Zahradu ve Valticích miluji. Je originální i tím, že ty bylinky, které k sobě patří, najdeme pohromadě. A opravdu jsou u nich popsány krásné citace a myšlenky. Co mě nejvíce zajímalo, byl názor Věry na pana Janču a pana Zentricha. Jací byli? Kde je potkala? Já sama jsem se hlavně o pana Janču začala zajímat až po kurzu Reflexní terapie u manželů Patakyových. Sám Jiří Janča byl zraněn ve druhé světové válce. Postřelili ho Němci a tehdy pan Janča poznal účinky akupunktury. Místo anestetik si vybral akupunkturu a operaci prožil ve velkém úžasu. Nepotřeboval žádné jiné léky proti bolesti! A tak se rozjela životní dráha pana Janči, léčitele a bylinkáře. Zeptala jsem se Věrky na tyto dva pány.

Tip redakce: Přečtěte si o bylinkách více – rozhovor z Kotvičníkové farmy

XBP: Pan Jiří Janča a pan Zentrich – známá jména bylinkářské tradice. Jací vlastně byli a kde jsi je potkala?

Věra Žďárksá je přímou žačkou Zentricha (na fotce spolu)

VŽ: “Pan Jiří Janča byl velmi vzdělaný člověk, poznala jsem ho na přednáškách a seminářích, které vedl a které byly za socialismu tak trochu ilegální. Ústavy národního zdraví (tak se jmenovaly nemocnice) byly plné nemocných. Ale léčit je směla jen socialistická medicína. Je zajímavé, že léčivé rostliny se nehodily soudruhům za socialismu před revolucí a nehodí se ani dnes, tolik let po ní.

S panem Josefem Zentrichem jsem strávila více času, protože tady s námi pobyl déle. Byl velmi vtipný – dokázal mluvit o nemocech a jejich léčení přírodní cestou s nadhledem, lehce a zábavně. Oba pánové znali rostliny dokonale, věděli mnoho o historii fytoterapie a příbuzných oborech. Setkávali se s praktikujícími bylinkáři a znali odkaz těch, kteří už tento svět opustili. Znali etnomedicínu, zabývali se téměř vším, co může člověku uchránit nebo navrátit zdraví. Všechny svoje poznatky prakticky využívali, jejich rady pomohly a nadále pomáhají mnohým.

Pan Janča mě zaujal popisem toho, co má z člověka vypadnout – stolice. Jsem ze statku, kde jsou pro hospodáře důležité charakteristické zvířecí exkrementy. Exkrementy jsou důležité proto, že se hned ví, jak na tom zvířata se zdravím jsou. S takovýmto pohledem na zdraví lidí – od konce, jsem se setkala poprvé. Pan Zentrich k tomu přihodil, že když je člověk nemocen, obvykle mají „štětkaři“ (výrobci čistících kartáčů na toalety) hody. Lidé jsou totiž nuceni toalety důkladněji čistit a tím jich více zničí. A díky jejich humoru, který byl i pravdivý, jsem byla jejich. Vždy mě upoutalo, jakým způsobem dokázali mluvit o tématech, o kterých se často nemluví. Měli dar pro nalezení optimálního vyjadřování i v oblastech, ve kterých se lidé rdí. Ať už jsou to, jak to nazývali, „fujtajblmetody“, nebo oblasti intimních partií. Anebo témata týkajících se intimního života. Pan Zentrich to dokázal pozvednout na úroveň laskavého humoru, jak říkával: „srandy“ a to s velkou nonšalancí. Napsali mnoho knih, z nichž každá jedna je důležitá a zajímavá. Nikdy nemlátili prázdnou slámu. Ze všech bych vyzdvihla Herbář léčivých rostlin, který nemá v Evropě obdoby. A od pana Zentricha bych vyzdvihla knihu: Třetí cesta ke zdraví. Doporučila bych ji jako povinnou četbu.”

Tip redakce: Přečtěte si reportáž z návštěvy bylináře Wolf – Dieter Storla v Praze

XBP: Zajímalo by mě, jak jako rozená bylinářka vnímáš Aromaterapii?

V bylinkové zahradě

VŽ: “Aromaterapii fandím. A to z toho důvodu, že je to medicína ihned po ruce a rychle sbalená na cesty. Pro naši hektickou dobu velmi vhodné. Nemusí se nic vařit, cedit… Je to metoda minimalistická, co se týká přípravků. Ale maximalistická, co se týká účinků. Je potřeba všem vysvětlit, že je to proto, že každé kapce těchto zázračných elixírů dala vzniknout velikánská hromada bylin nebo dřevin. Aromaterapie nás mimo jiné navrací k přírodě, učí nás přírodu nedrancovat. Kdo šetří s kapkami, uvědomuje si, že je potřeba souznít s přírodními rytmy. Být trpělivý a chápat také to, že ne vždy můžeme dostat to, co chceme. Nakonec. Kdo používá aromaterapii, ten to vše dříve nebo později pochopí, protože ty „voňavé kapičky“ nám v mozku, a potažmo v celém těle, udělají prima sezónu. Sezónu harmonie těla i duše.”

XBP: Věrko, je nějaký éterický olej, který bys chtěla mít s sebou, kdybys musela zůstat na pustém ostrově?

VŽ: “Na pustý ostrov? Samozřejmě bych si vzala mátu polejku (Mentha pulegium). Znamená pro mě jistotu. Byl by-li ostrov pustý před mým příchodem, jistě by se brzy zazelenal a rozkvetl. A také by se provoněl. A éterický olej? Mám-li vybrat jeden, tak zůstanu při mátě. Pro vánek, kterým víří stojaté vody a přináší čerstvý vzduch mozku. Myšlenky by tedy měly být svěží. Mám ráda svěží myšlenky.”

Bonus: Recept pro zdraví od Věry Žďárské – Rostlinná plazma

Natrháme hrst bylinek. Například meduňku, vojtěšku, kopřivu a fenykl. Bylinky použijeme takové, jaké máme momentálně k dispozici. Můžeme přidat různá semínka. Například chia semínka. Přidáme trochu vody. Rozmixujeme. Nalijeme do sklenice a pijeme. Nápoj plný vitamínů, flavonoidů a minerálních látek pijeme vždy čerstvý. Rostlinná plazma působí velmi dobře na naše tělo i krev. Výhodou je, že je vždy k dispozici.

Ing. Věra Žďárská (nar. 1954)

Věra Žďárská vystudovala obor zahradnictví na Mendelově universitě v Brně a poté působila tamtéž jako technický pracovník pro výuku a správce sbírkové a sortimentální zahrady Zahradnické fakulty v Lednici. Bohaté praktické zkušenosti a poznatky publikuje v odborných a osvětových časopisech a pořádá přednášky o léčivých rostlinách a jejich využití a o zdravém životním stylu. V r. 2015 vydala spolu s doc. Ing. Jarmilou Neugebauerovou Ph.D. atlas Léčivé rostliny pěstujeme-sbíráme-využíváme (Kapesní průvodce zelenou medicínou).

 

Autorkou rozhovoru je Xenie Bodorík Políková. Foto: autorka, archiv Věry Žďárské, Bylinková zahrada Lu & Tiree Chmelar.

 

Irena Victorie Váchová: “Životem mě provází vůně mateřídoušky”

Irena Victorie Váchová je zakladatelkou české aromaterapeutické a kosmetické firmy Eoné. Ta je populární především mezi maminkami. Zaměřuje se totiž především na péči o ženu a dítě. Výrobky jako Medvídek, Lalium nebo Karité jsou běžnou součástí výbavičky do porodnice pro novorozence. V rozhovoru pro Kouzlo vůní se dozvíte, kdy Irena V. Váchová poprvé přivoněla k aromaterapii i to, jak pečovat o zralou pleť. 

Jak jste se seznámila s aromaterapií?

IVV: “Moje první aromaterapeutické zkušenosti mám vlastně už z dětství, kdy mě babička koupala v odvaru z mateřídoušky. Natrhaly jsme spolu mateřídoušku na voňavé stráni v písečném úvozu, kterým jsme chodily k lesu a večer už voněl hrnec s mateřídouškou na kamnech. Říká se, že náhody neexistují. V mém případě to určitě platí. Když jsem procházela jedním z nejtěžších období svého života, nabídli mi kamarádi, že mě vezmou na seminář aromaterapie. Byl to jeden z prvních v republice. K bylinkám jsem měla vždy velmi blízko, a tak se pouze rozšířil můj zájem o studium éterických olejů a jejich využívání. Éterické oleje jsou úžasný dar. A mně bylo hned zpočátku jasné, že ho chci šířit všude tam, kde mají rádi přírodu.”

Kdy jste se přesvědčila, že aromaterapie funguje?

IVV: “Jeden z nejvíce udivujících důkazů, že to funguje, jsem zažila na vlastní kůži. Nechala jsem si totiž “šikovně” slisovat prsty v pantech těžkých kovových dveří. Levandule udělala během krátké chvíle naprostý zázrak. Ošetřené prsty, které byly nejvíce zdeformované, se asi během 15 minut dostaly do téměř původního stavu a druhý den již na nich nebyly ani hematomy. Zatímco nejméně poškozený malíček, který jsem levandulí neošetřila, bolel ještě asi 14 dní.”

Inspirujete se také v zahraničí? Máte nějaké zajímavé aromaterapeutické cestovatelské zážitky?

Irena Victorie Váchová (vlevo) v destilérii na Korsice

IVV: “Několikrát jsem podnikla cestu za éterickými oleji do Francie do oblasti Provence, na Korsiku jsme dokonce pluli lodí a přijeli jsme jim zrovna do destilace rozmarýny. V Tunisu (a nejenom tam), jsem se přesvědčila, že i to, co se prodává jako kvalitní silice, zdaleka nemusí být kvalitní silicí. Ve Francii jsme měli to štěstí, že jsme se několikrát dostali až do míst, kam už silnice nevede, ale kde se skvělí lidé zaslíbili získávání éterických olejů z rostlin divoké přírody v Alpách. Také jsem byla velmi překvapena, když jsem na vlastní oči viděla, jak z velikého alembiku, plného meduňky, bylo vydestilováno pouze asi 20 ml meduňkového éterického oleje. To jenom potvrzuje skutečnost, že meduňková silice (Melissa officinalis) prostě musí být drahá. Měli jsme štěstí, že jsme se dostali k destilaci květů pomerančovníku – neroli. Účastnila jsem se sběru růžových květů a následující destilace pro získání růžového hydrolátu. Zážitků mám opravdu hodně…”

Jaké éterické oleje patří k Vašim neojblíbenějším? A co nikdy nechybí ve vaší cestovní lékárničce?

IVV: “Citron a mateřídouška. Na cesty beru manukovou silici, levanduli a některý z citrusů.”

Co znamená název Eoné?

IVV: “Při studiu aromaterapie někdy před dvaceti lety jsem toto jméno objevila v českém překladu knihy Roberta Tisseranda. Eoné byla nymfa Venušina, která prý učila lidi Země využívat éterické oleje. Její jméno mě naprosto zaujalo a myšlenka, mít jednou firmu Eoné, která umožní bezpečně využívat léčivé vibrace éterických olejů, byla na světě.”

Eoné dnes vyrábí kosmetiku pro celou rodinu. Co je vaším evergreenem?

Výbava pro děti od firmy Eoné

IVV: “Když se mojí dceři Janě narodil první syn, požádala mě o nějaký výrobek pro čištění oblasti pod plenkami, aby se vyhnula vlhčeným ubrouskům, které jí nedělají dobře. A tak přišel na svět velmi oblíbený Medvídek. Mandarinkovo – levandulový mycí balzám patří k rodinným favoritům od dětí po dospěláky. Oblíbených výrobků je mnoho a nerada bych některý opomenula, tak ani raději nebudu další jmenovat.”

Co byste doporučila nastávajícím maminkám vzít do porodnice a pořídit pro první měsíce s miminkem?

IVV: “Určitě Jojobový olej Přivítání bio – to na první očištění či koupání a na hladivou masážičku tělíčka novorozeného miminka. Jedna moje kamarádka, porodní asistentka, říká, že hladivá masážička prohlubuje vztah maminky a děťátka. Na kožní záhyby a oblast pod plenkami doporučuji mast Lalium, pro čištění pokakaného zadečku je určen Medvídek, doplněný Ředící lahvičkou a netkanými ubrousky Perlička. Po spotřebování oleje Přivítání přijde vhod olej do koupele Delfínek a po koupání nebo na masáže ještě mandlový olej lisovaný za studena.”

Věnujete se také péči o pleť a pokožku. Zejména starší ženy často argumentují, že přírodní kosmetika “už jim nestačí”. Jakou péči byste jim doporučila?

Sprchový nebo koupelový olej si můžete míchat na míru

IVV: “Protože také patřím k těm děvčatům s dříve narozenou pletí, mohu mluvit sama za sebe :-). Vřele doporučuji Čistící olej 3 v 1, který pleť současně hloubkově čistí i vyživuje a začít používat pleťové oleje. Hydratační pleťový růžový olej lze s úspěchem kombinovat s Olibanem – regeneračním olejem a pleťovou maskou v jednom. Také Sollea patří k mým oblíbeným. Nikdy jsem nemohla používat “normální” kosmetiku a vlastně ani chlorovanou vodu, protože mám velmi citlivou pleť. Čistící olej 3 v 1 používám ráno a večer a po čištění vždy použiji ještě některý z výše uvedených pleťových olejů. A podle reakcí mého okolí soudím, že to stačí.”

Svoje zákazníky motivujete také k tomu, aby zkoušely doma vyrábět kosmetiku. Čím začít?

IVV: “Zábavným experimentováním může být jednoduchá příprava vlastního sprchového či koupelového oleje. Do jedné lžíce základního Neutrálního oleje koupelového a sprchového si přidáte vybraný éterický olej, který máte v oblibě. Pro dospělého například zpočátku pouze asi 5-10 kapek, rozmícháte. Touto směsí se pak umyjete podobně jako sprchovým “gelem” nebo ji vlijete do připravené lázně. Je dobré si najít informace k éterickým olejům a postupně se s nimi seznamovat. Doporučuji začít experimentovat s dospěláky a postupně prohlubovat znalosti o bezpečném používání éterických olejů. Zajímavou může být afrodiziakální koupel pro pár :o). Snad ale základní rada – používejte pouze ty silice, které voní vám i partnerovi a myslete na to, že někdy méně znamená více. Kdybyste se předávkovali například ylang-ylangovou silicí, mohli byste místo krásného večera mít méně krásný bolehlav.”

Irena Victoria Váchová (r. 1952)…

 … se začala bylinkám věnovat od dětství, kdy je se svou babičkou chodila sbírat. S aromaterapií se začala seznamovat v roce 1994 a protože ji terapie vůněmi okouzlila, založila masážní salon Eukalyptus v Olomouci. Mimo jiné také vyráběla aroma-parfémy. Po důkladném seznámení s aroma kosmetikou na českém trhu se zaměřila na bezpečnou kosmetiku pro nastávající maminky a miminka. Na přelomu tisíciletí tedy vznikla ucelená řada voňavé, celostní, rostlinné kosmetiky Eoné, kterou dnes vede i s dcerou Janou Pospíšilovou. 

 

Autorkou rozhovoru je Anna Krutová. Foto: archiv Ireny Victorie Váchové.

Děkujeme za podporu hlavnímu partnerovi aroma-webu, firmě Eoné.

Rodinná firma Eoné kosmetika s r.o. se zabývá ruční výrobou celostní přírodní kosmetiky. Eoné začala komponovat a vyrábět první výrobky na prahu nového tisíciletí a můžeme ji nazvat Kosmetikou věku vodnáře. Malosériová výroba zaručuje čerstvost, čistotu a vysokou kvalitu přípravků. Záměrem Eoné bylo přinést na trh naprosto bezpečné a skutečně pomáhající prostředky, zejména pro těhotné ženy a malá miminka. Dnes se Eoné ve svých výrobcích péče o pleť i tělo věnuje všem věkovým skupinám.

Štěpánka Janoutová: Vypěstujte si doma zelenou viagru (rozhovor)

Jednoho dubnového uplakaného odpoledne jsem se vypravila na návštěvu do mé oblíbené Kotvičníkové farmy. Sídlí totiž nedaleko. Pravidelně do kotvičníkové farmy vyrážím pro nové bylinkové úlovky a vždy přivezu celou bednu sazeček. Letos tomu nebylo jinak, jen jsme si návštěvu zpříjemnily povídáním u šálku bylinkového čaje. A Štěpánka se rozpovídala, její znalosti bylin podložené příběhy jejich zákazníků jsou obdivuhodné. A proto pojďme pěstovat vlastní bylinky! Většinu toho, co přes zimu spotřebujete, jistě zvládnete vypěstovat i v truhlících na parapetu 🙂

Se Štěpánkou Janoutovou jsme pro vás připravily rozhovor o bylinkách a krátké video, ve kterém vám poradí, jak pěstovat kotvičník zemní v našich podmínkách, najdete ho níže v textu.

Štěpánko, prozradíte nám na úvod, jak jste se dostala k bylinám a podnikání?

Největší kotvičník, který kdy na kotvičníkové farmě vypěstovali

“Někdy v roce 2006 jsme jeli na návštěvu ke švagrovi a on nám ukazoval na zahradě zelenou viagru – kotvičník, který jsem tenkrát viděla poprvé v životě. Poprosila jsem ho o semínka, protože jsem chtěla pěstování také zkusit a další rok jsem ho vysela. Vzešlo mi 12 rostlin, dala jsem ho na kompost, bylo úžasné počasí a více vlivů dohromady a my jsme sklidili 2 kg kotvičníku! Od té doby jsme nikdy takovýto obrovský výnos neměli. A protože kotvičník nikdo u nás nechtěl pít, a navíc manžel říkal, že ho ještě nepotřebuje (smích), tak jsme ho dali na internet a byl hned pryč.

V té době jsem byla na mateřské dovolené a finančně jsme na tom nebyli úplně dobře, takže jsme hledali i nějakou formu přivýdělku a napadlo nás, že bychom mohli zrýt záhonek, pořídit si těch sazeniček víc a zkusit to. O kotvičník byl velký zájem, vyprodal se velmi rychle, akorát jsme první rok vypěstovali asi jen 30 kg z 1000 rostlin. A výnos jsme čekali alespoň trojmístný. Další rok jsme si na pěstování kotvičníku udělali už větší místo, naučili jsme se, že ho musíme dát na netkanou textilii, abychom ho nemuseli pořád plít. A takto jsme pokračovali každý rok a něco nového se o kotvičníku naučili. Nejdůležitější je ale vždycky počasí, které se těžko ovlivní.

Dá se tedy říct, že jsme začali v roce 2007 s pěstováním kotvičníku a lidi se začali ptát, zda nemáme v nabídce i něco jiného. Takže mě to přinutilo se dívat po rostlinách, které mají podobné účinky a jsou adaptogenní. Adaptogeny jsou rostliny, které mají širokospektré účinky na tělo, a i ve větším množství nejsou toxické a neublíží. Paracelsus řekl, že lék je i jed, který je podávaný v malém množství. Zatímco klasické byliny jsou na 1 neduh, adaptogen ozdravuje tělo komplexně, a navíc i ve větších dávkách neubližuje. Tak jsem se dostala i k dalším rostlinám jako je třeba vitánie snodárná (pozn. redakce Ašvaganda), kustovnice, pupečník, eleuterokok (pozn. redakce čertův kořen).”

A jaký byl potom přerod v podnikání?

Fóliovník je na kotvičníkové farmě plný léčivých rostlin

“Celé naše podnikání jsem začala při mateřské, byla jsem doma 7 let, zaměřili jsme se i na drobné ovoce, které je také zdravé. A objem rostlin se tak postupně zvětšil, že nám to vyplnilo čas, a i peníze se nám začali příjemně hrnout, že jsme už s manželem nešli do práce, protože pro nás bylo výhodnější pracovat z domova. Navíc děti byly často nemocné, i když je tady hromada bylinek a já jsem jim je dávala, takže jsme říkali, že kdybychom měli chodit do práce, tak by z nás zaměstnavatelé moc radost neměli.”

Na začátku každého podnikání musí být rozhodnutí, co vás přesvědčilo o fungování bylinek? Máte nějakou pozitivní zkušenost v rodině, o kterou se s námi můžete podělit?

Copak to tu máme? Malinké kotvičníky přece!

“Určitě mám, můj otec byl na transplantaci ledvin, protože máme v rodině genetickou chorobu. Bylo to asi 4 roky po transplantaci a bylo mu špatně ze všech léků, které bral a říkal doktorům: „Já bych chtěl zkusit ten kotvičník, co pěstuje dcera, ten je na vysoký tlak i cholesterol a imunitu.“ A doktoři že neví, protože imunitu mu zrovna po transplantaci potlačovali. Nakonec se rozhodl sám a začal kotvičník pít, začal se cítit energeticky líp, jezdit na kole, a nakonec vysadil léky na cholesterol i na tlak. Takže tady máme příklad z rodiny.

Potom ze známých mě napadá, že se povedlo počít i několik dětí, které předtím nešly, kdy muži měli nízkou hladinu spermií. Jeden kamarád měl hladinu velmi nízkou, pouze 4%, pil kotvičník, šel na kontrolu a tam mu řekli doktoři, že už má 20%!

O maralovým kořenu, který také patří mezi adaptogeny, se nám podařilo zjistit, že je dobrý na čištění karpálních tunelů. Byl tady zákazník, který chtěl maralový kořen na toto a vyprávěl nám, že byl objednaný na operaci karpálních tunelů a před operací jel na ryby na 3 týdny, kde jim místní babička vařila a dělala jim čaj z maralového kořene. A on vyprávěl, že přijel domů a tu operaci zrušil. A osvědčilo se nám to i u dalších zákazníků, cca měsíční kůra s maralovým kořenem je dostatečná na vyčištění karpálů. Navíc maralový kořen je taky dobrý na cukrovku, tlak někomu zvyšuje, někomu snižuje, taky je dobrý na cholesterol a podobně jako kotvičník zvyšuje hladinu testosteronu a estrogenu v krvi. Používá se např. i při nepravidelné menstruaci, podporuje dozrávání vajíček a třeba také oddaluje menopauzu – při pravidelném užívání vrací cyklus zpátky. Zaslechla jsem dokonce, že i když cyklus přestal na několik let, kotvičník ho dokázal vrátit zpátky, i když to samozřejmě nemusí fungovat na každého, ale je tady ta možnost (směje se).”

Na farmu se můžete přijít i pokochat, s prázdnou neodejdete. Rozmarýn.

Patříte mezi rodinné firmy, jaké je pro vás podnikat s vaším mužem dohromady? Vyhovuje vám práce z domova?

“My jsme doma spolu už možná 7 let, ani přesně nevím, ale musím říct, že jsme spolu pořád rádi. Nejvíc se vždycky pohádáme akorát o množství substrátu, který nakupujeme, já ho chci vzít víc a manžel míň (směje se). Manžel je strojař a má jiný přístup k práci, ale jinak se většinou domluvíme (směje se).

Ale někdy už je to pro mě dlouhé a musím jít mezi lidi. Jednu dobu jsem byla v takovém stavu, kdy jsme dělali balíky a já jsem odtud nevytáhla paty, kromě odvozu dětí do školy a školky, v tu dobu jsem si říkala: „Já to asi nezvládnu“. Připadala jsem si trošku jako blázen. Takže někdy už je toho moc.

Ale třeba na podzim jsem si vymyslela, že chodím 1x týdne na angličtinu, i když dnes jsem byla naposledy, protože teď už budeme rozesílat balíky i ve středu a budu opět chodit až od září, protože teď do června to bude špatné – máme sezónu a pak jedeme do Chorvatska na dovolenou, ale časově nejnáročnější je aktuální posílání balíků.”

Které 3 bylinky byste doporučila pro čtenáře na doma na balkon nebo na zahrádku?

“Jenom 3 (směje se)? Určitě bych doporučila kotvičník, ten by se mohl krásně pěstovat v létě v truhlíku, protože krásně převisá a docela hezky kvete, a navíc je léčivý. Nesmí na něj samozřejmě přijít mráz a sklízí se postupně. Když dosáhne velikosti asi půl metru, tak ho sestříháme asi na 10 cm. Když ho vysadíte ven po mrazíkách, tak první střih vychází někdy před prázdninami. Když je horko, tak v půlce prázdnin může mít třeba i metr, takže ho znovu ostřiháme a potom začátkem září nebo když je chladněji, tak ho vyndáváte i s kořeny, usuší se nebo naloží do alkoholu. I kořeny jsou u něj léčivé.

Potom je výborný pupečník asijský. Pupečník je zelenina, která se používá v ayurvédě a v Indii a jak jsem říkala, používá se jako zelenina třeba syrový do salátů, kvítky do pomazánky, protože má chuť trošičku jako řeřicha, a dokonce se z něj prý na Srí Lance dělá smoothie. Říká se mu potupua nebo Brahmi jako kosmické vidění. Pupečník patří mezi mozkové nutrienty – potravu pro mozek, protože prokrvuje mozkové centrum a pomáhá při poruchách soustředění. Na deprese je dobrý, prokrvuje periferie těla, takže je dobrý i na otoky, na kožní vyrážky a hojení ran a jizev. Pomáhá lymfě, je tedy i na celulitidu a ochraňuje vnitřní orgány (ledviny a játra) před zhoubným působením cukrovky. Posiluje činnost ledvin. Pupečník se dá pěstovat také v truhlíku, můžeme ho množit jako jahody, protože dělá šlahouny, na konci kterých jsou nové kytičky. A z pupečníku se používá úplně všechno. Zase ho můžeme mít přes léto venku na zahrádce přímo v zemi na netkané textilii jako jahody a před zimou všechno sklidit a do tepla uklidit jen matečnici rostlinu a takhle si z něj nasušit listy na čaj nebo ho i používat čerstvý. Nebo si ho samozřejmě můžeme dát zpátky v truhlíku na zazimování domů.”

A které 3 bobulovité ovoce byste naopak doporučila na zahradu?

Borůvkový sad mají na Kotvičníkové farmě vysazený hned za domem

Určitě bych doporučila na zahradu rakytník, který je léčivý úplně celý. Plody mají vysoký obsah vitamínu C, je v nich obsažen rakytníkový olej, který je nejcennější z toho všeho a když si odšťavíme plody, šťávu můžeme použít na sirup nebo marmeládu a zbydou nám šlupky a semínka a to se nevyhazuje, dosuší se a nadrtí a buď se používá na čaj nebo to můžeme dát macerovat do kvalitního oleje – slunečnicového nebo olivového – a tam se rakytníkový olej rozpustí do toho nosiče. Rakytníkový olej, co se koupí v lékárně, má samozřejmě menší procento rakytníkového oleje, ale používá se také vnitřně lžička denně jako prevence před chřipkou, nachlazením nebo na žaludeční vředy, které umí likvidovat – zabíjí totiž přímo bakterii, která vředy způsobuje. Zevně se používá na popáleniny, třeba způsobené ozařováním, při kterém se kůže popálí, tak to místo se potírá, ale jí se i vnitřně. Pomáhá při rakovině děložního čípku, tampon se namáčí do oleje a zavádí se 3 neděle na noc do pochvy a taky se u toho jí. A listy rakytníku a větvičky mají v sobě serotonin, což je látka, která ovlivňuje stimulaci hormonů v mozku, zlepšuje náladu a je na deprese a jsou v něm obsažené látky, které potlačují nádorové bujení. V Rusku, když si mysleli, že bude jaderná válka, tak ho nasázeli ve velkých hektarech všude možně, aby ho mohli použít, kdyby jaderná válka byla.

Borůvky, ty jsou úžasné chuťově a na 1 borůvce dokážeme, když je ten keř starší, mít až 10kg plodů. Nejlepší na borůvkách kromě chuti je, že vydrží až měsíc v lednici čerstvé. Když borůvky rovnou z keře dáme do lednice, tak vydrží a nekazí se na rozdíl od těch lesních. My jsme si jednou přivezli asi 3kg borůvek z farmy z Moravy a dali jsme 1kg babičce, která si dávala každé ráno trošku do jogurtu a ještě po 3-4 nedělích tam trošku měla a vypadaly jako čerstvě utržené borůvky. Co se týká léčivých hodnot, obsahují hodně antioxidantů, je v nich lutein vhodný pro oči a taky jsou dobré na cukrovku. Podporují taky funkci ledvin, takže jsou na stejných hodnotách jako lesní borůvky. Ve slupce barviva jsou jako v lesních borůvkách, takže když se to srovnávalo s naší borůvkou lesní, tak to vychází na stejno.

Goji je v našich podmínkách trošku problematické donutit plodit a dozrát a musí se jí pomoct řezem. Mám jí doma taky vysazenou, ale měla jsem na ní jen pár plodů. Ale je pravda, že pak mi jí zase vykopali v rámci úprav zahrady. Takže jsem jí ještě neměla moc možnost otestovat. Teď jsem si pořídila ještě žlutou kustovnici a ze semínek jsem si vypěstovala černou a pak tady mám tu červenou, kterou máme od pana Bayera, kterého jsem zpovídala, jak ji správně pěstovat.”

Poznáte je? Lesní jahůdky!

Jak tedy správně pěstovat Goji v našich podmínkách?

“Kustovnice potřebuje slunné stanoviště, seřezávat začátkem června dlouhé čerstvé šlahouny na 1/3-1/4, aby se podpořilo časné kvetení a plody u nás stačily dozrát, jinak to rostlina nestihne. Všechno to, co se ořeže, se používá se na čaj nebo jako špenát.”

Máte vysázené vlastní políčko levandule, jaké druhy levandule pěstujete?

“Ano, máme vysázené políčko levandule lékařské a je jich tam na 10 arech vysázeno 1200 ks, které jsme původně osázeli na svazky nebo že jí nabídneme čerstvou, ale jak je to jiná odrůda, než jsme chtěli, původně jsme totiž chtěli lavandin grosso, tak úplně přesně nevíme, co s ní. Vím, že by z ní šly dělat mýdla, že se může destilovat, ale zatím jsme zahrnuti jinými činnostmi, že nevíme, co dřív. Jinak o sazenice levandule je celkově veliký zájem.”

Setkávám se s tím, že lidé často nevědí, jak bylinky správně užívat. Jaký je nejsnazší návod podle vás a vaší zkušenosti?

“Záleží na tom, co je to za bylinku a co se z ní používá, zda je to kořen nebo list nebo nať nebo květ a nejlepší je pořídit si herbář nebo se podívat na internet, protože bylinek jsou stovky a využití je naprosto různé.”

A kdybychom vzali pro příklad kotvičník?

Heřmánek římský ocení milovníci jeho vůně

“U kotvičníku se v případě čaje užívá 2-5g (1čl = 1g), které se dají vařit do asi půl litru vody nebo víc. Záleží, jak to komu chutná, pokud bude mít někdo pocit, že je čaj moc silný, může se přidat voda, ale množství kotvičníku se musí zachovat. A vaří se půl hodiny, což je často otravné. Když se pouze zalije vodou, tak se z něj veškeré látky nedostanou. Také říkají, že je dobré do toho přidat třeba trošku másla, protože se z něj uvolní i látky, které jsou rozpustné v olejích.

Nebo můžeme kotvičník naložit do alkoholu a extrahují se něj zase trošku jiné látky než u vody a čaje. A z kapslí si naopak tělo vezme maximum možného.”

To mě překvapuje, čekala jsem doporučení zejména čerstvé byliny…

“Syrová bylinka je samozřejmě nejlepší, i když ne u všech bylinek je možná konzumace za syrova, třeba kustovnice má v sobě solanin, jak v nezralých plodech, tak v listech, proto se syrová nekonzumuje, to platí u všech lilkovitých rostlin. Varem se naopak solanin odbourá. Vždy to záleží na konkrétní bylině.”

A poslední otázka – jakou bylinu byste si vzala s sebou na pustý ostrov?

“No kotvičník (směje se), i když on by tam určitě rostl.”

Děkujeme za rozhovor a ať se vám daří, Štěpánko!

Kotvičníková farma

Začínali pěstovat na zahradě na malém kompostu, poté si zryli kousek políčka, cca 2 ary a nyní obhospodařují celé rodinné pozemky o rozloze 1,2 hektaru, kde mají vysázené borůvky, levanduli a kotvičník. Celkem nabízí sazenice 130 druhů bylin a drobného ovoce. Pěstují své byliny na kapsle a tinktury, které si z nich nechávají vyrábět. Bylinné kapsle si vyrábějí sami. Dále se kotvičníková farma pyšní vlastním levandulovým políčkem, borůvkovým sadem a rakytníkovým sadem (ze 600 sazenic!), které budou v budoucnu určeny k samosběru pro návštěvníky farmy nebo pro další vlastní zpracování. Letos jim bohužel pomrzlo 1000 sazenic kotvičníku, vitánie, artyčoky a šišák odchází kvůli vlhku. Medvědímu česneku se letos taky příliš nedařilo. Další rozšiřování farmy zatím Janoutovi neplánují, naopak chtějí se více zaměřit na bezúdržbovost pozemků.

Štěpánka Janoutová

Původním povoláním je zemědělský inženýr, specializovala se na hydrobiologii. Při mateřské dovolené začali spolu s manželem podnikat s bylinkami a následně také absolvovala 3 semestry na Farmaceutické fakultě v Hradci v rámci celoživotního vzdělávání se zaměřením na léčivé rostliny. S kamarádkou ze školy nyní chystají knihu o pěstování bylin na balkonech a v truhlících. Žije nedaleko Radnic u Rokycan, mají 1 syna (20 let) a 2 dcery (9 a 12 let).

 

Jukněte na web, kde najdete podrobné návody k pěstování bylin, včetně jejich účinků na zdraví. U rostlin se tyto informace naštěstí ještě uvádět mohou!

www.kotvicnikovafarma.cz

Autorkou rozhovoru je Michaela Lusílija Makulová, foto: autorka, archiv Kotvičníkové farmy.