Růže: V zahradě vám krásně pokvete

A máme tady 2. díl růžového seriálu. Poroď dceru, zameť před svým prahem a zasaď růži! Že to takto neznáte? Ano, upravila jsem to mužské „Zploď syna, postav dům a zasaď strom“ do ženské formule. Jak si poradíte s prvními dvěma, nechám na vás. Jak si správně zasadit růži a starat se o ni? To vám poradím v následujících řádcích. Vhodné i pro muže! Zařazuji několik přírodních receptů na zahradní “nepřátele” růží.

Růže zhmotňuje ženskou sílu, ztělesňuje její jemnost a krásu. Je častým symbolem na erbech různých rodů. V řecké mytologii je spojena s bohyní lásky a krásy Afroditou a někteří křesťané dokonce vzdávají úctu k ženě Marii soustavou modliteb zvané „růženec“.

Kdo se zajímá o zahradu, ten ví, jak důležitá je její rovnováha. Růže je nejen její perlou, ale dodává jí také silnou jinovou – tedy ženskou – energii. Ovšem stejně jako žena i růže je citlivá a aby krásně kvetla, potřebuje být opečovávaná.

Růže je tou pravou ozdobou zahrady

Jak zasadíš, tak se budeš těšit

Důležité je najít vhodné místo

Výběr správného místa pro sadbu zaručuje dlouhověkost růže a také snadnější péči o ni. Dříve než se rozhodnete někde vykopat jámu, je dobré si uvědomit, jakou růži budete sadit a jakého vzrůstu by měla dosáhnout. Růže mají rády svůj prostor, proto je třeba počítat u růží nižšího vzrůstu v záhonku s odstupem 40 až 60 cm od jiných rostlin, u větších keřů a pnoucích se růžích bude odstup metr a půl na místě.

Nesaďte růže do záhonků, kde už předtím dlouho žily jiné růže. Pokud se tak stane, vyvíjí se nová růže velmi pomalu – dochází k tzv. „růstové depresi“.

Všeobecně mají růže rády slunné a teplé polohy. Některé druhy jako například Ramble však preferují spíše polostinná až stinná místa. Co růžím moc neprospívá, je horko. Vyvolává to v nich stres a jsou pak náchylnější na různé nemoci a napadení škůdci. Z toho důvodu není ani vhodné volit jižní svahy.

Nejlepší doba pro sadbu

Rosa canina

Přestože většina rostlin se sází na jaře, růži je vhodné zasadit na podzim. V našich klimatických podmínkách nejlépe v říjnu. V tomto čase mohou totiž právě zasazené růže ještě vytvořit nové kořínky, dříve než půda zamrzne. Na jaro po rozmrznutí začnou rovnou čerpat sílu a získávat na stabilitě. Jsou pak zdravější a také odolnější, než kdyby byla růže zasazená až v dubnu nebo květnu.

Aby vám mladičká růže přes zimu nezmrzla, můžete ji přikrýt třeba zavařovací sklenicí. Je tak chráněna před mrazem, jako by byla ve skleníku.

Drobná frizúra před generálkou

Než si vykopete jámu asi 30×30 cm širokou a asi na dva rýče hlubokou, vložte kořeny růže alespoň na jednu až dvě hodiny do vody. Poté kořeny i nadzemní část růže zastřihněte. Zastříhávají se na velikost dlaně (cca 25 cm kolem dokola) od místa, kde se kořen větví. Poškozené kořeny se zcela odstraní. Zelená část rostliny se jen jemně přistřihává, ponechte tak 30 cm. Většinou vám ji ale již v zahradnictví takto připraví.

Používejte co nejostřejší nůžky, abyste rostlinu moc nepoškodili. Čím ostřejší nůžky, tím menší riziko stlačených buněk a větší pravděpodobnost čistého řezu. Jinak růže trpí.

Zbývá vložit růži do připravené půdy

Půda by neměla být příliš kyselá. Pokud je hodně jílovitá nebo hlinitá, je vhodné odlehčit ji pískem nebo humusem. Naopak pokud je půda příliš písčitá nebo štěrková, promísíme ji matečnou horninou. Musí být dobře propustná. Tohle je velmi důležité, aby se k hlubokým kořenům dostala voda a zároveň i živiny.

Pokud je půda příliš těžká, provětráme ji, zalijeme ji a až poté na ni položíme kořeny růže. Přikrýváme stejnými vrstvami půdy tak, jak byly postupně vykopány. Oddenek rostliny by měl být asi 5 cm pod půdou. Pokud při zálivce klesne víc do zeminy, jednoduše růži trochu povytáhneme.

A máme zasazeno…

Mít vsazeno ještě neznamená mít vyhráno!

Růže přitahuje nejen naše pohledy, ale také různé škůdce. Pokud se jí „něco nelíbí“, projeví se to plísní či jinou chorobou. Stejně jako u lidí platí, že nejlepší lék je prevence. Kdo si není jistý, vybírá raději odolné odrůdy. Správný zahradník by měl mít svou květinku stále pod dohledem.

Běžná péče, kterou růže vyžaduje

Ideální podmínky

Růže má ráda teplo a sluníčko. Zahradník by měl zajistit pravidelnou zálivku, která by měla být nejlépe ranní a ne příliš vydatná. Růži vždy zalíváme k jejímu kořeni, ne na listy.

Zastřihávání

Pravidelné zastřihávání dělá růži dobře, asi jako když se my zbavíme roztřepených konečků vlasů. Lze se řídit jednoduchým pravidlem. Tři týdny před prvním kvetením zastřihneme u každého čtvrtého výhonku na délku asi tří až čtyř lístků jeho pupeny. Zkrátí se tak doba mezi jednotlivými kveteními.

Hnojení

Nejlépe kvalitním organickým hnojivem v měsíci únoru nebo březnu, ale až od druhého roku jejího života. Odvděčí se nádhernými květy. Vynechte umělá hnojiva a rašelinu. Ta má příliš kyselou pH hodnotu, což v suchých obdobích vysušuje kořeny. Ani koňské koblížky jí neprospívají. Ty zpomalují růst kořenů. Pokud totiž růže nemá ve fázi růstu podnět k hledání živin, přestane vytvářet hezké, hluboké kořeny a celkově chřadne.

Když už přijde nemoc

Také zde platí to co u lidí, že čím dříve na nemoc reaguji, tím rychleji a jistěji se jí zbavím. Když už se začne jakákoliv varianta nemoci projevovat, je nejlepší napadenou část rostliny odříznou. Raději ztratit pár listů než celou rostlinu.

Pokud chcete růži použít také k léčebným účelům, je nutné vzdát se různých chemických postřiků, hnojiv a jiných přípravků běžně dostupných v supermarketech.

Recepty na plísně

“Pravá plíseň“ vypadá, jakoby růže byla posypána moukou. Listy se začnou rolovat dovnitř.

1) Mléčný postřik proti pravé plísni

  • jeden díl čerstvého (nepasterizovaného) mléka
  • devět dílů vody

Dvakrát až třikrát týdně s ním rostlinu ošetřujeme.

„Růžová rez“ zase vytváří žluto-oranžové fleky na horní straně listu a zespodu malé pustuly. Tyto vřídky jsou nejprve oranžové, později se zbarví do oranžovo-hněda. Listy mohou opadat.

Tzv. „blackspot“ je nejjedovatější. Vytváří fialovo-černé fleky podobající se hvězdičkám s lemovanými kraji. Listy se po jejich napadení zbarví do žluta a opadají.

Pravá bílá plíseň na listech
Black spot na listech

 

2) Vývar z přesličky

  • 20-30 g přesličky
  • namočíme přes noc do 1 litru vody
  • ráno asi půl hodiny povaříme a scedíme

Necháme vychladnou a zředíme v poměru 1:5. Aplikujeme na růži.

Je dobré myslet na všechny tyto nemoci již před sezónou a růži na ně připravit – posílit. Kdo snese zápach česneku, může použít následující recept.

3) Preventivní česneková kúra

  • cca 0,5 kg jemně nasekaného česneku
  • naložíme do 10 l dešťové vody
  • po dobu 10 – 15 dní necháme někde venku kvasit

V poměru 1:10 zředíme vodou a aplikujeme na rostlinu.

A jak na škůdce?

Celkem účinně pomáhá v blízkosti růží zasadit česnek nebo pažitku, která je svým pachem odpuzuje, navíc hezky kvete. Posekaná pažitka na záhonku dokáže také lecjaké brouky odlákat. 

Je výhodné nastěhovat si do zahrádky slunéčko sedmitečné nebo uchály. Jsou to přírodní léčitelé, kteří se o růže starají přirozenou cestou. Můžete jim připravit „hotýlek“ v podobě květináče se dřevitou vlnou nebo pilinami. Hotové domečky pro brouky jsou k dostání v každém dobrém zahradnictví.

TIP redakce: Zaujalo vás přírodní řešení? Přečtěte si také článek Jak na mšice éterickými oleji? 

A jinak opět platí to co u lidí – vyhýbání se nemoci je půl zdraví. Proto byste neměli nikdy odstřižené lístečky či větvičky s nákazou zahazovat na kompost. Nejlépe je spalte.

Přeji Vám krásné a zdravé růže na Vaší zahradě!

Co dokáže růže udělat pro naše zdraví, se dočtete v dalším, již třetím díle seriálu Růže.

První část seriálu – Růže: královna květin a její dcery

Autorka článku: Veronika Němcová. Foto: Pixabay.com a autorka.

Zdroj:

  • Angelika Gräfin WOLFFSKEEL von Reichenberg, Susanne SCHÜTTE, Kurt Ludwig NÜBLIG: Rosenmedizin. So sanft heilt die Königin der Blumen. Murnau a. Staffelsee: Mankau Verlag, 2017. ISBN 978-3-86374-349-9

Robert Tisserand: Obroda indického santalového dřeva II.

Šestý ze série překladů článků Roberta Tisseranda, publikovaných na stránkách the Tisserand Institute v angličtině. Překládá pro vás Hana Viola Bělíková. Předchozí část.

Autor: Robert Tisserand

(Úvodní foto: dřevo Santalum album, Wikimedia Commons)

Část druhá: Santal v Austrálii – udržitelný a kvalitní zdroj indického santalu

Druhy santalového dřeva

Santal je všeobecný termín, který se používá pro více druhů vonných dřev, převážně druhu Santalum. S. lanceolatum, S. paniculatum a S. austrocaledonicum jsou v Nové Kaledonii těženy z divoce rostoucích stromů. O nových výsadbách se ale hovořit nedá. Santal z Nové Kaledonie je předmětem rozsáhlého pašování. Na Vanuatu santalové plantáže sice existují, avšak jejich velikost je zanedbatelná.

Rostliny jiných druhů než Santalum, které jsou označovány za „santal“:

  • Amyris balsamifera – Amyris nebo také “západoindický santal” – dnes jen velmi zřídka užívaný termín
  • Osyris lanceolataa Osyris speciosa – oběma se někdy přezdívá “africký santal”
  • Brachyleana hutchinsii – Muhuhu, někdy také „africký santal“
  • Erythroxylum monogynum – “santal – bastard”

S. yasi je také možným omezeným zdrojem komerčně vyráběného éterického oleje. V Austrálii a na tichomořských ostrovech rostou i jiné druhy santalového dřeva, avšak žádný z nich se netěží pro komerční produkci. Jedním z velkých omezení santalu ze všech pacifických oblastí je nedostatečná plocha dostupné půdy. Jediné místo, kde je půdy rozhodně dostatek, je Austrálie, kde jsou volné plochy téměř bez omezení – největší výzvu pro pěstování tam představuje zavlažování.

Australský experiment a udržitelnost

Tříletý stromek santalu (S. austrocaledonicum) v Nové Kaledonii, Wikimedia Commons

Pěstování stromu Santalum album s sebou nese různá úskalí. Jedná se o poloparazitický strom, který pro růst potřebuje specifické hostitele, jako například strom akácie. Éterický olej se nachází pouze ve střední části kmene, takzvaném „jádrovém dřevě“, a v kořenech, takže je pro výrobu oleje nutné pokácet celý strom. Divoce rostoucím stromům trvá třicet let, než dosáhnou dostatečné hustoty jádrového dřeva bohatého na éterický olej.

Na konci osmdesátých let začala Správa lesů Západní Austrálie experimentovat s plantážemi S. album v tropické severní oblasti Austrálie. Pokusy byly úspěšné a vedly k založení společnosti TFS (Tropical Forestry Service). TFS se v březnu 2017 přejmenovalo na Quintis (podle „quintessential Indian sandalwood“). Pěstitelé zjistili, že pokud se jim podaří replikovat podmínky přirozeného prostředí indických lesů, produkuje indické santalové dřevo jádrové dřevo i éterický olej zcela přirozeně. V roce 2014 došlo v Austrálii k první komerční destilaci éterického oleje indického santalového dřeva. Quintis trvalo 16 let, než mohli s destilací začít.

Jak říká zástupce Quintis: „Naši výzkumní pracovníci zjistili, jaký je minimální průměr kmene, potřebný pro tvorbu jádrového dřeva, a my se tak zaměřili na selektivní množení a přirozenou správu lesa tak, abychom mohli pěstovat větší stromy a tím pádem více jádrového dřeva a oleje. Využíváme také velkého množství hostitelských stromů, které poskytují jak vláhu, tak metabolity nutné pro růst parazitického stromu indického santalu.“

Skleník semenáčků společnosti Quintis

Program selektivního pěstování zahrnuje identifikaci vynikajících stromů pro semenný sad a zakládání školek, které testují, zda vybrané stromy opravdu vykazují výjimečné tempo růstu. A skutečně, vybrané stromy rostly až o 18 % rychleji, s vyššími výnosy ve srovnání s ostatními stromy stejného stáří. Od roku 1999 se Quintis věnuje také výzkumu typů půdy, což je další klíčový faktor pro kvalitu santalového dřeva, dále hledání nejvhodnějších hostitelských stromů, množení stromů, přípravě půdy a zavlažování. Nutnost používat hostitelské stromy přináší specifické výzvy, jelikož lesní správci musí najít rovnováhu mezi nároky až šesti různých druhů stromů. Společnost bedlivě sleduje spotřebu vody a zavlažování v rámci certifikací ISO 9001 (kvalita) a ISO 14001 (životní prostředí). Díky tomu se společnosti daří úspěšně pracovat s finančním rizikem i rizikem pro životní prostředí a vyhýbat se nadměrnému nebo naopak nedostatečnému zavlažování.

Vzhledem k tomu, že divokému stromu trvá desetiletí, než dosáhne dostatečné zralosti, je těžba divoce rostoucích stromů pro komerční účely problematická hlavně z hlediska udržitelnosti. Podle některých zastánců konzervace je udržitelné komerční užití divokých populací stromů zcela neudržitelné, právě kvůli omezené míře obnovy, dlouhým cyklům dospívání a rostoucí celosvětové poptávce po éterických olejích.

Tip redakce: Robert Tisserand vystoupí v listopadu v Praze!

V roce 1998 IUCN klasifikovalo Santalum album jako „ohrožené“. V listopadu 2014 v otevřeném dopisu IUCN společnost Quintis objasnila následující: „Uvedení indického santalu na seznamu Ohrožených rostlin v Červené listině ohrožených druhů IUCN se vztahuje na divoce rostoucí populace v původním přirozeném prostředí tohoto druhu (Čína, Indie, Indonésie a Filipíny). Kultivované rostliny (obzvláště pak ty, které rostou mimo původní oblasti, například v Austrálii) jsou z hodnocení zcela záměrně vyňaty, jelikož se nejedná o divokou populaci… Veškerá snaha o pěstování indického santalu pro naplnění poptávky po dřevě, oleji, atp. je ze strany IUCN velmi podporována, jelikož pomáhá snížit nutnost těžby divoce rostoucích stromů.“

Quintis má v současnosti 5,4 milionů stromů santalu na ploše 12000 hektarů, přičemž v roce 2016 úspěšně vytěžila 32000 stromů, ze kterých získala 300 tun jádrového dřeva. Ukazuje se, že pěstovaným stromům S. album stačí k dosažení dospělosti 15-20 let, oproti 30-50 letům v divoké přírodě. V Austrálii přirozeně roste také příbuzný druh, Santalum spicatum, který je v současnosti také intenzivně pěstován. V produkci éterického oleje eukalyptu Austrálii předběhla Čína, ale zdá se, že v oblasti santalového dřeva ji jen tak někdo nedostihne.

(O nových horizontech využití oleje santalového dřeva se dočtete ve třetí části článku: Psychodermatologie aneb ve zdravé kůži zdravý duch.)

Autorem článku je Robert Tisserand – Tisserand Institute, překlad: Hana Viola Bělíková, jazykové korektury: Veronika Votavová, Fotografie a grafika: Wikimedia Commons, PixaBay, Quintis. Původní text a referenceSantalum album oil rejuvenated

Robert Tisserand

Robert Tisserand přednáší, vyučuje a konzultuje v oblasti vědeckých poznatků o účincích éterických olejů a o jejich bezpečném a účinném užití. V posledních letech inspiroval účastníky seminářů ve Velké Británii, USA, Kanadě, Austrálii, Brazílii, České republice, Číně, Hongkongu, na Taiwanu, v Korei a Japonsku, kde přednášel o různých tématech, od terapeutických účinků až po dynamický vztah mezi rostlinnými oleji a pokožkou. Robert má za sebou 50-letou kariéru v aromaterapii, včetně vývoje „funkčních parfémů“ – produktů, které jsou nejen terapeutické, ale také fungují jako vůně. V roce 2007 mu Mezinárodní Aliance Aromaterapeutů (AIA) udělila ocenění za celoživotní přínos, a je spoluautorem druhé edice knihy Essential Oil Safety (Bezpečnost éterických olejů, Elsevier 2014). Jeho kniha Umění aromaterapie byla v češtině publikována v roce 1992 a pro mnohé aromaterapeuty se stala biblí.

Článek byl publikován díky laskavé podpoře firmy Saloos, děkujeme!

Saloos je největší český výrobce certifikované aromaterapeutické biokosmetiky v ČR. Pro výrobu svých značkových přípravků používá výhradně rostlinné oleje lisované za studena. Jako první v ČR dokázal splnit velmi náročné podmínky certifikace a od roku 2007 je držitelem ochranné známky CPK bio. Firma Saloos vyvíjí a vyrábí přípravky s přírodním složením v nejvyšší BIO kvalitě. Posláním Saloos je přirozená péče o pokožku, jakož i dosažení celkové harmonie těla a duše.

Reference

Další díly seriálu:

Růže: královna květin a její dcery

Pokud vás růže zajímají a chcete se dozvědět více, začtěte se do 1. dílu seriálu Růže. Minulý měsíc jsem slíbila sdílet užitečné informace o růži, které jsem se dozvěděla na festivalu růží v Bavorsku. Těch zajímavostí a praktických rad bylo ale tolik, že mi to nakonec zabralo mnohem více času a vznikl celý “růžový seriál”. A to jsem sepisovala jenom to nejdůležitější. Ale mám to! 

Postupně se s vámi podělím o to, které růže se používají k léčebným účelům, jaké látky růže obsahuje a jak nám prospívají. Také se dozvíte pár faktů o růži jako květině a nastíním několik zahraničních studií o účincích jejího éterického oleje. A to vše proloženo praktickými recepty.

Růže je známá po celém světě. Odkud však přesně pochází, se tak úplně jistě neví – snad ze zahrady Edenu, která se rozléhala mezi čtyřmi řekami v oblasti Středního Východu? Ale i to jsou jen dohady. Jisté je, odkud k nám do Evropy přišly její jednotlivé druhy a jak vznikly. Alespoň ty nejznámější vám představím.

Seznamte se s královskou rodinou

1) Královna matka

Dnes existuje přes 30 000 druhů růží. Jejich matkou je růže galicijská Rosa gallica, kterou objevili římští vojáci v severní Africe. Tam ji údajně přivezl Alexandr Veliký, který růže pěstoval. Kvetla dvakrát do roka, což v 90. roce př. Kr. nebylo známé. Jaký zázrak! Růže je uchvátila natolik, že si ji vzali s sebou do Evropy. Nejen její vzhled, ale hlavně její vůně doslova očarovala také ostatní Evropany. Kdo měl později růže v zahradě, byl považován za zámožného.

2) Jedna z nejvoňavějších dcer

Růže damašská, dobře známá aromaterapeutům

Pro aromaterapeuty asi nejznámější růže damašská Rosa damascena semperflorens se zrodila zkřížením této růže s čínskou růží Rosa moschata. Ovšem, kde k tomuto procesu došlo, se přesně neví. Jisté je, že v Malé Asii na ostrově Samos růži damašskou znali již 1000 let př. Kr. a popsali ji v příbězích Pohádek tisíce a jedné noci. A iránští básníci ji ve svých básních opěvovali už dvě století před tím.

TIP redakce: Víte, že v Bavorsku má růže svou každoroční slavnost? Byli jsme u toho!

Recept: Růžová voda po domácku vyrobená

  • 1 velký čerstvý růžový květ
  • 2 litry převařené vody nebo minerální vody bez bublinek

Lístky růže vložte do mixéru a mixujte tak dlouho, až z nich bude téměř jemná kaše. Zřeďte vodou a vlijte do skleněné nádoby, ve které ponecháte přes noc stát. Ráno sceďte. Takto připravená voda nejen voní, ale i chutná jemně po růžích. Lze ji konzumovat, či si s ní umývat obličej. Má osvěžující účinky. V lednici vydrží až 10 dní.

3) Jemná elegance

Půvabná bílá růže Rosa alba se proslavila válkou růží v Anglii v 15. století. Avšak její pětilístkové květy zdobily svahy Kavkazu již ve druhém století. Odtud se šířila dále na západ a uhranula především Řecko a Řím. Dle řecké mytologie se bohyně Afrodité schovala právě za růžový keř s bílými květy, když si po vyplavení z moře uvědomila svou nahotu. V Evropě má tato růže několikero předchůdkyň – například již zmiňované druhy Rosa gallica nebo Rosa damascena, ale také bílou psí růži Rosa canina nebo jemnou růži šípkovou Rosa corymbifera.

4) Vzrušení v Evropě

Ne úplně všechny růže pěkně voní

Absolutní senzace byla pro Evropany růže dopravená námořníky v 16. století z Číny, jež měla žlutou barvu. Do té doby byly známy pouze bílé nebo růžové květy zmiňovaných růží, či červené od růže vínové Rosa rubiginosa. Ovšem nadšení z nevšedního zbarvení netrvalo dlouho, neboť jak napovídá latinský přívlastek foetida = zapáchající, tato růže Evropanům moc nevoněla.

5) Západ nadšen

Růže zaujala lidi nejen pro svůj vnějšek, ale také pro své léčivé schopnosti. V čínských spisech ze 3. tis. před Kr. se vedle skořice, zázvoru či rebarbory objevují také plody Jin Ying Zi-Rose, která je dnes známá jako růže Cherokee. Tato růže ze střední Číny Rosae laevigatae fructus se v 17. století dostala do Severní Ameriky, kde se rychle rozšiřovala.

6) Na druhé straně Atlantiku

V Severní Americe bylo vyšlechtěno mnoho růží. Z asi 200 sort, které jsou dnes známé, pochází kolem 35 právě odtud. Nejznámější je světlerůžová růže virginská Rosa virginiana, která se k nám do Evropy dostala jako první počátkem 19.století. Také růže californská Rosa california pochází z USA nebo Kanady, stejně tak Rosa woodsii kvetoucí až do 3400 m nadmořské výšky.

7) Silný rozmach

V 18. a 19. století sílil obchod s růžemi z Asie, přičemž absolutní moc na trhu měla růže čínská Rosa chinensis. Velmi oblíbená byla také Rosa x odorata vonící jemně po čaji. Ovšem hlavně čínské růže zanechaly v Evropě velký dojem, neboť kvetly dvakrát do roka a to poměrně dlouhou dobu, jejich květy byly tuhé a listy skoro stálezelené a hlavně rezistentní vůči plísním.

8) Omyl historiků

Ačkoliv je Holandsko známé spíše pro své tulipány, byli to právě oni, kteří prokázali velký cit pro pěstování růží v Evropě ve velkém a to již v 16. století. Křížením Rosa gallica, Rosa moschata, Rosa canina a Rosa damascena dali právě Holanďané vzrod růži stolisté Rosa centifolia, o které se domnívalo, že pochází od starých Řeků či Římanů.

Dnešní růžový byznys

Většina řezaných růží se dnes prodá v EU – něco přes 80 %. Až 25 % růží pochází z Fair Trade produkce, což v roce 2015 představovalo 365 milionů kusů a tendence nárůstu je každým rokem o zhruba 6 %. U dovozu z Afriky ovládá dnešní trh s označením Fair Trade především Keňa.

Má modrá růže modrou krev?

Vypěstovat růži modrého zbarvení je asi snem každého pravého pěstitele růží, neboť dodnes ještě žádná modrá růže ve skutečnosti neexistuje. Ty, co jsou nabízené v supermarketech, bývají obarvené. Růže totiž neobsahuje modrá barviva jako je např. delphinindin nebo myricetin, jak je tomu u jiných modře zbarvených květin.

Rapsodie v modré, ano i taková jména mají šlechtěné růže

Růži totiž chybí gen pro tyto látky, jež by ji zbarvily do modra. Růžové okvětní lístky (jejich šťáva) mají navíc kyselou PH hodnotu, čímž červeno-žluté barvivo (anthocyanin) vždy přebije při jakékoliv manipulaci s těmito geny jejich umělé nasazení. Z toho důvodu se při křížení a umělém šlechtění docílí nanejvýš lehce fialovo-levandulového zbarvení nebo odstínů fialového šeříku.

Jako „náhražku“ za modrou růži lze však pěstovat růži zvanou Rhapsody in Blue, jejíž barva je při rozevření poupat opravdu modrá. Avšak toto zbarvení po chvíli vybledne a růže změní svou barvu na světle fialovou až šedou.

Přeji růžový den!

Příští pokračování bude “pěstitelské”, protože říjen je ideální měsíc pro sadbu růží! O tom, že pěstovat krásné růže není úkol zcela lehký, ví každý zahradník, který je má na svém záhonku. Proto se podělím především o praktické rady k sadbě, pěstování a ošetřování růží.

Autorka článku: Veronika Němcová. Foto: Pixabay.com

Zdroj:

Abych se dopracovala k souvislým a přehledným informacím o růži, vzala jsem si na pomoc nově vycházející knihu „Rosenmedizin. So sanft heilt die Königing der Blume“ (překlad autorky: Růžová medicína. Tak jemně uzdravuje královna květin), kterou na festivalu růží v Bavorsku představila její spoluautorka Angelika Gräfin Wolffskeel von Reichenberg. Tato šarmantní dáma je praktická lékařka, psycholožka a viceprezidentka Biochemického spolku Německa. Mimo jiné se už přes dvacet let zabývá studiemi o růži a jejím éterickém oleji a jejich účinky na lidské zdraví.

  • Angelika Gräfin WOLFFSKEEL von Reichenberg, Susanne SCHÜTTE, Kurt Ludwig NÜBLIG: Rosenmedizin. So sanft heilt die Königin der Blumen. Murnau a. Staffelsee: Mankau Verlag, 2017. ISBN 978-3-86374-349-9

Tymián bojuje proti nachlazení i nízkému sebevědomí

S přicházejícím chladem podzimních dní se můžeme těšit i léčit pomocí drobné, ale velmi silné bylinky – tymiánu obecného (Thymus vulgaris). Tato rostlinka z čeledi hluchavkovitých je původem ze středomoří, dnes se však pěstuje v teplých oblastech po celém světě. Nejznámější využití tymiánu je zřejmě jako voňavého koření (např. jako součást provensálského koření), ale už méně známý je tymián jako léčivá rostlina a také jako éterický olej. V tomto článku se zaměřím na použití bylinářské a na vlastnosti a využití éterického oleje. Těšit se můžete také na recept na můj oblíbený tymiánový sirup!

Tymián jako léčivka

Tymián patří mezi rostliny používané už odedávna. Jeho antiseptické a konzervační vlastnosti znali už staří Egypťané. Používali ho při balzamování. Sumerové asi před 3 500 lety používali tymián jako aromatické vykuřovadlo. Řekové tymián používali jako koření. Často jím také dezinfikovali vzduch a tak bránili rozšiřování nemocí, používali ho také do koupelí a masážních olejů. Název Thymus je odvozen z řeckého slova Thumon, které znamená odvahu. Podle jiného zdroje ze slova Thymon znamenající „vykuřovat“. Římští vojáci používali tymián do koupele, aby si dodali sílu.

Nerozkvetlá nať tymiánu je výborným dezinfekčním prostředkem pro dýchací cesty a trávicí ústrojí, působí také proti křečím a proti střevním parazitům a plísním. Nejčastěji se užívá ve formě nálevu, ale řada lidí s úspěchem používá také tymiánový sirup. Před několika lety jsem dostala skleničku od kamarádky. Sirup byl výborný a velmi rychle zmizel. Já už několik let vyrábím proti kašli mateřídouškový sirup z čerstvé mateřídoušky. Letos jsem to nestihla a tak brzy určitě vyrobím sirup tymiánový.

Recept na tymiánový sirup

Co budete potřebovat?

Na tymiánový sirup proti na kašli je potřeba jen balíček sušeného tymiánu či 3 košaté větvičky tymiánu čerstvého, 100–200 g cukru (namísto 100 g cukru, můžeme použít odpovídající množství medu) a pokud chcete 3 lžíce slézového květu. Sléz má protizánětlivý účinek, používá se proti suchému i vlhkému kašli. Pokud bychom použili pouze tymián, byl by čaj vhodný při vlhkém kašli, se slézem je vhodný na suchý i vlhký kašel. Tuhle informaci i recept jsem čerpala z www.jaktak.cz.

Jak na to?

V kastrůlku svaříme 200 ml vody se 100 g cukru (já použiji určitě hnědý třtinový) tak, aby se cukr rozpustil. Přidáme celý balíček tymiánu a eventuálně 3 lžíce slézového květu. Povaříme cca 2 minuty. Odstavíme z ohně a necháme přes noc vyluhovat. Další den směs přecedíme přes jemné sítko nebo pláténko. Potom směs lehce zahřejeme a přidáme med. Zahříváme jen, než se med rozpustí, abychom nezničili prospěšné látky obsažené v medu. Hotový sirup nalijeme do čistých skleniček vypláchnutých vařící vodou a skladujeme ideálně v lednici. Vydrží dlouho. Dávkujeme 3x denně jednu čajovou lžičku.

Éterický olej z tymiánu

Éterický olej se získává parovodní destilací kvetoucí natě. Má intenzívní pronikavou bylinnou vůni s fenolickým nádechem. Běžně se lze setkat se dvěma druhy silice: Linalol (také označován jako tymián bílý) a Thymol (tymián červený). Thymol (tymián červený) obsahuje 50 % thymolu má silnější účinky a nedoporučuje se pro děti do dvou let, doporučené ředění je pouze 1 %. Linalol (tymián bílý) obsahuje jen 30 % thymolu, je jemnější, vhodnější pro děti a křehké osoby.

V těhotenství lze používat pouze Linalol (tymián bílý) a to v druhém a třetím trimestru a během porodu v 1% ředění.

Účinky tymiánu na fyzické tělo

Oba druhy tymiánu posilující celý organizmus, působí zejména proti infekcím v dýchacím, močopohlavním a zažívacím systému, posilují srdce a krevní oběh a také imunitu. Tymián se používá při nachlazení, angínách a chřipkách a jejich recidivách. Podporuje trávení, zabraňuje nadýmání a uvolňuje břišní křeče. Pro své antibakteriální a protiplísňové účinky může rovněž potlačovat střevní hnilobu, gastroenteritidu a kandidózu.

Účinky tymiánu na psychiku

Účinky tymiánového éterického oleje na psychiku jsou také velmi zajímavé. Tento éterický olej zmírňuje hněv, zjemňuje mysl, dodává nám tzv. silný a moudrý otcovský přístup. Pomáhá tam, kde chybí jistota a odvaha. Přidává schopnost soucitu a milosrdenství. Oživuje ducha, pomáhá při depresi, stranění se lidí, pesimismu a pochybování o sobě. „Kdykoliv jsme demoralizováni, bojíme se nebo pociťujeme odcizení, měli bychom uvažovat o pomoci teplé a mužné síly tymiánu,” uvádí Gabriel Mojay ve své knize Aromaterapie pro léčení duše.

Podle tradiční čínské medicíny je tymiánový éterický olej jedním z energeticky nejvíce horkých a nejsilněji povzbuzujících olejů. Je to velmi silné tonikum tělesné energie jang, posiluje činnost plic, srdce, ledvin a nervového systému.

Synergické směsi s tymiánem

Synergické účinky má tymián s následujícími éterickými oleji:

  • V rovině psychické: tymián patří mezi oleje povzbuzující morálku a sebedůvěru spolu s rozmarýnem, vavřínem, jasmínem, fenyklem, jalovcem, borovicí, yzopem, řebříčkem, čajovníkem.
  • V rovině fyzické: tymián lze použít na onemocnění horních cest dýchacích (kašel, rýma, nachlazení, chřipka, zánět dutin) s eukalyptem, levandulí, mátou peprnou, borovicí a benzoe.
  • Na posílení imunity s angelikou, borovicí kleč, heřmánkem, levandulí, mateřídouškou, smrkem; na dermatomykózy s levandulí, hřebíčkem, mateřídouškou a čajovníkem.

Můj oblíbený recept s tymiánem nejen pro děti

Moje oblíbená kompozice na kašel u mých synů se skládá z jedné kapky tymiánu linalolu, jedné kapky benzoe, jedné kapky borovice a dvou kapek eukalyptu radiata naředěných v 10 ml panenského oleje.

A na závěr ještě jedno praktické doporučení: očichávání tymiánového éterického oleje nenechávejte na pozdní večerní hodiny. Jinak se může stát, že budete mít problémy s usínáním jako já po dopsání tohoto článku.

Autorkou článku je Kateřina Hrazdirová, odborná aromaterapeutka, kontakt: kaca.liss(zavináč)seznam.cz. Zdroje: 1. MOJAY, Gabriel, foto: Freeimages.

Pozvánka

Kateřina pořádá pravidelně aromaterapeutické dílny v Praze. Nejbližší akce se uskuteční 6.10.2016 večer na Statku Vraných, pozvánku najdete na stránkách Bohnického komunitního centra nebo na facebooku.

aromaterapeuticka-dilna-06102016

Pět otázek pro Silvii Stachovou (rozhovor)

O síle ženského podnikání a zpracování bylin

Silvie Stachová
Silvie Stachová na své farmě

Beskydské letní ráno, po nočním dešti se všude válí mlha a stromy vrací zachycenou vodu zpět oblakům. Silvie sbírá meduňku na svém políčku. Má chřipku, ale teď v sezóně si nemůže dovolit ležet, vlastně to ani nedokáže, je od přírody aktivní typ. Bývalá lesačka, která se rozhodla otočit svůj život o 180° a začala podnikat. Zůstala ale věrna své lásce – přírodě a bylinám, které teď s radostí pěstuje i sbírá v divoké přírodě kolem Morávky. A zpracovává z nich chutné bylinné čaje. Dnes si našla čas, aby mě provedla po jejím bylinkovém království. Tenhle rozhovor navíc uveřejňujeme k jejímu ročnímu výročí působení na trhu a držíme palce do dalších let!

Jak jste se dostala k bylinám, jejich pěstování, sběru a celkově k podnikání?

Pracovala jsem v lesnictví, ale tam jsem se dostala do nepříjemného bodu, kdy jsem věděla, že se budu muset rozhodnout, jak chci nebo nechci dále žít. Stále mi vrtalo v hlavě zkusit vybudovat vlastní firmu. Na začátku mi bylo takzvaně jedno, čím bych se zabývala. Samozřejmě jsem pak hledala něco, co by mě bavilo a čemu bych alespoň trošku rozuměla, protože nejsem zemědělec, lesnictví nebyla pro mé podnikání žádná výhoda, jenom to, že člověk má nachozený terén a ví, kde která bylina roste, ale jinak nic. Takže to jsem musela všechno nastudovat znovu a vymyslet nějakou smysluplnou koncepci, se kterou bych vůbec na ten trh mohla vstoupit a tam se i udržet. A tak jsem si říkala, že když už mi má být nepříjemně, tak ať to vede k něčemu pozitivnímu. Snažila jsem se nejdřív našetřit nějaké peníze, protože jsme s dcerou samy, abychom měly z čeho žít, než firma začne generovat nějaký příjem.

A jak se vám daří skloubit práci s rodinou a péčí o dceru?

Dcera už bude mít letos 12, takže mi chodí občas pomáhat, když máme nějaké akce, tak jsme se jednoduše dohodly, že já jí zaplatím brigádu, já se tam sama bez ní totiž neobejdu. Takže dcera mi hodně pomáhá, už ví přesně, co má dělat.

Jaké byly začátky vašeho podnikání a odkud přišel nápad začít?

Meduňka
Sběr meduňky v Mamma Tea

Táhlo mě to jít za svým cílem a sama sebe překonat. Říkala jsem si, kdybych tak ještě zvládla vybudovat firmu, že by to nebylo špatné, byla to spíš taková osobní výzva. Rozhodla jsem se vyměnit omezené jistoty zaměstnání, které mě nenaplňovalo, za dobrodružnou a inspirativní nejistotu. To si tady radši za pár korun užiju šílené práce (směje se). Když to přepočtu na hodiny, tak to je člověk téměř na nule, ale třeba to tak nebude na věky. Já si myslím, že mám podnikání rozjeté moc pěkně a čekám příští týden další kolo StartUp Harvest, kde jsem vloni v září začínala, pro mě je to taková nostalgie. Jdu se tam podívat, na hlavní stránce je tam můj citát a prezentují mě jako příklad úspěchu, což je super.

Jak využíváte nejraději byliny pro sebe a svou rodinu?

Měsíček
Měsíčkové políčko

Aktuálně jsem si na chřipku nasadila diviznový sirup, domácí česnekovou tinkturu a čaj z bezinek a tužebníku – ten je ideální proti chřipce. Jinak se nám byliny staly běžnou součástí každého dne.  Kromě našich směsí jedeme v jednodruhových bylinách, dcera zbožňuje levanduli, já mám zase ráda bazalku, majoránku čistou navečer s medem, to je výborné a krásně voní. Příští rok chci zase zasadit a vyzkoušet další byliny – třeba chrpu, topolovku, růže. O tom budu ještě přes zimu přemýšlet.

Ještě si sama vyrábím tinktury, mám jedno místo, kde roste zeměžluč, takže vyrábím zeměžlučovou tinkturu, ta je vyloženě na žaludek nebo na na spravení. Česneková tinktura je na zimní nemoci a měla jsem i nějakou meduňkovou, i když já si vždycky říkám, na co my to máme, když nám vlastně nic není. To je úplně super. Když vezmu, kolik měla dcera zameškaných hodin, než jsme začaly byliny intenzivně užívat a potom, tak se to nedá srovnat. Ona nebývá nemocná (musím to zaklepat), i když možná je to i tím, že je starší, ale podle mě mají byliny nepochybně velký vliv na to děcko. Byliny jsem si sbírala i dříve, ale dcera to tolik nepila a teď poslední dva roky užíváme byliny denně, však se tím živíme, takže doma toho máme spousty.

A jakou bylinu byste si vzala s sebou na pustý ostrov?

Jenom jednu jakože můj favorit? To nevím, možná že meduňku. Jako favorit ze svých čajů bych si vzala ten zelený, ten je mi nejpříjemnější chuťově. Tam je meduňka i kopřiva s mátou a jsou tam i švestky, jablka, citrony, celkově ta chuť je super. Tuhle směs ráda vařím na akcích, na které jezdíme. Často vařím růžový a zelený čaj, ať si to zákazníci vyzkouší a potom slýchám, že jsou výborné. Takže asi bych si vzala meduňku, to je takový základ.

Děkujeme za rozhovor a za inspiraci!

 

Mamma tea byliny

včelín
Včely na farmě

Vše obstarávají 2 ruce paní Silvie a pár příležitostných brigádníků. Z vlastní zemědělské produkce pochází: dobromysl, máta, meduňka, měsíček, mateřídouška, levandule, majoránka, divizna, bazalka (citronová), lesní jahoda. Z volného sběru potom: kontryhel, kopřiva, malina, ostružina, jahody, plicník, petrklíč. Byliny zásadně nenakupuje, nemele na prach a vše vyrábí čerstvé, aby zaručila co nejvyšší kvalitu čajů. Vše doplňuje o sušené ovoce: jahody, broskve, jablka, švestky, rozinky, citrony. Část ovoce suší sama a část nakupuje tak, aby v čajích bylo ovoce neslazené, nesířené, nekonzervované či jinak uměle upravované a v požadované kvalitě. Na příští sezónu chystá novinky jako vyzkoušet pěstování heřmánku nebo slézové růže a nový čaj s bezinkami, nechme se překvapit!

Bazalka
Bazalka
Mateřídouška
Mateřídouška

Pro zajímavost jsme se dostaly i na téma, jaké byliny nejvíc milují místní včely, jsou to: mateřídouška, brutnák a dobromysl. Brutnák Silvie dokonce pěstuje pouze pro včely. A med z jejích bylin je také v nabídce firmy.

Silvie Stachová (*1977)

Pěstitelka bylin, zpracovatelka bylinných čajů a jednatelka firmy Mamma Tea s.r.o., v září slaví rok působení na trhu. Připravuje také speciální bylinné čaje pro některé beskydské hotely. V roce 2015 se úspěšně zúčastnila StartUp Harvest. Původně vystudovala lesnickou školu a pracovala v oboru. Ve svém volném čase ráda čte duchovní literaturu a detektivky, dříve se věnovala závodně sportu – silovému trojboji, což si nyní kompenzuje fyzickou prací. Ráda také sama štípe dřevo na zimu. Žije na Morávce se svou dcerou. Mezi její zákazníky patří regionální instituce, magistráty, turistická informační centra a především beskydské hotely.

mamma-logo

Autorkou rozhovoru je Michaela Lusílija Makulová, odborná aromaterapeutka, Simbis. Foto: autorka, Silvie Stachová.

Pět otázek pro Janu Poncarovou (rozhovor)

Jana-Poncarova-uroda
Jana Poncarová na své zahrádce

Jana Poncarová pěstuje byliny a zeleninu šest let. Za tu dobu stihla založit druhou zeleninovou zahradu a bylinkový záhon se jí rozrostl na 20 m2. Podotýkám, že vše pěstuje pro vlastní potřebu. Touží po tom být potravinově nezávislá a bylinky s tím samozřejmě úzce souvisí. Když k tomu přidáme asi 5x tolik prostoru pro zeleninu a měsíček rozesetý po všech koutech zahrady, je rozhodně nejlepší hobby zahradnicí, co znám. Vloni se rozhodla motivovat veřejnost k návratu k domácímu pěstování a pravidelně bloguje v rámci projektu Pěstuj zeleninu. Pro mě, jako kamarádku, je Jana velkou inspirací a ráda se za ní zastavím, kdykoliv projíždím kolem. Tentokrát jsme se sešly při sklízení měsíčku a vznikl z toho tento rozhovor. Diktafon jsme u toho měly schovaný v košíku, do kterého jsme květy sbíraly.

Kdy jsi začala s pěstováním bylin, co tě na něm baví a jaké byliny vlastně pěstuješ?

Byliny pěstuji možná nějakých šest let, první motiv přesně nevím, ale vždycky mě bavilo pěstování. Vlastně se dá říct, že jsem o pěstování bylin na začátku nic nevěděla, pak jsem od někoho dostala mátu, meduňku a založila jsem bylinkovou zahrádku. A pak začaly přibývat – tymián, rozmarýn, oregano, libeček, petržel… Dostala jsem také hrst měsíčku, vypěstovala jsem si je a od té doby mám svoje semínka. Pěstuju spíš tradičnější bylinky. Pěstování bylin mě baví, protože ráda jím a pěstuju si vlastní zeleninu, k čemuž se bylinky krásně hodí. Takže si ráda obejdu zahradu, natrhám si třeba cuketu, mrkev a do toho nějaké hrsti bylinek a něco z toho uvařím. A pak taky bylinky klasicky suším na čaj, třeba květ černého bezu a květ lípy, protože ty se nám osvědčily v zimě na kašel, rýmu a nachlazení. Když mám pocit, že na mě něco leze, uvařím si večer čaj z květu lípy a bezu černého, osladím medem a většinou si udělám i topinku s pořádnou dávkou česneku – samozřejmě domácího. A to mě vždycky zabírá. Taky miluju levanduli, kterou si suším, a letos jsem si nakládala poprvé olej z květů levandule a tím si natírám pleť. Z meduňky si zase ráda vařím čaj, když se potřebuju zklidnit, třeba na večer. Měsíček používám do čaje, do koupele nebo do koupelových solí, které vyrábím i pro své blízké. Mátu už letos sklízím podruhé, přebytek bude na rozdání. Tak to jsou moje bylinky.

Vím, že máš ráda historii, hledáš si také informace o bylinách ve starých knihách?

Po nevlastním pradědovi jsem zdědila bylinkářskou knížku z přelomu 19. a 20. století. Je to spíš takový sešit, už hodně potrhaný, ale pro mě nesmírně cenný. Sepsal ho pan Ježek, vydavatel časopisu Český Kneipp. Jak už název napovídá, vychází hlavně z rad faráře Kneippa. Jsou tam i bylinkové recepty a návody – třeba jak bylinky sbírat, sušit, jak z nich připravit oleje nebo obklady. Je to velmi inspirující. Ale popravdě, raději jsem venku a informace si dohledávám, až když něco potřebuju.

Napadá tě nějaká tradiční česká bylina, kterou naši předkové pěstovali na zahrádkách?

Mateřídouška
Mateřídouška

Určitě heřmánek, měsíček, majoránka, mateřídouška, taky dobromysl, to jsou takové tradiční české byliny. Ve starých knihách najdeš ale i rozmarýnu nebo tymián – tedy středomořské bylinky. Někde ve starých kalendářích z dvacátých let jsem četla rady, co udělat, když máš trošku prostoru – máš ho osázet bylinkami, nasušit je a jít s nimi na trh. Bylinky se určitě pěstovaly a využívaly, spíš mi přijde, že jsme to nějak zapomněli, hlavně v době komunismu byly snahy vytlačit některé plodiny. Například chřest, který byl v době první republiky tradiční, stejně jako i kapary nebo olivy. Jenže symbolizovaly první republiku a svobodu, takže potom byly zapovězené. Občas mě – třeba na trhu – překvapí, že někteří lidé bylinky neznají, neví například, jak vypadá tymián, majoránka nebo oregano. To mi přijde smutné.

Kdyby sis mohla vzít s sebou jednu bylinu na pustý ostrov, která by to byla?

Asi tymián, na jídlo (směje se), já bych si tam asi něco ulovila. Popravdě vlastně ani nevím proč, mám ho ráda, voní mi, někde jsem četla, že je dobrý na průdušky a to se hodí na moje astma. Možná symbolizuje i nějaké moje aktuální téma.

Kdyby někdo zakládal bylinkovou zahrádku, co bys mu poradila, jak a s čím začít?

Myslím, že je dobré míň přemýšlet a prostě se do toho pustit. Vyhlédnout si nějaké místo, kde se nám to líbí a třeba požádat někoho o první bylinku pro začátek. Myslím, že se to pak začne hezky hromadit a rozšiřovat. A klidně bych se nebála používat u toho svojí intuici. Taky si něco o tom přečíst, třeba že máta má radši temnější a vlhčí kouty a třeba zase středomořské bylinky mají raději slunce. Ale to stačí. Třeba měsíčky, které tady vidíš, jsem sela tak, že jsem vzala hrsti semínek a šla jsem a prostě jsem je sypala, bez rytí. Chtěla jsem prosvětlit kouty zahrady. A myslím, že kde bylo víc vody, tam se semínka chytla a někde prostě vyschla.

Bonus: Janin oblíbený bylinkový recept

Úplně moje nejoblíbenější jídlo jsou špagety s rajčatovou omáčkou a bylinkami. Jednoduše dám 2-3 stroužky česneku na rozpálený olej, krátce orestuju, potom přidám pokrájená rajčata a podusím je. Přihodím hrst bylinek – tymián, oregano a většinou i rozmarýn. Promíchám s vařenými špagetami a posypu parmezánem. K tomu si ráda dávám i polníčkový salát.

Děkujeme za rozhovor, Jani!

Janiny byliny

Byliny olej
Výroba pleťového oleje

Pro zajímavost jsme prošly, co má Jana na bylinkovém záhoně. Napočítaly jsme celkem 20 bylin, z čehož některé byliny byly vícero druhů. Snad jsme na nic nezapomněly. Oregano (5 druhů), majoránka, petržel kadeřavá, šalvěj (2 druhy), libeček, tymián (2 druhy), smil, levandule, mateřídouška, koriandr, pažitka, řepík, máta (3 druhy), měsíček, pelyněk, medvědí česnek, heřmánek, kopr, rozmarýn, bazalka.

Ve volné přírodě pak Jana sbírá řebříček, třezalku, lípu, květ černého bezu a jitrocel. Nedávno jsme spolu o Svatojánské noci sbíraly devatero bylin s magickou silou, Jana si je všechny naložila do oleje, kterým se nyní potírá a těší se, že po nich omládne 🙂

Mgr. Jana Poncarová (*1983)

Novinářka, copywriterka a blogerka na volné noze. Zakladatelka EnergetickéPoradny.cz, za kterou získala prestižní ocenění v Rozjezdech roku pro Plzeňský kraj. Vášnivá zahradnice a pěstitelka bylin. Svůj talent a lásku k půdě a rostlinám (a vlastně i podobu) zdědila po své prababičce, která byla zahradnicí. Kdyby z nějakého důvodu nemohla psát, vrhla by se podle vlastních slov profesionálně do zahradničení. Svůj volný čas tráví na své zahradě u staré roubenky. Její manžel Lukáš ji ve všem podporuje a k její radosti se sám před dvěma lety pustil do pěstování brambor 🙂

Koukněte na Janiny profesní stránky Jana Poncarová nebo na stránky některého z jejích projektů:

měsíček
Sběr měsíčku
sušárna
Sušárna

 

 

 

 

 

 

 

 

Autorkou rozhovoru je Michaela Lusílija Makulová, odborná aromaterapeutka, Simbis. Foto: autorka, Jana Poncarová.