Darina Hájková Ellingerová Každá ženou jsme. To je bez debat. Otázkou je, jak ji umíme žít a jak si ji umíme užívat. To, jak umíme být přirozené a rozvíjet svůj potenciál, ovlivňuje mnoho faktorů a souvislostí. Můžeme začít v době, když jsme si pluly v maminčině pelíšku, a skončit až v této chvíli. Někdo nás podporuje, někdo snižuje, někdo na nás nemá nejmenší vliv. V některých situacích si víme rady a někde můžeme být úplně ztraceny. Pojďme se podívat na příběh, který může být inspirací.
Dozvíte se v něm,
- jak se zbavit vyčerpání a probudit v sobě šťávu,
- jak se zklidnit a očistit zmatek pomocí levandule,
- jak se díky hřebíčku uzemnit a nalézt cestu k sobě (členská sekce),
- jak najít spolu s rozmarýnem odvahu a sebelásku (členská sekce).
Příběh o dívce, kterou vždy fascinovaly vztahy, a o tom, jak v sobě nechala udusat své ženství a opět je probudila k životu
Hravá Mandarinka
Od malička jsem se zajímala o vztahy. Od malička mě bavilo pozorovat, jaké jsou rozdíly mezi mnou a ostatními. Mám pocit, že jsem byla zamilovaná od doby, kam mi paměť sahá. Moje fantazie mi servírovala snění a platonické vztahy. Byla to zábava i dobrodružství a já si svým pozorováním a zkoumáním reakcí na své chování utvářela náhled na lidi.
První randíčka, flirty, moje nezávislost. Pro mě zábava, pro druhé někdy utrpení. A tak jsem se přes zklamání, nadšení, vášně, nenávisti, trapnosti, pokusy a omyly dostala do náruče osudového muže, se kterým jsme vytvořili rodinu.
Svatba jako vrchol vztahu = začátek konce
Já jsem byla vždy ta v oblacích, která se po hlavě vrhne do uskutečnění nápadu. Vyjde to, nevyjde… jede se dál. Můj tehdejší muž patří k těm rozvážným, stojí nohama na zemi a svého času jsme se ideálně doplňovali. Jenže svatbu jsme uchopili jako vrchol našeho vztahu, jako jistotu, která nás zahubila.
Přesto, že jsme před svatbou „věděli“, že nejsme připraveni na děti, ještě na svatební cestě mě oslovil silný mateřský pocit a do čtvrt roku jsem otěhotněla. Všechno vypadalo růžově, jenže pomaličku a plíživě jsem přicházela o svoji nezávislost, o pozornost, o chuť se milovat. Po narození dcerky mi definitivně došlo, že mi skončila etapa zábavy a já se musím starat o človíčka, který je naprosto závislý na tom, co mu dáme.
Prala se ve mně starostlivá nezkušená maminka s nezodpovědnou holkou.
Tento rozpor byl silný a ničivý. Všechno pro mě bylo unavující, vyčerpávající a já začala postupně vysychat.
Utíkala jsem do svých fantazií a snažila se nějak probudit to, co v nás zahynulo. Po pár letech hledání, tápání, starání se o dcerku jsem viděla, jak se propast v našem vztahu zvětšila do obrovských rozměrů. Cítila jsem se nemilovaná, nezajímavá, šedá suchá pustina. Věděla jsem, že buď seschnu a nikomu tím neprospěju, anebo v sobě probudím šťávu a budu přínosná.
Z vyprahlé pustiny jsem se stala Levandulí
Konejšila jsem svoji bolest, hledala náruč a pochopení. Moje kamarádky mi poskytly neskutečné množství času v jejich přítomnosti k vypovídání se. Já se hojila a hojila a stavěla se na vlastní nohy.
V takové situaci si můžeme vyrobit inhalační tyčinku a zacelit tak svá zranění.
Moje doporučení:
- 5 kapek levandule (Lavandula angustifolia),
- 5 kapek citronu (Citrus limon),
- 5 kapek benzoe (Styrax benzoin).
Tato směs přinese nervové zklidnění, očistí zmatek a následky vypjatých emocí, přinese pocit tepla a domova, uleví tíživé myšlenky a dodá sílu stát si za svým. Můžeme se lépe napřímit a být samy sebou.
…
