Kateřina Polívková Kvalitní rostlinné oleje nám dělají dobře zvenku i zevnitř. Jejich úžasné účinky využíváme při vnější péči o pleť, ale i pro vnitřní výživu těla. Získávají se hlavně lisováním ze semen rostlin a stromů. Tyto malé zárodky obsahují koncentrovanou sluneční energii přetvořenou ve výživu a informace pro pokračování života v přírodě.
Oleje mají dar proniknout do nejhlubších vrstev pokožky a současně pomáhají chránit její povrch. Slouží jako ideální nosiče při aplikaci éterických olejů v aromaterapii, ovšem fungují i samostatně. Pro dosažení nejlepšího efektu se dají míchat mezi sebou. Správně zvolené nezpůsobují podráždění či ucpávání pórů, kůži jsou příjemné a přirozené. Většina i moc krásně voní. Výzkumy potvrzují, že použití rostlinných olejů přispívá ke zlepšení stavu suché a přecitlivělé pokožky, ale i zánětů kloubů či dalších kožních potíží, třeba nepříjemných alergických reakcí.
Oliva je olejová královna
Mimochodem rostlinné oleje používá lidstvo nepoměrně déle než éterické. Historicky známé vonné oleje byly téměř vždy rostlinné oleje s macerovanými aromatickými bylinami.
Způsob lisování olejnatých semen byl v minulosti poměrně jednoduchý, avšak náročný na vydanou energii – mechanickým mletím a intenzivním stlačováním se v podstatě „vyždímal“.
Nejvíce se logicky lisovala semena (a dužniny) s vyšším obsahem oleje, nejlépe ještě jednoduše zpracovatelná, tedy bez tvrdé nerozbitné skořápky. Hitparádu snadného získání tekutého pokladu vedou olivy, avokádo, plody palmy olejné (dnes až trochu hystericky zatracované) a kokosové ořechy. U nás se tradičně zpracovávala semínka lnu, slunečnice či konopí.
Romantickým lisům odzvonilo
Představa, že váš panenský olivový olej vylisoval švarný sedlák na starodávném mechanickém lisu, je opravdu jen iluze. Takového oleje bychom se nedoplatili… 20. století se svým technickým pokrokem proměnilo i prastaré odvětví získávání rostlinných olejů. Důležitou informací je, že opravdu kvalitní olej nebude levný, některé jsou dokonce hodně drahé. A také vám nevydrží léta. I zde platí, hledejte informace, studujte etikety, ptejte se tam, kde nakupujete.
Průmyslově s použitím nejmodernější techniky se dnes oleje vyrábějí v továrnách menších i větších. Ty jsou plné měřáků, nerezu, vysokorychlostních odstředivek apod. Některé firmy ctí Přírodu, dbají na kvalitu a šetrnost zpracování, jiné prostě jedou na výkon a zisk. Tak to prostě je. My si ovšem můžeme vybírat! Současné způsoby výroby by vydaly na celý článek. Proto jen velmi stručně a zjednodušeně.
Lisování za studena
Za studena znamená, že při výrobě nebylo použito tepla zvenku, že se rostlinný materiál nezahříval víc, než je nezbytně nutné. Každý stupeň tepla navíc znamená snížení kvality obsahu. Ale teplo vzniká třením. A k získání oleje je třeba velkého tření. Dle použité technologie dosahuje teplota při zpracování od 40° do 60°C. Je sice nejšetrnějším způsobem, jenže ohledně množství získaného oleje nejméně výnosným. Olej s tímto označením má vysokou výživnou hodnotu i cenu, rozhodně nevydrží věčně a je citlivý na světlo a teplo.
POZOR – neznamená to ale, že nebyl dále upraven, může být přefiltrovaný, odbarvený, dezodorizovaný. To prodlouží jeho životnost nebo třeba zvýší vhodnost použití pro určitý účel, třeba do přírodní kosmetiky. Nebývá to na škodu věci.
Extrakce
Olejonosná surovina se zpracuje pomocí rozpouštědel (hexan, benzin), ta se následně nechají odpařit. Olej se pak filtruje a dále upravuje. Dnes jsou na trhu i kvalitní oleje získané tímto způsobem. Některé druhy ani jinak vyrobit nelze, protože v původním materiálu je olejový obsah nízký nebo „nedobitný“. Technologie se zde rychle vyvíjejí, často je konkrétní způsob skryt za „obchodní tajemství“ nebo patent. Důvěřujete-li prodejci, není třeba se takového oleje bát… Příkladem může být olej z peciček vinných hroznů.
Rafinace
Jako základ pro rafinaci se používají oleje získané nešetrným lisování s použitím vysokých teplot nebo oleje extrahované rozpouštědly. Vyrábějí se tak oleje pro kosmetický a potravinářský průmysl. Naprostá většina olejů po této proceduře zůstává pouze tekutou či tuhou mastnotou bez zápachu, za to s velkou výdrží (v podstatě na věky). Ale mazat se tím? Asi ne… Často jsou to oleje běžně používané v kuchyni (např. na smažení), já doporučuji i tady vyšší kvalitu a pozornost při nákupech.
Tip redakce: Přečtěte si také pár autorčiných tipů (nejen) k jarní stravě
3 písmenka k zamyšlení? BIO
Obecně označení BIO znamená, že produkt splňuje přísné požadavky dané podmínkami certifikace. Konkrétní kritéria se liší u kosmetiky, potravin atd. Vždy ale znamená co nejšetrnější získání výchozích surovin a zacházení s nimi, dále je důležitá snaha o obnovení přirozených půdních podmínek u pěstovaných plodin a nulový obsah umělých látek – pesticidů, hormonů a dalších aditiv.
Ano, je to vždy dražší, ale platíme tím za zachování a zkvalitňování přírodních zdrojů, bez kterých se neobejdeme. Ještě vám cena za BIO připadá tak vysoká?
Minerální olej žádné prospěšné minerály neobsahuje
Vyrábí se z ropy, stejně jako jeho tuhá varianta známá jako vazelína. Ropa je surovina mající v přírodě svou důležitou funkci jako mazadlo zemského podloží. Lidská pokožka má však trochu jiné parametry. Buňky naší kůže nejsou s těmi ropnými zrovna kompatibilní, tak proč se raději nenamazat něčím nám bližším. Třeba makadamiovým olejem, ten má složení dost podobné přirozenému lidskému mazu. Bohužel ropné produkty obsahuje naprostá většina běžné kosmetiky.
Jste líní studovat ty dlouhé, pidi písmem psané seznamy s nadpisem INCI? Zkuste čistý rostlinný olej, obsahuje jen jednu složku. Pokud si správně vyberete, vaše pleť bude jásat!
A teď něco přímo z praxe
S rostlinnými oleji pro výživu i péči o pleť pracuji již mnoho let. Ráda obměňuji repertoár. Já osobně pleťové i masážní oleje většinou míchám z několika druhů nosného základu. Složením na míru, jak té které pleti, tak třeba i roční době. V létě více hydratace, v zimě více výživy. Pokud mám náladu nebo je to zrovna vhodné, přidám kapku vybraného éterického oleje (růže, jasmín, kadidlo například). U mne vede jojobový olej, ten vynechávám málokdy… Strom Simmondsia chinensis, z jehož semen se lisuje, vydrží v poušti i několik měsíců bez vody, zajímavé, ne?
Z vlastních zkušeností doporučuji pro péči o vaši pokožku tyto rostlinné oleje:
- Obličej – jojobový, šípkový, makadamiový, moringový, olej z granátového jablka, arganový, pupalkový, mokřadkový
- Tělo – mandlový, meruňkový, jojobový, konopný, slunečnicový, makadamiový, jojobový, sezamový, avokádový, makový
- Vnitřně – konopný, dýňový, pupalkový, makadamiový, olej z černého kmínu, sezamový, avokádový, lněný, brutnákový, makový
„Rostlinné oleje jsou posvátným darem Přírody, používejte je a těšte se z jejich přínosu.“ píše Jan Kusmirek v knize Tekuté slunce. Pokud vás téma zaujímá a chcete jít do hloubky, určitě doporučuji tuhle knihu. Psát o rostlinných olejích se dá hodně, já mám zatím materiál na další dvě pokračování věnované výživě pro tělo a bližší seznámení s těmi nejvhodnějšími oleji k péči o kůži. Těšte se!
Zdroje
- KUSMIREK, Jan. Tekuté slunce: rostlinné oleje pro masáže, aromaterapii, kosmetiku a výživu. Přeložil Viola SOMOGYI, přeložil Oldřich VYHNÁLEK. Praha: One Woman Press, 2005. ISBN 80-86356-41-8.
- NOE, Marie. Aromaterapie do kapsy: malá encyklopedie éterických olejů. Praha: One Woman Press, c2014. ISBN 978-80-86356-49-5.
- Skripta Institutu aromaterapie – Fytoterapie.
Autorkou článku je Kateřina Polívková, aromaterapeutka, masérka. foto: Pixabay, autorka. Partner článku: Asociace českých aromaterapeutů.
