Kateřina Polívková Proč teď purpura? To je přece vánoční záležitost. Takové ty pytlíčky z drogerie, zlaté kuličky a nějaké nadrcené, trochu podezřelé věci. Možná někdo pamatuje i vůni. Pak ta písnička, co zpíval Goťák na desce vánočních písní „Purpura na plotně tiše a ochotně voníííí…“. Víte co? V původním podání Šlitra a Suchého je mnohem lepší. A s tou purpurou je to podobné.
Ta pravá purpura se vlastně jmenovala vonička. Sbírala se postupně během roku a v jeho nejtemnější části pak přinášela očista domova, jeho ochranu před „zlými duchy“ a také vzpomínky na přívětivější dny plné slunce a barev. Tak se na tu purpuru / voničku teď spolu podíváme.
I já si samozřejmě pamatuju purpuru, tu z drogerie. Vždycky jsem milovala vůně, a tak tyhle rituály o Vánocích nesměly chybět. Pravda, už v dětství se mi ty zlaté kuličky zdály trochu „moc“. A u františků mě napadalo, že by to mělo asi vonět krapet jinak, líp.
A pak po letech, když jsem propadla vykuřování, se vše vysvětlilo. Pravé františky obsahují spoustu kadidla a pravá purpura zas neobsahuje žádné zlaté kuličky. To, co v ní má být, jsou jalovčinky, plody posvátného jalovce. A další ingredience?
…
