Kateřina Polívková Podzim právě nastoupil v celé své kráse. Já osobně ho mám moc ráda, jeho barvy i vůně. Ale článek o začátku podzimu se mi nepsal snadno. Asi právě proto, že tato doba otvírá hluboká témata a přichází s ní temná část roku. Tentokrát to bude nejen o tradičních vykuřovadlech podzimní rovnodennosti, ale také o svátcích, na které se trochu zapomnělo. To se vrátíme až na začátek srpna, do horkých letních dnů, kdy ovšem blížící se podzim byl už trochu ve vzduchu.
Těšte se na několik receptů vykuřovacích směsí, křesťanskou modlitbu svěcení bylin a sváteční zamyšlení nad modrým květem čekanky. To na mne při lovu fotografií do článku dýchla moudrost a poselství našich předků. A já se zase něco naučila od Matky Přírody!
Obilí zlátne, dny se krátí
Teorie k svátku podzimní rovnodennosti jen pomálu. Internet je jí trochu zahlcen. Já bych ráda přinesla něco, co jen tak nenajdete. Tento svátek bývá také nazýván Dožínky, oficiálně končí léto a začíná podzim. Den i noc trvá 12 hodin. Je to jeden ze 4 slunečních svátků roku.
Tématem je oslava i vzdání díků za úrodu. Zároveň se plodnost proměňuje v moudrost. Příroda se začíná stahovat do sebe a chystat se na období klidu a ztišení. Můžeme také narazit na tradici obětování Zeleného muže. Ke svátečním obětem se ještě později vrátím.
Eva Francová ve své krásné knize Rok ve Svatojánu shrnuje symboly svátku: obilí, slunečnice, jasan. Jako svátek Mabon nebo Herfest, svátek rovnováhy mezi světlem a tmou, slavili tento den Keltové.
…
