Kateřina Polívková Pokračujeme v sérii rozhovorů mezi redaktorkami Kouzla vůní. Tentokrát zpovídám Veroniku Němcovou, bylinkářku tělem i duší žijící jednou nohou v rakouských Alpách a druhou na jižní Moravě. Je naší specialistkou na voňavé seriály! Majoránka. Péče o vlasy. Růže. Témata, která Verča velmi poctivě, detailně a komplexně zpracovala do několikadílných pokračování.
Za těch pár let, co ji znám, stihla vystudovat pro mne nepochopitelné množství škol a kurzů. Od příštího roku bude vyučovat fytoterapii na Institutu aromaterapie v Praze. V Rakousku provozuje masérskou praxi, v Čechách vede kurzy. O tom, jak se to dá (nebo nedá) stíhat, co všechno se naučila (a stále učí) i jaké bylinky jsou pro ni nepostradatelné (či postradatelné), je tenhle rozhovor…
Co pro tebe znamená Kouzlo vůní?
VN: “Hodně. Rozhodně pohodové a zajímavé počteníčko, ale taky osvícení i renesanci aromaterapie a fytoterapie. Partu skvělých redaktorek, příležitost být v kontaktu se svými spolužačkami, noci u počítače, možnost poučného kreativního psaní pro veřejnost. A hlavně důkaz toho, že jakákoliv myšlenka je realizovatelná. A teď myslím na Míšu, zakladatelku Kouzla vůní.”
Jak jsi se k aromaterapii a bylinkám vlastně dostala?
VN: “Náhodou, štěstím a mojí umíněností. K užívání bylin jsem vedena nenásilně od mala. Po mateřské linii se u nás předávají recepty, ještě do nedávna i herbáře. Vždy jsem ke všemu čichala.
Když jsem byla na mateřské (prý dovolené), potřebovala jsem se jednou nějak odreagovat. Zašla jsem si poprvé v životě na kosmetiku. Chtěla jsem se jen nechat hýčkat. Mladá slečna používala přírodní kosmetiku a dala mi prospekt, kde byl odkaz na stránky aromaterapie. Doma jsem se koukla, co to vůbec ta aromaterapie je, a pročetla si osnovy studia. A pak už jsem si jenom řekla to moje: Jo! To chcu!“
Aktuálně jsi ozdobena titulem “profesionální aromaterapeut”. Vím, kolik je za tím práce. Co bylo pro tebe na té vzdělávací cestě nejtěžší?
VN: “Psaní závěrečných prací a cestování. Čím jsem starší, tím náročnější je pro mě sedět několik hodin za volantem a pak celý den v lavici. A i když se už tolik netrápím sepisováním poznatků a jejich kompletováním, pořád je to úkol, který mi někdy dokáže otrávit večer nebo i celou noc. Zejména když v kalendáři vidím, jak se blíží termín odevzdání.”
Od příštího roku 2018 budeš vyučovat Fytoterapii na Institutu aromaterapie, což je škola, která nás dala dohromady. Jaké jsou tvoje pocity, očekávání?
VN: “Pocity jsou smíšené, ale očekávám satisfakci (smích). Jsem moc vděčná, že můžu zase učit. Navíc o bylinkách, a ještě k tomu na Institutu, který mi dal jiný životní směr.
Nejde ale jen o mě, takže cítím bázeň před vedením. Nechtěla bych je zklamat, ani posluchače a už vůbec ne sebe. Přirozeně chci být dobrá. Takže se snažím, abych zanechala znalosti užitečné, holisticky pojaté, pokud možno nové, a to vše tak, aniž bych někomu podsouvala můj vlastní názor. To není zas tak lehký úkol. Cítím zodpovědnost za to, co předávám dál.
Právě dávám dohromady skripta a občas si tak pro sebe říkám: Co sis to zas na sebe ušila za bič? Na druhou stranu výzvy mám ráda, takže si v tom tak trochu i libuju.”
Žiješ hlavně v Rakousku, v horách, uprostřed přírody. Pocházíš z Moravy. Zvládáš to “přepínání” mezi kulturami? Vnímáš nějaké výrazné rozdíly?
VN: “Ano, jsou to naprosté kontrasty. Je zajímavé pozorovat, jak geografické prostředí ovlivňuje charakter lidí, kteří v něm žijí. V Tyrolsku žijeme ve vesničce na konci trogu, tedy údolí vzniklého ledovcem. Všude, kam se podíváš, se tyčí vysoké hory, v zimě tu končí cesta. Když se chceš rozhlédnout do dálky, musíš se vždy vyškrábat strmou cestou nahoru. Ale když dojdeš alespoň na hřeben, hory ti umožní neskutečný pohled na ně a pocit euforie. V ten moment víš, že tě přijaly a za tvou dřinu ti povolily něco, co tam dole nikdy nespatříš.
Na jižní Moravě pobýváme na nejteplejším místě ČR, dřívější významné křižovatce cest. Na otevřené rovině s širokým výhledem do dálky. Nejbližší kopce, které u nás vidíš, jsou vinice. Je tam mnohem uvolněnější atmosféra a úrodná zem nabízí větší pohostinnost.
A jestli zvládám přepínat? Ne, moc to nezvládám. Přestože se obklopuji skvělými lidmi, cítím se často buď rozpolcená, nebo odstrčená. Jako kdybych žila v nějakém průniku nebo mezisvětě, který už nepatří sem a nikdy nebude patřit tam. Asi proto jsem nejraději v přírodě. Jí je to úplně jedno, odkud jsem přišla a kde právě žiju.”
Jako aktivní masérka v lyžařském středisku ošetřuješ velkou skupinu lidí. Co nejčastěji používáš na namožené lyžařské nebo běžecké nohy?
VN: ” Vždy mám po ruce macerát z arniky a třezalky tečkované. Oba působí dobře i na naraženiny, uvolňují křeče a namožené svaly. Jinak zákazníkovi tvořím olej podle jeho výběru.”
TIP redakce: Arniky roste v Alpách požehnaně, jak jí Veronika sbírá a co všechno o ní ví se můžete dozvědět v jejím článku.
“Po náročném lyžařském dni lidé preferují chladivé, osvěžující vůně, které ale v konečném důsledku prohřívají – máta peprná, kafr, eukalyptus globulus, rozmarýn, borovice limba (Zirbe). Tyto nabízím, protože velmi dobře fungují. Také levandule a geránium má dobré uvolňující účinky a pozitivní ohlas především u žen. Skvělá je i majoránka, ale zjistila jsem, že mě jako masérku uspává.”
Ve svých článcích zmiňuješ, že také ošetřuješ klienty v paliativní péči, co bys pro ně ze své zkušenosti doporučila?
VN: “Navštěvuji občas lidi v hospicech, většinou uvězněné na lůžku. Tito lidé se doslova nudí a jen čekají na svou smrt, přáli by si být doma. V první řadě ode mě očekávají rozhovor a zabavení.
Součástí péče je tedy delší výběr olejů. Rozebíráme, co jim které připomínají, nejčastěji právě to, co mají doma. To je velmi individuální. Jako základ kompozic používám silice růže a nardu v mandlovém oleji, někdy také helichrysum.”
TIP redakce: “Tím byl pomazán Ježíš Kristus” – nard je vůně velmi duchovní, povznášející a sváteční. Veronika o něm psala před rokem v čase svátečním.
O čem tě nejvíc baví psát? A co na nás chystáš?
VN: “Mám takovou, řekla bych praktickou úchylku, že si zapisuju všechno. Zážitky, dojmy, zaslechnutou informaci, výroky lidí, cestu, sen… Prostě cokoliv, když mám po ruce něco k psaní a zaujme mě to. A pak si někdy jen tak sednu a napíšu z těch svých poznámek článek nebo úvahu nebo reportáž.
Teď zrovna píšeme s dětmi pohádku. A pro čtenáře Kouzla vůní právě upravuji článek o tom, jak ÉO růže přitahuje peníze. To jsem si jen tak chtěla ověřit právě jednu zachycenou informaci a vznikla z toho moje osobní tříletá studie.”
Obdivuju tvůj přístup k rodinnému životu. Máš dvě úžasné holčičky. Jaké bylinky a esence jsou u vás doma nepostradatelné?
VN: “Děkuji! Jsem si vědoma, jaký dar jsem získala. Esencí máme doma asi kolem stovky a už jsou pro mě nepostradatelné všechny (smích). Je to naše hlavní domácí lékárnička. Nejčastěji používáme citrusy, dětem voní myrha a růže bílá.
S bylinami to nijak nehrotím. Málokdy jdu něco konkrétního sbírat cíleně. Tedy až na kořeny a březovou vodu. Jinak si většinu léčivek, co máme doma, přineseme jen tak z pobytu venku. Nosívám u sebe nůžky a když vidím, že je na pěkném místě něčeho hojně a je hezky, bereme to s sebou. Děti pomáhají, a tak se toho sejde ne málo. A co nenasbíráme, to většinou nějak přijde…
I když teď mě napadá, že vlastně arniku máme všude – doma, v autě i v brašničce na kole.”
TIP redakce: Veronika je ryzí praktik, její články jsou plné receptů většinou i s domácí foto dokumentací. Kompletní přehled článků najdete tady.
Budeš vysazena na pustý ostrov, jednu esenci, kterou bys určitě vzala s sebou…
VN: “Asi tě překvapím, ale žádnou. Mohla by se mi zkazit! (smích) Já bych pak truchlila, až by mi došla. S esencemi pracuji téměř denně a pokaždé mám já osobně chuť na něco jiného. Nemám mezi éterickými oleji žádného favorita, ani takový, který by mi nevoněl. Ale jako univerzální bych viděla levanduli nebo růži. Jenže já se nerada balím. A jak se znám, já bych si i na tom pustém ostrově něco našla. Nebo by si to našlo mě!”
Verčo, díky moc za to popovídání! Jsi pro mě velkou inspirací a vždy je potěšení se s tebou potkat. Jsem moc ráda, že se známe… Díky tobě jsem poznala například bylinku všedobr a sviští sádlo. A to rozhodně není málo!
Kateřina
Veronika Němcová
Kräuterpraktikerin – Ischgl (Rakousko), Strážnice na Moravě
Veronika trávila několik let cestováním. Po návratu do ČR vystudovala geografii pro pedagogy a na mateřské dovolené absolvovala Institut aromaterapie v Praze. Nyní žije v Tyrolsku, kde vystudovala Innsbruckou Kräuterschule. Své vědomosti prohlubuje účastí na konferencích AČA i na zahraničních kurzech o Feng-Shui.
Co o sobě říká? „Nejraději trávím čas v přírodě. Nalézám v ní inspiraci, poučení i útěchu. Jsem fascinována její rozmanitostí a důmyslností. Vnímám ji jako dar, který je tu pro naši radost i užitek. Věřím, že vše má svůj smysl a zákon, a proto hledám souvislosti a logická vysvětlení.“
Pár slov o Kouzlu vůní
Kouzlo vůní vzniklo v únoru 2016 jako realizace snu, který v sobě nosila jeho šéfredaktorka Michaela Lusílija Makulová celý dlouhý rok. V letošním roce se společné úsilí úročí a náš tým pro vás pravidelně publikuje několik zajímavých článků o bylinkách a aromaterapii týdně. Kolik se za tím vším skrývá úsilí? Bezpočet. Většina naší práce je dobrovolnická a vychází z naší lásky k aromaterapii a chuti dělit se s vámi o naše zkušenosti.
