Anna Krutová Katku Hrazdirovou jsem potkala při studiu Institutu aromaterapie v Praze. Jako ekoložku, milovnici přírody a nesmírně laskavou bytost. Tehdy ještě pracovala na jednom z městských úřadů v Praze a šprtala zákony, aby mohla dávat kulatá razítka. Dnes žije v Českém Švýcarsku a živí se jako aromaterapeutka. Nedivím se. Je pro léčení rostlinami jako stvořená… Křehká, pozorná a žijící v souladu s přírodou.
Často se teď na internetu diskutuje sběr chráněných bylin. Jak se na to díváš jako člověk, který je kombinací ochránce přírody a bylinářky?
KH: “Rozhodně dávám přednost ochraně přírody. Myslím, že nemáme právo ještě víc ohrožovat již ohrožené druhy. Na každou obtíž existuje víc bylin, takže vždycky můžeme dát přednost nějaké hojně se vyskytující bylině, případně jinému druhu terapie než je fytoterapie či aromaterapie. Vždyť máme akupresuru, akupunkturu, reflexní terapii, Reiki a další skvělé metody.”
Jsi maminkou dvou synů. Jak Tě znám, tak si nedovedu ani představit, že bys doma měla něco nepřírodního. Jakou bylinku nebo aromaterapeutický recept jsi doma použila naposledy?
KH: “Právě teď má můj starší syn kašel, takže ho léčím pomocí éterických olejů z eukalyptu, borovice a benzoe. K tomu mu vařím čaj ze smrkových výhonků, který mu k mé velké radosti chutná. Včera jsem našla v jedné knize recept na smrkový med, takže jsem hned natrhala smrkové výhonky a naložila. Jinak teď vyrábím i pampeliškový med, který se dělám úplně stejně jako ten smrkový. Už se na ně těším a doufám, že s jejich pomocí syna vyléčím.”
Pocházíš ze severu Čech, Tvůj kraj je oblast kolem Krásné Lípy. A teď ses tam po letech vrátila natrvalo. Jak se Ti žilo v Praze? Co vás vedlo k tak velké životní změně?
KH: “Pocházím z Varnsdorfu. Z města, kde řeka Mandava mívala každý den jinou barvu, podle toho, čím se zrovna barvilo v místní textilce. Ve dvaceti letech jsem odešla do Prahy a žilo se mi tam dobře. Mám Prahu ráda, staré město pro mě má obrovské kouzlo, ale musí se tam jít v době, kdy není plné turistů. Ale i když mi v Praze bylo dobře, vždycky jsem měla potřebu z ní na víkend odjet pryč (často právě na sever), blíž přírodě. Když jsem občas trávila víkend v Praze, nikdy jsem nebyla tak odpočatá jako po víkendu v Českém Švýcarsku.
K rozhodnutí odstěhovat se z Prahy mě přivedla shoda několika okolností: moje práce se stěhovala z centra Prahy do Brandýsa nad Labem. Pro mě to znamenalo se rozhodnout: buď budu dojíždět do Brandýsa nebo si hledat jinou práci v Praze. A ani do jednoho se mi nechtělo. Když jsem přemýšlela nad tím, čím bych se opravdu chtěla živit, byla aromaterapie jednoznačně na prvním místě. Měla jsem ji v Praze jako koníčka, masírovala jsem v obýváku jedno dopoledne týdně, občas jsem uspořádala nějakou dílníčku, ale cítila jsem, že bych se aromaterapii ráda věnovala mnohem víc. A navíc jsem si uměla představit, že si tady na severu otevřu praxi, protože tady s mým mužem máme pořád spoustu kamarádů a známých, což se o Praze říct nedalo. Staršího syna čekaly přijímačky na osmileté gymnázium, takže taky změna a můj muž pracoval z domova, takže pracovně by mu změna taky nevadila. Taky mě už trochu unavovalo to věčné harcování v pátek odpoledne z Prahy a v neděli zase do Prahy.”
Tip redakce: Přečtěte si článek Kateřiny Hrazdirové o bolestech v bedrech
Taková změna určitě láká řadu čtenářů Kouzla vůní. Jak jste to zvládli jako celá rodina? Co kluci a manžel? Pro Tebe to je určitě vysněný život, ale nejsi v tom sama…
KH: “Ne, nejsem v tom sama. Největší problém se stěhováním měl a dodnes trochu má, můj mladší, téměř devítiletý syn Vojtěch. V Praze se cítil doma a není rád, že jsme se odstěhovali. Ještě teď po půl roce se mu občas zasteskne. Starší syn Matyáš tak výrazně neprotestoval a myslím, že už si zvykl a umí ocenit výhody, které tu máme. Pro něj už taky byl docela uchopitelný argument, že za osm let, až vychodí gymnázium, může být v Praze zpátky, když bude chtít. Pořád mu ale chybí dva kamarádi, které z Praze měl.
Příjemně nás všechny překvapilo, že tady oba kluci mohou chodit na stejné kroužky jako v Praze, ale v některých aspektech na lepší úrovni (a za podstatně méně peněz). Můj manžel ve Varnsdorfu žil, než jsme se poznali, takže tu má spoustu kamarádů a známých, což je příjemné. Ke stěhování jsem ho musela trochu přemlouvat, protože na rozdíl ode mne, nemá rád změny. Když jsme řešili, zda se přestěhovat nebo ne, uvědomili jsme si, že tady máme mnohem víc kamarádů než v Praze, i když jsme tam oba žili přes dvacet let. To byl jeden z argumentů, pomocí kterých jsem ho přesvědčovala.”
S jakými klienty pracuješ? Co Tě nejvíc baví?
KH: “Pracuju nejvíc s klienty, kteří vědí, že je třeba občas vypnout a nechat se opečovat, i když nám v tuhle chvíli nic není. Když hledáme pomoc v době, kdy už nás něco bolí, bývá to většinou na dýl. Dělám jenom aromaterapeutické masáže. Učila jsem se i jiné druhy masáží, ale holistická aromaterapeutická masáž je podle mě nejlepší, protože jako jediná funguje na tělo, ducha i emoce zároveň. Nejvíc mě baví, když klient odchází rozzářený a spokojený. To je největší odměna za mojí práci. Hodně mě taky baví seznamovat lidi s aromaterapií, protože pro řadu lidí je to velká neznámá. A když si přivoní k několika lahvičkám, najednou se rozsvítí a začnou se usmívat.”
Máš za sebou také zasvěcení Reiki, změnilo to nějak Tvoji práci? Co Ti to do života (třeba i osobního přineslo)?
KH: “Setkání s Reiki změnilo jak moji aromaterapeutickou praxi, tak mě samotnou a tedy i můj osobní život. Je to neuvěřitelné, jak něco, co není vidět, funguje a co to s námi dokáže udělat. Osobně si myslím, že moje náhlá potřeba opustit po více než dvaceti letech Prahu souvisí se zasvěcením do Reiki. Pomohlo mi totiž otevřít oči a uvědomit si, že mi Praha víc energie bere než dává. Reiki používám při každé masáži, protože prospívá klientům a také tím ochraňuji sama sebe, abych energii nedávala ze sebe, ale z Vesmíru. Pravidla Reiki bychom měli mít všichni napsaná na čelech, a měli bychom si je denně opakovat jako mantru. To by se nám krásně žilo :-).
- Právě dnes si nedělej starosti.
- Právě dnes se nerozčiluj.
- Vydělávej si na živobytí čestným způsobem.
- Buď vděčný za všechno, co je.
- Cti své rodiče a starší.”
Do online programu Bylinky našich babiček píšeš o různých bylinkách. Odkud čerpáš svoje bylinářské moudrosti? Máte tradici v rodině nebo ráda studuješ herbáře?
KH: “Moje babička měla krásnou velkou zahradu plnou květin. Ráda jsem jí pomáhala o ni pečovat. Naučila mě jména různých rostlin, ale žádná velká bylinkářka nebyla. Když jsem studovala ochranu životního prostředí, bavila mě botanika nejvíc. K bylinkám jsem se pak dostala, až když se mi narodil první syn a já ho nechtěla léčit chemickými léky. Knížky o bylinkách mám nějaké po babičce, spoustu jsem si jich pořídila i sama. Baví mě si v nich číst, baví mě chodit po loukách a koukat, co tam roste. A navíc mám moc ráda latinské názvy rostlin. Ne že bych si je všechny pamatovala, ale zní krásně.”
Tip redakce: Přečtěte si ochutnávkové články z programu Bylinky našich babiček
Na dálku mám pocit, že se z těch míst kolem Krásné Lípy stává místo léčitelů. Pokud by si chtěl někdo udělat bylinkovou dovolenou, jaká místa bys mu doporučila k návštěvě? Ať už nějaké bylinkové atrakce nebo třeba energetická místa?
KH: “Takového člověka bych určitě poslala do bylinkové zahrady společnosti Nobilis Tilia na Vlčí horu. Zahrada je překrásná, je to taková oáza klidu a míru. Navíc se teď rozšiřuje o další plochu, přibude dřevěný altánek a bylinková mandala… Tady na severu je spousta krásných míst, kde se dá dobít energie. Teď mě napadá energeticky silná Křížová cesta v Jiřetíně pod Jedlovou, která dokonce usiluje o zápis do UNESCO. A celý národní park České Švýcarsko je plný podobných míst, stačí jen vnímat a hledat méně frekventované cestičky…”
Když si na Tebe vzpomenu, tak se mi vždycky vybaví Tvoje hodné, klidné oči a laskavá energie. Jaký máš recept na životní pohodu?
KH: “Recept nemám, každý jsme jiný a životní pohodu si každý představujeme jinak. Pro mě je důležitá příroda, neskutečně mě nabíjí. A taky se mi osvědčilo oddělovat na tyto vycházky syny od sebe. Ideálně, když jeden rodič jde s jedním a druhý s tím dalším. Když jsou pohromadě, rodinná pohoda často trpí a my s manželem taky :-).”
Kdyby sis měla vzít jeden éterický olej na pustý ostrov, který by to byl? A kdyby ses měla k nějakému éterickému oleji přirovnat, co bys vybrala?
KH: “Vybrat jen jeden olej by bylo velmi těžké, potřeboval bych aspoň tři: benzoe, levanduli a tymián. Benzoe s levandulí by mě uklidnily a tymián by mi dal sílu přežít v divočině :-). Přirovnat bych se asi nedokázala k žádnému oleji, mám v sobě tolik různých vlastností a postojů a každý den jsem jiná…”
Kateřina Hrazdirová…
Vystudovala střední zdravotnickou školu a několik let pracovala v oboru. Pak ji okouzlila biologie a dovedla ji až ke studiu Ochrany životního prostřední na Univerzitě Karlově. V roce 2013 nastoupila na Institut aromaterapie v Praze, dva roky prohlubovala své znalosti o bylinách také na Škole přírodních terapií v Českém Krumlově. Se svým mužem a dvěma syny žije v nádherné přírodě Českého Švýcarska, kde má také svou aromaterapeutickou praxi Aromaterapie Kátma.
Koukněte dále:
Autorkou rozhovoru je Anna Krutová, foto: archiv Kateřiny Hrazdirové
