Hana Viola Bělíková Na rozhovor s naší milou kolegyní Violkou jsem se moc těšila. Upřímně mě zajímalo, jaká byla její cesta k aromaterapii?? Znala jsem ji původně jako moc milou překladatelku a vždy obdivovala její kvalitní překlad a usměvavou tvář. Když jsem ji o pár let později potkala už coby přítelkyni Roberta Tisseranda, netrvalo dlouho a domluvily jsme se na spolupráci, překladech i psaní jejích vlastních článků pro Kouzlo vůní.
Tak nějak jsem tušila, že žije ve stínu svého známého partnera, ale tímto rozhovorem se vše odtajnilo, stín mizí a my už víme, že Hana stojí za Tisserand Institute zcela plnohodnotně. Violko, přeju ti, ať se ti na tvé cestě moc daří a ať si vždy najdeš čas i na nás a obdaruješ nás svým zajímavým pohledem do světa aromaterapie. A vám, milí čtenáři, přeju obohacující a inspirativní počtení, protože z Violky inspirace přímo srší!
Violko, pamatuješ si na své první setkání s aromaterapií? Čím tě okouzlila?
“Moje cesta k aromaterapii byla postupné. Oleje mi své superschopnosti odhalovaly postupně. Doma ve Zlíně jsme měli aromalampu, klasickou na čajovou svíčku, z moc pěkné keramiky. Obzvlášť v zimě jsme do ní kapali olejíčky, jehličnany a mátu kadeřavou. Tu vůni si pamatuju dodnes, stejně jako tu spečenou vrstvu olejů, co zůstávala v misce. Tehdy jsem zjistila, jak příjemnou atmosféru dokáže vytvořit provoněný prostor.
Druhé kolo cesty k aromaterapii začalo, když jsem pracovala v Barevném světě s produkty Aura Soma, které sice primárně pomáhají svou barvou, ale vůně je jejich velikou součástí. Barvy a vůně mám takříkajíc v krvi, a tak to pro mě tehdy byla dokonalá kombinace. A zjistila jsem, že vůně umí nejen projasnit prostor kolem nás, ale i uvnitř.
V další fázi pak přišly éterické oleje samostatně a, jak možná někoho překvapí, stala se ze mě distributorka multilevel (MLM) společnosti. S distribucí jsem poměrně záhy skončila, avšak s oleji jsem se již nerozloučila. Staly se nedílnou součástí domácí lékarničky, jelikož mi ukázaly další svou tvář – tu terapeutickou. Pak následovala krátká odbočka do světa parfémů a letní brigáda ve vonném ateliéru Petry Hlavaté, a konečně setkání s Robertem Tisserandem, které mou pouť do náruče aromaterapie završilo.
Právě tato neuvěřitelná všestrannost mě na olejích fascinuje. Aromaterapie v sobě snoubí vědu a umění, krásu a užitečnost, a navíc kdo by nechtěl voňavou práci?”
Osudový životní zlom pro tebe (předpokládám) přišel právě při setkání a tlumočení konference s Robertem Tisserandem v roce 2014, jaké bylo vaše první setkání?
“Pamatuji si to dost živě. Ještě před seminářem jsme měli schůzku na Loretánském náměstí a společně s Marií Noe a Katkou Hroudovou jsme měly Roberta provést zahradami Pražského hradu. Bylo nádherné počasí, procházeli jsme terasami zahrad a bavili se o rostlinách, Praze i aromaterapii obecně. Tehdy jsem zjistila, že aromaterapeuti se vyznají v botanice jen těch rostlin, ze kterých se dá “vytřískat” silice, a že aromaterapeuta v přírodě poznáte podle toho, že se každou chvilku zastaví u nějakého stromu nebo keře, utrhne si lístek, promne mezi prsty a přivoní. Ale hlavně jsme si s Robertem padli do oka, máme oba hodně podobný přístup ke světu a k poznání. Jeho přednáška byla opravdovým milníkem, nejen osobně, ale i ve vnímání éterických olejů. Začala jsem je tehdy brát opravdu vážně.”
Vrhla ses poté do aromaterapie po hlavě nebo změna přišla postupně?
“Bylo to postupné. Já se tehdy živila hlavně jako překladatelka, tlumočnice a lektorka angličtiny a francouzštiny. Aromaterapie získávala hlavní slovo pomalu, nenápadně. Když jsem poprvé odjela za Robertem to Kalifornie, zjistila jsem, jak moc je jeho život spojený s éterickými oleji. A tak se naše hovory čím dál víc stáčely tímto směrem, začala jsem pomáhat s databází vědeckých studií, s administrativou… a nasávala nejen vůni olejů, ale i vědomosti o nich. Já jsem byla pracovně hodně nezávislá, organizovala jsem si čas a sama vybírala projekty. Na práci v tandemu jsem si musela zvyknout, stejně jako na to, že svůj čas věnuji jedinému projektu. Tisserand Institute je dnes moje “dítko”, kterému věnuji valnou většinu času. A nikdy jsem rozhodnutí nelitovala.”
Tip redakce: Přečtěte si reportáž z aroma-konference ve Francii
Nyní v Tisserand Institute pracuješ jako skvělá “aroma-badatelka” (jak ses sama nazvala), kdy jsi objevila svou vášeň pro dohledávání a ověřování informací? Bavila tě práce s fakty i dříve, třeba při studiu?
“Já jsem nesmírně zvědavý člověk. Od mala jsem ráda zkoumala, jak věci fungují a proč. Měla jsem hodně širokou paletu zálib a ještě do třetího ročníku střední školy jsem si nebyla jistá, co vlastně budu studovat dál. Bavily mě jak technické obory, tak ty kreativní. Gymnázium mi všestrannost hodně umožňovalo, jenže na vysoké škole je nutné se specializovat. No a protože jsem byla taky komunikativní s talentem na jazyky, zvolila jsem si překladatelství – obor, ve kterém můžeš jeden den tlumočit konferenci o databázích pro IT specialisty, a o týden později seminář k výchově dětí. Ke všem oborům si musíš umět nastudovat informace, abys věděla, o čem se mluví. Takže je to pro mě kombinace nadšení pro objevování nových věcí s metodickým přístupem. Jako když se vydáš hledat ztracený poklad – taky musíš pečlivě naplánovat cestu, nakreslit mapy…”
K tomu všemu patříš mezi “bilingual” lidi, což velmi obdivuji (zvlášť když tlumočíš simultánně!). Dokážeš popsat, jak funguje tvůj mozek? V jakém jazyku sama přemýšlíš?
“Děkuju za obdiv! Simultánní tlumočení je speciální dovednost, kterou se ale dá naučit. Největší překážka je naučit se poslouchat a mluvit zároveň, a ostatní už je o jazykové znalosti a povědomí o oboru, jak jsem zmiňovala na začátku. V kabině pracuješ s úplně nejkrátkodobější pamětí, a sdělení ti tak nějak “protéká” hlavou. Je to docela náročné na kapacitu, a i proto se tlumočníci střídají. Já ale už tak moc netlumočím, a spíš přecházím mezi češtinou a angličtinou v běžném životě. Ptala ses, ve kterém jazyce přemýšlím. Dřív jsem si občas v angličtině třídila myšlenky – je to pro mě čistší, analytičtější jazyk, než čeština. A dneska upřímně úplně nevím. Nedávno jsem zjistila, že pokud se vyloženě nesoustředím, nejsem si schopná třeba vybavit, jestli jsem nějaký text četla česky nebo anglicky, ale informaci z něj si pamatuju nezávisle na slovech. Nedá se to úplně jednoduše popsat.”
Již 13 let se tedy jazyky živíš a pracuješ jako OSVČ. Kdy ses rozhodla postavit na vlastní nohy? Byla to pro tebe lehká cesta?
“Vlastní živnost je u jazyků tak nějak samozřejmostí. Překladatelé a tlumočníci jsou veskrze na volné noze, pracují s různými agenturami nebo klienty, a stejně tak i lektoři jazyků. Jen výjímečně se stane, že si velká firma najme překladatele na stálý poměr. OSVČ tak byla vlastně dost jediná volba, navíc mi to vyhovovalo od začátku. Vybírat si klienty, projekty, organizovat si vlastní čas… práci na směny jsem si vyzkoušela v pubertě na brigádě, to není nic pro mě. Nese to s sebou odpovědnost, ale zároveň kontrolu. Teď jsem sice součástí týmu, ale ta časová a organizační nezávislost zůstala. Bez toho bych fungovat asi nemohla.”
A teď něco praktičtějšího, jak používáš aromaterapii doma nejčastěji? Aplikuješ ji také na svého psího miláčka Matea?
“Jsem dítě z lékařské rodiny, babička byla zdravotní sestra, než odešla do důchodu, a mamča je pediatrička. Díky tomu jsem zvyklá řešit většinu zdravotních problémů doma – maximálně s jejich konzultací. A oleje jsou v tom obrovskou pomocí. Nejčastěji je aplikuju na různé oděrky, štípnutí atd.. Když jsem vloni zápasila s chřipkou, měla jsem na pomoc mazání na hrudník a prováděla inhalaci nad párou. Občas si o něco řekne i rodina. Babička po operaci kolena dostala aloe gel s oleji na urychlení hojení, který jí ale nakonec zabavil děda jako mazání na bolavá záda – moc si ho pochvaloval.
Mateo se drží od lahviček s oleji dál. Je to kříženec, a tak naštěstí nemáme moc co řešit. Většinou dostane trochu naší repelentní směsi pokud jdeme na delší procházku, případně aplikuji trochu oleje po vytažení klíštěte. Naposledy jsem na něj použila tuším kozlík – měl nalomený dráp a já potřebovala, aby si ho přestal kousat. Zafungovalo to dokonale.
Jinak mám doma spoustu přírodní kosmetiky, která oleje obsahuje. Nevyrábím, ale moc moc ráda zkouším. Teď třeba balzám na rty s růží, nebo cukrový peeling s mátou peprnou. No a teď se chystáme pustit do míchání vůní, jen tak pro radost.”
Tip redakce: Přečtěte si rozhovor s další členkou týmu Katkou Polívkovou
A poslední otázka – jaký by byl tvůj vyvolený éterák na pustý ostrov? 😉
“Jestli mám na výběr jen jeden, pak univerzální a úžasná levandule. Pomůže se spálenou kůží, štípanci od tropických breberek, hojí rány, a navíc zklidní i paniku ze ztroskotání.”
Hana Viola Bělíková (*1986)
Narodila se v Praze, kde také aktuálně žije a pracuje (mezitím také žila dlouho ve Zlíně). Studovala tlumočnictví-překladatelství v kombinaci angličtina a francouzština na FF UK (leč nesepsala závěrečnou diplomovou práci). Sama to nevnímá jako mínus, dle svých slov si splnila vše, co si jako tlumočnice chtěla vyzkoušet, pracovala pro významné klienty: Úřad vlády, Světovou zdravotnickou organizaci, Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech a přeložila i několik knih! Pracovala také jako lektorka angličtiny a francouzštiny. Aktuálně žije a pracuje s Robertem Tisserandem (a psím přítelem Mateem) v řadovém domku v pražských Strašnicích, ale plánují přestěhování zpět do USA, za sluníčkem (o né 🙁 ). Je hnacím motorem Tisserand Institute, kde má na starosti mj. přípravu infografik, které také překládá pro Kouzlo vůní. Má ráda vůně, barvy, módu, dobré jídlo a skvělou kávu – prostě celoživotní požitkář.
Koukněte dále:
