Jaký vliv mají na hmyz éterické oleje a proč jim dát přednost před syntetickými insekticidy? A které éterické oleje doporučujeme využít proti komárům, mravencům a dalším druhům hmyzu?

Začtěte se do volného pokračování seriálu Fascinující svět aromatických rostlin. Tvoří ho pro vás Kateřina Svobodová Brooker. Předchozí díl najdete tady. (For english version scroll down.)

Fascinující svět aromatických rostlin – část XIX.

Esenciální oleje jako potenciální insekticidy

Syntetické insekticidy se používají pro hubení škůdců po mnoho let. Vyvinula se však řada environmentálních, ekonomických a zdravotních problémů, včetně přetrvávání reziduí, rozvoje odolnosti vůči škůdcům a poškození necílových organismů. Z těchto důvodů vyvolala značný zájem možnost použití rostlinného materiálu nebo rostlinných extraktů jako náhrady syntetických insekticidů.

Je známo, že složky rostlinných éterických olejů ovlivňují behaviorální reakce škůdců. Jedná se zejména o monoterpeny, seskviterpeny a deriváty terpenů.

Éterické oleje mohou ovlivnit hmyz jako jedovaté látky (smrtící), jako repelenty (odstrašující prostředky, které způsobují, že hmyz se vyhýbá kontaktu s cílovým druhem; zahrnuje to i antifeedantní aktivity) nebo jako modifikátory chování. Tyto mění normální vzorce aktivity škůdců a obvykle působí na smyslový nervový systém hmyzu.

V minulosti se rostlinné extrakty používaly v domácnostech. Například v roce 1640 bylo psáno, že škůdci, jako jsou šatní moli, Tinea pellionella, byli odpuzováni ovocem z citroníku (Citrus limon) a dalšími členy rodiny Rutaceae. Jinými příklady z historie jsou Chrysanthemum coccineum, známý jako „perský hmyzí prášek“; bazalka (Ocimum suave) a hřebíček (Eugenia aromatica) byly použity pro hubení škůdců v uskladněné kukuřici v Africe, rozmarýn (Rosmarinus officinalis) jako repelent proti šatním molům v Latinské Americe a máta polej (Mentha pulegium) proti blechám.

Vzdělávejte se v aromaterapii s námi! Seriál pro vás publikujeme zcela zdarma díky laskavé podpoře firmy Saloos.

Většina monoterpenů je příjemně aromatická a vykazuje nízkou nebo žádnou toxicitu pro savce. Díky tomu jsou dobrými kandidáty pro použití jako insekticidy pro hubení škůdců v potravinářských výrobcích, v budovách, na lodích, v letadlech, na oděvech a v půdě. V posledních letech bylo provedeno mnoho pokusů s brouky, mouchami, blechami a různými druhy hmyzu, včetně jejich larev, vajíček nebo jiných vývojových stádií, které testovaly biologickou aktivitu éterických olejů jako přírodních pesticidů. Éterické oleje a jejich složky jsou aktivní ve velmi nízkých koncentracích v závislosti na druhu hmyzu. Toto rozmezí může být mezi 0,01 – 5 % w/v.

Chemické složky s vysokou insekticidní aktivitou zahrnují 1,8-cineol, bornyl-acetát, p-cymen, gama-terpinen, kamfor, karvon, apiol, myristin, karvacrol, limonen, pulegon, linalool, myrcen, alfa-terpineol, thymol a různé sesquiterpeny. Bylo prokázáno, že směs chemických složek vykazuje vyšší insekticidní aktivitu (synergismus); tato skutečnost naznačuje, že směs 2 nebo 3 éterických olejů by mohla být účinnější.

Využití může být ve formě výparů (např. difuzér), kouře nebo jako kontaktní prostředek (sprej). Můžete si vymyslet své vlastní přípravky – například když cestuji, vezmu s sebou několik éterických olejů, které používám ve směsi jako prostředek proti mravencům a jinému hmyzu (jednoduše vytvořte úzkou „řeku“ z éterických olejů podél dveří, okna nebo jiných vstupních bodů); 40 rozdrcených hřebíčků v malé lahvičce Alpy je levný a účinný repelent; sprej do skleníku nebo na pokojové rostliny zabíjí většinu škůdců.

Éterické oleje, které již nejsou vhodné pro použití na kůži, lze použít i po datu spotřeby jako prostředky proti hmyzu! To je dobrý způsob, jak využít staré éterické oleje.

Příklady éterických olejů používaných jako insekticidy

• Česnek (Allium sativum)
• Kopr (Anethum graveolens)
• Pelyněk pravý (Artemisia absinthium)
• Pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris) *
• Měsíček lékařský (Calendula officinalis) *
• Pomerančovník hořký (Citrus aurantium)
• Koriandr (Coriandrum sativum)
• Citronová tráva (Cymbopogon citratus) *
• Eukalyptus citronovonný (Eucalyptus citriodora) *
• Eukalyptus globulus (Eucalyptus globulus) *
• Fenykl (Foeniculum vulgare)
• Geranium (Pelargonium) *
• Yzop (Hyssopus officinalis)
• Levandule lékařská (Lavandula officinalis) *
• Verbena (Lippia citriodora) *
• Heřmánek pravý (Matricaria recutita)
• Meduňka (Melissa oficinalis) *
• Máta polej (Mentha pulegium)
• Máta peprná (Mentha piperita) *
• Šanta kočičí (Nepeta cataria) *
• Bazalka pravá (Ocimum basilicum) *
• Oregano (Origanum majorana) *
• Anýz (Pimpinella anisum)
• Borovice těžká (Pinus ponderosa)
• Rozmarýn (Rosmarinus officinalis) *
• Routa vonná (Ruta graveolens)
• Mateřídouška citronovonná (Thymus citriodora) *
• Šalvěj lékařská (Salvia officinalis)
• Hřebíček (Syzygium aromaticum) *
• Řimbaba obecná (Tanacetum parthenium) *
• Vratič obecný (Tanacetum vulgare) *
  

* Tyto rostliny působí specificky jako repelenty proti komárům.

Co jsou semiochemikálie?

Semiochemikálie jsou chemické sloučeniny, které mění chování škůdců prostřednictvím netoxických způsobů působení. Patří sem sloučeniny, které napodobují feromony škůdců, interagují s chuťovými receptory a jiným způsobem mění návyky hmyzu, např. zastavují embryonální vývoj, zabraňují larvám v tom, aby se uvolnily z vajíčka atd.

© Kouzlo vůní, Kateřina Svobodová

Kateřina Svobodová Brooker (BSc Hons, PhD)

Po emigraci do Británie pracovala na katedře botaniky Glasgow University a udělala doktorát na Farmaceutické fakultě se specializací na rostlinnou biochemii a využití přírodních produktů. Jako jedna z prvních byla zodpovědná za výzkum aromatických rostlin z hlediska botaniky, fyziologie, biochemie a biotechnologie, zkoumat aromatické rostliny byl její sen, za kterým si šla celou svoji kariéru.

Publikovala v odborných časopisech (přes 100 odborných a populárních článků) a měla přes 70 odborných příspěvků na mezinárodních konferencích – v Evropě, Israeli, Japonsku, Koreji, Brazilii a USA. Pracovala jako editorka pro CAB Abstracts on Aromatic and Medicinal Plants (Commonwealth Agriculture Bureau) a též jako poradce ve výboru BHTA (British Herb Trade Association).

Aktuálně žije po většinu roku v ČR a aktivně zde vyučuje při Asociaci českých aromaterapeutů. Je vdaná a má 2 syny, kteří žijí v zahraničí. Při psaní seriálu jí vypomáhá i její manžel John Brooker.

Autorkou článku je Kateřina Svobodová, předmluva: Michaela Lusílija Makulová, foto: archiv Kateřiny Svobodové.

Partnerem seriálu pro rok 2020 je firma Saloos. Díky této laskavé podpoře vám seriál přinášíme zcela zdarma.

Saloos je největší český výrobce certifikované aromaterapeutické biokosmetiky v ČR. Pro výrobu svých značkových přípravků používá výhradně rostlinné oleje lisované za studena. Jako první v ČR dokázal splnit velmi náročné podmínky certifikace a od roku 2007 je držitelem ochranné známky CPK bio. Firma Saloos vyvíjí a vyrábí přípravky s přírodním složením v nejvyšší BIO kvalitě. Posláním Saloos je přirozená péče o pokožku, jakož i dosažení celkové harmonie těla a duše.

Amazing Aromatic Plants – part XVIII.

Melaleuca

The genus is predominantly Australian, but some species occur in Asia, South East Asia and the Pacific region. About 230 species are currently described, mainly distributed in Australia. Commercially exploited are M. alternifolia (tea tree oil), M cajuputi (cajuput oil) and M. quinquenervia (niaouli oil). Occasionally, there are on the market M. bracteata (high in methyl eugenol, up to 97%), M. linariifola (terpinen-4-ol 32-42%, g-terpinene 18-25%, a-terpinene 8-12%, 1,8-cineole 4-8%) and M. dissitiflora (terpinene-4-ol 30-52%, g-terpinene 13-20%, a-terpinene 6-10%, 1,8-cineole 3-15%).

Melaleuca cajuputi

This is a medium size tree. It occurs naturally in Burma and Thailand through South East Asia to northern Australia and has been introduced to a number of other countries, particularly India. It favours moist to swampy conditions and it is very vigorous. Leaf oil content is between 0.5 – 3.0 % (v/w). The main component is 1,8-cineole (45-65%) with the sesquiterpene alcohols globulol 1-9%, viridiflorol 1-16% and spathulenol 1-30%. Composition differs widely depending on the chemotypes and the region. Commercial oil supplies are obtained both from wild trees and plantations, mainly in Vietnam and Indonesia. Production for the world market can reach up to 200 tonnes per annum. It is used locally as an insect repellent, insecticide and in the treatment of intestinal worms. The Australian Aborigines used preparations from the leaves for treatment of aches and pains and inhaled the aromatic vapours from crushed leaves for nasal and bronchial congestion.

M. cajuputi has been widely misnamed or misidentified, most commonly with M. leucadendron. Often the planting material is not of the correct type. In Australia, 3 subspecies whose oils differ are recognized: M. cajuputi subsp. cajuputi, subsp. cumingiana (very variable oil with low or no 1,8-cineole) and subsp. platyphylla (with a-pinene 35- 73%).

Genetic resources

The Australian Tree Seed Centre of CSIRO Forestry and Forest Products, in collaboration with the Indonesian Forest Tree Improvement and Research and Development Institute, is assembling range-wide seed collections of M. cajuputi for plantation development.

One hectare of plantation produces about 7.5 tonnes of cajuput leaves that yield 60-65 kg of oil. Plantations are established with about 5000 initial stems per ha, grown from seeds and consequently cultivated as a coppice.

Melaleuce quinquenervia (Niaouli)

This is also known as broad-leaved paperbark. It is a tree of 8-12 m high, and the leaf oil yield is between 1.5-3.5 % (v/w). There are several chemotypes of this species and they differ substantially in their composition. The tree grows on the east coast of Australia, in the southern coastal areas of Papua New Guinea and in New Caledonia. It favours swampy sites and is very resilient. It usually coexists with other Melaleuca and Eucalyptus species. It was used traditionally for pulmonary infections, colds and bronchitis. It also has strong biostatic and bactericidal activity for selected bacterial species.

The most important oil is sold commercially as Niaouli oil and is produced on the island of New Caledonia. Leaves are harvested from natural stands. The distilled oil as of a white, pale or greenish yellow colour, and generally resembles eucalyptus oil. The Australian oil is almost identical.

Chemical composition of niaouli (%)

• Limonene 2-8
• a-terpineol 3-20) (chemotype 3 constitutes up to 30% of the oil)
• Terpinene-4-ol 1-5
• Globulol 7-26 (chemotype 2 constitutes up to 30% of the oil)
• Viridiflorol 2-4
• 1,8-cineole 4-75 (chemotype 1 constitutes 60-75% of the oil)

Leptospermum

The genus Leptospermum includes about 80 species, most native to Australia, but two occurring in South East Asia, one in Papua New Guinea and one in New Zealand. Most are aromatic but only a few have been cultivated for their EO.

L. petersonii (Lemon tea tree)

This is commonly known as the lemon-scented tea tree. It is a shrub or small tree and is distributed in north-eastern Australia; it is also used as a popular garden plant. It can adapt to a wide range of environmental conditions and can be grown as a commercial crop. Vegetative propagation is essential to keep the required oil quality. Oil yield is approximately 1.5% (v/w) and two cuts per season give about 400 kg of EO/ha. The Australian type oil has 46% of citral and 34% of citronellal, but other chemotypes also exist, with gamma terpinene, geraniol and very low levels of citral and citronellal.

The main use of this oil is in perfumery and toiletries. Citral is also used to produce ionones – scent of violets. Common adulterants of crude oil are Eucalyptus citriodora, lemongrass and citronella oils.