Vystrkuje na vás růžky jarní únava? Nebojte a nasbírejte na ní těchto 6 bylin

V dubnu už se začínají zelenat louky, stromy pučí, příroda rozvíjí svou vůni a postupně se každým dnem probouzí do života. K jaru náleží energie zrození. Je to začátek všeho nového. I my lidé se můžeme rozhodnout, jaká semínka teď budeme sít. Rozhodnutí je na nás samých. Nechte se inspirovat přírodou, když se jdete projít svěží jarní krajinou. Vnímejte, kam vás jarní energie táhne a nechte se tou moudrou silou nasměrovat. Buďte otevření síle jara, síle zrození.

Mnoho z nás na jaře trpí tzv. jarní únavou. Příčina bývá také v nedostatku odpočinku během zimy. I tehdy nás příroda inspiruje. V zimě odpočívá a nabírá síly na další rok. Ale na jaře už to nejspíš s tím zimním spánkem nedoženeme… Přesto je i teď relaxace důležitá. Když budeme odpočinutí, lépe uslyšíme impulsy, které k nám přichází. A budeme mít více energie své nápady realizovat.

Jarní plevel je plný zelené síly

S jarní únavou mohou pomoci i bylinky – plevele. V posledních letech vidím, že se začínáme navracet k moudrosti bylin a učíme se tyto poklady přijímat, znát a používat. Připravila jsem pro vás seznam těch nejznámějších a nejužívanějších. Tak si na ně vzpomeňte, až se půjdete projít ven a nasbírejte si hrst té zelené síly.

Pampeliška lékařská

Na pampelišku nedáme dopustit! Její kořen, toť učiněný zázrak.

První bylinku, kterou bych ráda zmínila, je pampeliška. Ta je možná nejoblíbenější jarní bylinkou. Ještě než vykvete, můžete si nasbírat kořen, který je zásobárnou cenných látek pro rostlinu a dokáže pomoci i nám. Kořen se sbírá na jaře před rozkvětem rostliny nebo na podzim po odkvětu.

Pampeliška pomáhá s očistou jater a močového systému, dodává tělu po zimě cenné vitaminy a působí jako životabudič.

Přidejte listy pampelišky do salátů a užívejte ji nejraději syrovou. Salát zakápněte nějakým kvalitním rostlinným olejem, aby tělo dokázalo využít i vitaminy rozpustné v tucích.

TIP redakce: Zajímají vás “obyčejné neobyčejné” české rostliny? S Kouzlem vůní si teď můžete celoročně rozšiřovat voňavé obzory ve vzdělávacím programu Bylinky našich babiček.

Bršlice kozí noha

Lístky bršlice opravdu trochu připomínají kozí nožku.

Určitě jste se setkali i s bršlicí. Ta vyrůstá velmi brzy. Můžete užívat už mladé lístky do salátů, pesta, pomazánek, polévek.

Bršlice hojí ledviny, močový systém, pomáhá při revmatismu a dně.

Neužívejte ji však dlouhodobě.

Česnáček lékařský

Velmi chutný a velmi zdravý plevel.

Česnáček se objevuje na okrajích lesů a luk už koncem března. Vůní připomíná česnek, ale chuť má mírně nahořklou.

Česnáček očišťuje, harmonizuje metabolismus a podporuje činnost ledvin. Mladé listy jsou nejchutnější.

Sbírejte je během dubna až května. Použít je můžete na přípravu salátů a pomazánek. Tepelnou úpravou česnáček ještě více hořkne, proto ho doporučuji užívat syrový.

Kopřiva dvoudomá

Čerstvé mladé kopřivy z čistého prostředí na jaře nedocenitelný zdroj všeho potřebného.

Také kopřiva má svou velkou oblibu. Listy se užívají formou nálevu, kořeny formou odvaru.

Z kopřiv se připravují jarní polévky, nádivky, omáčky, pesta.

Nedoporučuje se dlouhodobější užívání nálevu ani odvaru z kořenů kopřiv, ale 14denní očistná kúra je na jaře prospěšná. Posílí vás při jarní únavě.

Sedmikráska

Na lovu sedmikrásek…

Něžnou sedmikrásku zná asi každý. Rádi jí používáme jako ozdobu na saláty, do nápojů a polévek.

Sedmikráska je hojivá nejen vnitřně – podporuje funkci ledvin, ale také zevně – z květů si připravte třeba pleťový olej: zavadlé kvítky zalijte kvalitním rostlinným olejem a nechte macerovat 2-3 týdny na světle, potom přeceďte a uchovejte v temnu. Olej ze sedmikrásky působí protizánětlivě a pleť i vyhlazuje.

Smrk ztepilý

Mladé výhonky smrků mají příjemnou citronovou chuť a dá se z nich vyrobit sirup nebo se přidávají do salátů.

Posilují ledviny a dýchací systém. Sirup vyrobíte jednoduše tak, že vrstvu výhonků prokládáte vrstvou medu. Potom necháte sirup zrát, až se na dně zavařovačky začne tvořit sirup. Ten potom přecedíte přes sítko.

Užívá se na podporu vykašlání, při virózách a bolestech v krku.

Na jaře se začínají probouzet bylinky, naše zelené poklady, ze kterých připravujeme bylinné nálevy, odvary, pesta, masky na pleť, polévky, saláty… Často jsou to právě plevelné rostliny, které nám mohou prospět více než pěstovaná zelenina. Rostou téměř na každém kroku, i na našich zahrádkách.

Naučme se přijímat jejich hojivou sílu. V online programu Vůně bylin vám ukážu, jak si z těchto rostlin připravíte i sirupy, tinktury, likéry, bylinné směsi, vína, octy a další bylinkové dobroty. Program je pro vás připraven tady.

Přeji vám krásný jarní čas.

Autorka článku a fotografií: Linda Mahelová.

Získejte sílu jara z březové vody

Žiju v přírodě krásných alpských hor, které jsou úžasným zdrojem inspirace pro psaní a zároveň mi jejich zákonitosti ukazují silná moudra. Žiju přírodou a ráda se o ní a také od ní učím víc. Baví mě předávat své znalosti a postřehy dál a to je i můj cíl v programu Bylinky našich babiček. Výpravnou a poučnou formou se s vámi podělit o mé zkušenosti, o to, co mi zafungovalo i o to, co se mi zrovna nezdařilo. Na byliny pohlížím jako na zdroj zdraví, vnímám jejich Ducha a všímám si jejich spojitostí s člověkem. A to se (doufám) odráží v mých textech. První článek programu jsem věnovala březové vodě.

Konečně začalo jaro a my mohli vyrazit. Do baťůžku aku-vrtačku, velkou PET láhev, tejp a slámku (tedy brčko). Sníh ještě zcela neroztál a tak jsme se do kopce brodili mimo cestičky studenou zkrystalizovanou vodou a přitom pohledem vybírali tu správnou břízu.

To bylo před pár lety a my vyrazili poprvé na březovou vodu. Toto jaro bude mít pravděpodobně trochu pozdější nástup, alespoň u nás v Tyrolsku totiž ještě leží poměrně silná pokrývka sněhu. I proto nejsou k tomuto článku autentické fotky ze sběru. Možná až sníh konečně roztaje…

Se sběrem opatrně

Ano, hned v úvodu je třeba zmínit, že sběr březové vody je v České republice vnímán negativně, ba přímo jako trestní čin. Nesmí se to, nemá se to! Ale přesto se to dělá! Nechci nikoho nabádat na přestupky v zákoně. Mým záměrem je popsat, jak si lze doplnit vitalitu na jaro, obzvlášť po letošní dlouhé zimě, především pro lidi se slabými ledvinami. Jak lze využít darů přírody, které jsou zde pro nás všechny, ne jen pro ty vyvolené.

Pokud však ve svých úvahách myslíte na strom, na to, že mu to může uškodit, je to správné uvažování. Můžu vás však uklidnit, když dodržíte jistá pravidla a nepřijdete ze stromu “těžit”, ale nabrat si pro vlastní potřebu, strom se s vámi podělí o vlastní životadárnou sílu a bude schopen žít nadále bez nějaké újmy.

Vznešený strom, ta bříza.

Strom nehostinných podmínek

Bříza bělokorá Betula pendula je snad jediný listnatý strom, který se u nás v Tyrolsku ve výšce 1600 m nad mořem vyskytuje. Je to opravdu „odolná holka“, která pro svou vitalitu a schopnost růst i v těch nejkrutějších podmínkách až do 1900 m nad mořem žije tam, kde už jiné listnáče nemají sílu. A přitom je tak jemná a vypadá velmi elegantně.

Pro své vlastnosti si získala úctu už u Keltů. Je charakteristickým listnáčem za polárním kruhem a v keltském letokruhu začíná jejich rok. Symbolizuje nový začátek, novou energii a sílu.

Pojďme však do její hloubky

Dřevo je velmi měkké a ohebné. Navíc je krásně bílé a má schopnost ničit mikroorganismy – dokonalé pro kuchyňské náčiní jako jsou například vařečky. Ale určitě znáte i bílé poličky nebo dřevěný obklad interiérů, k čemuž se toto dřevo též využívá. A nebo také jako topivo.

Její větvičky jsou tenoulinké paličky, které se jemně sklánějí k zemi. Moje babička si z nich dělá koště na zametání terasy na chatě. Naskládá je hustě přes sebe a speciální technikou sváže k sobě pevným špagátem. A pak je zastříhne zešikma. Vždy na jaro si udělá nové a to staré spálí. Možná je to nějaký rituál? Nevím. Nechce mi rituály prozrazovat…

Březová voda

Když se uřízne kus břízy, „pláče“. A pláče tak mocně, že kdyby se předem přichystala nějaká nádoba a dala se pod uřezanou větev, během hodiny lze v pohodě nasbírat i celý pohár vody. Ta je sladká a hlavně plná síly. Proto se také sbírá.

Její mnohostranný prospěch

Od té doby, co si chodíme vodu sbírat, pijeme ji celá rodina každé jaro na posílení organismu po dlouhé zimě. Stačí jen několik dnů, ne celé týdny. Tolik bychom ani nesbírali a vlastně to ani není nutné.

Březová voda je vlastně životadárná síla stromu samotného, používá ho ke své obrodě, pro svůj start pro období vegetace. Dodá vitalitu a je také výborná na překlenutí jarní únavy. Silně posiluje ledviny, které byly v zimě nejvíce zatíženy. Je očistná, diuretická a prý i omlazující. To posoudím až za pár let.  Je nápomocná také u takových nemocí jako je dna, revma a proti zapomínání. A navíc lahodně chutná.

Bříza v kosmetice

Kdo by neznal březový šampon!? Březová voda je hlavní složkou těchto vlasových přípravků, které se používají při vypadávání vlasů a dodání zdravého lesku. Všimli jste si někdy, jak je kůra březových větviček lesklá? A jak tyto pevné a zároveň ohebné “vlásky” visí dolů a vlají ve větru?

Pro zvýšení účinku je dobré vlasy vodou oplachovat. Dříve se to určitě provádělo, ale přijde mi to trochu jako plýtvání. Efekt se dostaví i při vnitřním užití, souvislost s ledvinami je zřetelná. Párkrát jsem si vlasy ale opravdu vodou z břízy opláchla. Nemyslím si, že by výsledek byl až tak rozdílný jako u použití jiných produktů z přírody, kterých je hodně. Raději tedy tu vodu piju než “cabrám” na vlasy.

Proste a bude vám dáno!

Když trefíme na hodnou břízu, která chce dát, naplní se nám během dvou dnů celá 1,5 litrová PET láhev. Ve dnech Měsíce putujícího oblohou ve vodních znameních i za den. Když se bříze líbíme a jsme na ni hodní, za zmíněných podmínek dá celou láhev už za několik hodin. Ale musíme být na ni hodní…

To jsme si jednou našli nádhernou, zdravou a rozvětvenou břízu, ale nepoprosili jsme ji. Navíc se mému muži zdálo, že ji špatně navrtal, tak do ní vrtal znovu a znovu, až v sobě měla čtyři rány. Příjemné mi to nebylo, ale stalo se to. Myslím, že se nazlobila, protože nám nedala ani kapku! A to jsme u ní byli přesně v době, kdy začala vyhazovat pupeny.

A také si vybírejte vhodnou dobu

Když totiž bříza začíná pučet, je ta nejvhodnější doba na sběr její šťávy. Je to přesně ta doba, kdy se z kořenů vrací životadárná míza, která rozjaří celý strom a má blahodárné účinky i na lidský organismus.

Jinak se dá samozřejmě sbírat po celou dobu její vegetace, avšak největší sílu a proud má právě na jaře před rozpukem. Ostatně právě její pupeny mají v gemmoterapii významné vitalizační účinky – čistí krev, podporují růst u dětí, působí na duševní únavu, artrózu kyčlí, dnu, zánět močového měchýře a spoustu dalších.

Rašící březové lístky s krásnou svěží zelenou barvou.

Bříza nabízí ještě víc

Když už jsou na bříze listy, šťáva a její síla je v nich. To se z nich pak dá připravit lahodný jarní salát nebo se sbírají do zásoby na zimu.

Připravte si salát k jarní očistě a vitalitě

  • Nasekané mladé listy břízy smíchejte z jinými mladými jarními lístečky (třeba s pampeliškou, ptačincem žabincem, bršlicí kozí nohou, šťovíkem atd., najděte si to, co u vás právě roste) a nebo jednoduše se zahradním salátem.
  • Důležité je salát zalít olejem, aby se do těla dostaly také vitamíny rozpustné v tucích.
  • Jinak si salát ochuťte podle svého uvážení a zvyku, někdo to rád na slano, jiný více kyselé a většina z nás si do marinády přidá i cukr.
  • Jaro fandí kyselé chuti. Všimněte si, že i většina právě rašících listů chutná spíše kysele a nebo velmi jemně. Jako základ do marinády jarního salátu je vynikající právě březová voda, která nahradí cukr.

Výborný čaj vhodný také k detoxikaci

Čaj připravený z nasušených lístků je jeden z nejúčinnějších čistících prostředků na ledviny a močové cesty. Také se přidávají do čajů na čištění krve nebo detoxikaci. Pro svůj vysoký obsah látek podporujících procesy látkové výměny bývají základní drogou v různých čajových směsích. Jeho příprava je jednoduchá.

  • 2-3 lžíce nasušených březových listů zalijeme asi litrem vroucí vody.
  • Chci-li použít čerstvé listí, dávku listí zvýším asi na 5 lžic čerstvých nasekaných březových listů.
  • Nechám alespoň 10 minut luhovat a popíjím teplý po doušcích.

Jak se sbírá březová voda

„To jako fakt vrtáte do břízy?“

Ano, vrtáme. A oproti původnímu způsobu získávání březové vody, je to ten nejšetrnější způsob, jak příliš neponičit její kmen. Je dobré vrtat až za borku, do dřeva, aby se neponičil její obal, který ji chrání. Úbytek mízy, kterou si od ní vezmeme, břízu zase tolik nepostihne. Dříve se loupala její kůra, která našla své uplatnění, a šťáva ze stromu se sbírala při tom. Bříza tak ale ztrácela svůj ochranný obal a chřadla.

Jak to děláme?

Když už máme vybraný strom, zůstaneme chvíli u něj a o šťávu z něj nejprve poprosíme. Požádáme ho, zda by nám vydal něco ze sebe. Pak mu popíšu, co s ním budeme dělat a proč to potřebujeme.

Vím, zní to strašně bláznivě, a kdyby mi tohle někdo vyprávěl před několika léty, asi bych si ťukala na čelo. Ale zkušenosti mi ukázaly, že to je tak dobré pro nás i pro ten strom. A vlastně i moje babička mě vždy naváděla na to, abych před sběrem bylin nejprve na louce chvíli spočinula a zaposlouchala se do jejích zvuků, než si od ní něco vezmu. Ona vám pak dá mnohem víc než jen materiál.

No, a pak klasickou vrtačkou s baterií navrtáme díru asi 5 cm hlubokou přibližně ve výšce velikosti PET láhve od země. Do víčka od láhve vyvrtáme také dírku a zasuneme do ní jeden konec brčka. Ten druhý zasuneme do stromu. Velikost vrtáku by proto měla být přibližně stejná jako šířka brčka.

Když se nám podaří strom s lahví pěkně propojit, připevníme láhev ještě tejpem okolo kmene. Doporučuji výšku navrtané díry ne moc od země, protože když bude láhev plná vody, svojí váhou by ji tejp nemusel udržet. Je tedy lepší, když se její dno opírá o zem.

Je důležité obstarat, že když si přijdete pro šťávu a brčko ze stromu odstraníte, abyste dírku něčím ucpaly, jinak z něj šťáva poteče dál. Na internetu jsem se dočetla, že se to dělá štěpařským voskem. My tam většinou strčíme klacík nebo její větvičku, která pasuje do otvoru a zatlučeme ji. Další rok dírku použijeme znovu.

Nebo když vím, že si za pár dnů přijdu znovu pro šťávu, nechám brčko ve stromě, ale přehnu ho a kolíkem na prádlo sepnu k sobě. Pak ho ještě tejpem přilepím ke kmenu tak, aby bylo směrem vzhůru.

A samozřejmě bříze PODĚKUJI!

Vážně není jiný způsob než vrtat do stromu?

Ano, jiný způsob existuje, ale ten já osobně nemám vyzkoušený. Lze také zastříhnout ty jemné větvičky a strčit je do nějaké flašky, nádobky a nechat vodu stékat z větviček do ní. Jak ale upevnit tu nádobu na ty větvičky, aby z nich pod tíhou nespadla, to nevím. Snad ji mít na nějakém stolíku pod stromem? Ovšem ve volné přírodě si to nedokážu představit.

Tohle však může vyzkoušet někdo, kdo má břízu na zahradě či dvorku. A nebo snad poprosit strom slovy našeho úžasného zpěváka Karla Gotta:

„Hej břízo bílá, skloň se níž!“

Přeji vám všem jaro plné vnitřní energie! Veronika

Autorkou článku je Veronika Němcová. Foto: Pixabay.com.

Tento článek je uveřejněn ZDARMA jako upoutávka na program “Bylinky našich babiček”. Zaujal vás?

Jako další “návnady” si můžete přečíst o

Chcete vědět o vzdělávacím celoročním bylinkovém průvodci Kouzla vůní VÍCE?

Zaregistrujte se, ať máte vždy aktuální informace o programu

* povinná položka




 

Jarní sváteční bylinné rituály

Program “Bylinky našich babiček” jsme vymyslely jako celoroční voňavou cestu rokem, jako průvodce zahrádkami našich předků. Moje téma jsou byliny a sváteční rituály s nimi spojené, hlavně tedy v oblasti vykuřování a očisty. Toto sice zpracovávám průběžně a vlastně stále. Ale…

Tady bych ráda vytáhla méně známá fakta, vybrané méně obvyklé rostliny. I mé osobní postřehy a příběhy  “městského člověka”, který přesto cítí, jak tepe a otáčí se posvátné Kolo roku a přírody. A kterému vylaďování se s cykly Slunce a Měsíce pomáhá žít život v harmonii a přirozenosti. Někdy si beru na pomoc literaturu a internet, jindy přenechám vedení své intuici a rostlinným průvodcům. A pak s úctou a trpělivostí sleduji, kam mě pustí a co mi ukáží.

V každém z mých příspěvků najdete nějakou speciální radu k domácímu vykuřování a použití bylin k očistě prostor. Budou to takové bonusy za vaši podporu Kouzla vůní. Myslím tím opravdu speciální a opravdu praktickou radu 🙂 Prostě něco, co jen tak nezjistíte. Zde to bude návod, jak vytvářet vykuřovací směsi z bylin a pryskyřic. Tohle mixování má totiž háček, každá ze složek má ráda k pálení dost odlišnou teplotu. Tudíž může být někdy problém hotovou směs vykuřovat tak, aby voněla, fungovala a kompletně se využila.

Jako upoutávky na vzdělávací program “Bylinky našich babiček” si už teď můžete přečíst článek o kopřivě a červené řepě

Příchod jara si žádá slavnostní vykuřovací očistu

Na Hromnice začátkem února se rituálně vymetalo březovým koštětem. A teď o slunečním svátku Jarní rovnodennosti (nebo o Velikonocích) se už hodí použít čerstvé rostlinky. Je to přece svátek znovuzrození přírody (a Ježíše Krista). A je to ideální čas pro očistu našich obydlí. Zima a tma odchází, jaro a světlo přichází. Příroda se probouzí, živelnost a růst překonává stagnaci a zimní spánek. Neseme se na vlně pučení, klíčení a probouzení se. Využijme toho a ukliďme si. Staré, zašlé, nenošené, zaprášené, všechno pryč. Jarní síla nám pomůže vymést i kouty, kam se nám dlouho nechtělo. Jak se nám pak bude lépe dýchat i žít!

Bylinka známá neznámá, krásně voňavá a typicky žlutě jarní, to je hlodáš.

Očista těla je probírána snad úplně všude. Ale co naše domovy? Těm také udělá dobře pořádné jarní očištění! Vonný dým nám může být skvělým pomocníkem k přivítání nové energie. A taky vždy byl.

Vybrala jsem čtyři rostlinné zástupce nesoucí ve svém aromatickém poselství silnou jarní stopu. Dva stromy a dvě byliny. Bříza, borovice, rozmarýn, hlodáš. Všichni jsou u nás dobře a dlouho známí, možná hlodáš budete v paměti trochu lovit, ale nakonec si vzpomenete…

Bližší seznámení s nimi bude v mém druhém jarním bylinkovém příspěvku programu. Tady si zkusíme namíchat speciální očistnou i slavnostní vykuřovací směs k přivítání jara, právě za použití zmíněných rostlin.

Když nemáš hlodáš, vraž tam petrklíč

Hlodáš se vám nevybavuje? Jak uvidíte fotku, budete doma. Je to přesně bylinka „z babiččiny zahrádky“. I mně při dohledávání informací naskočila jeho typická sladká medovo-kokosovo-vanilková vůně… A krásně barevně doplňuje naši vybranou jarní vykuřovací směs. Pokud ho nenajdete, nevadí! Já ho do směsi taky letos neměla. Podobnou jarní aroma notu nám v ní zahraje třeba podběl, prvosenka nebo měsíček. Všechny žluté a jarně naladěné. A všechny tradičně používané i k vykuřování.

Dejte si trochu zeleně na dveře i do těsta, přivítejte jaro!

A jen tak mimochodem. Víte, že záhony založené právě v období mezi dnem Jarní rovnodennosti a Velkým pátkem mají nejlepší šance na skvělou úrodu?

A jeden jarní zelený tip na velikonoční pečení, zkuste letos přidat do těsta zelený ječmen v prášku nebo práškový čaj matcha, svěží zeleň velikonočního beránka či mazance jistě rozradostní vaši slavnostní tabuli…

Nechte své dveře zazelenat, třeba bezovým křížem

Úlovek větviček z výletu na den Jarní rovnodennosti.

Návod na tuhle jarní ozdobu si půjčuju z krásné knihy Evy Francové Rok ve Svatojánu. Nicméně tradice zdobit vchod do domu v jarním svátečním čase květy a zelení je všeobecně známá a prastará. Dokonce se údajně větev borovice zdobila květy na tento svátek a vůbec ne v době Zimního slunovratu.

Pro výzdobu domova je podle mne úplně nejlepší použít s rozumem a ohledem k přírodě to, co najdeme na našich jarních procházkách. Pokud něco trháme, vždy doporučuju se zeptat, jestli je nám Přírodou dovoleno a je-li, tak náležitě poděkujme. Radost, kterou ta zeleň pak přinese (i ochrana a očista), je mnohonásobná. Pokud to ještě neděláte, zkuste to a uvidíte, ucítíte! Některé výhonky zřetelně dávají najevo, že utrženy být nechtějí a jiné vás k sobě doslova přitáhnou.

Na jarní ochranný věnec použijte jako základ rovnoramenný kříž z oloupaných bezových větví. Důležité je to oloupání, bez totiž stahuje vše negativní do listů, pod kůrou pak ke kořenům. A to špatné si domů brát nechceme, proto kůru loupáme.

Samotný věneček pak můžeme splést z tisu, buku, jedle, vrby, smrku a ozdobit jarními květy. Hotový pak pověsíme na vchodové dveře či vrata. A materiál třeba nasbírat na den Jarní rovnodennosti, kdy se hodí vyrazit na nějaký posvátný kopec v okolí. Na kopci se ideálně vítá přibližující se a sílící Slunce.

Příprava sváteční očistné směsi k vykuřování

Hotová směs s hmoždířem po babičce a ochranným zeleným věnečkem.

Jak jsem zmínila, míchat spolu bylinky a pryskyřice, může přinášet jisté záludnosti při samotném pálení. Moje zkušenost a doporučení je pryskyřici nadrtit v hmoždíři na jemný prášek a bylinky s ní prosypat a protřepat. Směs pak lépe hoří i na vykuřovací pícce.

V téhle naší směsi se nám to bude hodit, protože smícháme:

  • 1 díl rozmarýnu
  • ½ dílu nadrcené borovicové pryskyřice
  • 1 díl březové kůry (nebo větvičky, ale máte-li, tak i sušené listy)
  • ½ dílu květů hlodáše (nebo jeho náhradu dle vašich možností)

Směs doporučuji pálit na vykuřovací pícce, lépe se rozvinou vůně. Já jsem do směsi přidala pár “speciálních” ingrediencí. Pryskyřici nasbíranou v berounských lesích na jednom kouzelném výletu. Podběl a prvosenku od bylinářky Veroniky Němcové, jedné z autorek programu “Bylinky našich babiček”. Kadidlo z Jeruzaléma, kterým mne obdarovala účastnice jednoho mého semináře o vykuřování. Prostě něco “magického”, se zvláštním kouzlem. To se hodí do každé směsi…

Očista stavení

Ale pro opravdovou jarní očistu kouřem klidně použijte uhlík a směs vhoďte přímo na něj. Obejděte celý obytný prostor, všechny místnosti, nejlépe i okolí domu a zahradu. Já osobně bydlím v činžovním domě, takže nahrazuji obcházení stavení tím, že kadidelnici prostě na chvilku vystrčím před dveře na chodbu a doufám, že zrovna nikdo nepůjde kolem 😊.

Další konkrétní recept na vykuřovadlo pro tuto příležitost z knihy Magické rostliny, kde jsem se trochu inspirovala:

  • 1 díl květů hlodáše
  • 3 díly kadidla
  • 1 díl benzoe
  • ½ dílu květů hyacintu
  • ½ dílu hadího kořene
  • 1 díl akácie
  • ½ dílu borovicové pryskyřice

Tento článek je uveřejněn ZDARMA jako upoutávka na program “Bylinky našich babiček”. Spouštíme ho začátkem dubna. Zatím nabízíme možnost registrace.

Zaregistrujte se, ať máte vždy aktuální informace o programu

* povinná položka




Autorka článku: Kateřina Polívková. Foto: autorka, Pixabay.

Zdroje:

  • LAVENDER, Susan a Anna FRANKLIN. Magické rostliny, aneb, Byliny od A do Z.
    Praha: Volvox Globator, 1999. Mandragora (Volvox Globator). ISBN 80-7207-279-x.
  • KINKELE, Thomas. Andělé a duchové rostlin: spirituální šamanská cesta. Ilustroval Petra ARNDT. Olomouc: Fontána, 2011. ISBN
    978-80-7336-606-3.
  • FRANCOVÁ, Eva. Rok ve Svatojánu. Praha: Motto, 2017.
    ISBN 978-80-267-0922-0.
  • HERZOG, Annemarie. Léčivé vykuřování: vonná lékárna pro zdravé tělo. Přeložil Miroslav HUBÁČEK. Olomouc: Fontána, 2017. ISBN 978-80-7336-889-0.

Červená řepa, tak obyčejná a tak úžasná

Místo po drahých potravinových doplňcích z druhého konce světa, sáhněme po domácí zelenině za babku! Ráda bych vás ve své části programu „Bylinky našich babiček“ seznámila s tím, že k léčebným účelům se dají využít nejen klasické bylinky, ale i spousta běžně dostupných sezónních druhů zeleniny, ovoce, koření, luštěnin atd.

I jimi můžeme dodat tělu mnoho prospěšných látek, podpořit své zdraví a léčit různé neduhy. Ke každému článku se budu snažit přidat i nějaký osvědčený recept nebo radu, jak s nimi naložit. Základní motto: I domácími surovinami se dá podporovat zdraví.

V rámci upoutávek na program “Bylinky našich babiček” už si můžete přečíst článek o kopřivě, žahavé královně jarní vitality!

Začínáme povídáním o červené řepě

Červenou řepu všichni známe jako více či méně oblíbenou zeleninu. Je neuvěřitelně variabilní a v kuchyni se dá využít do pomazánek, salátů, polévek, příloh, dá se upravovat jako syrová, v páře, vařit, péct, grilovat, dusit, sušit, zapékat a nevím jak ještě.

Já bych se dnes chtěla věnovat té syrové. Červená řepa se dá totiž využít jako léčebný prostředek úplně v té nejjednodušší formě, a to sice jako čerstvá šťáva. Žádné tinktury a sušení jako u bylinek, stačí prohnat odšťavňovačem nebo nastrouhat a vymačkat šťávu. Osobně se přikláním k té první variantě.

léčebným účelům bychom měli používat zeleninu z ekologického pěstování nebo vlastní zahrádky, abychom se zvýšeným množstvím prospěšných látek nedodávali ve zvýšené míře tělu i ty ostatní, kterým se chceme vyhnout.

Receptů s červenou řepou je spousta, vždy dodá lákavé zabarvení

 

Pojďme si nejdříve říct, co všechno červená řepa obsahuje:

  • je zdrojem minerálních látek, nejvíce draslíku, dále pak zinku, železa, vápníku, hořčíku, selenu, jódu a dalších
  • obsaženy jsou vitamíny skupiny B, vitamín C, vitamín H, provitamín A
  • důležitý je také obsah antokyanů s protinádorovým účinkem
  • dále pak flavony, temně rudý betain, cholin a organické kyseliny

A k čemu je tedy šťáva z červené řepy dobrá?

  • užívá se při různých krevních chorobách, jako je například anémie
  • působí protinádorově a celkově posiluje obranyschopnost organismu
  • působí proti revmatu
  • je schopná na sebe vázat radioaktivní látky a těžké kovy a pomáhá je vylučovat z organismu
  • detoxikuje játra, snižuje hladinu cholesterolu a má protisklerotické účinky
  • podporuje látkovou výměnu a doporučuje se užívat při kožních chorobách
  • doporučuje se také při menstruačních a klimakterických potížích
  • má takzvaný virostatický efekt, to znamená, že zlepšuje stav při různých virových onemocněních, jako například chřipce nebo borelióze

Šťávu můžeme pít buďto jen z řepy, pokud to ale nesnesete, je příjemnější ji míchat se šťávou z jiné zeleniny, ale nekombinovat s ovocnou.

Naprosto typická barvička šťávy z červené řepy

Kůra pro pevné zdraví s červenou řepou

Tady jsou dva recepty na ozdravnou kůru podle pánů Janči a Zentricha:

  • Smícháme šťávu z červené řepy, mrkve a vody stejným dílem. Uvádí jako léčebnou dávku 1 litr denně, po dobu alespoň jednoho měsíce.
  • Na chudokrevnost a celkové posílení organismu potom doporučují sklenici čerstvé řepné šťávy 2x denně před obědem a před večeří, taktéž po dobu nejméně jednoho měsíce.

Červená řepa z pohledu tradiční čínské medicíny

“Červenou řepu je vhodné zařadit do jídelčíku také kvůli doplnění krve, jak uvádí tradiční čínská medicína. Vzhledem k tomu, že krev ztrácíme nejen při menstruaci, porodech, úrazech, ale také při každodenním koukání do monitorů, telefonů a televizí (což pro mě bylo překvapením, krev se tzv. vypaluje skrz oči), jsou nedostatkem krve postiženy nejen ženy a nemocní lidé, ale velkou měrou i muži. Z pohledu TČM můžeme zařadit i tepelně zpracovanou řepu.

Mám vypozorováno, že po konzumaci běžné porce řepy, je ještě 2 dny poté jazyk krásně červený, což zjednodušeně značí dobrý stav krve. Domnívám se tedy na základě pozorování, že řepu je ideální konzumovat během zimy a jara několikrát týdně. V létě spotřebu pravděpodobně pokryjete červeným ovocem. Nám s Káťou se kontrola jazyka po červené řepě stala takovým interním vtípkem 🙂 A nezapomeňte, stačí kousek a nemusí být na kyselo ;-)” Lusílija

S řepou začínáme zvolna a nelekáme se na toaletě

Pokud ale nejsme zvyklí pít zeleninové šťávy a chceme ji užívat jako prevenci, doporučuji začít opatrně s menším množstvím šťávy a postupně navyšovat. Na každého působí jinak, hlavně zpočátku. Šťáva sice nemá vážnější kontraindikace, ale nic se nemá přehánět, však to znáte.

Ještě si na závěr dovolím upozornit ty, kdo nemají s konzumací červené řepy žádnou zkušenost, že červené barvivo prochází i naším trávicím ústrojím, proto se na druhý den na příslušných místech nelekněte!

Tento článek je uveřejněn ZDARMA jako upoutávka na program “Bylinky našich babiček”. Spouštíme ho začátkem dubna. Zatím nabízíme možnost registrace.

Zaregistrujte se, ať máte vždy aktuální informace o programu

* povinná položka




Autorka článku: Iveta Klímová. Foto: Pixabay.

Zdroje:

  • JANČA, Jiří a Josef Antonín ZENTRICH. Herbář léčivých rostlin. Ilustroval Magdalena MARTÍNKOVÁ. Praha: Eminent, 1995. ISBN 80-85876-14-0.

Kopřiva, královna jarní vitality

V programu “Bylinky našich babiček” vás s potěšením seznámím s praktickým využitím našich léčivých bylin. Budu se zaměřovat na ty, které běžně rostou kolem nás a mohou pomoci  s mnoha různými obtížemi. Naučím vás, jak je poznat, sbírat, sušit. Poradím, s čím je kombinovat a jak je užívat. Samozřejmě nebudou chybět ani recepty, ať už od našich slavných bylinářů či moje vlastní. Vybírat budu vždy ty bylinky, které pokvetou v blízké budoucnosti, abyste byly připravené je využít. A první dostává slovo stará známá… Kopřiva!

Tento článek je ochutnávkou programu Bylinky našich babiček.

Kopřiva dvoudomá (Urctica dioica) je jednou z bylin, které můžeme najít velmi brzy na jaře. A právě kopřivy sbírané v této době mají nejsilnější účinky. Já vždycky zajásám, když zjistím, že už mi na chalupě začaly rašit kopřivy. První co udělám, je kopřivový čaj (nálev) a pak je přidávám všude, kde to jen trochu jde.

V lidovém léčitelství se kopřiva používala k jarnímu čištění krve a šlehala se s ní revmatická kolena. Věřilo se, že zahání zlé duchy a čarodějnice. Léčbu kopřivou doporučovala i Hildegarda z Bingenu a farář Kneipp. A právě o kopřivě a jejím praktickém využití bude následující článek, ve kterém najdete mimo jiné recept na odvar proti padání vlasů a proti lupům, jednoduchý čaj proti viróze a také recept na pórkovou polévku s kopřivami.

Jak vypadá?

Kopřiva je vytrvalá bylina, kterou známe všichni, často roste jako plevel v koutech zahrad, na rumištích a všude tam, kde bylo v minulosti lidské osídlení. Často dorůstá výšky až 1 m, má statnou čtyřhrannou lodyhu, listy vstřícné, zašpičatělé s pilovitými zubatými okraji. Květenství jsou drobná, zelenkavá, samčí a samičí květy rostou na různých jedincích. Celou rostlinu pokrývají žahavé chloupky. Žahavé účinky kopřivy se ničí spařením vařící vodou nebo usušením.

Tady raší kopřivové zdraví a jarní radost

Co se sbírá a kdy?

Předmětem sběru je především list nebo celá nať, méně často se sbírá a využívá kořen. Při sběru se vyhýbáme místům neprosluněným a také těm, na kterých se kopřivě mimořádně daří. Taková místa jsou pravděpodobně kontaminována dusičnany.

Sběr je nejlepší provádět odpoledne nebo k večeru, po celodenním ozáření sluncem. Nejlepší účinky má nať sbíraná do 20. května. Kopřivu je třeba sušit co nejrychleji po jejím sběru, aby si zachovala svou zelenou barvu. Sušíme přirozeně v polostínu s dostatkem čerstvého vzduchu.

Co obsahuje?

Nať kopřivy obsahuje:

  • chlorofyl, vápník, hořčík, křemík, draslík, fosfor
  • vitamín D a C, karotenoidy, flavonoidy a řadu dalších látek

Jaké má účinky?

Kopřiva má zcela mimořádné působení:

  • chlorofyl působí tonizačně a povzbudivě na metabolismus,
  • kopřiva má antianemické, antisklerotické, antidiabetické, antivirové, protiprůjmové a proti revmatické účinky,
  • podporuje funkci žluče, slinivky i vaječníků,
  • listy i kořeny působí močopudně, používají se při léčbě močového ústrojí i prostaty,
  • také odvádí vodu z těla a pomáhá tak snižovat tělesnou hmotnost.

Odvarem z kopřivy na vysoký tlak (recept)

Kopřiva podle Jiřího Janči a Josefa A. Zentricha také dobře působí na vysoký krevní tlak. Odvar s účinky proti vysokému krevnímu tlaku vyrobíme následovně:

  • 50 g malých čerstvých lístků kopřivy dáme do 1 litru studené vody.
  • Pomalu zahříváme a pak necháme 3 až 5 minut povařit.
  • 15 minut vyluhujeme, přecedíme a popíjíme po šálcích celý den.

Kopřiva nemá podle Jiřího Janči a Josefa A. Zentricha žádné kontraindikace a lze ji užívat dlouhodobě, i když trvalé užívání se nedoporučuje.

Kopřivu zná i TČM

Kopřiva má také významné účinky dle tradiční čínské medicíny. Vztahuje se k meridiánům jater, plic a močového měchýře. Podporuje močení, pročišťuje horko a vyplavuje vlhko z těla, vyhání větrnou vlhkost a větrnou horkost, ochlazuje a vyživuje krev.

>>>Program “Bylinky našich babiček” si můžete objednat tady!<<<

Kvetoucí kopřivy se již ke sběru nedoporučují

Jak se kopřiva užívá?

Kopřivu můžeme popíjet ve formě nálevu (malou hrst čerstvé nebo 2 čajové lžičky sušené rostliny přelijeme vroucí vodou a necháme cca 10 min vyluhovat a poté přecedíme) nebo ve formě odvaru, který má silnější účinky a získáme ho krátkým povařením rostliny ať už sušené nebo čerstvé.

Jiří Janča ve své praxi upřednostňoval tzv. bylinářský čaj, který získáme, když kopřivu večer namočíme do vody, necháme do rána vyluhovat, potom krátce povaříme a necháme cca 10 min vyluhovat a teprve potom přecedíme. Tímto postupem získáme z kopřivy opravdu maximum.

Pro její antivirové účinky je vhodné přidávat kopřivu i do čajů, když máte virózu nebo chřipku.  Když mají synové rýmu a kašel, přidávám jim do bylinkového čaje často i kopřivu.

Jednoduchý čaj na virózu (recept)

Připravíte smícháním:

  • jedné lžičky sušené kopřivy,
  • jedné lžičky sušeného květu bezu černého,
  • jedné lžičky sušeného květu lípy nebo sedmikrásky či šípku.

Tuto směs zalijete 250 ml vařící vody a necháte cca 10 min vyluhovat. Pije se teplé 3x denně, přidat můžete ještě lžičku medu.

Kopřivový nálev jako jarní i podzimní kůra

Na jaře (a také na podzim) je vhodné popíjet 2 až 3 týdny kopřivový nálev, na jaře ideálně z čerstvé natě. To znamená, že kopřivy několik cm vysoké odtrhneme celé, v zemi ponecháme pouze kořen, ze kterého brzy vyroste nová rostlina. Nať je vhodné trhat v rukavicích.

Kopřivový nálev vyrobíme z hrsti čerstvých nebo 2 čajových lžiček sušených listů nebo nati a pijeme teplý 2x denně. Kopřivu můžeme kombinovat i s jinými bylinami, např. bezem, mateřídouškou, meduňkou, šípkem apod.

Kopřivová šťáva

Je ideální pro jarní očistnou kůru, vyrobíme ji odšťavněním nebo rozmixováním čerstvých kopřiv. Šťávu můžeme kombinovat s ovocnými nebo zeleninovými šťávami.

Odvar proti padání vlasů

Kořen kopřivy se používá na odvar proti padání vlasů a proti lupům. Vyrobíme ho z hrsti opraných kořenů (sbírají se na jaře nebo na podzim), které vložíme do 0,5 litru vinného nebo jablečného octa. Pomalu vaříme v zakryté nádobě asi 10 minut. Po vychladnutí přecedíme a 1x denně vtíráme do vlasů.

Odvarem z nati kopřiv můžeme také oplachovat vlasy po umytí, budou lesklejší a  pevnější.

Všude roste a přitom je zjara doslova zázračná

Kopřivy v kuchyni

Kopřivy vždy tepelně upravujeme. Nikdy nezkoušejte pojídat kopřivy syrové. Palčivost odstraníme spařením vařící vodou. Pak už se můžeme kopřiv bez obav dotýkat.

Čerstvé kopřivy na jaře přidávám do všech polévek, do karbanátků, špenátu a dalších dobrot. A pokud by vaši blízcí protestovali, že je v polévce něco zeleného, na co nejsou zvyklí, můžete kopřivy elegantně schovat např. do pórkové polévky, jejíž recept vám nabízím.

Pórková polévka s kopřivami a jáhlami (recept)

Budeme potřebovat:

  • 1 pórek
  • 1 mrkev
  • půl hrnku jáhel
  • sůl
  • kousek mořské řasy
  • olej
  • lahůdkové droždí (pozn. redakce neaktivní droždí najdete v nabídce zdravých výživ a je bohatým zdrojem bílkovin)
  • hrst kopřiv

Na několika lžících oleje osmahneme nakrájený pórek a jednu mrkev pokrájenou na drobno, osolíme, zalijeme vodou, přidáme cca půl hrnku jáhel propláchnutých vodou a přivedeme k varu. Přidáme hrst spařených a nasekaných kopřiv, kousek mořské řasy a vaříme 20 minut. Před koncem varu můžeme případně přidat i další divoké bylinky (popenec, ptačinec, jitrocel, kontryhel). Dochutit můžeme sušeným lahůdkovým droždím, případně polévkovým kořením. Polévku je možné před podáváním rozmixovat.

Co když mi zbude nasušená kopřiva?

Když nasušíte více kopřiv než dokážete do roka vypotřebovat, udělejte si ze zbylých kopřiv koupel. Postup je velmi jednoduchý a můžete tak zužitkovat i jiné bylinky, které máte doma více než rok.

2 hrsti byliny vložte do hrnce, zalijte vodou a povařte cca 15 minut, poté nechte ještě chvíli vyluhovat. Odvar nalijte do napuštěné vany a dopřejte si bylinkovou koupel. Minerály obsažené v bylinkách se dostanou do vašeho těla skrz pokožku a vy tak můžete odpočívat a zároveň tělu dodávat potřebné minerální látky.

Na závěr je třeba konstatovat, že téměř žádná rostlina nepodporuje vitalitu tak, jako kopřiva! Proto vyražte ven a hledejte, sbírejte, sušte kopřivy a děkujte vesmíru, že tahle zázračná bylina roste kolem nás v tak hojném množství.

>>>Zaujalo vás to? Bylinky našich babiček si můžete objednat tady!<<<

Tento článek je uveřejněn ZDARMA jako upoutávka na program “Bylinky našich babiček”. Spouštíme ho začátkem dubna. Zatím nabízíme možnost registrace.

Zaregistrujte se, ať máte vždy aktuální informace o programu

* povinná položka




Autorka článku: Kateřina Hrazdirová. Foto: autorka a Pixabay.

Zdroje:

  • Janča, Jiří, Zentrich A. Josef: Herbář léčivých rostlin, díl 2 E-K, Eminent 2008, ISBN 978-80-7281-368-1
  • Šimková MUDr. Michaela, Haldová Ivana PharmDr., prof. RNDr. Vít Grulich, CSc., Mgr. Jarmila Podhorná, Radmila Malinovská, Micharl Rymer, Milan Schirlo, Učební texty Školy přírodních terapií, 2. ročník Letní bylinkové školy, Český Krumlov 2017
  • Staňková Kröhnová Magdaléna, Bylinky pro děti a maminky, Grada 2009, ISBN 978-80-247-2312-9

Mydlářské slunce z Lysolají a test solných mýdel

O nadšené mydlářce Anastasii Krasilnikove jste si již mohli přečíst v našem nedávném rozhovoru a nyní vás zvu na exkurzi do její dílny v pražských Lysolajích. Tam vznikají originální a zajímavá mýdla. Pro mě zcela neznámá byla mýdla solná, tzv. solné kameny. Zpočátku mě nijak zvlášť nezaujala, ovšem jen do té doby, než jsem zjistila, jak úžasné vlastnosti mají. Jak jsou prospěšná pro lidi s citlivou, ekzematickou a jinak namáhanou pokožkou, kterých máme všichni ve své rodině a širším okruhu přátel a známých spousty.

Z tohoto důvodu jsem požádala Nasťu, zda bychom mohli udělat test solných mýdel a zda by se s námi podělila o znalosti a zkušenosti právě s těmito neobvyklými mýdly. A nejen s nimi 😊. (Předchozí rozhovor s Nasťou najdete tady)

Savon de Lisoleil = mýdla plná slunce

Anastasia se rozhodla založit svou firmu Yellow Soapmarine, s.r.o. skoro před 2 lety a první várku 50 mýdel prodala před rokem a půl. Kolotoč různých schvalování provozovny a certifikací prvních výrobků je zdlouhavá anabáze a chce to pevné nervy. Výroba kosmetické produkce je sice živnost volná ohlašovací, ale podléhá regulacím. Každý výrobce musí mít také certifikát bezpečnosti produkce. Mýdla z Lysolají jsou certifikována akreditovanou laboratoří v Anglii.

Mýdla prodáváš pod svou značkou Savon de Lisoleil. Přiznám se, že zpočátku pro mě byl název těžko zapamatovatelný a vyslovitelný. Nyní už je mi jasné, že je to mýdlo z Lysolají 😊. Jak tato značka vznikla?

Mýt se takovým mýdlem je opravdu zážitek!

“Když jsem přemýšlela o tom, jaká je moje značka a co vlastně chci dělat, tak jsem toužila po něčem, co je tradiční a klasické, jako mýdlo samotné, avšak aby to bylo moderní mýdlo, vyráběné s použitím znalostí, které dneska o mýdle máme. Takže francouzské „Savon de“ v názvu je ta klasická část, kombinace „soleil“ (francouzsky slunce) a Lysolaje řešila jak jedinečnost názvu v právním slova smyslu (dnes je opravdu složité vymyslet něco, co nikdo nemá a nebude se chtít s vámi o název soudit), tak obsahovalo odkaz na místo výroby a zároveň řešilo i tu modernější část názvu značky. A tak značka Mýdla z Lysolají vznikla.

Takže vyrábím mýdla klasická tradiční, ale zároveň chci, aby nebyla úplně standardní a využila moderních možností výroby. Proto dělám mýdla luxusnějšího složení, vzhledu a balení, která by se lišila od toho množství přírodních produktů, které na trhu již jsou. Rada bych vyráběla zážitky pro své klienty, předávala s mýdlem pocit jejich jedinečnost a výjimečnosti, chtěla bych, aby se měli rádi a rozmazlovali se.”

Jaké produktové řady vyrábíš?

“Momentálně vyrábím dvě řady mýdel. První řada je tradiční klasické mýdlo, jehož receptura je vyvážená tak, aby mýdlo dobře pěnilo, bylo odolné a nebylo velmi náchylné na rozmáčení a aby bylo pečující a nevysušovalo. Tato řada obsahuje 7 rostlinných olejů a másel, jak pro výrobu mýdla tradiční kokosový a olivový olej, tak oleje vzácnější jako babassu nebo jojobový vosk. Na ovonění používám také buď tradiční éterické oleje, jako tea tree nebo lemongrass, tak vzácné absolue frangipani.

Druhou řadou je neobvyklé solné mýdlo, které naprosto zbožňuji. Vyrábím také na základě těchto sérii mýdla firemní, reklamní nebo i svatební. Tato mýdla pak mají vlastní krabičku a provedení, třeba s firemním logem.”

Právě o existenci solných mýdel jsem se u tebe dozvěděla poprvé. Co tě přivedlo na nápad je vyrábět?

“Solná řada je druhou řadou mýdel, kterou jsem uvedla do výroby a svého sortimentu. Mám vždy docela problém se zavedením nového produktu, dlouho přemýšlím, zda je to ono, co teď chci mít a co to má umět a zda ta receptura bude dobrá. A v tu dobu jsem přemýšlela nad jiným konceptem, který, doufám, dopadne tento rok a docela se to vleklo a pochopila jsem, že ten koncept ještě není zralý. Takže jsem to úplně otočila a zeptala jsem se, co vlastně umím dobře a vím, že receptura bude dobrá. A „docvaklo“ mně, že to budou právě solná mýdla. Jsou nestandardní, výrazná, mají vlastní charakter, který nejde přehlédnout. Navíc jsou to nejlepší mýdla, které jsem kdy měla.”

V čem se tedy solná mýdla liší od „normálních“ přírodních mýdel?

Solné mýdlo s aktivním uhlím

“Od obyčejných mýdel se solná liší právě vysokým obsahem soli – kamenné, mořské nebo himalájské. V mých mýdlech je jí malinko víc než 30 % z celkové váhy mýdla. A právě sůl určuje vlastnosti tohoto mýdla a diktuje podmínky pro výrobu. Aby vůbec mýdlo dokázalo udělat nějakou pěnu, musejí se použít ty nejpěnivější oleje pro základ mýdla jako třeba kokosový tuk, kterého je v takovém mýdle největší množství. Sůl provede nějaké kouzlo s kokosovým olejem, který je jinak v mýdle vysušujícím olejem a tato kombinace vytvoří ze solného mýdla vytrvalce ve sprše. Toto mýdlo je extrémně tvrdé, nedokážete v něm udělat prstem ďolíček, nemokvá, nenatahuje do sebe vodu a pak se neroztéká v mýdlence nebo v rukou. Ve výsledku máte mýdlo, které vám déle vydrží při použití, déle si ho můžete užívat. Sůl má navíc detoxikační účinky, dokáže pokožku hluboce pročistit. Jakoby vytáhnout z ní veškerou špínu, což velice oceníte hlavně v letních měsících, protože toto mýdlo dokáže na sebe navázat i ten nejjemnější prach a pyly, které se během dne na vás doslova nalepí. Lehký peelingový efekt u těchto mýdel ale téměř neucítíte. Vůbec necítíte škrábání soli, mýdlo je svou texturou stejné jako obyčejně mýdlo, ale sůl jemně odstraňuje odumřelé buňky a lehce masíruje.”

Vlastnosti, o kterých mluvíš, mě právě u těchto mýdel úplně nadchly a taky je ráda používám. Pro koho jsou tato mýdla tedy zejména vhodná a proč?

Mýdlo s léčivým bahnem z Mrtvého moře pomáhá lidem s problematickou pokožkou.

“Solná mýdla jsou vhodná skoro pro každého. Avšak velké množství soli a vysoký obsah kokosového tuku ve složení nemusí sedět úplně každému a u citlivějších osob může působit jako vysušující. Proto ani pro normální pokožku toto mýdlo nedoporučuji používat bez přestávek. Buď střídat podle ročních období anebo používat pár dní v týdnu. Doporučila bych, aby se uživatel hodně orientoval podle svých pocitů z tohoto mýdla.

Jsou svědectví, že solná mýdla pomáhají lidem s ekzémem nebo lupénkou. Velmi často nastává zpočátku určitá reakce, stejně tak, jako se u těchto nemocí stává při prvních dnech pobytu u moře. Poté nastává zklidnění a hojení.

Solná mýdla jsou vhodná i pro péči o obličej. Tady bych ovšem doporučila, aby uživatel pak „stáhnul“ pH například pomocí pleťové nebo květové vody a oleje, stejně tak, jako po použití obyčejné vody, jejíž pH je malinko vyšší, než by si pokožka obličeje přála. Tělu a rukám většinou zásaditější prostředí mýdla nevadí.

Mám také na 100 % vyzkoušené, že solná mýdla jsou schopná zbavovat zápachu, proto mám vždy malý kousek v kuchyni. Stačí 2x umýt ruce a třeba po rybě nezůstane ani stopa!”

Které mýdlo z Tvého sortimentu je tvé nejoblíbenější a proč?

“Vyrábím celkem 8 solných mýdel a snažila jsem se, aby si každý pro sebe mohl najít tu nejlepší variantu. Já mám nejraději dvě mýdla z této série. Solnou palmarosu s růžovým jílem a humánním hedvábím převážně kvůli té vůni a pak solné se sektem, kvůli úplně pro mě zázračné huňaté pěně, za kterou mýdlo vděčí právě sektu.”

Tip redakce: přečtěte si také rozhovor s mydlářkou. Řemeslo může být i uměním!

Solné experimenty ve sprše! (test mýdel)

Pro test solných mýdel jsem oslovila své kamarádky, známé a klientky. Testovaly jsme 7 druhů solných mýdel (1 druh – s pivem, aktivním uhlím a jalovcem – nebyl k dispozici, byl zcela vyprodán). Test probíhal jeden měsíc a zkušenosti a pocity z něj si můžete přečíst níže. (Nabídku všech mýdel najdete tady)

Monika – testovala čistý solný kámen

Těžko si vybrat jedno – všechny vypadají lákavě!

“Měla jsem možnost vyzkoušet solné mýdlo s mořskou solí, které je na oko úplně obyčejné a bez zbytečné parfemace, ale musím říct, že jsem byla mile překvapená, i když mýdlu zcela neholduji. Je příjemně hebké, příjemné na dotek po umytí a perfektně hydratuje. Syn trpí na ekzémy a dcera dostává injekce na podporu růstu. Poslední měsíce jsme po injekcích měli alergické reakce, které jsme konzultovali s lékaři v Motole. Proto mi to nedalo a zkusili jsme mýdlo po tuto dobu i na tělo a musím říct, že jsem byla mile překvapená. Nemohu říct, že nám alergie úplně vymizela, ale svědivý pocit a fleky na těle určitě. Co se týče mě, přivydělávám si úklidem v domácnostech, tudíž mé ruce dostávají opravdu zabrat. Solné mýdlo je pro mé ruce hotovým balzámem 😊.”

Zoja – testovala solný kámen skořice, mandarinka, vanilkový pudr

“Mám skořicové – úžasně voní, jemně, nenásilně a krásně obrušuje.  Při mytí tvoří jemnou pěnu, pocit po umytí je příjemný. Používám ho tak 2x do týdne, téměř mi neubylo, takže si budu ještě dále užívat…. Na to, aby mi zmizela celulitida nebo se její projev zmírnil, ho mám chvíli. Budu testovat dál a děkuji za tuto možnost.”

Jitka – testovala mýdlo solný kámen se sektem

Kdo by odolal mýdlu se sektem :-)?

“Vlastně to byla to má první zkušenost s mýdlem. Ve sprše preferuji mycí gely a oleje. Mýdla jsem měla “zaškatulkovaná “na mytí rukou. Hned po prvním umytí jsem byla velice mile překvapená. Plet byla hebká, jemná a příjemně voněla. Teď, když přemýšlím o tom asi měsíčním testování…těšila jsem se na každé mytí! Určitě vnímám, že moje pleť, krk i dekolt jsou hladší a skvěle pomáhá i chodidlům! Miluji sekt, snad jsem měla i více chuti ho popíjet 😊 a jen tak být…jindy zas být víc aktivní snad díky rozmarýnu. Další pozitivem bylo, že mýdlo nezměklo a zachovalo si pevný tvar.”

Jana- testovala solný kámen humánní hedvábí a bahno z mrtvého moře

“Mám velmi suchou pleť, dříve ekzematickou, tak jsem byla zvědavá, jak bude reagovat na solné mýdlo. Mýdlo totiž jinak vůbec nepoužívám, vystačím si s vodou a oleji. Když jsem si ho vybalila, tak mě překvapila tuhost, která ani po namočení nezměkla, což je příjemné. Mýdlo příjemně voní a i pěkně vypadá v koupelně. Když jsem se s ním umyla, tak při mydlení bylo na těle příjemné. Po spláchnutí zůstala jemná vůně. Bohužel ale moji suchou plet velmi vysušovalo. Pomohlo mi, že jsem se s ním myla jen jednou týdně a to bylo v pořádku.”

Anička – testovala solný kámen se smetanou

“Moc se mi líbí na mýdlo nezvyklý obal. Nejdříve mi mýdlo úplně nevonělo. Myslím, že je to tím, že si člověk zvykl na všechny ty vůně a parfemace v tekutých mýdlech. Postupně jsem si zvykla a vůně není nepříjemná. Vadil mi hranatý tvar mýdla, než se omydlí. Mýdlo jen málo pění a pokožka ještě, když je mokrá, trochu “drhne”. Ale když se osuší, je krásně hladká a jemná. Vybrala bych si asi mýdlo jiné vůně, ale i tak jsem byla spokojená.”

Lucka – testovala solné mýdlo s humánním hedvábím a palmarosou

Mýdlo s hedvábím tvoří jemnou pěnu.

“Solné mýdlo jsem používala poprvé, proto mě překvapilo, že pění mnohem méně, než klasické mýdlo. Krásně voní a je příjemné na dotek. Kůže po něm nezůstává vysušená, jako u klasického mýdla, ale je příjemně hladká. Vzhledem k tomu, že mám problematickou pleť, občas trochu štíplo, když jsem měla nějaký akutní problém na pleti, na druhou stranu mi viditelně pomohlo při hojení drobných potíží. Jsem s ním spokojená a budu ho ráda používat i dále. Tím, že méně, ale dostatečně pění a kvalitně myje, neubývá tak rychle, jako klasické mýdlo, takže si jej budu moci užívat o to déle.”

Andrea – testovala solný kámen biosmetana a levandule

“Už 10 let nepoužívám skoro žádná mýdla ani mycí gely. Jednak proto, že mám suchou kůži a přišla jsem na to, že je mi bez nich líp. Ani se pak nemusím krémovat. Kdežto když použiji cokoliv, co mě sice vyčistí, provoní, tak mě to i vysuší. To jediné, co občas použiji, jsou mycí přírodní oleje a mořská sůl. Proto mě varianta solného mýdla zaujala. Ráda jsem udělala výjimku a neměla jsem žádná očekávání. A jsem nadšená a vlastně velmi překvapená. Že to je mýdlo, ale není to mýdlo. Všechno to, co nemám ráda, to nemá:

Smetana pěstí a vyživuje pokožku.
  • nevysušuje,
  • nevoní příliš, aby to pak přebilo vůni mého parfému,
  • nepění příliš, prostě to nemám ráda,
  • není kluzké a vůbec v rukou ani dětí neklouže.

A má přesně to, co potřebuji:

  • velmi jemnou parfemaci,
  • pevnou až tvrdou konzistenci, takže nepřipomíná mýdlo, ale spíš lufu,
  • jen velmi jemně pění, ale příjemně se s ním omývá,
  • a sůl miluju, protože cítím, jak čistí fyzicky i energeticky,
  • použila jsem párkrát i na obličej, po náročném dnu a nastala úleva i v myšlenkách honících se stále hlavou.

Stala jsem se věrnou fanynkou. Jiná asi používat nebudu, ale tohle si ráda koupím znovu.”

Děkujeme za recenze a doufáme, že vás článek inspiroval a obohatil nejen o informace z oblasti přírodní péče o pokožku. Anastasii přejeme hodně úspěchů s jejími krásnými a prospěšnými výrobky a těšíme se na další inovativní mýdlovou řadu!

Autorkou rozhovoru je Petra Torová, Foto: archiv Savon de Lisoleil.

Partnerem článku je firma Savon de Lisoleil.

“Značka luxusních ručně vyráběných mýdel Savon de Lisoleil (Mýdla z Lysolaj) vznikla v roce 2016 jako malá rodinná manufaktura. Pod touto značkou vznikají mýdla s unikátním designem a luxusním složením. Pro ruční výrobu přírodních mýdel jsou používány jak tradiční, tak vzácné rostlinné oleje a másla. Mýdla jsou voněna výhradně éterickými oleji anebo voní přirozeně po olejích v jejich složení. Tj. při výrobě mýdel nejsou používány syntetické vůně (tzv. vonné oleje), tenzidy, silikony, parabeny či jiné zdraví škodlivé složky.”

Jak na zdraví vašeho močového měchýře? Psychosomatika a aromaterapie

První díl miniseriálu o močovém ústrojí pojednává o psychosomatických souvislostech. A jak si správným užitím aromaterapie můžeme pomoci? Nabídnu vám náhled na správné pochopení nemoci, jak s ní zacházet, aby došlo k vylepšení zdravotního stavu. Podíváme se na téma močového ústrojí převážně u žen a jaké éterické prospívají jeho vitalitě.

Jak zacházet s nemocí?

Nemoc je dar, který nám ukazuje, kde jsme chybovali

Naše jednání je považováno za nejmohutnější kořen všech nemocí. Naše myšlenky, postoje i skutky jsou rozhodující v tom, který orgán nás upozorní na souhrn chyb.

Tři důležité přehrady

Teorie tří přehrad je srozumitelná forma, jak pochopit příčiny lidských nemocí. Představme si tři různě velké kaskádovitě nad sebou postavené přehrady. Tyto přehrady jsou na naší řece neboli cestě života.

Co přehrady obsahují?

Horní přehrada je největší a nejobjemnější a je přehradou našeho ducha, jsou v ní okem neviditelné duchovní síly. Pod ní leží přehrada menší, která shromažďuje energii vším materiálním. V ní je energie vyzařovaná rostlinami, zvířaty, lidskými těly, sluncem, kameny, nábytkem… Pod těmito dvěma přehradami je ta nejmenší a nejviditelnější. Je to přehrada výtvorů tohoto světa. Mezi těmito přehradami si představte přečerpávací zařízení, které předává informace z jedné přehrady do druhé.

Výrazný účinek je působení shora dolů

Je to samovolný a přirozený tok. Ideální je najít a napravit kořen nemoci v našem jednání a smýšlení a tím prozářit jeho ducha. Podpořit tělo ve změnách k lepšímu například vhodnou stravou, čaji, koupelemi, masážemi, cvičením, aromaterapií a vším, co známe a umíme.

Močové ústrojí a souvislost mezi psychikou a tělem

Infekčními záněty močového ústrojí trpí více ženy než muži

Jednak je to tím, že ženy mají kratší močovou trubici, ale také jsou vnímavější na nesoulad panující kolem. Jsou citlivější na vznikající nedorozumění v partnerských vztazích, která se zavčas neřeší. Vzniká tlak, pod kterým dochází k zánětu sliznice. Je tedy třeba zavčas vyjadřovat své pocity a mnohdy stačí jen říct, co situace s námi dělá. Zdravé sebevyjádření je velkou prevencí.

Jsme-li k sobě laskaví, jsou k nám laskavější lidé v našem okolí

Dalším aspektem je potřeba ženy být častěji pohlazena, pohýčkána a potřebuje delší čas na to, aby se smířila s bolestným zážitkem a dokázala na něj zapomenout. Její organismus oslabuje ztráta vnitřního klidu a tím je zvýšena možnost vzniku zánětu močových cest. Kromě moči se vylučují psychická traumata a další nepříjemnosti. Je tedy na místě, aby se žena kvůli svému zdraví a vitalitě dokázala jasně vyjádřit ve svých potřebách. Respektujeme-li sebe, jsme lépe respektováni druhými. Tím je zachována duchovní ochrana močového měchýře i močových cest a vitalitu těchto orgánů jen tak nějaká situace nenaruší.

Éterické oleje v tématu močových cest

Jak užívat éterické oleje?

Jednotlivé éterické oleje doporučuji k inhalaci nebo k míchání s kvalitním rostlinným olejem lisovaným za studena (například mandlový, meruňkový, slunečnicový). Na 10 ml rostlinného oleje připadne 7-9 kapek oleje éterického. Touto směsí si potírejte spánky, místa s uzlinami a tepnami, oblast kotníků a kolem nosu. Přivoněním k oleji dochází ke změně pocitu a ten hraje roli v přístupu k sobě i k druhým.

Růže nám dodá emoční podporu

Obnovuje důvěru ve schopnost milovat. Snižuje menstruační tenzi, a nejen tu menstruační. Podporuje vnitřní sílu a moudré jednání. S její vůní se dostaneme do hlubin své osobnosti a můžeme s ní najít dosud skryté talenty. Povede nás k síle, která nám pomůže pocítit svoji hodnotu a posílit nás v jednání.

Neroli vede do pocitů a prožitku

Pečuje o psychiku, přináší křehkost a jemnost a dodává nadhled. S nadhledem se můžeme podívat na situaci jako pozorovatel a odlehčí nám od osobního zaujetí, které bere objektivitu.

Geránium podporuje ženskou tvořivost

Otevírá vášeň a chuť do života. Prohlubuje dojmy a city a otevírá spontánnost. Geránium doporučuji pro ty, kteří se chtějí vrhnout do života s kuráží.

Grapefruit pomáhá v neutěšeném životě

Podpoří odlehčení situace a díky odlehčení se v sobě lépe orientujeme a můžeme se víc rozhlédnout po možnostech, jak si pomoci. Někdy nevidíme, že máme na dosah ruky řešení a podporu.

Benzoe dodává teplo

Hýčká duši i tělo a přináší pocit bezpečí. Pomáhá tam, kde je třeba si odpočinout a pak teprve můžeme jít do akce. Trpíme-li vyčerpáním, akční kroky by nás mohly úplně položit.

Eukalyptus podporuje lepší komunikaci s okolím

Dodává svobodu vyjádřit se a vnímat vlastní potenciál. Když máme stažený hrudník, pokleslá ramena a pocit, že se nemůžeme svobodně nadechnout, inhalujme eukalyptus. Otevře nám srdce a my se narovnáme. Pohledem se zaměříme víc do dály a můžeme vykročit vstříc svému životu.

Fenykl pomůže strávit a vypustit emoce

Dodává rovnováhu v analyzování. Osvobodí nás od hnijících emocí, umožní důvěrné sebevyjádření a usnadní nám chápání sebe i druhých.

Kadidlo pomáhá přetnout vazby na minulé zážitky

Zavede nás do našeho centra a osvobodí od minulosti. Lépe řečeno, pomůže přeměnit minulost na zkušenost a my můžeme objevit skrytý dar krizových situací či traumat.

Pimentovník rozpouští emoční shluky

Probouzí přijetí sebe sama a vážení si sebe i druhých. Skrze toto přijetí druhým bereme mít nad námi moc a sobě dodáváme pochopení. Může odejít stud nebo jiný nepříjemný pocit, že máme některé aspekty své povahy nepřijatelné.

Autorkou článku je Darina Hájková Ellingerová. Foto: Pixabay, Canva.

Partnerem článku je Asociace českých aromaterapeutů:

“Asociace českých aromaterapeutů působí již od roku 1996 poskytuje kvalitní a všestranné vzdělání v aromaterapii široké veřejnosti i profesionálním zájemcům ze souvisejících oborů jako je zdravotnictví, ošetřovatelství, farmacie, rehabilitace, kosmetika či wellness. V Institutu aromaterapie školí odborné aromaterapeuty, které sdružuje v Registru kvalifikovaných aromaterapeutů, poskytuje jim informační servis, rozvíjí jejich vzájemnou spolupráci a podporuje je nadstavbovým vzděláváním. Popularizuje a propaguje aromaterapii v médiích, na odborných konferencích a veletrzích, připravuje speciální programy pro firmy i neziskové organizace.”

Zdroje:

  • HRABICA, Miroslav. Co nám tělo říká aneb po stopách nemocí. Zlín: Miroslav Harbica, 2007. ISBN 978-80-902322-7-3
  • MOJAY, Gabriel. Aromaterapie pro léčení duše. Praha: Alternativa, 2013. ISBN 978-80-85993-64-6
  • HÁJEK, Karel. Práce s emocemi pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2012. ISBN 978-80-262-0221-9

Vonný dým z Himalájí přináší moudrost a klid

Himaláje, to není jen bájný (a dnes okupovaný) Tibet, ale mnohem víc. Patří sem Bhútán, částečně Nepál, severní Indie… Všechny tyhle země mají blízko k buddhismu a zapáleným vonným tyčinkám, k bohům i přírodě. Pálení vykuřovadel tady patří ke každodenním životu, k uctění božstev v chrámech i v lidských obydlích. Některé z vůní typických pro tuto jedinečnou a silně spirituální oblast světa přiblíží článek. Pokud nepatříte k milovníkům vykuřování, ale oslovuje vás více aromaterapie, tak mám několik tipů na éterické oleje. A aroma recept na meditační směs i luxusní pečující olejíček pro pány.

Ráda píšu o tom, co jsem zažila na vlastní kůži. Nebo oči či nos. V případě Himalájí je to trochu jinak. Nebyla jsem tam. Doufám, že jen zatím. A že se do téhle části světa někdy podívám. Tedy vlastně moje kůže tam nebyla, fyzicky nebyla. Protože přeneseně jsem tam byla mockrát. Za všechny tyhle „výlety“ zmíním pár knižních a filmových. Možná je taky znáte a taky vás tam přenesly. Filmy Kundun a Sedm let v Tibetu. Z knih pak příběhy Mipama, lámy s paterou moudrostí či putování do Lhasy Alexandry David-Neelové, mé oblíbené spisovatelky a cestovatelky. A velmi významně mě tam přenášejí právě vůně himalájských vykuřovadel. Specifické, výrazné, něčím jakoby drsné, zklidňující a spojující nás s podstatou, se smyslem života.

Ženy v Bhútánu, spirituální atmosféra dýchá i z obyčejného života,

Vůně klidu a moudrosti

Z poslední doby je to například vůně vysokohorského rododendronu – pěnišníku (Rhododendron anthopogon), který s oblibou pálím doma po ránu na očistu i přivítání nového dne. Nebo večerní, silně zklidňující a tajemná vůně jatamansi (Valeriana jatamansi). Čím dál více milovaný, ovšem také čím dál dražší santal bílý (Santalum album).

Z éterických olejů pak krásná, hladká vůně himalájského cedru či výrazná, drsně zemitá (a zdaleka ne každému libá) vůně nardu. Nejvyšší horský masiv světa prostě voní jinak než úrodné nížiny nebo rozverné tropy. Himaláje pro mě voní klidem a moudrostí.

TIP redakce: Potřebujete k vykuřování manuál? Láká vás, jen nevíte jak na to? Tak buď prostudujte náš seriál. Anebo přijďte na některý můj praktický kurz! Což je stejně nejlepší, protože jednou vidět a zkusit je jako stokrát číst…

Příroda srolovaná do tyček

Tibetské vonné tyčinky vypadají i voní odlišně než ty klasické indické. Dnes většinou nepocházejí z Tibetu, ale z tibetských klášterů v severní Indii. Podobné vonné tyčinky se produkují i v Nepálu a Bhútánu. Jsou opravdu z himalájských bylin, rolují se stále ručně bez použití bambusové štěpiny, takže jsou tlustší a nepravidelné. Často je skutečně vyrábějí mniši v klášterech a jejich prodejem se kláštery podporují.

Tajné klášterní recepty

Někdy jsou receptury tajné a patří k tajemstvím daného kláštera. Tyhle tyčinky mohou mít skutečně léčivou sílu, jednak díky použitým rostlinám, jednak díky „posvátnému“ přístupu k jejich výrobě (recitace manter, rituální čistota apod.). Jen není jednoduché najít tu správnou a pravou kvalitu. Vonné tyčinky jsou prostě taky „byznys“. A důležitá informace, kterou často opakuji, kvalitní tyčinky prostě nemohou stát 20.- Kč.

Nejčastěji používané přísady v tomto typu tyčinek jsou: nard, šafrán, červené a bílé santalové dřevo (velký rozdíl mezi těmito dvěma ingrediencemi dále vysvětlím podrobně), orličín, guggul, kafr, kardamom, sal, pěnišník, vetiver a jalovec.

Přírodní vykuřovací copánky

Další formou, jak pálit bylinky, mohou být tzn. vonné vykuřovací copánky dhupaya. Na jemný prášek nadrcené rostliny a dřeva se speciální způsobem zabalí do jemného rýžového papíru a pro použití jednoduše zapálí na jednom konci. Tyhle copánky jsou nepálskou specialitou a plní se většinou směsí himalájského jalovce a santalu.

TIP redakce: Rozhovor Kouzla vůní s Michaelem Rymerem, hlavním českým dovozcem těchto a dalších vykuřovacích produktů.

Typické tibetské vonné tyčinky, tuze voňavé!
Nepálské vykuřovací copánky dhupaya.

Vykuřovadla Himalájí

I když se s vykuřovadly přátelím už velmi dlouho, neznám zdaleka všechna dobře a zblízka. Proto jsem je zde rozdělila. Všechna také z himalájské oblasti nemusí pocházet, ale patří k místní tradici, protože se po dlouhou dobu dovážela a byla zde používána (např. santal, skořice, pepř).

Obrázkový přehled vybraných himalájských vykuřovadel z mojí sbírky.

Ta, která znám velmi dobře

Himalájský jalovec (Juniperus recurva)

Základní složka tibetských tyčinek a nejdůležitější vykuřovadlo oblasti vůbec. Tento vysokohorský jalovec roste nad 3000 m n. m., vytváří husté typické porosty, v nichž dle místních „sídlí bohové“. Vykuřuje se dřevem, to je tmavší i výraznější vůní než z jalovců například evropských. Působí silně očistně, používá se při duchovních obřadech, ale i jako repelent. Jeho vůně je dřevitě pryskyřičná, silná a vyloženě příjemná.

Z keřů jalovce se dále pálí i zelené větvičky a plody (jalovčinky). Vůně z těchto částí je více svěží a pryskyřičná, nese více „zelené“ energie.

Himalájský cedr (Cedrus deodara)

Je posvátným stromem se širokým využitím. Jeho dřevo se dříve používalo jako vysoce kvalitní a trvanlivý stavební materiál (nábytek, svatyně, mosty).

K vykuřování se nejvíce (i jako přísada do tyčinek) používá právě jeho dřevo, ale i pryskyřice a jemné jehličí. Známý je i éterický olej podobný cedru atlaskému.

Vůně toho majestátného stromu přináší klidnou sílu, dodává chybějící energii, dělá dobře našim nervům a sebevědomí. Je trochu zemitější než u cedru atlaského, ale velmi, velmi příjemná, dřevitá, balzámová.

Pěnišník (Rhododendron anthopogon)

Pěnišník vousokvětý prý zlepšuje karmu celé rodiny.

Jde o speciální vysokohorský rododendron, i když tyto nádherně kvetoucí rostliny jsou rozšířené po celém světě a patří k ozdobám botanických zahrad i zahrad soukromých. Na jaře kvetou obrovskými typickými květy. Spatřit jejich kvetoucí porosty v Nepálu patří mezi turistické atrakce.

K pálení se využívají listy a větvičky. Jako vykuřovadlo patří k běžnému životu, je ideální vůní pro ranní očistu, ochranu domu i členů rodiny, zahnání nemocí, údajně i pro zlepšení karmy. Vůně je jemná, teple kořenitá s ovocnými tóny, pouze tyto vysokohorské druhy obsahují významnější množství vonných silic. Posiluje srdce a krevní oběh, podporuje energetický systém, právě proto se používá spíše pro ranní vykuřování.

Borovice himalájská (Pinus roxburghii)

Borovice jsou nepřehlédnutelné stromy rozšířené po celém světě. Všude kde rostou, jsou považovány za posvátné, za symbol síly, dlouhověkosti a zdraví. Navíc jsou maximálně využitelné. K vykuřování se používá jehličí, kůra a pryskyřice. Z himalájské borovice seženete kůru nebo pryskyřici. Kůra má jemnou, dřevitou vůni s dotekem ambry. Pryskyřice je drsnější, typicky lesní, více pryskyřičná, hodně kouří, použijte jen malé množství (velikosti zrnka rýže).

Vonný dým borovic je skvělý pro náš dýchací systém (pro prevence i v případě nemoci), má silné dezinfekční účinky. Posiluji naši psychiku, dodává sílu a houževnatost.

Santal bílý (Santalum album)

Podle všeho vůně santalu zahání veškeré myslitelné zlé duchy. Prohlubuje meditaci, probouzí inteligenci, pomáhá transformaci energií v těle. Vůně santalu bílého je ztělesněním posvátnosti, je to vůně, jaké se prostě nic nevyrovná.

Santalovník patří v Indii k ohroženým druhům, obchod s ním je pod kontrolou vlády, jeho cena stále stoupá. Existují levnější varianty santalového dřeva z Afriky, Austrálie či Indonésie, ale jejich vůně, i když krásné, nedosahují na aromatickou nádheru toho indického. Podrobně jsme o santalu psali v sérii Roberta Tisseranda.

Santal červený (Pterocarpus santalinus)

Křídlok santalový, malé stromy rostoucí v Indii a na Srí Lance, jejich dřevo je považováno za bratra bílého santalu. Osobní zkušenost mám s jiným druhem křídloku (Pterocarpus soyauxii) z Afriky, který se aktuálně prodává jako červený santal. Vykuřovadlo je to příjemné, vůně hezky dřevitá, teplá a sladká. Ale bílý santal mi tedy nepřipomíná ani trochu. A různé druhy křídloků rostou po celém tropickém pásmu kolem Země.

Sal (Shorea robusta)

Hořící pryskyřice Sal, její dým údajně napomáhá změněným stavům vědomí.

Údajně se Buddha narodil právě pod tímto stromem. Je oblíbeným vykuřovadlem tibetských šamanů při ceremoniích.

Otvírá naše vědomí, dodává sílu duševní a fyzickou. Jedná se o pryskyřici typickou pro himalájskou oblast.

Její vůně je silná, tajemná, animální, hodně vzdáleně připomíná indická kadidla.

Nard (Nardostachys jatamansi)

Úžasné vykuřovadlo s typickou vůní, které v současnosti z ekologických důvodů není k sehnání. V místech výskytu patří ke chráněným druhům, kterým hrozí zánik.

Ta, která kolem mě jen zlehka prošla

Asant – čertovo lejno (Asa foetida)

Pryskyřice typické výrazné česnekovo cibulové vůně používaná pro vymítání zlých duchů na všech úrovních.

Pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris)

Jedna z nejsilnějších ochranných a šamanských bylin vůbec, jak historicky, tak geograficky. V tibetské medicíně je i významným léčivem. Má mnohovrstevné působení. Tyto vysokohorské druhy mají silnější účinky i výraznější vůni. Doporučuji pelyněk používat s rozmyslem a velkým respektem, právě pro jeho silné působení.

Jeho vůně je bylinná, typická, nezaměnitelná, očistná na všech možných rovinách.

Skořice cassia čínská (Cinnamomum cassia), skořice šedá nepálská (Cinnamomum glaucescens)

Skořice jsou oceňované pro svou sladkou vůni a povzbuzující, prokrvující účinek. Používá se kůra či sušené květy (cassia) nebo plody (nepálská). Dodává dobré rozpoložení, má i afrodiziakální účinek. Obě tyto skořice jsou jemnější nežli silná skořice cejlonská.

Pepř černý (Piper nigrum)

Tohle pikantní koření nečekaně krásně voní při vykuřování i v podobě éterického oleje.

Ideální vykuřovadlo pro vnitřní chlad, nedostatek odvahy a duševní prázdnotu. Pochází z tropických oblastí.

Cypřiš himalájský (Cupressus torulosa)

Dřevo himalájského cypřiše se často spaluje ve svatyních, ve vykuřovadlech a tyčinkách se kombinuje s jalovcem. Stálezelený cypřiš je stromem smutku a smrti, vysazoval se v místech odpočinku mrtvých, pálil se v jejich ohni. Dožívá se vysokého věku, údajně přes 1000 let. Jeho kouř je vůní ochrany před démony, zlými kouzly a kletbami. Pomáhá smíření se s umíráním a smrtí.

Vrcholák arjuna (Terminalia chebula)

Jeho plody (nazývané „Buddhovo ovoce„) jsou typickou součástí léčiv tibetské medicíny. Jako vykuřovadlo má uklidňující a silně harmonizační účinky. Jeho vůně je velmi jemná, sladce ovocná, lehce pryskyřičná. Používá se kůra a sušené plody.

Tibetské modlitební praporky ve větru, utlačovaný Tibet si zaslouží naši pozornost a třeba i tichou modlitbu.

V sobotu 10. března bylo smutné výročí čínské okupace Tibetu. Tibeťané jsou pro mě symbolem dlouhotrvajícího boje za svobodu politickou i duchovní. Informace o současné situaci v Tibetu a o zvůli a agresi čínských okupantů přináší tento dokument.

Éterické oleje s nádechem Himalájí

Cedr himalájský (Cedrus deodara)

Vhodný do směsí k meditace, zlepšuje dýchání. Tonizuje lymfatický systém, na celulitidu a otoky, při stresu, úzkosti, únavovém syndromu. Hojivý na kůži, k péči o vlasy (lupy, mastné vlasy, padání vlasů).

Nard (Nardostachys jatamansi)

Doporučuje se na křečové žíly a hemeroidy, podporuje krevní oběh, tonizuje srdce při arytmii, stimuluje hormonální systém. Harmonizuje nervový systém.

Santal bílý (Santalum album)

Protiinfekční, pomáhá při kašli a chronické bronchitidě, na křečové žíly a hemeroidy, na nervové bolesti. Antidepresivní, na podrážděnost a napětí, uvolňuje, harmonizuje.

Kadidlo indické (Boswellia serrata)

Protizánětlivé, analgetické, stimuluje imunitu, pomáhá vykašlávání, uvolňuje plíce, prohlubuje dýchání. Regeneruje kožní buňky, při léčbě ran. Na revmatické bolesti. Meditační a protistresové.

Skořice šedá plody (Cinnamonum glaucescens)

Skořicovou kůru známe, ale tohle? Tak vypadají plody skořice šedé z Nepálu.

Vůní je tento éterický olej odlišný od známějších druhů skořice (cejlonská, čínská), ale má zajímavé ovocně kouřové tóny a je také jemnější v účinku. Zlepšuje funkci oběhového systému a napomáhá při dýchacích obtížích.

Pepř černý (Piper nigrum)

Trochu nečekaně velmi příjemná, jemná vůně s nádechem pepře. Zklidňující, harmonizující, zahřívací. Působí protizánětlivě a pomáhá při bolestech chladného typu, dále podporuje zažívání, dýchaní. Posiluje naši rozhodnost a odvahu, aktivní meditační vůně.

Recept: Pečující exkluzivní olej pro pány

Tenhle olejíček lze krásně použít i na knír či plnovous. Jemně vetřít opravdu malé množství (1 – 2 kapky) do vousů či na pleť. Jako základ doporučuji kombinaci půl na půl jojobového a moringového oleje. A stačí použít 10 ml lahvičku, přece jen muži se tolik nemažou…

  • 1 kapka santalu
  • 1 kapka cedru

Recept: Aroma směs Klid velehor

Do difuzéru nebo aromalampy je skvělá k meditaci či prostému večernímu rozjímání nad smyslem života, vesmíru a vůbec. Pokud nemáte cedr himalájský, klidně použijte cedr atlas. Stejně tak kadidlo, není-li u vás dostupné indické, změňte na kadidlo jiné. Nard ničím nenahradíte, je to jedinečná vůně s mimořádným účinkem.

  • 3 kapky cedru himalájského
  • 2 kapky nardu
  • 2 kapky kadidla indického

Ze stejné kombinace můžete namíchat i večerní masážní olej do 30 ml nosného oleje (mandlového například).

  • 5 kapek cedru
  • 3 kapky nardu
  • 4 kapky kadidla
Rostlinní průvodci himalájských vůní a moje artefakty k tématu.

K psaní tohoto článku jsem postupně pálila himalájský cedr i jalovec, červené i bílé santalové dřevo, pěnišník a pryskyřici sal, k tomu popíjela čaj z Darjeelingu…

Prostě ta pravá himalájská atmosféra. Přeji ji i vám, zvlášť ve chvílích, kdy chybí vnitřní harmonie nebo se ztrácíte v naší „divoké“ technologické době. Mě se to tedy občas stává a vím, jak dobře dokáže vonný dým ukonejšit.

Jako vedlejší produkt tohoto textu se stalo, že jsem si objednala pro mě zcela nový a neznámý éterický olej z pelyňku černobýlu a nepálského rododendronu. Tak asi tak…

Autorka článku: Kateřina Polívková. Foto: Pixabay.com a autorka.

Zdroje a použitá literatura:

  • RÄTSCH, Christian. Vykuřovadla – Dech draka. Praha: Kořeny, 2016. ISBN 978-80-905766-8-1.
  • NOE, Marie. Aromaterapie do kapsy: malá encyklopedie éterických olejů.
    Praha: One Woman Press, c2014. ISBN 978-80-86356-49-5.
  • www.vykurovadla-rymer.cz/ [online]. [cit. 2018-03-10].

Kadidlo, dar lidem i oběť bohům

Pryskyřice stromů rodu Boswellia má více jmen, je známá jako kadidlo, olibanum či frankinsence. Kadidlem obdarovali tři mudrci čerstvě narozeného Ježíše v Betlémě, tuhle historku asi známe všichni. Ovšem v bibli je kadidlová pryskyřice zmiňována na mnoha dalších místech. Jako vzácná oběť byla pálena i pro většinu před-křesťanských božstev. Vůně kadidla se prostě line historií lidstva už tisíce let.

A po celou tu dobu kadidlo přináší klid, čistotu i spojení s bohy. Působí na psychické, fyzické i duchovní rovině. Dnes se kadidlo objevuje v různých formách. Seženete pryskyřici, éterický olej, extrakt v alkoholu či kapslích, to vše z několika druhů kadidlovníků. Každá z těchto podob kadidla má trochu jiné použití, působení i odlišný obsah účinných látek. A toto je důležité mít na paměti při hledání “toho pravého” kadidla právě pro vás. Tímto článkem vám s tím chci trochu pomoci. A nezůstane u jednoho, v hlavě už mám pokračování o dějinách kadidla.

Kadidlo jako dar přírody lidstvu

Stezka obchodníků s kadidlem je jednou z nejstarších dopravních cest mezi Východem a Západem. Kadidlo se z Arabského poloostrova transportovalo směrem na Západ, ale i do Číny a Japonska. Dávné kultury vonný kadidlový dým hojně využívaly jak v náboženství, tak i v běžném životě. Dnes už je dokázáno, že kadidlo má celou řadu zdravotních benefitů. Což je určitě důležitým faktorem jeho historické popularity. Nejnovější studie zkoumají účinky látek obsažených v kadidle na mnoho lidských (i zvířecích) neduhů, mimo jiné na omezení růstu rakovinných buněk. Vědecky se tak potvrzuje to, co lidstvo na sobě už dávno nespočetněkrát ověřilo. Tedy to, že je velkým darem přírody člověku.

Vcelku nenápadná pryskyřice z kadidlovníku je malým zázrakem

Účinky kadidla stručně

Pryskyřice léčí strom a dalo by se říci, že je jeho “krví”. Jako léčivá je užívána i lidmi. V historických pramenech je mnoho zmínek o využití kadidlové pryskyřice k různým “zdravotním” účelům. Dnes se hodně hovoří o působení éterického oleje. V ajurvédě je tradiční užívání kadidla (pryskyřice) vnitřně (ve formě kapslí, ale i čípků). Předmětem studií je často extrakt z pryskyřice v alkoholu. Ale i když kadidlo je opravdu “magickým” prostředkem, neberme jej jako všelék. Vždy je dobré informace hledat z různých (nejlépe nezávislých) zdrojů, ověřovat je a v případě vážnějších zdravotních problémů konzultovat s odborníky!

Zde jsou účinky kadidla shrnuté pěkně přehledně. 

Na fyzické úrovni

Pozitivně působí na artritidu, záněty (klouby, cévy), dýchací ústrojí (tlumí kašel, bronchitida, nachlazení), hormonální systém a zažívací trakt. Zpomaluje a prohlubuje dýchání (i při stresu), nápomocné je například u porodu či při astmatu. Uvádí se, že posiluje imunitní systém, urychluje zacelování ran, vyhlazuje pokožku a hojí akné. Jako analgetikum je účinné proti bolestem (zuby, vředy, poranění). Snižuje krvácení z dělohy či plic. Funguje jako ochrana před patogenními organismy jak v těle, tak v prostoru. Žvýkání pryskyřice dezinfikuje ústní dutinu.

Na psychické úrovni

Hlavně vůně kadidla přináší výrazné zklidnění například při neklidu, strachu, zahlcení mysli negativními myšlenkami. Pomáhá soustředění a prohlubuje meditační stavy. Podporuje přerušení starých vazeb, přijetí nového a pochopení i poučení se ze špatných zkušeností. V těžkých dobách pomáhá nést tíhu života.

Na duchovní úrovni

Otevírá čakry, hlavně třetí oko a korunní. Pročišťuje vnitřní zrak. Čistí auru a éterická těla, spojuje duchovní a fyzické roviny. Je nositelem duchovního uvědomění. Zajišťuje ochranu.

Tuhé nebo tekuté kadidlo? Je v tom rozdíl

Typické životní prostředí kadidlovníků v Ománu

Doklady o používání pryskyřice jsou historicky dobře zdokumentované. Ovšem u oleje z dávných dob máme jeden háček. Můžeme se dočíst o používání vonného oleje z kadidla, ten však není totožný s dnes používaným éterickým olejem. I když se tuto ničím nepodloženou informaci dočtete leckde.

Destilace, tedy proces jakým jsou v dnešní době oleje získávány, se ve větší míře používá pár desítek let. Jednoduché destilační přístroje jsou z historie známé, ale spíše spojované s alchymií a výrobou alkoholu. Prvními rozšířenějšími aromatickými produkty nebyly éterické oleje, ale trochu překvapivě hydroláty, tedy voda z destilace rostlinného materiálu (hlavně z růží).

A co tedy byl ten vonný olej z kadidla? Nejčastěji pryskyřice rozpuštěná v oleji a používaná tak jako parfém i hojivá mast. Pryskyřice obsahuje přibližně 10 až 15 % silice, takže i rozpuštěním se získá relativně silný produkt s výraznou vůní. Zdaleka nejpopulárnější a historicky nejpoužívanější formou kadidla ale je prostá pryskyřice pálená jako vykuřovadlo.

Podrobně rozdíl mezi obsahem látek v pryskyřici (či extraktu z ní) a éterickém oleji vysvětluje Robert Tisserand v článku pro Kouzlo vůní:
“Většina lidí si pořídí éterický olej namísto extraktu. Ale proč? Jedním z důvodů může být nepřeberné množství videí a článků na internetu, podle kterých olej z kadidlovníku obsahuje kyselinu bosvelovou – aktivní protinádorovou látku obsaženou v pryskyřici kadidlovníku. Jenže olej ji neobsahuje z jednoho prostého důvodu, a totiž že molekula kyseliny bosvelové je příliš těžká, není volatilní, a tím pádem do éterického oleje nepřechází. V pryskyřici kadidlovníku je obsaženo několik druhů kyseliny bosvelové, a jejich molekulární hmotnost se pohybuje v rozmezí 450 – 500. Avšak volatilní molekuly – tedy molekuly, které se snadno vypařují – mají molekulární hmotnost nižší než 300.”

TIP redakce: Celý článek o kadidlovníkovém oleji a jeho výzkumu ohledně rakoviny si určitě také přečtěte

Kadidlovník, strom ronící slzy

Vůně kadidla je pro nás často spojené s návštěvou kostela

Porosty kadidlovníků na arabském pobřeží tzv. Silvae byly v antice považovány za posvátné. Nacházela se v nich slavná Artemidina věštírna. Kadidlovníky (Boswellia spp., čeleď Burseraceae – březulovité) jsou malé, vysoce odolné stromy, daří se jim často na nepřístupných a odlehlých místech. Rostou na velmi chudých a suchých půdách takřka z ničeho.

Existuje mnoho druhů kadidlovníků, od nejrozšířenějších (Boswellia sacra rostoucí na Arabském poloostrově a Boswellia serrata pocházející z Indie a přilehlých oblastí) po raritní, rostoucí jen na malých územích (např. Boswellia dalzielli, tzv. Janawhi z Kamerunu). A někdy je těžké druh přesně botanicky zařadit, protože jsou hodně variabilní. U prodávaných pryskyřic proto často najdete kromě latinského i další jméno, bývá to specifikace místa původu nebo tradiční název (například Hougari, Beyo, Betekristian). Je to proto, že místo původu ovlivňuje vůní i kvalitu.

Strom pochází ze Středního Východu a severní Afriky, postupně se rozšířil do Somálska, Etiopie, jižní Arábie i Číny. V současnosti pochází nejkvalitnější sorty kadidla z Ománu.

Sběr pryskyřice se provádí dvakrát ročně

Sběr pryskyřice je typicky mužská a fyzicky i časově náročná činnost. Měla by se provádět jen dvakrát ročně. Je předávána jako rodinná tradice často i stovky let. Pryskyřice se získává speciálním odborným naříznutím kůry, po němž stromy začnou ronit pryskyřičné slzy, které na vzduchu pomalu ztuhnou a vysuší se. Sběrači se pro kadidlo vrací až po třech měsících od naříznutí.

Tato činnost má několik vážných úskalí. Jen se ke stromům dostat vyžaduje často několika denní pochod nehostinnou hornatou krajinou. Řezy je nutné udělat přesně a šetrně speciálním nožem, dokonce se uvádí délka řezu 4,8 cm. Pokud by se kůra narušila nadmíru, strom umírá. Obecně je třeba se k porostům kadidlovníku chovat mimořádně odpovědně. V některých afrických zemích zvítězila hlediska ekonomická (krátkodobou optikou) nad ekologickými a stromy masivní sběry nepřežily. Proto je dobré při spotřebě úžasně vonící kadidlové pryskyřice i éterického oleje myslet na to, kde a jak se kadidlo bere.

TIP redakce: Více o vykuřování a vykuřovadlech v našem seriálu

Františky jsou po kadidle (frankinsence) pojmenované, o tom ale víc v pokračování

Kadidlo je moje téma. A tak budeme pokračovat. Materiálu mám totiž hodně. Ráda se s vámi podělím o svou “vášeň”.

Příště se podrobněji podíváme, na co používali kadidlo naši předkové, ale i k čemu se může hodit dnes nám a jaké konkrétní druhy seženete. Našla jsem i pár zajímavých poznatků z nejnovějších studií.

 

Autorka článku: Kateřina Polívková. Foto: autorka, Pixabay.com.

Partnerem článku je Asociace českých aromaterapeutů:

“Asociace českých aromaterapeutů působí již od roku 1996 poskytuje kvalitní a všestranné vzdělání v aromaterapii široké veřejnosti i profesionálním zájemcům ze souvisejících oborů jako je zdravotnictví, ošetřovatelství, farmacie, rehabilitace, kosmetika či wellness. V Institutu aromaterapie školí odborné aromaterapeuty, které sdružuje v Registru kvalifikovaných aromaterapeutů, poskytuje jim informační servis, rozvíjí jejich vzájemnou spolupráci a podporuje je nadstavbovým vzděláváním. Popularizuje a propaguje aromaterapii v médiích, na odborných konferencích a veletrzích, připravuje speciální programy pro firmy i neziskové organizace.”

Zdroje:

  • MOJAY, Gabriel. Aromaterapie pro léčení duše: jak obnovit emocionální a mentální rovnováhu pomocí esenciálních olejů. Praha: Alternativa, 2009. ISBN 978-80-85993-64-6.
  • NOE, Marie. Aromaterapie do kapsy: malá encyklopedie éterických olejů. Praha: One Woman Press, c2014. ISBN 978-80-86356-49-5.
  • BATŮŠKOVÁ, Radka. Rostliny v Bibli [online]. Olomouc, 2012. Dostupné z: http://theses.cz/id/x75ob1. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Cyrilometodějská teologická fakulta. Vedoucí práce Mgr. Stanislav Pacner, Th.D. [cit. 2018-01-23]
  • FRAWLEY, David a Vasant LAD. Rostliny v ájurvédě: ájurvédský průvodce léčením bylinami. Praha: Volvox Globator, 2006. Mandragora (Volvox Globator). ISBN 80-7207-623-x.
  • RÄTSCH, Christian. Vykuřovadla – Dech draka. Praha: Kořeny, 2016. ISBN 978-80-905766-8-1.
  • skripta Institutu aromaterapie: Svoboda Kateřina. Rostlinné silice I. a II., Barbora Krejčí. Aromaterapie v péči o duši.

Imunita: Kysané zelíčko podle Táni

Křupavé, akorát kyselé a moc zdravé! Takové je kysané zelíčko podle receptu Táničky – naší rodinné známé. Tak dlouho nám ho dávala ochutnat, až jsem ho začala dělat podle ní. Můžete ho křoupat pro doplnění vitamínů a podporu střevní mikroflóry jen tak. A nebo si z něj připravte chutný zimní salát, polévku nebo ho strčte pod maso a pomalu upečte.

TIP redakce: Co kromě kysané zeleniny v zimě jíst a čeho se vzdát? Doporučení ohledně potravin, bylinek i éterických olejů vhodných pro zimní období najdete v našem článku.

Co budeme potřebovat: 

  • 5 kg zelí
  • 80 g soli
  • 10 g kmínu
  • pepř – podle chuti
  • jablka – podle chuti
  • keramický hrnec zelák
Zelíčko je česká imunitní klasika plná vitamínů

Postup:

1. Keramický hrnec pořádně vypláchneme horkou vodou a omyjeme si také talíř a kámen, kterými pak zatížíme naložené zelí.

2. Hlávky nakrouháme. Doporučuji si kruhadlo položit na dvě židle a pod ně umístit čisté prostěradlo, na které může nakrouhané zelí padat. Váš úspěch je zaručen, pokud použijete opravdu čerstvě nakrouhané zelí. První rok jsem neměla kruhadlo a koupila již nakrouhané. To už ale bylo zapařené a celý zelák dobroty se brzy zkazil.

3. Zelí pěchujeme do keramického hrnce, postupně prosolujeme, prosypáváme kmínem, pepřem a můžeme přihodit i pár nakrájených jablek.

4. Pěchujeme tak dlouho, než zelí pustí šťávu a celý obsah je ponořen. Můžeme pěchovat pěstí a nebo doporučuji zapojit malé obyvatele domácnosti, kteří mohou zelí ušlapat čistými nožkami.

Při přípravě kysaného zelí je dětská práce povolena .)

5. Pokud by šťávy bylo málo nebo kdykoliv během kvašení zmizela, můžete směs zalít převařenou a vychladlou vodou se solí. Poměr je na 1 litr vody 15 g soli. Já dávám polévkovou lžíci.

6. Směs v zeláku zatížíme, zaklopíme víkem a necháme při pokojové teplotě kvasit asi tři týdny. Průběžně kontrolujeme, jestli je v nádobě dost vody a jestli je voda v rantlíku kolem víka. Jakmile je zelí hotové, přesuneme na chladné místo – do komory, sklepa nebo na schody na půdu.

Naservírovaná mňamka nad níž naše mikroflóra zaplesá

Dobrou chuť!

Autorka článku: Anna Krutová. Foto: autorka.