Podběl lékařský v lékárně nehledejte

Jaro je obroda a vzkříšení života v přírodě. Rostliny se hlásí po dlouhém zimním spánku o pozornost a nabízí životadárnou sílu. Ta je cítit na každém kroku. Citlivý nos ucítí také nasládlou vůni podbělu, jedné z prvních jarních bylin. Přestože si nese druhové jméno „léčivý“, v lékárně ho jen stěží najdete. Vysvětlím vám proč a taky další zvláštnosti této rostlinky.

Ráno mě vzbudil zpěv ptáků. Také slyším bublat potok pod okny, který byl tuto zimu buď zamrzlý nebo docela utišen pod nánosem sněhu. Pupeny u nás ještě nepučí a ani nevykukují zelené výhonky krokusů, ale ve vzduchu je už cítit jaro. Nejkrásnější čas pro sběr zásoby bylin, které pomáhají v zimě a na podzim. Mezi ně patří také podběl.

Podběl lékařský Tussilago farfara

O živočišnosti této rostlinky

Květ je obecně nejvíce živočišná část rostliny. Má své tempo otevírání a zavírání, jsou v ní uloženy pohlavní orgány rostliny, vypouští do vzduchu étery. Podběl voní nasládle a při odkvětu připomíná jemný živočišný kožich nebo srst. Květy jsou poměrně spolehlivým ukazatelem předpovědi počasí. S největší pravděpodobností bude pršet, když se zavřou. Jakoby se chtěly ochránit před zmoknutím.

Žluté penízky přízemních květů se na šupinaté lodyze vytáhnou do výšky asi 15 cm, v létě po konečném uzavření až o dvojnásobek. Kvetou ještě před tím, než narostou listy. To je trochu výjimka v rostlinné říši. Jakoby opravdu chtěly dát najevo svou živočišnou dravost.

Tyto papilovité květy připomínají tak trochu drobnou pampelišku. Jsou plné pylu a stávají se tak první jarní potravou pro probuzený hmyz. Jsou také první vysoce hodnotnou bylinou pro člověka, jež se dá časně z jara sbírat do zásoby. Sbírá se květ i list.

List je jednoduchý, řapíkatý a uspořádány v přízemní růžici. Líbí se mi jeho spodní strana, která je v mládí plstnatá, připomíná velmi jemný myší kožíšek. Čepel je okrouhlá, což je jeden z identifikačních znaků podběle. Je totiž po odkvětu lehce zaměnitelný s listy devětsilu, které však nemají stejné účinné látky.

V levé ruce je list devětsilu, v pravé podbělu.

K čemu je vlastně podběl tak dobrý?

Wolf Dieter Storl se na přednášce v Praze zmínil, že si podbělem lékařským vyléčil zápal plic. Maria Treben ho ještě hojně doporučovala na jakékoliv potíže plic a hlavně na kašel. A vlastně už v antice byl k těmto účelům používaný. Jeho rodové jméno Tussilago je složeninou dvou slov Tussil=kašel a ago=zahánět.

Český název „podběl“ se spíše odvodil od jeho druhového názvu farfara, kde far=mouka, což poukazuje na spodní stranu jeho listů. To nic nemění na tom, že tato rostlinka je opravdu hodnotným medikamentem při potížích dýchacích cest a plic, konkrétně listy lze použít při astma.

Příprava čaje na vlhký kašel

Květ podbělu na typickém stonku, zatím bez listů.

Dříve jsem trpívala na pravidelný zánět průdušek, na bronchitidu. Hrudník mě bolel pokaždé, když jsem se jen chtěla zhluboka nadechnout. Pak jsem si začala vždy na přelomu podzimu a zimy přidávat do čaje jeden až dva kvítečky podběle. Na bolest v hrudi si už nemůžu stěžovat.

Čaj s podbělem připravuji i pro své děti od jejich pěti let, když je trápí vlhký kašel.

Na celou konvici vezmeme:

  • dva květy podbělu
  • hrstka bezu černého (je i močopudný, čistí, urychluje celý proces)
  • dvě až tři kostečky kořene lékořice (zároveň osladí čaj)
  • trocha lípy srdčité (obecně proti kašli)
  • a třeba jahodníkové listí (doladí vůni i chuť)

Kořen vložím do vody, když ji přivádím k varu. Pak tím přeliju ostatní byliny a nechám asi 10 minut luhovat. Čaj se pije teplý a po douškách, nejlépe během celého dne. Takto se můžete kašle zbavit do dvou dnů.

TIP redakce: Veronika pro nás napsala seriál o růžích. Jak voní, jak se pěstují, co léčí a taky že mohou přitahovat peníze… Začněte prvním dílem!

Podběl je typickou slizovitou drogou, ale obsahuje mnohem víc

To, co z této bylinky dělá velmi hodnotný medikament, jsou především slizovité látky. Mají schopnost rozpouštět hleny a zároveň i dezinfikovat sliznice. Tímto je chrání od škodlivin. Sliz je obsažen v květu i listu. Květy sbíráme právě časně z jara, později až do léta listy. Nepotřebujeme velké množství.

Kolik si ho mám nasbírat?

Na celou zimu postačí jedna sklenička od přesnídávky plná květů. Pro celou rodinu. Víc opravdu není nutné, neboť dávkování této byliny je velmi střídmé. Kromě hodnotných látek obsahuje podběl také škodlivé necidy. Jejich obsah se sice sušením rapidně sníží, ale i tak zůstávají toxické. To například ještě Maria Treben vůbec nevěděla a tak se podběl za její doby používal v nadměrném množství nebo dlouhodobě. To vedlo k potížím s játry.

Jeho žluté květy jsou jedním z prvních znamení jara.

 Připravte si obklad na pásový opar podle Janči a Zentricha:

„Hrst čerstvých pěkných listů ponořit krátce do vařící vody, nechat okapat a přikládat na opar.“

Slizovité látky, třísloviny a také obsah zinku mají schopnost dezinfikovat a rychle zcelovat a hojit. Sama jsem si obklad z podběle přikládala na ekzém na hřbetu ruky, který se mi začal tvořit tak, že mi hluboce rozpraskal kůži. Obklad přinesl nejen úlevu od svědění, ale také rychlou obnovu kůže.

Těhotným a malým dětem se podběl nedoporučuje

Stejně tak by se tato bylina neměla kombinovat s alkoholem. Pro svou toxicitu byla bylina stažena z lékáren, ze stejného důvodu ji jen stěží najdete na trhu volně k prodeji. V přírodě je to ale tak rozšířená rostlinka, že si ji můžete nasbírat sami. Kvete jen na začátku jara, což také odpovídá její síle, a rozhodně se vyplatí mít ho na podzim doma.

Ano, podběl obsahuje mnohé další hodnotné látky jako například hořčiny, třísloviny nebo flavonoidy. V listech je mimo jiné vysoký podíl minerálních látek, především zinku a draslíku, které urychlují obnovu buněk. Podběl má proto mnohem širší využití než jen zahnat kašel, zklidňovat a čistit sliznice. Ale o tom snad příště. 🙂

Krásné jaro!

Autorka článku: Veronika Němcová. Foto: Ronny Wagner a Pixabay.com.

TIP redakce: Zaujal vás Veroniky pohled na svět bylinek? Přečtěte si rozhovor o její cestě a zkušenostech. Je to zajímavé povídání…

Partnerem článku je Asociace českých aromaterapeutů:

“Asociace českých aromaterapeutů působí již od roku 1996 poskytuje kvalitní a všestranné vzdělání v aromaterapii široké veřejnosti i profesionálním zájemcům ze souvisejících oborů jako je zdravotnictví, ošetřovatelství, farmacie, rehabilitace, kosmetika či wellness. V Institutu aromaterapie školí odborné aromaterapeuty, které sdružuje v Registru kvalifikovaných aromaterapeutů, poskytuje jim informační servis, rozvíjí jejich vzájemnou spolupráci a podporuje je nadstavbovým vzděláváním. Popularizuje a propaguje aromaterapii v médiích, na odborných konferencích a veletrzích, připravuje speciální programy pro firmy i neziskové organizace.”

Zdroj:

  • JANČA, Jiří; ZENTRICH, Josef. Herbář léčivých rostlin 4. díl. Praha: Eminent, 2008. ISBN 978-80-7281-378-0

Kadidlo, dar lidem i oběť bohům

Pryskyřice stromů rodu Boswellia má více jmen, je známá jako kadidlo, olibanum či frankinsence. Kadidlem obdarovali tři mudrci čerstvě narozeného Ježíše v Betlémě, tuhle historku asi známe všichni. Ovšem v bibli je kadidlová pryskyřice zmiňována na mnoha dalších místech. Jako vzácná oběť byla pálena i pro většinu před-křesťanských božstev. Vůně kadidla se prostě line historií lidstva už tisíce let.

A po celou tu dobu kadidlo přináší klid, čistotu i spojení s bohy. Působí na psychické, fyzické i duchovní rovině. Dnes se kadidlo objevuje v různých formách. Seženete pryskyřici, éterický olej, extrakt v alkoholu či kapslích, to vše z několika druhů kadidlovníků. Každá z těchto podob kadidla má trochu jiné použití, působení i odlišný obsah účinných látek. A toto je důležité mít na paměti při hledání “toho pravého” kadidla právě pro vás. Tímto článkem vám s tím chci trochu pomoci. A nezůstane u jednoho, v hlavě už mám pokračování o dějinách kadidla.

Kadidlo jako dar přírody lidstvu

Stezka obchodníků s kadidlem je jednou z nejstarších dopravních cest mezi Východem a Západem. Kadidlo se z Arabského poloostrova transportovalo směrem na Západ, ale i do Číny a Japonska. Dávné kultury vonný kadidlový dým hojně využívaly jak v náboženství, tak i v běžném životě. Dnes už je dokázáno, že kadidlo má celou řadu zdravotních benefitů. Což je určitě důležitým faktorem jeho historické popularity. Nejnovější studie zkoumají účinky látek obsažených v kadidle na mnoho lidských (i zvířecích) neduhů, mimo jiné na omezení růstu rakovinných buněk. Vědecky se tak potvrzuje to, co lidstvo na sobě už dávno nespočetněkrát ověřilo. Tedy to, že je velkým darem přírody člověku.

Vcelku nenápadná pryskyřice z kadidlovníku je malým zázrakem

Účinky kadidla stručně

Pryskyřice léčí strom a dalo by se říci, že je jeho “krví”. Jako léčivá je užívána i lidmi. V historických pramenech je mnoho zmínek o využití kadidlové pryskyřice k různým “zdravotním” účelům. Dnes se hodně hovoří o působení éterického oleje. V ajurvédě je tradiční užívání kadidla (pryskyřice) vnitřně (ve formě kapslí, ale i čípků). Předmětem studií je často extrakt z pryskyřice v alkoholu. Ale i když kadidlo je opravdu “magickým” prostředkem, neberme jej jako všelék. Vždy je dobré informace hledat z různých (nejlépe nezávislých) zdrojů, ověřovat je a v případě vážnějších zdravotních problémů konzultovat s odborníky!

Zde jsou účinky kadidla shrnuté pěkně přehledně. 

Na fyzické úrovni

Pozitivně působí na artritidu, záněty (klouby, cévy), dýchací ústrojí (tlumí kašel, bronchitida, nachlazení), hormonální systém a zažívací trakt. Zpomaluje a prohlubuje dýchání (i při stresu), nápomocné je například u porodu či při astmatu. Uvádí se, že posiluje imunitní systém, urychluje zacelování ran, vyhlazuje pokožku a hojí akné. Jako analgetikum je účinné proti bolestem (zuby, vředy, poranění). Snižuje krvácení z dělohy či plic. Funguje jako ochrana před patogenními organismy jak v těle, tak v prostoru. Žvýkání pryskyřice dezinfikuje ústní dutinu.

Na psychické úrovni

Hlavně vůně kadidla přináší výrazné zklidnění například při neklidu, strachu, zahlcení mysli negativními myšlenkami. Pomáhá soustředění a prohlubuje meditační stavy. Podporuje přerušení starých vazeb, přijetí nového a pochopení i poučení se ze špatných zkušeností. V těžkých dobách pomáhá nést tíhu života.

Na duchovní úrovni

Otevírá čakry, hlavně třetí oko a korunní. Pročišťuje vnitřní zrak. Čistí auru a éterická těla, spojuje duchovní a fyzické roviny. Je nositelem duchovního uvědomění. Zajišťuje ochranu.

Tuhé nebo tekuté kadidlo? Je v tom rozdíl

Typické životní prostředí kadidlovníků v Ománu

Doklady o používání pryskyřice jsou historicky dobře zdokumentované. Ovšem u oleje z dávných dob máme jeden háček. Můžeme se dočíst o používání vonného oleje z kadidla, ten však není totožný s dnes používaným éterickým olejem. I když se tuto ničím nepodloženou informaci dočtete leckde.

Destilace, tedy proces jakým jsou v dnešní době oleje získávány, se ve větší míře používá pár desítek let. Jednoduché destilační přístroje jsou z historie známé, ale spíše spojované s alchymií a výrobou alkoholu. Prvními rozšířenějšími aromatickými produkty nebyly éterické oleje, ale trochu překvapivě hydroláty, tedy voda z destilace rostlinného materiálu (hlavně z růží).

A co tedy byl ten vonný olej z kadidla? Nejčastěji pryskyřice rozpuštěná v oleji a používaná tak jako parfém i hojivá mast. Pryskyřice obsahuje přibližně 10 až 15 % silice, takže i rozpuštěním se získá relativně silný produkt s výraznou vůní. Zdaleka nejpopulárnější a historicky nejpoužívanější formou kadidla ale je prostá pryskyřice pálená jako vykuřovadlo.

Podrobně rozdíl mezi obsahem látek v pryskyřici (či extraktu z ní) a éterickém oleji vysvětluje Robert Tisserand v článku pro Kouzlo vůní:
“Většina lidí si pořídí éterický olej namísto extraktu. Ale proč? Jedním z důvodů může být nepřeberné množství videí a článků na internetu, podle kterých olej z kadidlovníku obsahuje kyselinu bosvelovou – aktivní protinádorovou látku obsaženou v pryskyřici kadidlovníku. Jenže olej ji neobsahuje z jednoho prostého důvodu, a totiž že molekula kyseliny bosvelové je příliš těžká, není volatilní, a tím pádem do éterického oleje nepřechází. V pryskyřici kadidlovníku je obsaženo několik druhů kyseliny bosvelové, a jejich molekulární hmotnost se pohybuje v rozmezí 450 – 500. Avšak volatilní molekuly – tedy molekuly, které se snadno vypařují – mají molekulární hmotnost nižší než 300.”

TIP redakce: Celý článek o kadidlovníkovém oleji a jeho výzkumu ohledně rakoviny si určitě také přečtěte

Kadidlovník, strom ronící slzy

Vůně kadidla je pro nás často spojené s návštěvou kostela

Porosty kadidlovníků na arabském pobřeží tzv. Silvae byly v antice považovány za posvátné. Nacházela se v nich slavná Artemidina věštírna. Kadidlovníky (Boswellia spp., čeleď Burseraceae – březulovité) jsou malé, vysoce odolné stromy, daří se jim často na nepřístupných a odlehlých místech. Rostou na velmi chudých a suchých půdách takřka z ničeho.

Existuje mnoho druhů kadidlovníků, od nejrozšířenějších (Boswellia sacra rostoucí na Arabském poloostrově a Boswellia serrata pocházející z Indie a přilehlých oblastí) po raritní, rostoucí jen na malých územích (např. Boswellia dalzielli, tzv. Janawhi z Kamerunu). A někdy je těžké druh přesně botanicky zařadit, protože jsou hodně variabilní. U prodávaných pryskyřic proto často najdete kromě latinského i další jméno, bývá to specifikace místa původu nebo tradiční název (například Hougari, Beyo, Betekristian). Je to proto, že místo původu ovlivňuje vůní i kvalitu.

Strom pochází ze Středního Východu a severní Afriky, postupně se rozšířil do Somálska, Etiopie, jižní Arábie i Číny. V současnosti pochází nejkvalitnější sorty kadidla z Ománu.

Sběr pryskyřice se provádí dvakrát ročně

Sběr pryskyřice je typicky mužská a fyzicky i časově náročná činnost. Měla by se provádět jen dvakrát ročně. Je předávána jako rodinná tradice často i stovky let. Pryskyřice se získává speciálním odborným naříznutím kůry, po němž stromy začnou ronit pryskyřičné slzy, které na vzduchu pomalu ztuhnou a vysuší se. Sběrači se pro kadidlo vrací až po třech měsících od naříznutí.

Tato činnost má několik vážných úskalí. Jen se ke stromům dostat vyžaduje často několika denní pochod nehostinnou hornatou krajinou. Řezy je nutné udělat přesně a šetrně speciálním nožem, dokonce se uvádí délka řezu 4,8 cm. Pokud by se kůra narušila nadmíru, strom umírá. Obecně je třeba se k porostům kadidlovníku chovat mimořádně odpovědně. V některých afrických zemích zvítězila hlediska ekonomická (krátkodobou optikou) nad ekologickými a stromy masivní sběry nepřežily. Proto je dobré při spotřebě úžasně vonící kadidlové pryskyřice i éterického oleje myslet na to, kde a jak se kadidlo bere.

TIP redakce: Více o vykuřování a vykuřovadlech v našem seriálu

Františky jsou po kadidle (frankinsence) pojmenované, o tom ale víc v pokračování

Kadidlo je moje téma. A tak budeme pokračovat. Materiálu mám totiž hodně. Ráda se s vámi podělím o svou “vášeň”.

Příště se podrobněji podíváme, na co používali kadidlo naši předkové, ale i k čemu se může hodit dnes nám a jaké konkrétní druhy seženete. Našla jsem i pár zajímavých poznatků z nejnovějších studií.

 

Autorka článku: Kateřina Polívková. Foto: autorka, Pixabay.com.

Partnerem článku je Asociace českých aromaterapeutů:

“Asociace českých aromaterapeutů působí již od roku 1996 poskytuje kvalitní a všestranné vzdělání v aromaterapii široké veřejnosti i profesionálním zájemcům ze souvisejících oborů jako je zdravotnictví, ošetřovatelství, farmacie, rehabilitace, kosmetika či wellness. V Institutu aromaterapie školí odborné aromaterapeuty, které sdružuje v Registru kvalifikovaných aromaterapeutů, poskytuje jim informační servis, rozvíjí jejich vzájemnou spolupráci a podporuje je nadstavbovým vzděláváním. Popularizuje a propaguje aromaterapii v médiích, na odborných konferencích a veletrzích, připravuje speciální programy pro firmy i neziskové organizace.”

Zdroje:

  • MOJAY, Gabriel. Aromaterapie pro léčení duše: jak obnovit emocionální a mentální rovnováhu pomocí esenciálních olejů. Praha: Alternativa, 2009. ISBN 978-80-85993-64-6.
  • NOE, Marie. Aromaterapie do kapsy: malá encyklopedie éterických olejů. Praha: One Woman Press, c2014. ISBN 978-80-86356-49-5.
  • BATŮŠKOVÁ, Radka. Rostliny v Bibli [online]. Olomouc, 2012. Dostupné z: http://theses.cz/id/x75ob1. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Cyrilometodějská teologická fakulta. Vedoucí práce Mgr. Stanislav Pacner, Th.D. [cit. 2018-01-23]
  • FRAWLEY, David a Vasant LAD. Rostliny v ájurvédě: ájurvédský průvodce léčením bylinami. Praha: Volvox Globator, 2006. Mandragora (Volvox Globator). ISBN 80-7207-623-x.
  • RÄTSCH, Christian. Vykuřovadla – Dech draka. Praha: Kořeny, 2016. ISBN 978-80-905766-8-1.
  • skripta Institutu aromaterapie: Svoboda Kateřina. Rostlinné silice I. a II., Barbora Krejčí. Aromaterapie v péči o duši.

Andrea Butje: “O síle aromaterapie mě přesvědčil heřmánek římský” (rozhovor)

Kdykoliv si zapnu nějaké video od Andrey Butje, okouzlí mě její úsměv a milá povaha. Při pročítání její knihy The Heart of Aromatherapy pokaždé žasnu nad jednoduchostí a krásou aroma kompozic, které doporučuje. I přes hluboké znalosti o aromaterapii dokáže informace podat srozumitelně i naprostým začátečníkům. Andrea Butje byla nedávno oceněna Alliance of International Aromatherapists (AIA) za celoživotní přínost aromaterapii. Je zakladatelkou Aromahead Institutu, kde studují lidé z celého světa a také díky tomu spojuje aromaterapeuty napříč kontinenty.

Od loňského roku překládá Kouzlo vůní recepty z Aromahead Institute, proto nám Andrea poskytla exkluzivní rozhovor s několika recepty a praktickými tipy pro naše čtenáře.

Vzpomenete si na okamžik, který vás přesvědčil o tom, že aromaterapie bude vaše cesta?

AB: “Éterické oleje jsem milovala odjakživa. Ale myslím, že za osudovou lásku může éterický olej z heřmánku římského (Chamaemelum nobile). Bylo to v době, kdy jsem spolu se Cindy Blackovou vedla masérskou školu. Jednoho dne jsem byla pod velkým stresem a v břiše cítila napětí, které nechtělo povolit. Tak jsem si do trochy jojobového oleje nakapala malé množství éterického oleje z heřmánku a potřela si břicho. A ten pocit najednou zmizel! Bylo to jako kouzlo, ale já věděla, že to lze popsat i vědecky. Proto jsem se rozhodla věnovat aromaterapii, abych mohla o éterických olejích učit i ostatní.”

Jak se vaším životem prolíná aromaterapie? Jsou nějaké éterické oleje, které používáte denně?

AB: “Nejprve jsem si doma míchala masážní oleje a směsi do difuzéru, které jsem pak používala v masérské škole. Dneska už si vyrábím sama i další produkty, které používám denně. Třeba prostředky na úklid, k péči o tělo nebo ke zlepšení mé kondice. Mám ráda, když přesně vím, co v přípravcích mám. A vyhovuje mi, že je můžu měnit podle svých potřeb. Dodneška miluju propojení s masážemi, protože to je ideální cesta k navození životní pohody.”

Andrea Butje ve Francii

Jaké “zbraně” vytahuje Andrea Butje během sezóny nachlazení? Jak léčíte rýmu?

AB: “Nejraději používám inhalační tyčinky, protože ty dostanou éterické oleje přímo do epicentra problému, tedy do dýchací soustavy. Mám pár spolehlivých kamarádů, mezi které patří eukalyptus (Eucalyptus globulus), pomeranč sladký (Citrus sinensis), tea tree (Melaleuca alternifolia) či “cedrové dřevo” (Juniperus virginiana). Do inhalátoru nakapu zhruba 15 kapek oleje a pak si ho nosím s sebou. Takto můžete tyčinku používat, dokud se zcela neuzdravíte.”

(Pozn. redakce: Juniperus virginiana autorka řadí do skupiny “cedrové dřevo”, přestože v čechách může být k dostání jako “cedrové listí”. Více od autorky.)

V České republice právě zažíváme zimu, která je na většině míst beze sněhu, sluníčko svítí velmi málo a na řadu přicházejí špatné nálady. Jaký je váš oblíbený recept na obveselení mysli?

AB: “Moc ráda používám citrusové éterické oleje, které navozují pocity štěstí a přinášejí optimismus do života. Jsou to velmi svěží životabudiče. V zimě jsou obzvláště příjemné v kombinaci s éterickými oleji z jehličnatých stromů. Zkuste např. smíchat 4 kapky pomerančového oleje (Citrus sinensis) s 2 kapkami oleje z jedle balzámové (Abies balsamea)!”

Řada čtenářů Kouzla vůní sleduje stránky vaší školy Aromahead Institute. Pravidelně tu sdílíte velmi praktické recepty a videa. Aromaterapie se v České republice stává stále populárnější. S čím by měl podle vás naprostý laik doma začít? A na co by si měl dávat pozor?

AB: “Hodně záleží na prioritách daného člověka. Někdo chce ze svého domova odstranit chemikálie, a tak začne používat přírodní čisticí přípravky na bázi éterických olejů. Jiný si chce vyrábět vlastní produkty pro péči o pleť. A podle toho pak vybírá éterické oleje, které si pořídí. Pokud žádný záměr nemáte, pak radím, abyste si našli pár esencí, které vám voní a něco si o nich nastudovali. Zkuste je dát do rozprašovače, aromalampy nebo difuzéru, abyste věděli, jak působí na prostor. Pokud chcete éterické oleje používat na kůži, pak si kromě esencí pořiďte láhev jojobového oleje (Simmondsia chinensis). Ten sám o sobě není moc cítit a díky tomu vynikne vůně éterických olejů. Smíchejte pár kapek esencí s jojobou a získáte skvělou hydratační směs. To je skvělý způsob, jak začít!”

Andrea Butje u keříků růže damašské

 

Aromaterapie je vášeň a není vůbec těžké si nakoupit desítky éterických olejů a hydrolátů. Které ale podle vás běžný uživatel doma nejvíce ocení? Co patří do domácí lékárničky?

AB: “Další dobrá otázka – a odpověď bude pro každého jiná. Obecně bych vám doporučila, abyste si našli pět nebo šest olejů, které se vám líbí, a které se dají použít v mnoha variantách. Zde je několik mých tipů:

Levandule (Lavandula angustifolia) – levandule nedráždí pokožku a mírní všechny možné druhy bolesti a zánětů. Uklidňuje též naši mysl. Je to jeden z nejuniverzálnějších éterických olejů, které znám.

Cedrové dřevo (Juniperus virginiana) – cedr se též výborně hodí do směsí pro péči o pleť, zklidňuje zánět a poskytuje pocit emocionálního bezpečí.

Tea tree (Melaleuca alternifolia) – čajovník je taktéž citlivý k naší pokožce a je známý pro své antibakteriální účinky. Je skvělý na drobná poranění i jako přísada do přírodních čistitích přípravků.
 
Eukalyptus (Eucalyptus globulus) – eukalyptus je právem jedním z nejznámějších éterických olejů a to díky svému blahodárnému vlivu na dýchací ústrojí. Také zklidňuje záněty.

Pomeranč sladký (Citrus sinensis) – pokud do své sbírky chcete zařadit citrusový éterický olej, vřele doporučuji pomerančový. Vytváří vřelou atmosféru plnou důvěry. Je vhodný do čisticích přípravků, zmírňuje bolest a též přispívá ke zdravému zažívání.

Všechny výše zmíněné éterické oleje jsou vhodné k úklidu a na podporu dýchací soustavy. Takže vidíte, že i pár olejů stačí k vybudování velmi účinné sbírky.”

Které éterické oleje patří aktuálně mezi vaše favority? Ke které vůni byste se přirovnala?

AB: “Je těžké vypíchnout jen jeden olej. Ale v poslední době jsem si vážně oblíbila smrk černý (Picea mariana). Skvěle zmírňuje bolesti a je schopen v nás znovu rozproudit energii. Výborně se hodí do období dlouhé pošmourné zimy, kdy můžeme snadno propadnout pocitům únavy a ztráty motivace. A kdybych se měla přirovnat k nějakému éterickému oleji… V současné době si asi připadám jako směs levandule (Lavandula angustifolia) a limetky (Citrus aurantifolia). Levandule má velice pečující osobnost – jako někdo, kdo se stará o všechny kolem sebe a ví, jak je povzbudit. Limetka má zase velmi živý, osvěžující a veselý nádech. Přála bych si být kombinaci těchto dvou povah – na jedné straně pečující a na straně druhé tolik povzbudivé.”

Na závěr vás poprosím o novoroční přání čtenářům Kouzla vůní…. 

AB: “Všem přeji, aby byl rok 2018 pro ně šťastný! Doufám, že se stále budete cítit plní inspirace a odvahy postavit se za to, co je pro vás důležité. A nemohu si pomoci – musím se s vámi podělit o směs, která vám k tomu pomůže…

Směs do difuzéru pro probuzení vnitřního světla:
2 kapky oleje z kadidla (Boswellia carterii)
3 kapky oleje ze smrku černého (Picea mariana)
1 kapka oleje z limetky (Citrus aurantifolia)”

Andrea Butje…

… je mezinárodně uznávanou aromaterapeutkou a zakladatelkou Aromahead Institute, který studují lidé z celého světa. V roce 1995 se ve Francii setkala s Gabrielem Mojayem a tehdy se zamilovala do procesu destilace éterických olejů. Několik let pak cestovala po světě, aby přímo v destilériích hledala ty nejkvalitnější éterické oleje. Aromaterapii vyučuje od roku 1998. Vydala dvě knihy: v roce 2012 Essential Living – Aromatherapy Recipes for Health and Home a v roce 2017 druhou publikaci s názvem The Heart of Aromatherapy. Jejím velkým odkazem je budování celosvětové aromaterapeutické komunity prostřednictvím jejího webu, blogu a vzdělávacích kurzů. Alliance of International Aromatherapists (AIA) ji ocenila za celoživotní přínos aromaterapii.

Autorkou rozhovoru je Anna Krutová, překlad: Soňa Nováková, Foto: archiv Andrey Butje.

Děkujeme za podporu Bezdoteku.cz, díky kterým jsme pro vás rozhovor připravili.

Značka BEZDOTEKU vyrábí inovativní výrobky, které prodává na českém a slovenském trhu již od roku 2012, téhož roku byla zároveň registrována na Úřadu průmyslového vlastnictví. Spokojenost zákazníků značky BEZDOTEKU je důkazem její kvality. Veškeré zboží se importuje z několika málo zemí, kde zajišťujeme výstupní kontrolu pro maximální spokojenost zákazníků.

Zima: Jak si ji užít v klidu a tichu?

Zimní čas je ideální příležitostí ke ztišení. Opakuji to často nejen na svých kurzech, ale i v online programech. Často totiž běžíme zběsilým tempem v domnění, že čím rychleji poběžíme, tím toho více stihneme. Ale opak je pravdou. Jakmile si dovolíme vědomě zastavit, uvidíme život jinak.

Důležité impulsy

Zima je časem regenerace a odpočinku. Moudrá příroda také utichla. Rostliny a stromy nabírají sílu na další rok svého života, další jaro. Můžeme se inspirovat přírodou a udělat totéž, abychom mohli do jarní energie vyrazit se stejnou silou. Uslyšíme tak impulsy, které jinak těžko rozpoznáme a které jsou pro náš život a směřování důležité.

Vnímejte sami sebe

Na zimu si můžete připravit do zásoby pesto z lichořeřišnice

V čase zimního ztišení můžete začít vnímat témata, která vás volají. A uvidět, co už ve svém životě nepotřebujete. Jaké jsou to návyky, postoje, ale i věci, které vás obklopují? Toužíte jít dál po této cestě? Uvnitř svého já najdete ty správné odpovědi. Abyste se na své nitro dokázali lépe naladit, projděte se tichou zimní krajinou, venku se prodýchejte a nechte své myšlenky jen tak plout. Ty správné impulsy k vám přijdou.

Ledviny, to je moudrost i vztahy

Během zimy se nás může více dotýkat téma vztahů. Ledviny jsou přiřazeny právě k zimnímu období a souvisí se vztahy. K sobě samým i druhým. V nitru své duše máme uložený poklad a moudrou navigaci, která nás stále vede. Jen naše ego někdy přehluší ten moudrý hlas, který ale nikam nezmizel, jen ho v tom hluku neslyšíme tak jasně. Ten hlas, který se touží skrze naši osobnost projevit láskyplností, abychom mohli prožívat štěstí a radost.

Zimní bylinky, které posilují močový systém a ledviny

Podívejte se i na bylinky, které vám v zimním období pomohou.

Bez černý

Bez černý: doporučuje se při virózách

Neznámější je bezpochyby květ bezu černého. Doporučuje se při virózách, je močopudný, působí na rozpouštění hlenů, čistí krev. Bez černý vám pomůže při pocení, což je u virózy žádoucí. Zabalte se do teplé deky a dovolte svému tělu regenerovat díky odpočinku. Bezový čaj se užívá obvykle v dávce 2-5 šálků denně. Jednu polévkovou lžíci zalijete 1/4 litrem horké vody, nechte vyluhovat 5-10 minut pod pokličkou a přeceďte. Popíjejte příjemně teplý.

Bříza bělokorá

Bříza: povzbudí ledviny a močový systém

List břízy. Další bylinka, která je vhodná na povzbuzení ledvin a močového systému je bříza. Pomáhá odvádět toxiny z těla, má protizánětlivé účinky, čistí močové cesty. Čaj z březových listů můžete užívat i několik týdnů, abyste činnost ledvin podpořili. Výsledek blahodárného působení břízy uvidíte i na stavu pokožky, která bude hezky očištěná. Užívejte 2-3 šálky denně po dobu 4-5 týdnů. Polévkovou lžíci sušených listů zalijte horkou vodou, nechte vyluhovat 5-10 minut a nálev přeceďte. Listy předtím mírně podrťte.

Doporučila bych vám také užívání přesličky rolní nebo tinkturu z lichořeřišnice.

Přeslička rolní

Přeslička: Přeslička podporuje funkci ledvin, močového systému a žaludečního traktu

Přeslička je vynikající bylina na podporu funkce ledvin, močového a žaludečního traktu. Hojí záněty močových cest, podporuje pružnost cév, má protirevmatické účinky. Dodává tělu minerály, pomáhá s harmonizací hormonálního systému, působí protizánětlivě. Pokud vás trápí revmatické bolesti kloubů, připravte si kašovitý obklad z přesličkové natě. Rozkrájejte ji nebo rozmixujte s trochou vody a přiložte na bolavé místo. Nechte působit 1-2 hodiny. Obklad opakujte několik dní po sobě. Současně užívejte odvar z přesličky. Polévkovou lžíci mírně podrcené sušené nati přesličky povařte 10-15 minut pod pokličkou a přeceďte. Užívejte 10-14 dní jeden až dva šálky 2-3x denně.

Lichořeřišnice

Lichořeřišnice: tlumí růst bakterií a má antibiotické účinky

Lichořeřišnice tlumí růst bakterií, má antibiotické účinky v oblasti urogenitálního, dýchacího a trávicího systému. Květy lichořeřišnice se nejčastěji užívají za syrova v salátech. Nebo si z květů, listů a semen lichořeřišnice vyrobte tinkturu.

Do větší zavařovačky naskládejte listy, květy a semena. Zalijte kvalitní pálenkou až po okraj a nechte na světlém místě zhruba měsíc macerovat. Pak tinkturu přeceďte a přelijte do tmavé lahve. Uchovejte v temnu a chladu. Tinkturu užívejte v dávce 20 – 30 kapek 3x denně. Tinktura je účinná při nachlazení a potížích s močovými cestami. Nálev z lichořeřišnice působí také jako tonikum na vlasovou pokožku, která je postižena lupy a nadměrným vypadáváním vlasů.

Na podporu imunity si připravte pesto z lichořeřišnice. Můžete do něj přidat i listy kopřivy a další voňavé bylinky. Třeba listy dobromysli, majoránky, bazalky. Pesto občas přidejte do podzimních a zimních salátů a zeleninových jídel.

Chcete se naučit vyrábět masti, oleje, tinktury, masky, sirupy a další výrobky z bylinek? Pak se podívejte na nový online program o bylinkovém tvoření Vůně bylin. Těším se na vás a užijte si krásný zimní čas.

Autorka článku: Linda Mahelová. Foto: autorka, Titulní foto: Pixabay.

Aromaterapie po francouzsku: vědecky a s ohledem na bezpečnost

Francie je kolébkou mnohých umění, ať už se jedná o módu, kuchyni, vína či vůně. I moderní aromaterapie se zrodila v zemi Galského kohouta – vonná léčiva ve 20. století popisují René Maurice Gattefossé, Marguerite Maury i doktor Jean Valnet.

V současnosti se často setkáváme s pojem tzv. Francouzské školy aromaterapie, která údajně stojí na vnitřním užívání éterických olejů (oproti inhalaci a aplikaci na pokožku, kterou prý propaguje tzv. Anglická škola). A protože nás v Tisserand Institutu zajímalo nejen, jak je to s francouzskou aromaterapií skutečně, ale také kam se voňavá medicína v této zemi ubírá dnes, vydali jsme se do Grasse na pravidelnou konferenci fytoaromaterapie, Phyt’Arome Grasse 2017, která se konala letos na podzim.

Vítejte v Grasse, městě vůní

Plakát propagující městečko Grasse, foto: Hana Bělíková

Grasse samo o sobě je město protkané vůní – i dnes se v této oblasti pěstuje mnoho parfemářských surovin a kromě bezpočtu malých řemeslných voňavkáren zde sídlí i tři velcí výrobci parfémů (Fragonard, Mollinard a Galimard). Můžete také navštívit Mezinárodní muzeum parfémů, věnované vůním a jejich historii, a oblažit čichové buňky některým z myriády parfémů, nabízených po celém historickém centru. Co v Grasse objevily naše nosy si můžete přečíst v článku Petry Torové, která měla možnost očichat novou řadu přírodních parfémů mistra Galewskiho ve Voňavé lékárně Marie Noe.

O jihofrancouzském Grasse a jeho krásách a vůních by se dalo hovořit dlouze, avšak my jeli nejen za zábavou, ale také za prací. Program konference Phyt’Arom totiž sliboval mnoho zajímavých přednášek, a ač jsme byli připravení na ledacos, to, co jsme se dozvěděli nás i tak překvapilo.

Jak je to s oleji ve francouzských lékárnách?

O francouzské aromaterapii se tvrdí, že éterické oleje seženete v každé lékárně, kde vám doporučí oleje užívat vnitřně, například v šálku čaje. Ač první je pravdou, a přípravky na bázi éterických olejů v lékárnách seženete, většinou se jedná o gelové kapsle, obsahující dávku cca dvou kapek. Ty jsou podle lékárníka Dr. Jocteura, se kterým jsme se na konferenci také setkali, nejbezpečnější a nejoblíbenější cestou k vnitřnímu užití olejů. Dr. Jocteur, který se mimo jiné věnuje také vzdělávání ostatních lékárníků v oblasti aromaterapie, byl velmi překvapen naší otázkou, zda se ve Francii přidávají éterické oleje do nápojů. Jen se na nás nechápavě podíval a prohlásil: “Ale to se přece nemíchá?!” Kromě toho by prý chuť olejů byla příliš silná, i pokud bychom je nejprve rozpustili v solubolu, což je glycerínový přípravek pro míchání olejů ve vodě. Byli jsme vděční, že nám situaci objasnil.

Voňavé nejen lékárny, ale i nemocnice

reportáži z londýnské konference IFPA jsem se zmiňovala o tom, jak si aromaterapie a éterické oleje hledají cestu do nemocnic a hospiců, kde pomáhají pacientům s rakovinou překonávat úzkost i vedlejší účinky chemoterapie. A hned druhá přednáška v Grasse nám ukázala, že stejnou cestou se vydávají i ve Francii – panel expertů, složený ze zdravotních sester, aromaterapeutů a farmaceutů, prezentoval rozsáhlý metodologický pokyn pro aplikaci aromaterapie v nemocničním prostředí.

Publikace by měla vyjít v lednu 2018, pod názvem “Konsenzus odborníků ohledně vzdělávání, praxe a vědeckého zhodnocení aromaterapie v nemocnicích” a bude obsahovat vše potřebné pro úspěšnou implementaci aromaterapeutické léčby do zdravotnictví – od specifických postupů, přes bezpečnost až po finanční rozvahu. Publikace se upřímně nemůžeme dočkat! Pokud se totiž snažíte dostat éterické oleje do nemocnic, musíte bojovat nejen s předsudky, ale také s neúprosností úředního šimla. Podrobný francouzský elaborát by však měl uspokojit i toho nejpuntičkářštějšího z úředníků.

Ale aby to nebylo jen o těch teoretických přípravách, mluvilo se i konkrétně o tom, kde může aromaterapie pomáhat, a proč je jako komplementární terapie – tedy terapie doplňující lékařské postupy – obzvláště vhodná. Zde se hodí diagram profesora Jacquese Kopferschmitta (viz níže). Vidíte jasně, že aromaterapie splňuje jak přijatelnost pro pacienta, tak vědecky podložené účinky a navíc se osvědčuje i v klinické praxi. A nejen to, pomáhá totiž jak pacientům, tak ošetřujícímu personálu. Program aromaterapeutických masáží pro zdravotníky a ošetřovatele na konferenci prezentovaly Wendy Belcour a Claire Chaffour-Ader. Éterické oleje pomáhají předcházet syndromu vyhoření, a prakticky mohou například pomáhat zvládat situace, kdy je nutné ošetřit nevábně zapáchajícího pacienta.

Diagram integrované medicíny, zdroj prezentace Prof. Jacques Kopferschimitt, Phyt’Arom Grasse 2017

Snad se podobný trend dostane i k nám a aromaterapeutická masáž se stane běžnou praxí například v domovech důchodců.

Bezpečnost především

Co nás osobně překvapilo nejvíce bylo celkové zaměření na bezpečné užívání éterických olejů. Jak již zmiňovaný tým expertů, tak následně další přednášející hovořili o vysokém ředění při aplikaci na pokožku a o nebezpečí nadměrného užívání, jak je tomu v případě osvěžovače vzduchu Puressentiel, který obsahuje 41 různých éterických olejů a může u citlivých jedinců zhoršit astma. Vedla se také diskuze o vhodnosti různých způsobů aplikace – a zda je vnitřní užití opravdu tou nejúčinnější cestou, pokud se snažíme vyléčit například zanícenou ránu.

Prezentace Micheal Faucona o bezpečnosti v aromaterapii. Všimněte si maximálního ředění 10%

Také jeden z novějších výzkumů se zabýval bezpečností. Nicolas Dornic ve své prezentaci představil výsledky průzkumu mezi francouzskými uživateli aromaterapie (jestli vás zajímá, jaké oleje jsou nejoblíbenější, pak u žen boduje levandule a u mužů eukalyptus), ale také přesnější model výpočtu rizika nepříznivé reakci. Kromě těchto novinek byl také prezentován pokrok v užívání inhalace pro léčbu pacientů s demencí či Alzheimerovou chorobou. Zde mají oleje velkou budoucnost, ale o tom někdy příště.

Jak je to tedy s aromaterapií ve Francii?

Panorama Grasse, foto: Hana Bělíková

Jak jsem již říkala, očekávali jsme od konference ledacos, avšak příjemně nás překvapilo, že Francie rozhodně neusíná na vavřínech a sleduje nejnovější vývoj v oblasti éterických olejů – ať už se jedná o vědecký přístup ke klinickému užití, ohled na bezpečnost nebo působení ruku v ruce se zdravotnickou péčí tam, kde může aromaterapie pomáhat nejvíce. Osvěžily nás tak nejen rafinované parfémy a čerstvý vzduch jižní Francie, ale i pocit, že se naše milovaná profese vyvíjí a posunuje kupředu. Pokud to tak půjde dál, a já věřím, že ano, snad se brzy dočkáme okamžiku, kdy budou éterické oleje nejen v domácích lékárničkách, ale i v rukou ošetřovatelů a ošetřovatelek.

A jak je to s tou francouzskou školou aromaterapie? Francouzi si rozhodně do sklenice raději nalijí víno, než vodu s éterickými oleji, a pokud už užívají vnitřně, pak v malých dávkách, a s rozmyslem.

Autorkou článku je: Hana Viola Bělíková, Foto: autorka, prezentace.

Partnerem článku je Asociace českých aromaterapeutů:

“Asociace českých aromaterapeutů působí již od roku 1996 poskytuje kvalitní a všestranné vzdělání v aromaterapii široké veřejnosti i profesionálním zájemcům ze souvisejících oborů jako je zdravotnictví, ošetřovatelství, farmacie, rehabilitace, kosmetika či wellness. V Institutu aromaterapie školí odborné aromaterapeuty, které sdružuje v Registru kvalifikovaných aromaterapeutů, poskytuje jim informační servis, rozvíjí jejich vzájemnou spolupráci a podporuje je nadstavbovým vzděláváním. Popularizuje a propaguje aromaterapii v médiích, na odborných konferencích a veletrzích, připravuje speciální programy pro firmy i neziskové organizace.”

Rozhovor: Tomáš Heger – “Při bylinaření se řídím lidovou moudrostí. Ve vědě zase fakty.”

Tomáše Hegera jsem potkala na bylinkovém kurzu před pár lety. Bylo mu 14, uměl poznat desetkrát víc bylinek než já a večer mi naservíroval nejlepší bobulový likér, jaký jsem kdy pila. Bylinářství propadl, když se v dětství snažil najít způsob, jak vyléčit své astma. Dneska se věnuje léčivkám dál. Studuje biochemii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Aromaterapeutickou komunitu si získat na zářijové konferenci Aromaterapie a imunita v Brně, kde přednášel o systémovém působení silic v těle člověka. A jisté je, že o něm ještě mnohé uslyšíme… 

Kolik rostlin znáš z hlavy?

TH: “Ou, tak to je těžké si vybavit. S rostlinami jsem se setkával už v přírodovědném kroužku, který jsem navštěvoval od 3. třídy, kde jsme se učili také o české květeně obecně, nejen o léčivkách. Jediné přesné číslo, co můžu říct, je, že na zkoušku z předmětu Léčivé rostliny jsme jich museli znát asi 190 s českým i latinským názvem.”

Vědec, bylinář. Čím si Tě bylinky získaly? Co Tě přesvědčilo o tom, že “to” funguje?

Perila křovitá byla jednou z bylin, kterou si Tomáš léčil astma.

TH: “Vědec jistě nejsem, ještě mě čeká spoustu let formálního studia. Léčivky jsou pro mě zajímavé proto, že u nich už z tradice předpokládáme nějakou biologickou aktivitu. Za tu zodpovídají obsahové látky rostliny. A to je pro mě ten zajímavý moment. Můžeme totiž hledat podstatu biologické aktivity a molekulární strukturu, která má tu biologickou aktivitu na svědomí. Mě osobně si byliny získaly, když jsem je vyzkoušel jako doplňkovou terapii při léčbě astmatu. Přiznám se, že mi klasická léčba moc nezabírala. Měl jsem původně jen alergii, ale postupně se mi přerodila až v astma. Jak jsem byl starší a začal nad tím sám uvažovat, vyzkoušel jsem změnit stravování a začal jsem používat byliny. Dnes astma nemám. Jediným pozůstatkem je, že nesmím hladit kočky, protože mi potom slzí oči. Ale to už je oproti předešlému stavu minimální omezení.”

Co Ti na Tvoje potíže nejvíc zabralo?

TH: “Myslím, že je to celková změna životního stylu. Nelze ten úspěch přisoudit něčemu konkrétnímu. Pomáhal mi ale např. vitamin C nebo byliny perila křovitá a morinda citrusolistá, užíval jsem i medicinální houby.”

Už na střední škole ses věnoval studiu vody nebo levandule. Která témata Tě zajímají nejvíc?

Tomáš Heger na konferenci v Brně destiloval levanduli

TH: “Levandule byla první bylina, kterou jsem začal zkoumat. Byla to taková náhoda – zrovna, když jsem se obrátil na Výzkumný ústav rostlinné výroby, že bych rád u nich vypracovával nějakou studentskou práci s tématem léčivek, tak kvetla levandule, a proto jsem začal pracovat právě s ní. Ústav měl navíc dlouholeté zkušenosti se šlechtěním této rostliny i vypracované analytické metody pro výzkum obsahových látek levandulové silice. Při zkoumání biologické aktivity mi pomohly další instituce, zejména Laboratoř růstových regulátorů, do které docházím dodnes a především pod vedením doktorky Lucie Rárové se zde mohu věnovat mnohým laboratorním metodám.”

Tip redakce: Nakoukněte pod pokličku konference Aromaterapie a Imunita, na které Tomáš přednášel

Čemu se dnes věnuješ při své univerzitní práci?

TH: “Zkoumal jsem asi 20 druhů rostlin s nepříliš probádanou aktivitou, momentálně se zaměřuji na jednu z toho, a to vrbovku úzkolistou, u které se snažíme prokázat, zda dokáže omezit aktivitu jisté membránové pumpy. Práce vypadá tak, že člověk sesbírá rostlinu, připraví extrakt a ten se následně podrobí několika laboratorním testům, např. se zkoumá, jak ovlivňuje růst nádorových buněk, k jakým změnám v nádorových buňkách dochází, jak dokáže extrakt potlačovat zánětlivou reakci a měří se i antioxidační kapacita. Pokud jsou testy pozitivní, snažíme se hledat, co v extraktu by za danou aktivitu mohlo být zodpovědné.”

Kombinace vědec bylinář může vzbuzovat trochu skepse mezi odbornými kruhy. Jak přijímají Tvoje propojování oborů?

Tomáš Heger na Malé Fatře, kde roste vzácná rozchodnice růžová.

TH: “Bylinkaření beru jako zálibu, která mě vytáhne do přírody. Tam moc nejde zaujmout vědecký přístup, pouze klasické bylinkářské dovednosti a zásady. Poznatky z vědeckých studií se totiž často nedají přímo implementovat na louku, to není ani jejich smyslem. V přírodě je každá rostlina jiná, liší se obsahem svých látek, Když si z ní uděláte nálev, řídíte se lidovou moudrostí a nevíte, co přesně obsahuje a v jakém množství a kolik z toho se vám vstřebá do těla. Tady se mnohdy nelze řídit vědeckými poznatky, protože prostě chybí. laboratoři k rostlinám ale přistupujeme vědecky, kdy se snažíme jejich biologickou aktivitu vyložit působením molekul. Je to totiž něco, co vědci již mohou uchopit a popsat. Něco, co se dá studovat. Takhle to přijímám a ke každému z těchto zájmů tedy přistupuji jinak.”

Na závěr Tě požádám o pár tipů. Co bys namíchal do bylinkového čaje na podporu imunity? Jaká je Tvoje oblíbená směs?

TH: “Nedostatečná imunita může mít u každého jinou příčinu a čaj nemusí být tou jedinou volbou. Z přírodních prostředků jsou vhodné polysacharidy z hub. Z rostlin můžeme uvést třeba kořen kozince blanitého. Člověk zlepší obranyschopnost také dostatkem spánku a odpočinku, stejně tak nesmíme opomenout zdraví střev, hlavně naši střevní mikroflóru. Suplementace vitaminy D a C zvláště v zimním období může také zlepšit imunitu.”

A co dalšího bys doporučil v době nachlazení?

TH: “Jistě nejznámější je třapatka, u které se v případě nachlazení tvrdí, že je vhodná pro prevenci, ale neúčinkuje při již započaté nemoci. Pokojová rostlina rýmovník je bohatá na silice s desinfekčním působením, což také dokáže při nachlazení pomoci. Chuťově skvělý je odvar z kořene zázvoru a kurkumy se skořicovou kůrou, do kterého můžeme přidat navíc hřebíček nebo badyán a nakonec jej osladit medem.

Nakonec bych rád řekl, že bylin je ale tolik, že každý si může najít pro něj vhodnou a nelze opravdu dělat kvalitní obecná doporučení, navíc musí být terapie vždy komplexní a užívání bylin může být nebezpečné v kombinaci s jistými léky, proto nerad podobná doporučení dělám. Čím více se o rostliny a jednotlivá onemocnění zajímám, tím více vidím různé faktory, které člověk musí zohlednit. Největší význam má ale jako při všem prevence.” 

Tomáš Heger…

… studuje biochemii na Univerzitě Palackého v Olomouci a rád se věnuje rostlinám lidového léčitelství s potenciálním využitím v moderní medicíně. Přírodovědná témata z chemie a fyziky popularizuje v interaktivním muzeu vědy Pevnost poznání. Mezi další Tomášovy zájmy patří zelený čaj, zvláště rád popíjí ten japonský.

 

Autorkou rozhovoru je Anna Krutová – pořadatelka Aromaterapie a bylinky. Zdroj foto: archiv autorky a Tomáše Hegera, Kouzlo vůní.

Partnerem článku je Asociace českých aromaterapeutů:

“Asociace českých aromaterapeutů působí již od roku 1996 poskytuje kvalitní a všestranné vzdělání v aromaterapii široké veřejnosti i profesionálním zájemcům ze souvisejících oborů jako je zdravotnictví, ošetřovatelství, farmacie, rehabilitace, kosmetika či wellness. V Institutu aromaterapie školí odborné aromaterapeuty, které sdružuje v Registru kvalifikovaných aromaterapeutů, poskytuje jim informační servis, rozvíjí jejich vzájemnou spolupráci a podporuje je nadstavbovým vzděláváním. Popularizuje a propaguje aromaterapii v médiích, na odborných konferencích a veletrzích, připravuje speciální programy pro firmy i neziskové organizace.”

Jak snadno ukončit kojení s vůněmi? (Voňavá cesta k mateřství 8)

Otevřít v české společnosti téma kojení je jako jít do arény gladiátorů. O tom jsem se sama několikrát přesvědčila a věřte, že píši z vlastní zkušenosti. Doslova vášnivé diskuse se vedou o kojení na veřejnosti, o délce kojení, o tom, jak vlastně kojit a zda je normální kojením uspávat.

Náš úspěšný seriál Voňavá cesta k mateřství se chýlí ke konci. Děkuji vám za zájem o něj. Završíme ho elegantně – ukončením kojení za pomocí vůní.

Jaká je vhodná délka kojení? Individuální!

Od dob komunismu česká společnost přijala za “obecně prospěšnou normu” skutečnost, že matka své dítě kojí. Trochu horší je to s délkou kojení. Ve světě se pohybuje průměrná délka kojení mezi 4 – 5 lety věku dítěte. Zkuste tady vytáhnout prso a nakojit 2 leťáka (natož 4leté dítě). Uvidíte, že na vás i v létě budou blesky lítat!

Obecně se vyjadřuje názor (často i v odborných publikacích), že nad ukončením kojení je vhodné začít přemýšlet mezi šestým měsícem a 1. rokem věku dítěte. Do dvou let by mělo být vše vyřešeno a kojení zdárně ukončeno. Já s tímto tvrzením nejsem v souladu, protože jsem přesvědčena o tom, že každá matka i dítě vědí nejlépe, co potřebují, co jim slouží a čeho je dobré se zbavit. S kojením je to stejné, obě strany poznají, kdy je potřeba se posunout dál a kojení ukončit. Berme také v potaz, že kojení je vzájemná spojená nádoba. Nabídka = poptávka. Tvorba mateřského mléka se odvíjí od toho, jak moc se dítě potřebuje kojit. A dítě? To dokonale pozná, když už kojení matku vyčerpává, nikoliv těší.

To bychom měli. A jak na to prakticky. V podstatě jsou 2 možnosti – samoodstav a řízené ukončení kojení.

Sen jménem samoodstav

Samoodstav znamená, že se dítě rozhodne samo a přirozeně matčino prso odmítne. Samoodstav je sen mnoha maminek, zejména těch, které inklinují ke kontaktnímu rodičovství (jako já). Dochází k němu v různém věku dítěte. Pokud se dítě odstavilo samo, od srdce gratuluji a posílám tip na péči o ňadra.

Recept na směs pro péči o prsa po kojení

Přidejte po 5 kapkách do 30 ml směsi rostlinných olejů – pupalkového, jojobového, sezamového a z pšeničných klíčků. Směsí prsy masírujte 2x denně – masírujte ve tvaru hvězdiček od hrudní kosti směrem k bradavce a pak v malých kroužcích dlaní po celých prsech.

Co když samoodstav nevyjde? Ukončení kojení s mátou

Pak je to na vás a dítěti. Máte na výběr – domluvíte se nebo odstavíte “násilně”, z vlastního rozhodnutí. Osobně mi připadá fér společné rozhodnutí – na začátku jste se také rozhodli spolu s dítětem, že kojit budete. Vůně vám mohou být nápomocny i v tomto tématu – sáhněte po levanduli, mandarince červené nebo pomeranči hořkém pro zklidnění; po pačuli pro racionální uvažování nebo po borovici pokud máte tendenci sklouzávat k výčitkám.

Máta a šalvěj? Ano či ne?

Autorka článku Tereza se svým synem

Obecně jsou známy dva éterické oleje, které tzv. ukončují laktaci. Jedná se o mátu peprnou (Mentha piperita) a šalvěj lékařskou (salvia officinalis). Ovlivňování tvorby mateřského mléka mátou peprnou v nedávné době zkoumal Tisserand Institut. Článek si můžete přečíst celý zde. V tomto výzkumu došlo 30 % žen k názoru, že éterický olej z máty peprné skutečně jejich laktaci ovlivnil.

Za sebe a ze své praxe mohu říci, že mátu peprnou pro ukončení kojení (a regeneraci bradavek po něm) doporučuji. Osvědčila se mi nejen jako prostředek pro ovlivnění laktace, ale též si cením jejich zchlazující povahy, která příznivě osvěžuje prsy a ulevuje při pnutí z nahromaděného množství mléka. Mátu peprnou vnímám v otázce kojení užitečnou též tam, kde je potřeba odstranit únavu z přepětí sil a dodat neochvějnou odvahu, že se žena rozhodla správně.

Šalvěj lékařskou doporučuji při odstavovování kojenců použít v případě, kdy hrozí zánět prsu. Podělím se s vámi o směs, kdy už jde do tuhého.

Recept na směs proti zánětu prsu

Smíchejte uvedené množství kapek éterických olejů s 50 ml plnotučného tvarohu a naneste na prsy. Tvaroh nechte volně zaschnout, omyjte vlažnou vodou a poté vmasírujte stejnou směs éterických olejů naředěnou v 30 ml sezamového oleje a prsy namasírujte.

TIP: Můžete použít též aloe vera gel – samostatně nebo v kombinaci s éterickými oleji.

Vůně jako opora při smutku po dítěti

Některé maminky volí při odstavování možnost od dítěte na 2 – 3 dny odjet. Otevírá se tak možnost ulehčit odstav zvláště těm dětem, které kojení vyžadují velmi často a za přítomnosti maminky by bylo ukončení těžko proveditelné. Také jsem ukončení takto vyřešila a myslím, že to pro mě i syna bylo výrazně ulehčující. Akorát, že mi bylo hrozně smutno. Podělím se tedy s vámi o závěrečný recept, který jsem kombinovala s Krizovými Bachovými esencemi.

Recept na směs při stesku do inhalační tyčinky

Směs nakapejte do inhalační tyčinky a přivoňte si, když vám tělo sváže úzkost a pocit smutku.

Děkuji za vaši přízeň a zájem o seriál článku Voňavá cesta k mateřství.

Přeji vše dobré, Tereza

Autorkou článku je Tereza Machová, foto: Pixabay.

Děkujeme za podporu hlavnímu partnerovi aroma-webu, firmě Eoné.

Rodinná firma Eoné kosmetika s r.o. se zabývá ruční výrobou celostní přírodní kosmetiky. Eoné začala komponovat a vyrábět první výrobky na prahu nového tisíciletí a můžeme ji nazvat Kosmetikou věku vodnáře. Malosériová výroba zaručuje čerstvost, čistotu a vysokou kvalitu přípravků. Záměrem Eoné bylo přinést na trh naprosto bezpečné a skutečně pomáhající prostředky, zejména pro těhotné ženy a malá miminka. Dnes se Eoné ve svých výrobcích péče o pleť i tělo věnuje všem věkovým skupinám.

Zdroje:

Další díly seriálu: