Vystrkuje na vás růžky jarní únava? Nebojte a nasbírejte na ní těchto 6 bylin

V dubnu už se začínají zelenat louky, stromy pučí, příroda rozvíjí svou vůni a postupně se každým dnem probouzí do života. K jaru náleží energie zrození. Je to začátek všeho nového. I my lidé se můžeme rozhodnout, jaká semínka teď budeme sít. Rozhodnutí je na nás samých. Nechte se inspirovat přírodou, když se jdete projít svěží jarní krajinou. Vnímejte, kam vás jarní energie táhne a nechte se tou moudrou silou nasměrovat. Buďte otevření síle jara, síle zrození.

Mnoho z nás na jaře trpí tzv. jarní únavou. Příčina bývá také v nedostatku odpočinku během zimy. I tehdy nás příroda inspiruje. V zimě odpočívá a nabírá síly na další rok. Ale na jaře už to nejspíš s tím zimním spánkem nedoženeme… Přesto je i teď relaxace důležitá. Když budeme odpočinutí, lépe uslyšíme impulsy, které k nám přichází. A budeme mít více energie své nápady realizovat.

Jarní plevel je plný zelené síly

S jarní únavou mohou pomoci i bylinky – plevele. V posledních letech vidím, že se začínáme navracet k moudrosti bylin a učíme se tyto poklady přijímat, znát a používat. Připravila jsem pro vás seznam těch nejznámějších a nejužívanějších. Tak si na ně vzpomeňte, až se půjdete projít ven a nasbírejte si hrst té zelené síly.

Pampeliška lékařská

Na pampelišku nedáme dopustit! Její kořen, toť učiněný zázrak.

První bylinku, kterou bych ráda zmínila, je pampeliška. Ta je možná nejoblíbenější jarní bylinkou. Ještě než vykvete, můžete si nasbírat kořen, který je zásobárnou cenných látek pro rostlinu a dokáže pomoci i nám. Kořen se sbírá na jaře před rozkvětem rostliny nebo na podzim po odkvětu.

Pampeliška pomáhá s očistou jater a močového systému, dodává tělu po zimě cenné vitaminy a působí jako životabudič.

Přidejte listy pampelišky do salátů a užívejte ji nejraději syrovou. Salát zakápněte nějakým kvalitním rostlinným olejem, aby tělo dokázalo využít i vitaminy rozpustné v tucích.

TIP redakce: Zajímají vás “obyčejné neobyčejné” české rostliny? S Kouzlem vůní si teď můžete celoročně rozšiřovat voňavé obzory ve vzdělávacím programu Bylinky našich babiček.

Bršlice kozí noha

Lístky bršlice opravdu trochu připomínají kozí nožku.

Určitě jste se setkali i s bršlicí. Ta vyrůstá velmi brzy. Můžete užívat už mladé lístky do salátů, pesta, pomazánek, polévek.

Bršlice hojí ledviny, močový systém, pomáhá při revmatismu a dně.

Neužívejte ji však dlouhodobě.

Česnáček lékařský

Velmi chutný a velmi zdravý plevel.

Česnáček se objevuje na okrajích lesů a luk už koncem března. Vůní připomíná česnek, ale chuť má mírně nahořklou.

Česnáček očišťuje, harmonizuje metabolismus a podporuje činnost ledvin. Mladé listy jsou nejchutnější.

Sbírejte je během dubna až května. Použít je můžete na přípravu salátů a pomazánek. Tepelnou úpravou česnáček ještě více hořkne, proto ho doporučuji užívat syrový.

Kopřiva dvoudomá

Čerstvé mladé kopřivy z čistého prostředí na jaře nedocenitelný zdroj všeho potřebného.

Také kopřiva má svou velkou oblibu. Listy se užívají formou nálevu, kořeny formou odvaru.

Z kopřiv se připravují jarní polévky, nádivky, omáčky, pesta.

Nedoporučuje se dlouhodobější užívání nálevu ani odvaru z kořenů kopřiv, ale 14denní očistná kúra je na jaře prospěšná. Posílí vás při jarní únavě.

Sedmikráska

Na lovu sedmikrásek…

Něžnou sedmikrásku zná asi každý. Rádi jí používáme jako ozdobu na saláty, do nápojů a polévek.

Sedmikráska je hojivá nejen vnitřně – podporuje funkci ledvin, ale také zevně – z květů si připravte třeba pleťový olej: zavadlé kvítky zalijte kvalitním rostlinným olejem a nechte macerovat 2-3 týdny na světle, potom přeceďte a uchovejte v temnu. Olej ze sedmikrásky působí protizánětlivě a pleť i vyhlazuje.

Smrk ztepilý

Mladé výhonky smrků mají příjemnou citronovou chuť a dá se z nich vyrobit sirup nebo se přidávají do salátů.

Posilují ledviny a dýchací systém. Sirup vyrobíte jednoduše tak, že vrstvu výhonků prokládáte vrstvou medu. Potom necháte sirup zrát, až se na dně zavařovačky začne tvořit sirup. Ten potom přecedíte přes sítko.

Užívá se na podporu vykašlání, při virózách a bolestech v krku.

Na jaře se začínají probouzet bylinky, naše zelené poklady, ze kterých připravujeme bylinné nálevy, odvary, pesta, masky na pleť, polévky, saláty… Často jsou to právě plevelné rostliny, které nám mohou prospět více než pěstovaná zelenina. Rostou téměř na každém kroku, i na našich zahrádkách.

Naučme se přijímat jejich hojivou sílu. V online programu Vůně bylin vám ukážu, jak si z těchto rostlin připravíte i sirupy, tinktury, likéry, bylinné směsi, vína, octy a další bylinkové dobroty. Program je pro vás připraven tady.

Přeji vám krásný jarní čas.

Autorka článku a fotografií: Linda Mahelová.

Moje životní cesta mě zavedla k onkologii aneb z praxe aromaterapeutky ve Velké Británii

Také si občas v životě řeknete: „No, kdyby mi někdo před rokem či pěti řekl, že tohle mi život přinese, tak bych se určitě jen zvesela zasmála. Něco takového se přeci ani ve snu nemůže přihodit!” Ale život nám všem ty kartičky tak pěkně zamíchá – a esa naservíruje zrovna, když to nejméně očekáváme.

Své články pro Kouzlo vůní píšu ze zkušenosti aromaterapeutky specializující se na péči o onkologické pacienty v klasickém nemocničničním prostředí ve Velké Británii. Věřím, že sdílení mého pohledu a praxe může obohatit české prostředí a poskytnout podporu lékařům, kteří váhají, zda zařadit aromaterapii jako podpůrnou léčbu pro své pacienty.

Jak to všechno začalo?

Když se před lety naší malebné zemi otevřely dveře do Evropské unie, tak jsem cítila nesmírné nutkání nasadit si toulavé boty a vyrazit do světa. A jelikož dobrá znalost anglického jazyka byla v té době stále víc a víc žádaným požadavkem zaměstnavatelů, říkala jsem si: „Spojím příjemné (poznávání nových krajů) s užitečným (opráším pasivní angličtinu).“ A odjela na ostrov, který je z globálního měřítka vlastně téměř za humny. Tehdy jsem ještě netušila, že plánovaná „exkurze” maximálně na rok či dva se protáhne na pěknou řádku let.

Co mi bylo obrovskou inspirací?

“Inspirace je všude kolem nás, jen se stačí rozhlédnout”

Jedním z mnoha poznání, které mě ve Velké Británii fascinovalo, bylo zjištění, jak mnoho lidí dobrovolně věnuje svůj čas a znalosti na pomoc tam, kde je potřeba. Toto bylo velikou inspirací, abych se věnovala práci a projektům, které mají smysl. Ta vnitřní touha a potřeba mě dovedla až ke studiu holistických terapií včetně aromaterapie, reflexologie, masáží…

A tak to v životě chodí, že když se nacházíme tam, kde máme zrovna být, potkáváme příležitosti a lidi, se kterými se můžeme navzájem obohatit. Takový okamžik nastal, když jsem zjistila, že se v Londýně ve spolupráci s špičkovou nemocnicí otevírá centrum pro léčbu „malých i velkých“ pacientů s rakovinovým onemocněním. Toto centrum i nemocnice kromě klasické západní onkologické léčby zároveň i umožnuje, aby pacienti mohli využít holistických terapií jako podpůrného prostředku v jejich léčbě.

I po letech při vzpomínce, kdy jsem se dozvěděla, že jsem byla přijata do týmu zkušených aromaterapeutek pracujících s pacienty, s jejich rodinami, zdravotním personálem, cítím tu nádhernou pulzující energii radosti, nadšení, ale především pokory a obrovské zodpovědnosti.

Onkologická praxe ve Velké Británii

Z jakých terapií mají pacienti v nemocnicích, onkologických klinikách a hospicech na výběr?

Terapie, které jsou pacientům k dispozici, zahrnují aromaterapii, reflexologii, masáž, relaxační techniky ad.

Všechny tyto terapie mají své místo a svůj význam a jsou velmi vítaným prostředkem, jak pro pacienty před, v průběhu i po skončení onkologické léčby, tak pro jejich blízké, kteří mnohdy stráví spoustu času u lůžka nemocného.

Tip redakce: Kadidlovníkový extrakt může být nápomocen při léčbě!

Terapie pacientům přináší obrovskou podporu na mnoha úrovních

Když se člověk stane pacientem, a ještě k tomu je hospitalizován, téměř okamžitě pocítí ztrátu svobodného rozhodování a možnost volby. Za pacienty je rozhodováno, co budou mít každý den k jídlu, v kolik hodin budou jíst. V noci je chodí kontrolovat zdravotní personál, takže se mnohdy pořádně nevyspí. Často si nemohou vybrat, s kým budou sdílet nemocniční pokoj, kdy mohou přijímat návštěvy, kdy je navštíví lékař a vizita, kdy budou provedeny různé zákroky a operace, jak dlouho budou muset zůstat v nemocnici atd.

Terapie přináší a nabízí pacientům ztracenou či potlačenou možnost volby. Ať už je to tím, že mají na výběr, kterou terapii by chtěli vyzkoušet a pokaždé si sami mohou zvolit jiný druh terapie, či také případně nabízenou terapii odmítnout. Alespoň částečný pocit možnosti volby, kontroly nad svojí léčbou a pobytem v nemocnici je pro mnoho onkologických, ale i dalších nejen těžce nemocných pacientů velmi důležitý.

Jaký má aromaterapie přínos pro pacienty a jejich blízké?

Aroma je velmi silným prvkem pro spojení duše, emocí a vůle. Nejedná se tedy jen o provedení terapie například masáže, aby pacient pocítil úlevu od fyzické bolesti, proležených a namožených svalů, bolestí hlavy, nevolnosti, nespavosti, či extrémní únavy.

Již pouhé otevření kufříku s esencemi a nabídka voňavé škály éterických olejů s jejich terapeutickými účinky najednou promění nejeden nemocniční pokoj v místo, kde nejen pacient, ale také rodiče, sourozenci, příbuzní i kamarádi opět mohou vnímat a prožívat tzv. stav normálnosti.

Mnohdy se pacienti najednou ve vzpomínkách navrátí do míst, kde jim bývalo příjemně. Ocitají se na procházce voňavým lesem, či cítí mořský vánek, který si pohrává s jejich po chemoterapii dočasně vypadanými vlasy. Některým se vybaví relax na své vlastní zahrádce, kdy se kochali pocitem z dobře vykonané práce. Jiní znovu cítí pevnou půdu pod nohama a ve svém životě zahlédnou světélko naděje na uzdravení. Pro mnohé jsou vhodně nakombinované vůně esencí nedílnou součástí zvládání úzkostných stavů, únavy a nespavosti a také zvládání vedlejších účinků chemoterapie.

I v našem běžném životě, navození pozitivních emocí a vzpomínek má blahodárný vliv na naše fyzické i duševní zdraví. A když jsme takto naladěni, pak můžeme těžkosti života přijímat z širšího úhlu pohledu. Jsme si více vědomi svých možností, a to nám může pomoci, jak budeme k dané životní záležitosti či nemoci a léčbě přistupovat.

Jak práce terapeutů pomáhá zdravotnímu personálu?

Čas terapeutů strávený s onkologickými pacienty je také velkou podporou zdravotnímu personálu: lékařům, psychologům, fyzioterapeutům, ale především zdravotním sestřičkám, které se s neutuchající laskavostí a péčí neúnavně starají o těžce nemocné.

Často jsme voláni k pacientům, se kterými si zdravotní personál “zkrátka neví rady”. Nemohou zvýšit dávky analgetik a morfia z důvodu ohrožení života nemocného. Mnohdy bývají pacienti ve stavu, že nejsou schopni, či odmítají se zdravotním personálem komunikovat.

Od pacientů, jejich rodinných příslušníků, ale i od kolegů psychologů, sestřiček a i některých onkologů máme velmi příznivé ohlasy s využitím terapií jako podpůrného prostředku při klinické léčbě.

Spolupráce s psychology

Úzce spolupracujeme s psychology, kteří jsou také mnohdy zdravotním personálem povoláni k pacientům trpícím extrémní úzkostí, sebevražednými sklony, či nesmírnou fyzickou bolestí, strachem ze smrti, či prožívají trauma po operaci či amputaci různých částí těla. Někteří pacienti však nejsou schopni si s psychologem popovídat, otevřít se. Toto se děje z mnoha příčin, například z důvodu obrovského traumatu, šoku, paniky. Často jsou tyto prvotní „neúspěšné“ návštěvy psychologů s nemocnými doprovázeny stigmatem a strachem pacienta, aby k jeho onkologické diagnóze nebyla přidána i nálepka „duševně chorého“. V těchto situacích psycholog informuje pacienta, že návštěva aromaterapeutky by mohla být „více“ přínosná.

Příklad z praxe

Vzpomínám na pacientku ve věku 38 let, která byla hospitalizována krátce po zjištění rakoviny mízních uzlin. Tato žena trpěla extrémní úzkostí, panickými útoky, depresemi a sebevražednými sklony, přestože kolem sebe měla obrovskou podporu rodiny a její jediné dcery. Pro tuto ženu bylo také velmi obtížné zvládnout, aby se k jejímu lůžku v nemocničním pokoji kdokoliv přiblížil.

Důvěra pacientky byla získána až při návštěvě aromaterapeutky za pomoci esencí a jejich vůní. Pacientka začala záhy spolupracovat a nakonec si vybrala několik esencí, které jsem pro ni připravila do aroma tyčinky, takového osobního inhalátoru, který má pacient možnost mít vždy při sobě. Zpětná vazba byla podána psycholožce a také ostatnímu zdravotnímu personálu.

Při druhé návštěvě pacientka projevila zájem o aroma masáž plosek nohou, kdy její úzkostný stav téměř odezněl a dokonce si při terapii na chvilku zdřímla.

V průběhu pobytu této pacientky byla poskytnuta podpora ze strany terapeutického týmu, tak psychologů a zároveň probíhala úzká spolupráce s onkologem a zdravotními sestrami.

Je pozoruhodné pozorovat, že ve většině případů po návštěvě terapeutky je pacient více nakloněn k další návštěvě psychologa a začíná i více spolupracovat se sestřičkami a ostatním zdravotním personálem.

Příště…

V příštích článcích se zaměříme na specifické příklady z aromaterapeutické praxe a podporu pacientů při chemoterapii, radioterapii, během léčby, v paliativním stádiu, ale i případně na sklonku života, a také jak podpořit aromaterapií rodinné příslušníky pacientů…

 Autorkou článku je Katy Pomklová. Foto: Pixabay.com.

Partnerem článku je Asociace českých aromaterapeutů:

“Asociace českých aromaterapeutů působí již od roku 1996 poskytuje kvalitní a všestranné vzdělání v aromaterapii široké veřejnosti i profesionálním zájemcům ze souvisejících oborů jako je zdravotnictví, ošetřovatelství, farmacie, rehabilitace, kosmetika či wellness. V Institutu aromaterapie školí odborné aromaterapeuty, které sdružuje v Registru kvalifikovaných aromaterapeutů, poskytuje jim informační servis, rozvíjí jejich vzájemnou spolupráci a podporuje je nadstavbovým vzděláváním. Popularizuje a propaguje aromaterapii v médiích, na odborných konferencích a veletrzích, připravuje speciální programy pro firmy i neziskové organizace.”

Ruce od hlíny: Permasemínka a jarní klíčení

Vlastoručně nasbírané nebo vypěstované bylinky mají velký význam. Otiskne se do nich láska, péče a energie majitele. Všem doporučuji si čas od času zašpinit ruce od hlíny a vytvořit na zimu vlastní zásoby. Osobní bylinky a samozřejmě i jiné výpěstky totiž fungují tak nějak… LÍP! V rámci vzdělávacího programu “Bylinky našich babiček” vás provedu mými zahrádkářskými pokusy a nabídnu tipy na bylinkové tvoření i těm, kteří nemají vlastní kousek půdy. Truhlík může mít každý, co říkáte? 

Tento článek ja ZDARMA, jako upoutávka na program. Spouštíme ho v placené verzi během dubna 2018. Po celý bylinkový rok přinese každý měsíc 6 článků nabitých informacemi, radami a recepty z praxe, 2 webináře s autorkami, přístup do skupiny, kde se můžete ptát na věci k tématům. Prostě velká kupa voňavé parády! CHCETE HO? TAK ŠUP SEM!

Jarní energii doplňujte pojídáním klíčků

Nakličovací misky usnadní práci se semínky

Začátek jara je spojen podle Pěti elementů se Dřevem. Vše je v pohybu, vše je živé, vše je zelené. Ke Dřevu náleží orgán jater, jehož hlavním tématem je hněv. Pokud tedy v těchto dnech pociťujete lehkou podrážděnost, netrpělivost a vaše nálada lítá nahoru a dolů, jste v tom vlastně nevinně. Za jarní únavu zase mohou výkyvy hormonu melatonin v našem těle. Způsobuje je proměnlivé počasí, kdy se mění intenzita světla. Jeden den slunečno, druhý den pod mrakem, třetí den se hřejeme na lavičce v parku a čtvrtý den se choulíme před větrem do šály a čepice. Rozhodně tedy není dobré ze dne na den vysadit zimní dietu složenou z pečeného bůčku, husté čočkové polévky a zabíjačkových specialit a vyměnit ji za salátový detox s ovocnými šťávami. Pro tělo by to byl příliš velký šok. Klíčky jsou skvělým mezičlánkem, jak tělo pomalu přenastavit na jarní a letní režim.

Klíčky ředkviček, brokolice, červené ředkve a jetele

V dietetice podle Tradiční čínské medicíny má pojídání klíčků obrovskou tradici. Uvádí se, že Číňané je považovali za plnohodnotnou stravu už před více než 5 000 lety. Dodnes jsou výhonky v asijské kuchyni oblíbené. V písemných pramenech najdeme zmínky třeba z roku 1767, kdy mořeplavci používali klíčky jako prevenci před kurdějemi. V období Velikonoc se hodí si připomenout, že tradičním svátečním jídlem v 19. století bývala pučálka, což je pokrm připravený z naklíčeného hrachu (chystám se na něj, těšte se na recept!). Velmi populární byly ještě za 1. světové války jako zdroj vitamínů a minerálů, který byl cenově dostupný pro každého.

Čerstvé klíčky jsou tělu velmi prospěšné. Ve chvíli, kdy semena namočíme, začne rostlina vynakládat obrovskou sílu na svůj růst a semínko spouští spoustu blahodárných procesů. Klíčky pak obsahují kupu prospěšných enzymů, vitamínů, chlorofyl a také minerální látky. Důležité je vždy kupovat semínka, která jsou určena ke klíčení a ne k setí. Ta, co patří do hlíny, jsou totiž často chemicky ošetřena a nejsou tak vhodná k přímé konzumaci.

Máčení vaty je velká čvachtací zábava
Klíčení řeřichy je velmi rychlé

Nejjednodušší je začít řeřichou. Každý zkusil už na základní škole .) Potřebuje vatu, aby do ní mohla pustit kořínky. Vatu namočte, a posypejte ji řeřichovými semínky. Do dvou dnů uvidíte, že vypouští klíčky a do pěti dnů máte krásně zelený talíř. Řeřichu nemusíte předem namáčet, talíř umístěte na světlo, ale ne tak, aby na něj přímo svítilo slunce. Velmi jednoduché na klíčení jsou také fazolky mungo. Nasypejte je do prázdné zavařovačky tak, aby na dně byla asi 2 cm vrstva, zalijte vodou a na noc dejte do chladu a temna. Druhý den propláchněte a dejte na šiřší misku, kterou přikryjete potravinovou fólií. Vytvoříte tak výhonkům dobré klima. Proplachujte třikrát denně. A postupně ujídat můžete asi od čtvrtého dne. Výborné jsou také tepelně upravené, když je přihodíte do zeleninky s rýží nebo krátce podusíte na přepuštěném másle na pánvičce.

Stravu podle Pěti elementů konzultuji s úžasnou Romanou Doubravovou (zdravím!!!). Díky ní jsem přišla na chuť novým semínkům a objevila skvělé možnosti zpestření kuchyně. Ještě než sklidíte nebo nakoupíte na trhu rané ředkvičky, nechte doma naklíčit jejich semínka. Chuť i vůně jsou velmi podobné! Velmi prospěšná, šťavnatá a nasládlá je i vojtěška. Nakličovat můžete i obilniny, ze kterých si pak připravíte ranní kaši.

Klíčky přidávejte na chlebíčky i do polévek

Klíčky můžete nasypat do polévky nebo na brambory místo petrželky
Pikantní ředkvičkové klíčky dochutí příjemně třeba čočkovou pomazánku

Klíčky můžete ozdobit každý talíř. Přisypávejte je do polévek, salátů nebo na svačinovou pomazánku. Ta na fotce je z červené čočky a máte ji hotovou za 15 minut. Na přepuštěném másle osmahněte do sklovita cibulku, nasypejte dvě hrsti červené čočky a chvilku míchejte, pak zalijte vodou. Čočka by měla být ponořená, ale neměla by moc plavat. Vodu budete průběžně dolévat. Ideální je vodu nahradit zeleninovým vývarem. K bublající čočce přidejte jednu větší mrkev nastrouhanou na jemno. Okořeňte kurkumou, pískavicí, solí a přidat můžete i chilli. Vařte podobně jako rizoto až do chvíle, než čočka změkne a vše má konzistenci pomazánky. Pokud ji chcete mít úplně hladkou, tak ji po uvaření vymixujte tyčovým mixérem. Servírovat ji můžete vlažnou a nebo ji sníst místo kaše na slano. Na fotce jsem použila žitný kváskový chléb a klasický toasťák (zrovna byla doma kalamita s teplou vodou .) a nouzový stav v kuchyni). Moc dobře pomazánka chutná i s pšeničnými plackami.

Rukola u nás často přezimuje i na venkovním záhonku
Špenát z podzimního výsevu

Když vás svrbí v komoře motyčka…

Letos nás Zima napínala, takže první semínka šla u nás na zahradě do hlíny až na konci března. I přesto se ale máme čím kochat. Na konci léta jsem rozhodila do záhonků špenát a rukolu tak, aby stihly před podzimními mrazíky vyrašit. Špenát jsem na zimu zakryla smrkovými větvemi (podobně jako jahody nebo nové sazeničky náchylných bylinek) a rukolu nechala svému osudu. Obojí krásně přezimovalo a začíná se probírat k životu. Rukola roste pomaloučku celou zimu, takže když zrovna není zapadaná sněhem, můžete po troškách otrhávat. Teď už k ní můžete natrhat malé pampeliškové listy, sedmikrásky, pomalu i popenec a začít připravovat salátky nebo pomazánky z divokých lístků. Já je ráda míchám s jarním polníčkem a zálivku dělám úplně jednoduchou: 2 lžíce panenského slunečnicového oleje, 1 lžíce jablečného octa, špetka soli. Vše prometličkujte a pak do toho vhoďte oprané lístky.

Setí semínek v dětské úpravě

Do připravené půdy jdou jako první semínka ranného špenátu, ředkviček, hrášku nebo naťové cibulky. Ředkvičky nedávám do řádků, ale seju stylem halabala. Lépe tak využijete plochu záhonku, ředkvičky méně zarůstají plevelem a protrháváte je pak přímo do pusy. Do setí můžete zapojit i děti, když jim semínka smícháte s trochou písku a už roční dítě pak zvládne “posolit” hlínu. Semínka pak zapracujete do země hráběmi a pokropíte konví s kropítkem, abyste je nevyplavili.

Permasemínka – investice do budoucnosti

Mezi permasemínky najdete i staré nebo neznámé odrůdy

O permasemínkách jsem poprvé slyšela díky Marku Kvapilovi, kterého jsem potkala na bylinářském kurzu Vládi Vytáska. Marek se tehdy zajímal o bylinky, původní ovocené a zeleninové odrůdy a zabýval se potravinovou soběstačností. Pak jsem na Facebooku zahlédla jeho nabídku na semínka divokých rajčat, díky tomu už pár let semenařím a máme na zobačku úžasná rajčátka. Nejlíp se mi totiž ujala ta, co připomínají cherry odrůdy.

Semínka rajčat začněte předpěstovávat v únoru či březnu

O co jde? Permasemínka nebo-li semena neprůmyslových odrůd jsou určena pro všechny, kteří chtějí pěstovat bez chemie. Narozdíl od komerčních semínek z hypermarketů je můžete sami semenařit a používat v dalších letech. Například rajčata stačí nechat dozrát, vymačkat semínka, nechat vykvasit a pak speciálně propláchnout vodou a usušit. Vytváříte si tak vlastní semínkovou banku. A nejste závislí na tom, abyste každý rok dokola a dokola nakupovali sazenice a semínka od velkých firem. Pokud vás toto téma více zajímá, doporučuji článek o společnosti Monsanto.

Sklizeň divokých rajčátek

Ale zpět k českým semínkům! Marek se stal profesionálním osivářem a na jeho webu permaseminka.cz můžete nakupovat bylinky i neprůmyslové odrůdy zeleniny. Kromě rajčat jsem s úspěchem pěstovala ranný špenát, úžasný je měsíčkový mix nebo popínavá fialová fazole. Letos jsem arsenál znovu rozšířila. Můj subjektivní pocit je, že tato odolná a v České republice vyšlechtěná semínka potřebují mnohem méně piplání a péče, než ta unifikovaná. Vloni jsem například zkoušela rajčátka nechat volně i vést na tyčku a rozdíl nebyl příliš velký. Možná naopak. Ta nechaná volně vytvářela na zahradě okrasný porost, měla mnohem více plodů a nepodrůstala tolik plevelem. A to na naší městské zahradě opravdu nemáme žádnou superpůdu .). Nově nabízí permasemínka taky Kateřina Winterová, kterou znáte z televizního Herbáře na svém blogu Culina Botanica. S nákupem z tohoto webu ale zatím nemám zkušenost. Podělíte se?

Ať klíčky klíčí a zahrada vás baví!

Jdete do toho? Necháte se od nás provést celým rokem (nebo jeho částí)? Chcete všechny ty další rady a recepty ze života prostě mít i pro sebe? OBJEDNEJTE SI BYLINKY NAŠICH BABIČEK ZA ZÁVÁDĚCÍ CENU!

Nejste ještě rozhodnuti, ale program vás zaujal? Upište se nám tady do formuláře a nic už neuteče. Připojíte se třeba později…

Zaregistrujte se, ať máte vždy aktuální informace o programu

* povinná položka




Autorka článku a foto: Anna Krutová.

Použité zdroje a literatura:

Získejte sílu jara z březové vody

Žiju v přírodě krásných alpských hor, které jsou úžasným zdrojem inspirace pro psaní a zároveň mi jejich zákonitosti ukazují silná moudra. Žiju přírodou a ráda se o ní a také od ní učím víc. Baví mě předávat své znalosti a postřehy dál a to je i můj cíl v programu Bylinky našich babiček. Výpravnou a poučnou formou se s vámi podělit o mé zkušenosti, o to, co mi zafungovalo i o to, co se mi zrovna nezdařilo. Na byliny pohlížím jako na zdroj zdraví, vnímám jejich Ducha a všímám si jejich spojitostí s člověkem. A to se (doufám) odráží v mých textech. První článek programu jsem věnovala březové vodě.

Konečně začalo jaro a my mohli vyrazit. Do baťůžku aku-vrtačku, velkou PET láhev, tejp a slámku (tedy brčko). Sníh ještě zcela neroztál a tak jsme se do kopce brodili mimo cestičky studenou zkrystalizovanou vodou a přitom pohledem vybírali tu správnou břízu.

To bylo před pár lety a my vyrazili poprvé na březovou vodu. Toto jaro bude mít pravděpodobně trochu pozdější nástup, alespoň u nás v Tyrolsku totiž ještě leží poměrně silná pokrývka sněhu. I proto nejsou k tomuto článku autentické fotky ze sběru. Možná až sníh konečně roztaje…

Se sběrem opatrně

Ano, hned v úvodu je třeba zmínit, že sběr březové vody je v České republice vnímán negativně, ba přímo jako trestní čin. Nesmí se to, nemá se to! Ale přesto se to dělá! Nechci nikoho nabádat na přestupky v zákoně. Mým záměrem je popsat, jak si lze doplnit vitalitu na jaro, obzvlášť po letošní dlouhé zimě, především pro lidi se slabými ledvinami. Jak lze využít darů přírody, které jsou zde pro nás všechny, ne jen pro ty vyvolené.

Pokud však ve svých úvahách myslíte na strom, na to, že mu to může uškodit, je to správné uvažování. Můžu vás však uklidnit, když dodržíte jistá pravidla a nepřijdete ze stromu “těžit”, ale nabrat si pro vlastní potřebu, strom se s vámi podělí o vlastní životadárnou sílu a bude schopen žít nadále bez nějaké újmy.

Vznešený strom, ta bříza.

Strom nehostinných podmínek

Bříza bělokorá Betula pendula je snad jediný listnatý strom, který se u nás v Tyrolsku ve výšce 1600 m nad mořem vyskytuje. Je to opravdu „odolná holka“, která pro svou vitalitu a schopnost růst i v těch nejkrutějších podmínkách až do 1900 m nad mořem žije tam, kde už jiné listnáče nemají sílu. A přitom je tak jemná a vypadá velmi elegantně.

Pro své vlastnosti si získala úctu už u Keltů. Je charakteristickým listnáčem za polárním kruhem a v keltském letokruhu začíná jejich rok. Symbolizuje nový začátek, novou energii a sílu.

Pojďme však do její hloubky

Dřevo je velmi měkké a ohebné. Navíc je krásně bílé a má schopnost ničit mikroorganismy – dokonalé pro kuchyňské náčiní jako jsou například vařečky. Ale určitě znáte i bílé poličky nebo dřevěný obklad interiérů, k čemuž se toto dřevo též využívá. A nebo také jako topivo.

Její větvičky jsou tenoulinké paličky, které se jemně sklánějí k zemi. Moje babička si z nich dělá koště na zametání terasy na chatě. Naskládá je hustě přes sebe a speciální technikou sváže k sobě pevným špagátem. A pak je zastříhne zešikma. Vždy na jaro si udělá nové a to staré spálí. Možná je to nějaký rituál? Nevím. Nechce mi rituály prozrazovat…

Březová voda

Když se uřízne kus břízy, „pláče“. A pláče tak mocně, že kdyby se předem přichystala nějaká nádoba a dala se pod uřezanou větev, během hodiny lze v pohodě nasbírat i celý pohár vody. Ta je sladká a hlavně plná síly. Proto se také sbírá.

Její mnohostranný prospěch

Od té doby, co si chodíme vodu sbírat, pijeme ji celá rodina každé jaro na posílení organismu po dlouhé zimě. Stačí jen několik dnů, ne celé týdny. Tolik bychom ani nesbírali a vlastně to ani není nutné.

Březová voda je vlastně životadárná síla stromu samotného, používá ho ke své obrodě, pro svůj start pro období vegetace. Dodá vitalitu a je také výborná na překlenutí jarní únavy. Silně posiluje ledviny, které byly v zimě nejvíce zatíženy. Je očistná, diuretická a prý i omlazující. To posoudím až za pár let.  Je nápomocná také u takových nemocí jako je dna, revma a proti zapomínání. A navíc lahodně chutná.

Bříza v kosmetice

Kdo by neznal březový šampon!? Březová voda je hlavní složkou těchto vlasových přípravků, které se používají při vypadávání vlasů a dodání zdravého lesku. Všimli jste si někdy, jak je kůra březových větviček lesklá? A jak tyto pevné a zároveň ohebné “vlásky” visí dolů a vlají ve větru?

Pro zvýšení účinku je dobré vlasy vodou oplachovat. Dříve se to určitě provádělo, ale přijde mi to trochu jako plýtvání. Efekt se dostaví i při vnitřním užití, souvislost s ledvinami je zřetelná. Párkrát jsem si vlasy ale opravdu vodou z břízy opláchla. Nemyslím si, že by výsledek byl až tak rozdílný jako u použití jiných produktů z přírody, kterých je hodně. Raději tedy tu vodu piju než “cabrám” na vlasy.

Proste a bude vám dáno!

Když trefíme na hodnou břízu, která chce dát, naplní se nám během dvou dnů celá 1,5 litrová PET láhev. Ve dnech Měsíce putujícího oblohou ve vodních znameních i za den. Když se bříze líbíme a jsme na ni hodní, za zmíněných podmínek dá celou láhev už za několik hodin. Ale musíme být na ni hodní…

To jsme si jednou našli nádhernou, zdravou a rozvětvenou břízu, ale nepoprosili jsme ji. Navíc se mému muži zdálo, že ji špatně navrtal, tak do ní vrtal znovu a znovu, až v sobě měla čtyři rány. Příjemné mi to nebylo, ale stalo se to. Myslím, že se nazlobila, protože nám nedala ani kapku! A to jsme u ní byli přesně v době, kdy začala vyhazovat pupeny.

A také si vybírejte vhodnou dobu

Když totiž bříza začíná pučet, je ta nejvhodnější doba na sběr její šťávy. Je to přesně ta doba, kdy se z kořenů vrací životadárná míza, která rozjaří celý strom a má blahodárné účinky i na lidský organismus.

Jinak se dá samozřejmě sbírat po celou dobu její vegetace, avšak největší sílu a proud má právě na jaře před rozpukem. Ostatně právě její pupeny mají v gemmoterapii významné vitalizační účinky – čistí krev, podporují růst u dětí, působí na duševní únavu, artrózu kyčlí, dnu, zánět močového měchýře a spoustu dalších.

Rašící březové lístky s krásnou svěží zelenou barvou.

Bříza nabízí ještě víc

Když už jsou na bříze listy, šťáva a její síla je v nich. To se z nich pak dá připravit lahodný jarní salát nebo se sbírají do zásoby na zimu.

Připravte si salát k jarní očistě a vitalitě

  • Nasekané mladé listy břízy smíchejte z jinými mladými jarními lístečky (třeba s pampeliškou, ptačincem žabincem, bršlicí kozí nohou, šťovíkem atd., najděte si to, co u vás právě roste) a nebo jednoduše se zahradním salátem.
  • Důležité je salát zalít olejem, aby se do těla dostaly také vitamíny rozpustné v tucích.
  • Jinak si salát ochuťte podle svého uvážení a zvyku, někdo to rád na slano, jiný více kyselé a většina z nás si do marinády přidá i cukr.
  • Jaro fandí kyselé chuti. Všimněte si, že i většina právě rašících listů chutná spíše kysele a nebo velmi jemně. Jako základ do marinády jarního salátu je vynikající právě březová voda, která nahradí cukr.

Výborný čaj vhodný také k detoxikaci

Čaj připravený z nasušených lístků je jeden z nejúčinnějších čistících prostředků na ledviny a močové cesty. Také se přidávají do čajů na čištění krve nebo detoxikaci. Pro svůj vysoký obsah látek podporujících procesy látkové výměny bývají základní drogou v různých čajových směsích. Jeho příprava je jednoduchá.

  • 2-3 lžíce nasušených březových listů zalijeme asi litrem vroucí vody.
  • Chci-li použít čerstvé listí, dávku listí zvýším asi na 5 lžic čerstvých nasekaných březových listů.
  • Nechám alespoň 10 minut luhovat a popíjím teplý po doušcích.

Jak se sbírá březová voda

„To jako fakt vrtáte do břízy?“

Ano, vrtáme. A oproti původnímu způsobu získávání březové vody, je to ten nejšetrnější způsob, jak příliš neponičit její kmen. Je dobré vrtat až za borku, do dřeva, aby se neponičil její obal, který ji chrání. Úbytek mízy, kterou si od ní vezmeme, břízu zase tolik nepostihne. Dříve se loupala její kůra, která našla své uplatnění, a šťáva ze stromu se sbírala při tom. Bříza tak ale ztrácela svůj ochranný obal a chřadla.

Jak to děláme?

Když už máme vybraný strom, zůstaneme chvíli u něj a o šťávu z něj nejprve poprosíme. Požádáme ho, zda by nám vydal něco ze sebe. Pak mu popíšu, co s ním budeme dělat a proč to potřebujeme.

Vím, zní to strašně bláznivě, a kdyby mi tohle někdo vyprávěl před několika léty, asi bych si ťukala na čelo. Ale zkušenosti mi ukázaly, že to je tak dobré pro nás i pro ten strom. A vlastně i moje babička mě vždy naváděla na to, abych před sběrem bylin nejprve na louce chvíli spočinula a zaposlouchala se do jejích zvuků, než si od ní něco vezmu. Ona vám pak dá mnohem víc než jen materiál.

No, a pak klasickou vrtačkou s baterií navrtáme díru asi 5 cm hlubokou přibližně ve výšce velikosti PET láhve od země. Do víčka od láhve vyvrtáme také dírku a zasuneme do ní jeden konec brčka. Ten druhý zasuneme do stromu. Velikost vrtáku by proto měla být přibližně stejná jako šířka brčka.

Když se nám podaří strom s lahví pěkně propojit, připevníme láhev ještě tejpem okolo kmene. Doporučuji výšku navrtané díry ne moc od země, protože když bude láhev plná vody, svojí váhou by ji tejp nemusel udržet. Je tedy lepší, když se její dno opírá o zem.

Je důležité obstarat, že když si přijdete pro šťávu a brčko ze stromu odstraníte, abyste dírku něčím ucpaly, jinak z něj šťáva poteče dál. Na internetu jsem se dočetla, že se to dělá štěpařským voskem. My tam většinou strčíme klacík nebo její větvičku, která pasuje do otvoru a zatlučeme ji. Další rok dírku použijeme znovu.

Nebo když vím, že si za pár dnů přijdu znovu pro šťávu, nechám brčko ve stromě, ale přehnu ho a kolíkem na prádlo sepnu k sobě. Pak ho ještě tejpem přilepím ke kmenu tak, aby bylo směrem vzhůru.

A samozřejmě bříze PODĚKUJI!

Vážně není jiný způsob než vrtat do stromu?

Ano, jiný způsob existuje, ale ten já osobně nemám vyzkoušený. Lze také zastříhnout ty jemné větvičky a strčit je do nějaké flašky, nádobky a nechat vodu stékat z větviček do ní. Jak ale upevnit tu nádobu na ty větvičky, aby z nich pod tíhou nespadla, to nevím. Snad ji mít na nějakém stolíku pod stromem? Ovšem ve volné přírodě si to nedokážu představit.

Tohle však může vyzkoušet někdo, kdo má břízu na zahradě či dvorku. A nebo snad poprosit strom slovy našeho úžasného zpěváka Karla Gotta:

„Hej břízo bílá, skloň se níž!“

Přeji vám všem jaro plné vnitřní energie! Veronika

Autorkou článku je Veronika Němcová. Foto: Pixabay.com.

Tento článek je uveřejněn ZDARMA jako upoutávka na program “Bylinky našich babiček”. Zaujal vás?

Jako další “návnady” si můžete přečíst o

Chcete vědět o vzdělávacím celoročním bylinkovém průvodci Kouzla vůní VÍCE?

Zaregistrujte se, ať máte vždy aktuální informace o programu

* povinná položka




 

Jarní sváteční bylinné rituály

Program “Bylinky našich babiček” jsme vymyslely jako celoroční voňavou cestu rokem, jako průvodce zahrádkami našich předků. Moje téma jsou byliny a sváteční rituály s nimi spojené, hlavně tedy v oblasti vykuřování a očisty. Toto sice zpracovávám průběžně a vlastně stále. Ale…

Tady bych ráda vytáhla méně známá fakta, vybrané méně obvyklé rostliny. I mé osobní postřehy a příběhy  “městského člověka”, který přesto cítí, jak tepe a otáčí se posvátné Kolo roku a přírody. A kterému vylaďování se s cykly Slunce a Měsíce pomáhá žít život v harmonii a přirozenosti. Někdy si beru na pomoc literaturu a internet, jindy přenechám vedení své intuici a rostlinným průvodcům. A pak s úctou a trpělivostí sleduji, kam mě pustí a co mi ukáží.

V každém z mých příspěvků najdete nějakou speciální radu k domácímu vykuřování a použití bylin k očistě prostor. Budou to takové bonusy za vaši podporu Kouzla vůní. Myslím tím opravdu speciální a opravdu praktickou radu 🙂 Prostě něco, co jen tak nezjistíte. Zde to bude návod, jak vytvářet vykuřovací směsi z bylin a pryskyřic. Tohle mixování má totiž háček, každá ze složek má ráda k pálení dost odlišnou teplotu. Tudíž může být někdy problém hotovou směs vykuřovat tak, aby voněla, fungovala a kompletně se využila.

Jako upoutávky na vzdělávací program “Bylinky našich babiček” si už teď můžete přečíst článek o kopřivě a červené řepě

Příchod jara si žádá slavnostní vykuřovací očistu

Na Hromnice začátkem února se rituálně vymetalo březovým koštětem. A teď o slunečním svátku Jarní rovnodennosti (nebo o Velikonocích) se už hodí použít čerstvé rostlinky. Je to přece svátek znovuzrození přírody (a Ježíše Krista). A je to ideální čas pro očistu našich obydlí. Zima a tma odchází, jaro a světlo přichází. Příroda se probouzí, živelnost a růst překonává stagnaci a zimní spánek. Neseme se na vlně pučení, klíčení a probouzení se. Využijme toho a ukliďme si. Staré, zašlé, nenošené, zaprášené, všechno pryč. Jarní síla nám pomůže vymést i kouty, kam se nám dlouho nechtělo. Jak se nám pak bude lépe dýchat i žít!

Bylinka známá neznámá, krásně voňavá a typicky žlutě jarní, to je hlodáš.

Očista těla je probírána snad úplně všude. Ale co naše domovy? Těm také udělá dobře pořádné jarní očištění! Vonný dým nám může být skvělým pomocníkem k přivítání nové energie. A taky vždy byl.

Vybrala jsem čtyři rostlinné zástupce nesoucí ve svém aromatickém poselství silnou jarní stopu. Dva stromy a dvě byliny. Bříza, borovice, rozmarýn, hlodáš. Všichni jsou u nás dobře a dlouho známí, možná hlodáš budete v paměti trochu lovit, ale nakonec si vzpomenete…

Bližší seznámení s nimi bude v mém druhém jarním bylinkovém příspěvku programu. Tady si zkusíme namíchat speciální očistnou i slavnostní vykuřovací směs k přivítání jara, právě za použití zmíněných rostlin.

Když nemáš hlodáš, vraž tam petrklíč

Hlodáš se vám nevybavuje? Jak uvidíte fotku, budete doma. Je to přesně bylinka „z babiččiny zahrádky“. I mně při dohledávání informací naskočila jeho typická sladká medovo-kokosovo-vanilková vůně… A krásně barevně doplňuje naši vybranou jarní vykuřovací směs. Pokud ho nenajdete, nevadí! Já ho do směsi taky letos neměla. Podobnou jarní aroma notu nám v ní zahraje třeba podběl, prvosenka nebo měsíček. Všechny žluté a jarně naladěné. A všechny tradičně používané i k vykuřování.

Dejte si trochu zeleně na dveře i do těsta, přivítejte jaro!

A jen tak mimochodem. Víte, že záhony založené právě v období mezi dnem Jarní rovnodennosti a Velkým pátkem mají nejlepší šance na skvělou úrodu?

A jeden jarní zelený tip na velikonoční pečení, zkuste letos přidat do těsta zelený ječmen v prášku nebo práškový čaj matcha, svěží zeleň velikonočního beránka či mazance jistě rozradostní vaši slavnostní tabuli…

Nechte své dveře zazelenat, třeba bezovým křížem

Úlovek větviček z výletu na den Jarní rovnodennosti.

Návod na tuhle jarní ozdobu si půjčuju z krásné knihy Evy Francové Rok ve Svatojánu. Nicméně tradice zdobit vchod do domu v jarním svátečním čase květy a zelení je všeobecně známá a prastará. Dokonce se údajně větev borovice zdobila květy na tento svátek a vůbec ne v době Zimního slunovratu.

Pro výzdobu domova je podle mne úplně nejlepší použít s rozumem a ohledem k přírodě to, co najdeme na našich jarních procházkách. Pokud něco trháme, vždy doporučuju se zeptat, jestli je nám Přírodou dovoleno a je-li, tak náležitě poděkujme. Radost, kterou ta zeleň pak přinese (i ochrana a očista), je mnohonásobná. Pokud to ještě neděláte, zkuste to a uvidíte, ucítíte! Některé výhonky zřetelně dávají najevo, že utrženy být nechtějí a jiné vás k sobě doslova přitáhnou.

Na jarní ochranný věnec použijte jako základ rovnoramenný kříž z oloupaných bezových větví. Důležité je to oloupání, bez totiž stahuje vše negativní do listů, pod kůrou pak ke kořenům. A to špatné si domů brát nechceme, proto kůru loupáme.

Samotný věneček pak můžeme splést z tisu, buku, jedle, vrby, smrku a ozdobit jarními květy. Hotový pak pověsíme na vchodové dveře či vrata. A materiál třeba nasbírat na den Jarní rovnodennosti, kdy se hodí vyrazit na nějaký posvátný kopec v okolí. Na kopci se ideálně vítá přibližující se a sílící Slunce.

Příprava sváteční očistné směsi k vykuřování

Hotová směs s hmoždířem po babičce a ochranným zeleným věnečkem.

Jak jsem zmínila, míchat spolu bylinky a pryskyřice, může přinášet jisté záludnosti při samotném pálení. Moje zkušenost a doporučení je pryskyřici nadrtit v hmoždíři na jemný prášek a bylinky s ní prosypat a protřepat. Směs pak lépe hoří i na vykuřovací pícce.

V téhle naší směsi se nám to bude hodit, protože smícháme:

  • 1 díl rozmarýnu
  • ½ dílu nadrcené borovicové pryskyřice
  • 1 díl březové kůry (nebo větvičky, ale máte-li, tak i sušené listy)
  • ½ dílu květů hlodáše (nebo jeho náhradu dle vašich možností)

Směs doporučuji pálit na vykuřovací pícce, lépe se rozvinou vůně. Já jsem do směsi přidala pár “speciálních” ingrediencí. Pryskyřici nasbíranou v berounských lesích na jednom kouzelném výletu. Podběl a prvosenku od bylinářky Veroniky Němcové, jedné z autorek programu “Bylinky našich babiček”. Kadidlo z Jeruzaléma, kterým mne obdarovala účastnice jednoho mého semináře o vykuřování. Prostě něco “magického”, se zvláštním kouzlem. To se hodí do každé směsi…

Očista stavení

Ale pro opravdovou jarní očistu kouřem klidně použijte uhlík a směs vhoďte přímo na něj. Obejděte celý obytný prostor, všechny místnosti, nejlépe i okolí domu a zahradu. Já osobně bydlím v činžovním domě, takže nahrazuji obcházení stavení tím, že kadidelnici prostě na chvilku vystrčím před dveře na chodbu a doufám, že zrovna nikdo nepůjde kolem 😊.

Další konkrétní recept na vykuřovadlo pro tuto příležitost z knihy Magické rostliny, kde jsem se trochu inspirovala:

  • 1 díl květů hlodáše
  • 3 díly kadidla
  • 1 díl benzoe
  • ½ dílu květů hyacintu
  • ½ dílu hadího kořene
  • 1 díl akácie
  • ½ dílu borovicové pryskyřice

Tento článek je uveřejněn ZDARMA jako upoutávka na program “Bylinky našich babiček”. Spouštíme ho začátkem dubna. Zatím nabízíme možnost registrace.

Zaregistrujte se, ať máte vždy aktuální informace o programu

* povinná položka




Autorka článku: Kateřina Polívková. Foto: autorka, Pixabay.

Zdroje:

  • LAVENDER, Susan a Anna FRANKLIN. Magické rostliny, aneb, Byliny od A do Z.
    Praha: Volvox Globator, 1999. Mandragora (Volvox Globator). ISBN 80-7207-279-x.
  • KINKELE, Thomas. Andělé a duchové rostlin: spirituální šamanská cesta. Ilustroval Petra ARNDT. Olomouc: Fontána, 2011. ISBN
    978-80-7336-606-3.
  • FRANCOVÁ, Eva. Rok ve Svatojánu. Praha: Motto, 2017.
    ISBN 978-80-267-0922-0.
  • HERZOG, Annemarie. Léčivé vykuřování: vonná lékárna pro zdravé tělo. Přeložil Miroslav HUBÁČEK. Olomouc: Fontána, 2017. ISBN 978-80-7336-889-0.

Co by mohlo vonět našim čakrám

Pojem éterický olej zcela jistě znáte. A co éterické tělo? To už tak obvyklé není, že? No a vidíte, každý ho máme. Slovo aura je možná trochu známější, ale většina ho spíš zařadí někam do kolonky „ezo“. Přitom tady jde o vcelku fyzikální veličinu, tedy o energii. Zákon o zachování hmoty a energie jsme všichni na základce probírali. On se trochu týká i našeho těla. Překvápko? Ani ne.

A že éterický olej by mohl naše éterické tělo vyladit, posílit, pohladit? Příjemnou, přírodní, voňavou cestou? Tak se na to zkusíme společně mrknout! Začneme základními pojmy energetického systému těla a poté postupně projdeme v sedmi pokračováních všech 7 hlavních čaker a éterické oleje, které by jim mohly vonět.

Co to vlastně ty čakry jsou?

Začněme u názvu. Pochází ze sánskrtu a znamená „kolo“, tedy něco, co se otáčí. To je základní vlastnost čaker, neustálý pohyb. Co čakrami proudí a otáčí s nimi, je energie, prvotní životní síla, bez které bychom nebyli. Směr pohybu čaker je odlišný u žen a u mužů, a to opačný nebo dalo by se říci protisměrný.

Většinou se říká, že čakry jsou energetická centra. Mně pojem „centrum“ přijde nepřesný. Jsou nepřetržitě v pohybu a energie se v nich vlastně potkává, raději bych je nazývala průsečíky nebo křižovatkami.

Najdeme různá ilustrační vyobrazení energií v těle.

Čakry jako květy

Dá se u něčeho, co nikdo neviděl a co je v neustálém pohybu, mluvit o tvaru? Najdeme vyobrazení, jak čakry vypadají (kotouče, trychtýře apod.). Líbí se mi přirovnávat čakry ke květům otevřeným do více stran. Na tuhle představu totiž skvěle navazuje to, jak o čakry pečovat i spojení s esencemi rostlin.

Tradičně se objevuje symbolika čaker jako lotosových květů se specifickým počtem okvětních lístků podle toho, o jakou čakru se jedná (od 4 lístků u kořenové čakry po nekonečný počet u čakry korunní).

Květ lotosu jako symbol čaker je častý, tady je skutečný.

Kořeny s korunou v propojení

Tak, jak se dají jednotlivé čakry připodobnit ke květům, dá se celý energetický systém přirovnat ke stromu. Však se taky 1. čakra (nejnižší) jmenuje kořenová a 7. (nejvyšší) korunní. Cítíte tu podobnost? Kořeny, koruna…

Propojení a dobrá průchodnost mezi těmito dvěma čakrami je hodně důležitá, systém jimi začíná a končí. Je třeba zmínit, že právě tyto dvě čakry se otvírají jinak než ostatní, ležící mezi nimi. Kořenová směrem dolů, do země. A korunní směrem nahoru, do nebe, do vesmíru. A odtud také energii přijímají a vydávají ji. Pět čaker mezi nimi se otvírá směrem dopředu a dozadu.

Sedm barev čaker v ilustrační fotomontáži.

Leckdo o nich slyšel, ale nikdo je neviděl

Znáte taková ta vědecká či lékařská prohlášení, že energii v těle nikdo nikdy neviděl? Žádné energetické dráhy, body, čakry… Přitom slovo „energie“ se velmi často používá ve spojení s únavou (nedostatek energie), ale i dobrou náladou či přitažlivostí (příjemná energie), sportem (vybití energie) apod. Sice jí nevidíme, ale velmi dobře cítíme, když nám chybí nebo přebývá.

Dnes už existují kurzy nebo knihy, které učí vidět auru. Můžete si ji nechat vyfotografovat a k fotce dostanete i rozbor vašeho stavu. Najdete spoustu „odborníků“ na energie, jejich vyčištění, léčení apod. Doporučuji opatrnost a zdravý rozum. Jsme na tenkém ledu. Třeba si nejdříve přečtěte něco o Kirilianově fotografii.

Tradiční starobylé léčebné systémy (ajurvéda, TČM, indiánské léčitelství) i ty duchovní (buddhismus, taoismus, šamanismus) na existenci energetických systémů v těle staví a jsou zde zásadní pro správné a zdravé fungování lidí i okolního světa. Pojmenovávají je různě, ale smysl je podobný. Důležitá je vyváženost a harmonické proudění.

Aura takhle “krásně” rozhodně nevypadá, ale pravdou je, že tělo obklopuje.

4 základní pojmy energetického systému

1) Aura

Vibrační pole nebo také energetické (éterické) tělo viditelné jako takový světelný „obal“ fyzického těla. Můžete se setkat s popisem dalších tří nehmotných těl: emoční, mentální, duchovní. Éterické pole je nejblíže fyzickému a nejsnáze se harmonizuje např. aromaterapií.

2) Čakry

Místa, kde se energie transformuje, částečně přijímá zvenku (ale i dostává z těla ven), předává dál v rámci systému. Je jich velký počet, zjednodušeně se většinou zmiňuje hlavních 7. Jejich funkcí je energetická komunikace, vnější s okolím, vnitřní v rámci těla. Porucha ve vnitřní komunikaci čaker bývá příčinou onemocnění.

3) Nádí

Kanály, kterými energie v těle postupuje, uvádí se obrovské množství těchto drah, 3 jsou základní (zdroje zmiňují počty 350.000, 72.000, v TČM je 12 hlavních meridiánů). Tři základní kanály spojují čakry mezi sebou i s dalšími částmi těla. Sušumna je centrální, vede podél páteře a je spojnicí s centrálním nervovým systémem. Pingala (sluneční) v rámci systému zastupuje jangové atributy (aktivita, světlo, teplo), vede od základní čakry k pravé nosní dírce. Ida (měsíční) je jinovou dráhou (pasivita, chlad, temnota), od základní čakry vede k levé nosní dírce. Obě tyto dráhy obtáčí centrální kanál zprava a zleva, směr obtáčení je opačný u muže a u ženy.

4) Prána

Absolutní energie, to, co kanály a čakrami proudí. Do systému se čerpá ze Slunce, ze Země, z okolí, v rámci vnitřního systému. V TČM je známá jako čchi.

Poruchy a možnost opravy

Jako problémy ve fungování čaker se zmiňují: zablokování (stagnace), jednostranná funkce, hyperaktivita.

Pojmy pro napravení problému v systému pak: otevření, pročištění, harmonizace.

Ve zdraví všechny systémy dobře pracují, zásadní je neustálá a vyvážená cirkulace na fyzické i energetické rovině. Příčinou poruch je stagnace neboli nedostatek v cirkulaci. Terapie se snaží o obnovu cirkulace.

„Je potřeba si uvědomit, že základní čakra se nejsnáze poškodí, ale spontánně se špatně upravuje, takže tu je potřeba ovlivňovat; druhá a třetí čakra občas potřebují ovlivnit, méně často čtvrtá; pátá zcela výjimečně; na šestou raději nesahat a sedmé se nejvýš poklonit.“ (MUDr. Strnad)

Skvělý způsob harmonizace našich čaker je pobyt v přírodě a meditace.

Proč aromaterapie a čakry?

Doporučení aplikovat éterické oleje pro „léčení“ čaker je velmi časté. Právě díky své „éterické“ povaze dokáží pro náš energetický systém udělat mnoho. Pomáhají vyladit naše emoce, zahání strachy, dodávají sílu atd.

Jemné éterické síly rostlin se dotýkají vibračních polí člověka a působí tam svým uzdravujícím a harmonizujícím účinkem.“ (Sharamon, 1993)

Blokády v těle často vznikají na základě psychických problémů, obzvláště ty opakující se nám dávají pěkně zabrat a dříve či později začne i naše fyzické tělo reagovat „výpadky“. Zkusme na to vůně. Čich je mocný smysl. A účinnost přírodních esencí z rostlin velká.

Konkrétní éterické oleje a způsoby jejich aplikace pro harmonizaci jednotlivých čaker, to budu náplň dalších sedmi pokračováních této série. V každé části se také dozvíte více o každé ze sedmi hlavních čaker a chystám i jednoduchá cvičení k jejich vyladění.

Autorka článku: Kateřina Polívková. Foto: Pixabay.com.

Vznik tohoto článku podpořila firma Yasminka, děkujeme.

Firma YASMINA CZECH s.r.o. a internetový obchod www.yasminka.cz byl vytvořen s cílem nabídnout zákazníkům kvalitní masážní, esenciální oleje, přírodní mýdla, tělové peelingy, pleťové krémy a přípravky s bylinkami, které nejsou běžně k dostání v České republice. Laboratoř, kde jsou všechny tyto výrobky tvořeny, patří mezi nejlepší výrobce přírodní kosmetiky v celé severní Africe. Naše firma je přímým dovozcem té nejlepší přírodní kosmetiky nejen ze severní Afriky, ale i z dálného východu, zemí Středozemí aj. Máme exkluzivní zastoupení pro ČR a SR. Kosmetika Yasminka je vyrobena ze 100 % přírodních surovin a je vyrobena na základě tisíciletých tradičních receptur.

Zdroje:

  • SHARAMON, Shalila. Základní kniha o čakrách. Praha: Pragma, 1993. ISBN 80-85213-36-2.
  • MINDELL, Arnold. Snové tělo: úloha těla při objevování našeho Já. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1993. ISBN 80-900802-7-8.
  • DAMIAN, Peter a Kate DAMIAN. Aromaterapie: vůně a duše : využití éterických olejů pro získání tělesné i duševní pohody. Praha: Volvox Globator, 1997. Garuda. ISBN 80-7207-020-7.
  • Strnad, Michal MUDr. Studijní materiály: Indický systém čaker a jejich vztah k akupunktuře.

Červená řepa, tak obyčejná a tak úžasná

Místo po drahých potravinových doplňcích z druhého konce světa, sáhněme po domácí zelenině za babku! Ráda bych vás ve své části programu „Bylinky našich babiček“ seznámila s tím, že k léčebným účelům se dají využít nejen klasické bylinky, ale i spousta běžně dostupných sezónních druhů zeleniny, ovoce, koření, luštěnin atd.

I jimi můžeme dodat tělu mnoho prospěšných látek, podpořit své zdraví a léčit různé neduhy. Ke každému článku se budu snažit přidat i nějaký osvědčený recept nebo radu, jak s nimi naložit. Základní motto: I domácími surovinami se dá podporovat zdraví.

V rámci upoutávek na program “Bylinky našich babiček” už si můžete přečíst článek o kopřivě, žahavé královně jarní vitality!

Začínáme povídáním o červené řepě

Červenou řepu všichni známe jako více či méně oblíbenou zeleninu. Je neuvěřitelně variabilní a v kuchyni se dá využít do pomazánek, salátů, polévek, příloh, dá se upravovat jako syrová, v páře, vařit, péct, grilovat, dusit, sušit, zapékat a nevím jak ještě.

Já bych se dnes chtěla věnovat té syrové. Červená řepa se dá totiž využít jako léčebný prostředek úplně v té nejjednodušší formě, a to sice jako čerstvá šťáva. Žádné tinktury a sušení jako u bylinek, stačí prohnat odšťavňovačem nebo nastrouhat a vymačkat šťávu. Osobně se přikláním k té první variantě.

léčebným účelům bychom měli používat zeleninu z ekologického pěstování nebo vlastní zahrádky, abychom se zvýšeným množstvím prospěšných látek nedodávali ve zvýšené míře tělu i ty ostatní, kterým se chceme vyhnout.

Receptů s červenou řepou je spousta, vždy dodá lákavé zabarvení

 

Pojďme si nejdříve říct, co všechno červená řepa obsahuje:

  • je zdrojem minerálních látek, nejvíce draslíku, dále pak zinku, železa, vápníku, hořčíku, selenu, jódu a dalších
  • obsaženy jsou vitamíny skupiny B, vitamín C, vitamín H, provitamín A
  • důležitý je také obsah antokyanů s protinádorovým účinkem
  • dále pak flavony, temně rudý betain, cholin a organické kyseliny

A k čemu je tedy šťáva z červené řepy dobrá?

  • užívá se při různých krevních chorobách, jako je například anémie
  • působí protinádorově a celkově posiluje obranyschopnost organismu
  • působí proti revmatu
  • je schopná na sebe vázat radioaktivní látky a těžké kovy a pomáhá je vylučovat z organismu
  • detoxikuje játra, snižuje hladinu cholesterolu a má protisklerotické účinky
  • podporuje látkovou výměnu a doporučuje se užívat při kožních chorobách
  • doporučuje se také při menstruačních a klimakterických potížích
  • má takzvaný virostatický efekt, to znamená, že zlepšuje stav při různých virových onemocněních, jako například chřipce nebo borelióze

Šťávu můžeme pít buďto jen z řepy, pokud to ale nesnesete, je příjemnější ji míchat se šťávou z jiné zeleniny, ale nekombinovat s ovocnou.

Naprosto typická barvička šťávy z červené řepy

Kůra pro pevné zdraví s červenou řepou

Tady jsou dva recepty na ozdravnou kůru podle pánů Janči a Zentricha:

  • Smícháme šťávu z červené řepy, mrkve a vody stejným dílem. Uvádí jako léčebnou dávku 1 litr denně, po dobu alespoň jednoho měsíce.
  • Na chudokrevnost a celkové posílení organismu potom doporučují sklenici čerstvé řepné šťávy 2x denně před obědem a před večeří, taktéž po dobu nejméně jednoho měsíce.

Červená řepa z pohledu tradiční čínské medicíny

“Červenou řepu je vhodné zařadit do jídelčíku také kvůli doplnění krve, jak uvádí tradiční čínská medicína. Vzhledem k tomu, že krev ztrácíme nejen při menstruaci, porodech, úrazech, ale také při každodenním koukání do monitorů, telefonů a televizí (což pro mě bylo překvapením, krev se tzv. vypaluje skrz oči), jsou nedostatkem krve postiženy nejen ženy a nemocní lidé, ale velkou měrou i muži. Z pohledu TČM můžeme zařadit i tepelně zpracovanou řepu.

Mám vypozorováno, že po konzumaci běžné porce řepy, je ještě 2 dny poté jazyk krásně červený, což zjednodušeně značí dobrý stav krve. Domnívám se tedy na základě pozorování, že řepu je ideální konzumovat během zimy a jara několikrát týdně. V létě spotřebu pravděpodobně pokryjete červeným ovocem. Nám s Káťou se kontrola jazyka po červené řepě stala takovým interním vtípkem 🙂 A nezapomeňte, stačí kousek a nemusí být na kyselo ;-)” Lusílija

S řepou začínáme zvolna a nelekáme se na toaletě

Pokud ale nejsme zvyklí pít zeleninové šťávy a chceme ji užívat jako prevenci, doporučuji začít opatrně s menším množstvím šťávy a postupně navyšovat. Na každého působí jinak, hlavně zpočátku. Šťáva sice nemá vážnější kontraindikace, ale nic se nemá přehánět, však to znáte.

Ještě si na závěr dovolím upozornit ty, kdo nemají s konzumací červené řepy žádnou zkušenost, že červené barvivo prochází i naším trávicím ústrojím, proto se na druhý den na příslušných místech nelekněte!

Tento článek je uveřejněn ZDARMA jako upoutávka na program “Bylinky našich babiček”. Spouštíme ho začátkem dubna. Zatím nabízíme možnost registrace.

Zaregistrujte se, ať máte vždy aktuální informace o programu

* povinná položka




Autorka článku: Iveta Klímová. Foto: Pixabay.

Zdroje:

  • JANČA, Jiří a Josef Antonín ZENTRICH. Herbář léčivých rostlin. Ilustroval Magdalena MARTÍNKOVÁ. Praha: Eminent, 1995. ISBN 80-85876-14-0.

Kopřiva, královna jarní vitality

V programu “Bylinky našich babiček” vás s potěšením seznámím s praktickým využitím našich léčivých bylin. Budu se zaměřovat na ty, které běžně rostou kolem nás a mohou pomoci  s mnoha různými obtížemi. Naučím vás, jak je poznat, sbírat, sušit. Poradím, s čím je kombinovat a jak je užívat. Samozřejmě nebudou chybět ani recepty, ať už od našich slavných bylinářů či moje vlastní. Vybírat budu vždy ty bylinky, které pokvetou v blízké budoucnosti, abyste byly připravené je využít. A první dostává slovo stará známá… Kopřiva!

Tento článek je ochutnávkou programu Bylinky našich babiček.

Kopřiva dvoudomá (Urctica dioica) je jednou z bylin, které můžeme najít velmi brzy na jaře. A právě kopřivy sbírané v této době mají nejsilnější účinky. Já vždycky zajásám, když zjistím, že už mi na chalupě začaly rašit kopřivy. První co udělám, je kopřivový čaj (nálev) a pak je přidávám všude, kde to jen trochu jde.

V lidovém léčitelství se kopřiva používala k jarnímu čištění krve a šlehala se s ní revmatická kolena. Věřilo se, že zahání zlé duchy a čarodějnice. Léčbu kopřivou doporučovala i Hildegarda z Bingenu a farář Kneipp. A právě o kopřivě a jejím praktickém využití bude následující článek, ve kterém najdete mimo jiné recept na odvar proti padání vlasů a proti lupům, jednoduchý čaj proti viróze a také recept na pórkovou polévku s kopřivami.

Jak vypadá?

Kopřiva je vytrvalá bylina, kterou známe všichni, často roste jako plevel v koutech zahrad, na rumištích a všude tam, kde bylo v minulosti lidské osídlení. Často dorůstá výšky až 1 m, má statnou čtyřhrannou lodyhu, listy vstřícné, zašpičatělé s pilovitými zubatými okraji. Květenství jsou drobná, zelenkavá, samčí a samičí květy rostou na různých jedincích. Celou rostlinu pokrývají žahavé chloupky. Žahavé účinky kopřivy se ničí spařením vařící vodou nebo usušením.

Tady raší kopřivové zdraví a jarní radost

Co se sbírá a kdy?

Předmětem sběru je především list nebo celá nať, méně často se sbírá a využívá kořen. Při sběru se vyhýbáme místům neprosluněným a také těm, na kterých se kopřivě mimořádně daří. Taková místa jsou pravděpodobně kontaminována dusičnany.

Sběr je nejlepší provádět odpoledne nebo k večeru, po celodenním ozáření sluncem. Nejlepší účinky má nať sbíraná do 20. května. Kopřivu je třeba sušit co nejrychleji po jejím sběru, aby si zachovala svou zelenou barvu. Sušíme přirozeně v polostínu s dostatkem čerstvého vzduchu.

Co obsahuje?

Nať kopřivy obsahuje:

  • chlorofyl, vápník, hořčík, křemík, draslík, fosfor
  • vitamín D a C, karotenoidy, flavonoidy a řadu dalších látek

Jaké má účinky?

Kopřiva má zcela mimořádné působení:

  • chlorofyl působí tonizačně a povzbudivě na metabolismus,
  • kopřiva má antianemické, antisklerotické, antidiabetické, antivirové, protiprůjmové a proti revmatické účinky,
  • podporuje funkci žluče, slinivky i vaječníků,
  • listy i kořeny působí močopudně, používají se při léčbě močového ústrojí i prostaty,
  • také odvádí vodu z těla a pomáhá tak snižovat tělesnou hmotnost.

Odvarem z kopřivy na vysoký tlak (recept)

Kopřiva podle Jiřího Janči a Josefa A. Zentricha také dobře působí na vysoký krevní tlak. Odvar s účinky proti vysokému krevnímu tlaku vyrobíme následovně:

  • 50 g malých čerstvých lístků kopřivy dáme do 1 litru studené vody.
  • Pomalu zahříváme a pak necháme 3 až 5 minut povařit.
  • 15 minut vyluhujeme, přecedíme a popíjíme po šálcích celý den.

Kopřiva nemá podle Jiřího Janči a Josefa A. Zentricha žádné kontraindikace a lze ji užívat dlouhodobě, i když trvalé užívání se nedoporučuje.

Kopřivu zná i TČM

Kopřiva má také významné účinky dle tradiční čínské medicíny. Vztahuje se k meridiánům jater, plic a močového měchýře. Podporuje močení, pročišťuje horko a vyplavuje vlhko z těla, vyhání větrnou vlhkost a větrnou horkost, ochlazuje a vyživuje krev.

>>>Program “Bylinky našich babiček” si můžete objednat tady!<<<

Kvetoucí kopřivy se již ke sběru nedoporučují

Jak se kopřiva užívá?

Kopřivu můžeme popíjet ve formě nálevu (malou hrst čerstvé nebo 2 čajové lžičky sušené rostliny přelijeme vroucí vodou a necháme cca 10 min vyluhovat a poté přecedíme) nebo ve formě odvaru, který má silnější účinky a získáme ho krátkým povařením rostliny ať už sušené nebo čerstvé.

Jiří Janča ve své praxi upřednostňoval tzv. bylinářský čaj, který získáme, když kopřivu večer namočíme do vody, necháme do rána vyluhovat, potom krátce povaříme a necháme cca 10 min vyluhovat a teprve potom přecedíme. Tímto postupem získáme z kopřivy opravdu maximum.

Pro její antivirové účinky je vhodné přidávat kopřivu i do čajů, když máte virózu nebo chřipku.  Když mají synové rýmu a kašel, přidávám jim do bylinkového čaje často i kopřivu.

Jednoduchý čaj na virózu (recept)

Připravíte smícháním:

  • jedné lžičky sušené kopřivy,
  • jedné lžičky sušeného květu bezu černého,
  • jedné lžičky sušeného květu lípy nebo sedmikrásky či šípku.

Tuto směs zalijete 250 ml vařící vody a necháte cca 10 min vyluhovat. Pije se teplé 3x denně, přidat můžete ještě lžičku medu.

Kopřivový nálev jako jarní i podzimní kůra

Na jaře (a také na podzim) je vhodné popíjet 2 až 3 týdny kopřivový nálev, na jaře ideálně z čerstvé natě. To znamená, že kopřivy několik cm vysoké odtrhneme celé, v zemi ponecháme pouze kořen, ze kterého brzy vyroste nová rostlina. Nať je vhodné trhat v rukavicích.

Kopřivový nálev vyrobíme z hrsti čerstvých nebo 2 čajových lžiček sušených listů nebo nati a pijeme teplý 2x denně. Kopřivu můžeme kombinovat i s jinými bylinami, např. bezem, mateřídouškou, meduňkou, šípkem apod.

Kopřivová šťáva

Je ideální pro jarní očistnou kůru, vyrobíme ji odšťavněním nebo rozmixováním čerstvých kopřiv. Šťávu můžeme kombinovat s ovocnými nebo zeleninovými šťávami.

Odvar proti padání vlasů

Kořen kopřivy se používá na odvar proti padání vlasů a proti lupům. Vyrobíme ho z hrsti opraných kořenů (sbírají se na jaře nebo na podzim), které vložíme do 0,5 litru vinného nebo jablečného octa. Pomalu vaříme v zakryté nádobě asi 10 minut. Po vychladnutí přecedíme a 1x denně vtíráme do vlasů.

Odvarem z nati kopřiv můžeme také oplachovat vlasy po umytí, budou lesklejší a  pevnější.

Všude roste a přitom je zjara doslova zázračná

Kopřivy v kuchyni

Kopřivy vždy tepelně upravujeme. Nikdy nezkoušejte pojídat kopřivy syrové. Palčivost odstraníme spařením vařící vodou. Pak už se můžeme kopřiv bez obav dotýkat.

Čerstvé kopřivy na jaře přidávám do všech polévek, do karbanátků, špenátu a dalších dobrot. A pokud by vaši blízcí protestovali, že je v polévce něco zeleného, na co nejsou zvyklí, můžete kopřivy elegantně schovat např. do pórkové polévky, jejíž recept vám nabízím.

Pórková polévka s kopřivami a jáhlami (recept)

Budeme potřebovat:

  • 1 pórek
  • 1 mrkev
  • půl hrnku jáhel
  • sůl
  • kousek mořské řasy
  • olej
  • lahůdkové droždí (pozn. redakce neaktivní droždí najdete v nabídce zdravých výživ a je bohatým zdrojem bílkovin)
  • hrst kopřiv

Na několika lžících oleje osmahneme nakrájený pórek a jednu mrkev pokrájenou na drobno, osolíme, zalijeme vodou, přidáme cca půl hrnku jáhel propláchnutých vodou a přivedeme k varu. Přidáme hrst spařených a nasekaných kopřiv, kousek mořské řasy a vaříme 20 minut. Před koncem varu můžeme případně přidat i další divoké bylinky (popenec, ptačinec, jitrocel, kontryhel). Dochutit můžeme sušeným lahůdkovým droždím, případně polévkovým kořením. Polévku je možné před podáváním rozmixovat.

Co když mi zbude nasušená kopřiva?

Když nasušíte více kopřiv než dokážete do roka vypotřebovat, udělejte si ze zbylých kopřiv koupel. Postup je velmi jednoduchý a můžete tak zužitkovat i jiné bylinky, které máte doma více než rok.

2 hrsti byliny vložte do hrnce, zalijte vodou a povařte cca 15 minut, poté nechte ještě chvíli vyluhovat. Odvar nalijte do napuštěné vany a dopřejte si bylinkovou koupel. Minerály obsažené v bylinkách se dostanou do vašeho těla skrz pokožku a vy tak můžete odpočívat a zároveň tělu dodávat potřebné minerální látky.

Na závěr je třeba konstatovat, že téměř žádná rostlina nepodporuje vitalitu tak, jako kopřiva! Proto vyražte ven a hledejte, sbírejte, sušte kopřivy a děkujte vesmíru, že tahle zázračná bylina roste kolem nás v tak hojném množství.

>>>Zaujalo vás to? Bylinky našich babiček si můžete objednat tady!<<<

Tento článek je uveřejněn ZDARMA jako upoutávka na program “Bylinky našich babiček”. Spouštíme ho začátkem dubna. Zatím nabízíme možnost registrace.

Zaregistrujte se, ať máte vždy aktuální informace o programu

* povinná položka




Autorka článku: Kateřina Hrazdirová. Foto: autorka a Pixabay.

Zdroje:

  • Janča, Jiří, Zentrich A. Josef: Herbář léčivých rostlin, díl 2 E-K, Eminent 2008, ISBN 978-80-7281-368-1
  • Šimková MUDr. Michaela, Haldová Ivana PharmDr., prof. RNDr. Vít Grulich, CSc., Mgr. Jarmila Podhorná, Radmila Malinovská, Micharl Rymer, Milan Schirlo, Učební texty Školy přírodních terapií, 2. ročník Letní bylinkové školy, Český Krumlov 2017
  • Staňková Kröhnová Magdaléna, Bylinky pro děti a maminky, Grada 2009, ISBN 978-80-247-2312-9

3 základní body pro seznámení s aromaterapií

Aromaterapie se v poslední době stává poměrně rozšířenou a pro laika může být obtížné se mezi množstvím nabízených aromaterapeutických produktů, služeb a kurzů orientovat. Proto jsme pro vás připravili sérii článků, ve kterém postupně vysvětlíme základní pojmy, s nimiž se v aromaterapii můžeme setkat. Začínáme právě teď, a to hezky od úplných základů.

Bod číslo 1: Co je aromaterapie?

Aromaterapie se řadí mezi přírodní léčebné metody a zkoumá působení éterických olejů na organismus. Používá se k ovlivňování a harmonizaci fyzického, psychického a duševního stavu člověka. Pokud se aromaterapie využívá s potřebnými znalostmi a zodpovědným přístupem, může se stát plnohodnotým prostředkem ke zdraví, doplňkem moderní medicíny či jiné přírodní metody.

Silice jsou v rostlinách, éterické oleje v lahvičkách

Pro léčbu se používají éterické oleje, které jsou získávány ze siličnatých rostlin. K těmto rostlinám se řadí určité druhy stromů, keřů, bylin, travin a květin. Silice, neboli aromatické těkavé látky, vznikají jako produkty sekundárního metabolismu rostlin a jsou rostlinami využívány např. jako ochrana před škůdci nebo pro vábení hmyzu.

Silice jsou obsaženy ve zvláštních pletivech v různých částech rostlin. Uvádíme příklady, kde se v jaké rostlině nacházejí:

  • květ – růže, heřmánek
  • kvetoucí nať – levandule, geránium
  • list – eukalypt, pomerančové listí
  • plody – kardamom, pepř
  • oplodí – citrusy
  • semeno – fenykl, kmín
  • jehličí – smrk, borovice
  • oddenek – zázvor
  • kořen – vetiver
  • dřevo –  santal, růžové dřevo
  • kůra – skořice
  • pryskyřice – benzoe, kadidlo

TIP redakce: Zároveň si u nás můžete přečíst seriál pro “aroma-pokročilé” od Kateřiny Svobodové, světové kapacity v oboru aromatických rostlin.

Citrusové vůně patří k nejoblíbenějším vůbec, osvěžují, čistí a podporují aktivitu.

Bod číslo 2: Okénko do historie

Aromatické rostliny se pro léčbu nebo pro kosmetické účely používaly již před několika tisíci lety.

Vonné oleje vznikaly macerací aromatické rostliny v nosném rostlinném oleji, zatímco vonné masti vznikaly naložením aromatického materiálu do tuku.

Používala se vykuřovadla v podobě sušených bylin, pryskyřic a koření na očistu prostorů, pro náboženské účely, pro navození jiného stavu vědomí nebo změnu nálad a pro stimulaci mozkové činnosti.

Egypt

Ve starém Egyptě byly vonné látky a pryskyřice používány nejen pro léčbu a pěstění těla, ale i při vyprovázení mrtvých na onen svět. Při mumifikaci byly používány oleje a masti ze santalu, cedru, kadidla a skořice a zemřelí byli pro posmrtný život vybaveni nádobami s parfémy a vonnými oleji. Vonné látky byly kněžími používány i k řešení psychických obtíží v podobě depresí, nervozity či mánie.

Řecko

Ve starém Řecku si aromatických látek velmi cenili, připisovali jim božský původ. Hippokrates doporučoval inhalace léčivých vůní, koupele a masáže s vonnými oleji pro zdraví a dlouhověkost. Řečtí atleti si pro povzbuzení před závody potírali tělo vonnými oleji.

Starověký Egypt byl používáním aromatických látek proslavený.

Řím

Staří Římané používali vůně a vykuřování při obřadech a obětinách svým bohům. Mezi oblíbené byliny patřily: růže, jalovec, rozmarýn, vavřín a máta. Aromatické materiály používali pro léčebné i zkrášlující procedury.

První destilace

První pokus o destilaci provedl nejspíše perský lékař a filosof Avicenna (Ibn Síná) ve 12. století. Experimentoval s destilací růže a jako první získal růžový hydrolát. O sto let později byl jeho primitivní destilační přístroj doplněn o chladící zařízení, a tak byl vydestilován první éterický olej.

TIP redakce: Dnes už si můžete vlastní destilační přístroj pořídit i domů a experimentovat. Jak na to, radíme v našem článku.

Bod číslo 3: Kde se vzalo slovo aromaterapie?

Počátkem 20. století se francouzský chemik René Maurice Gattefossé věnoval studiu léčivých vlastností éterických olejů. Jednoho dne se při svém bádání ošklivě popálil. Různé zdroje uvádějí různé informace, jak vypadalo následné ošetření popálenin. Některé zdroje uvádějí, že René instinktivně ponořil popálenou ruku do nejbližší kapaliny a shodou okolností to byla nádoba s levandulovým éterickým olejem. Jiné zdroje uvádějí, že levandulový olej použil až později, kdy se rána špatně hojila. Ať už to bylo jakkoli, René na vlastní kůži vyzkoušel analgetické a hojivé účinky levandule. Zranění se velmi rychle zahojilo, bez dalších komplikací a bez zjizvení. Tento muž poprvé použil slovo aromaterapie, a to ve své knize, která vyšla v roce 1937.

Aromaterapie jako léčba válečných zranění i nemocné duše

Dalším průkopníkem v aromaterapii byl francouzský lékař Jean Valnet. Navázal na Gattefossého experimenty a protože byl za 2. světové války na frontě nedostatek antibiotik, využíval při ošetřování zraněných vojáků antiseptických vlastností éterických olejů. Po válce se J. Valnet věnoval péči o psychicky nemocné pacienty. Při jejich léčbě opět úspěšně využíval terapeutických vlastností éterických olejů. V roce 1964 vydal knihu Aromaterapie – léčba pomocí rostlinných esencí. Zde popisuje své zkušenosti při léčbě různých onemocnění.

Základy využití aromaterapie v holistickém pojetí položila Marguerite Maury – zdravotní sestra rakouského původu. Společně se svým manželem zkoumali působení éterických olejů na psychiku. Marguerite upozornila na fakt, že tyto oleje nepůsobí jen na tělo fyzické, ale účinky lze pozorovat i na emoční a duševní úrovni. V roce 1961 vyšla její kniha, ve které popsala své zkušenosti z medicínsko-kosmetické práce s éterickými oleji.

Levandule je dodnes asi nejzkoumanější rostlinou v aromaterapii, milují ji lidé i opylovači, je to vůně klidu a bezpečí.

Kolébka moderní aromaterapie je Francie

Za kolébku moderní aromaterapie je považována Francie. Nyní se aromaterapii věnuje mnoho vědců a terapeutů, kteří publikují své poznatky a zkušenosti ze svých výzkumů a studií.

“Otec” bezpečné aromaterapie Robert Tisserand

Velmi uznávaným odborníkem v tomto oboru je Robert Tisserand. Kniha „Essential oil safety“, kterou vydal společně s Rodney Youngem, je takovou biblí pro praktikující aromaterapeuty. Obsahuje, kromě dalších, důležité informace k jednotlivým éterickým olejům – chemické složení, bezpečné koncentrace, kontraindikace.

TIP redakce: Kouzlo vůní dlouhodobě spolupracuje s Robertem Tisserandem a vydáváme jeho nejzajímavější články v češtině.

Jak se z rostlinné silice stává éterický olej, co vlastně najdeme v lahvičce s éterickým olejem a jaký mají tyto oleje vliv na lidský organismus si povíme v dalším dílu tohoto cyklu.

Autorkou článku je Petra Hyťhová. Foto: Pixabay.

Partnerem článku je Kouzlo esence. Děkujeme za podporu!

Kouzlo esence je internetový obchod, který se specializuje na přírodní kosmetiku s velmi jednoduchým a šetrným složením, esenciální oleje špičkové kvality, designové aroma difuzéry a další vychytávky. Lovíme pro vás kvalitu v moři přírodní péče. Všechny produkty pečlivě vybíráme a sami testujeme. Naším cílem je nabídnout vám na jednom místě smysluplné produkty, které budou šetrné nejen k vašemu zdraví, ale i k přírodě. Pojďte se s námi vrátit k jednoduchosti – podstatě – esenci, v té je totiž krása. Najdete nás na www.kouzloesence.cz.”

Zdroje:

  • NOE, Marie. Aromaterapie do kapsy: malá encyklopedie éterických olejů. Praha: One Woman Press, 2014. 299 s. ISBN 978-80-86356-49-5.
  • RATAJC, Petra. Proč v rostlinách nejsou žádné éterické oleje? [online]. Dostupné z: http://www.aroma-atelier.cz/proc-v-rostlinach-nejsou-zadne-etericke-oleje. [cit. 2018-03-20]
  • TISSERAND, Robert. René Maurice Gattefosséi [online]. Dostupné z: https://www.tisserandbenelux.eu/aromatherapie/gattefosse. [cit. 2018-03-20]
  • FARRER-HALLS, Gill. Aromaterapie od A do Z: podrobný průvodce světem esenciálních olejů. Praha: Metafor spol. s. r. o., 2007. 400 s. ISBN 978-80-7359-086-4.
  • SAKOV, Igor V. Vůně pro duši: úvod do aromapsychologie. Praha: One Woman Press, 2010. 178 s. ISBN 978-80-86356-51-8.
  • WORWOOD, Valerie Ann. Voňavá lékárna. Praha: One Woman Press, 2012. 584 s. ISBN 978-80-86356-47-1.

Vonný dým z Himalájí přináší moudrost a klid

Himaláje, to není jen bájný (a dnes okupovaný) Tibet, ale mnohem víc. Patří sem Bhútán, částečně Nepál, severní Indie… Všechny tyhle země mají blízko k buddhismu a zapáleným vonným tyčinkám, k bohům i přírodě. Pálení vykuřovadel tady patří ke každodenním životu, k uctění božstev v chrámech i v lidských obydlích. Některé z vůní typických pro tuto jedinečnou a silně spirituální oblast světa přiblíží článek. Pokud nepatříte k milovníkům vykuřování, ale oslovuje vás více aromaterapie, tak mám několik tipů na éterické oleje. A aroma recept na meditační směs i luxusní pečující olejíček pro pány.

Ráda píšu o tom, co jsem zažila na vlastní kůži. Nebo oči či nos. V případě Himalájí je to trochu jinak. Nebyla jsem tam. Doufám, že jen zatím. A že se do téhle části světa někdy podívám. Tedy vlastně moje kůže tam nebyla, fyzicky nebyla. Protože přeneseně jsem tam byla mockrát. Za všechny tyhle „výlety“ zmíním pár knižních a filmových. Možná je taky znáte a taky vás tam přenesly. Filmy Kundun a Sedm let v Tibetu. Z knih pak příběhy Mipama, lámy s paterou moudrostí či putování do Lhasy Alexandry David-Neelové, mé oblíbené spisovatelky a cestovatelky. A velmi významně mě tam přenášejí právě vůně himalájských vykuřovadel. Specifické, výrazné, něčím jakoby drsné, zklidňující a spojující nás s podstatou, se smyslem života.

Ženy v Bhútánu, spirituální atmosféra dýchá i z obyčejného života,

Vůně klidu a moudrosti

Z poslední doby je to například vůně vysokohorského rododendronu – pěnišníku (Rhododendron anthopogon), který s oblibou pálím doma po ránu na očistu i přivítání nového dne. Nebo večerní, silně zklidňující a tajemná vůně jatamansi (Valeriana jatamansi). Čím dál více milovaný, ovšem také čím dál dražší santal bílý (Santalum album).

Z éterických olejů pak krásná, hladká vůně himalájského cedru či výrazná, drsně zemitá (a zdaleka ne každému libá) vůně nardu. Nejvyšší horský masiv světa prostě voní jinak než úrodné nížiny nebo rozverné tropy. Himaláje pro mě voní klidem a moudrostí.

TIP redakce: Potřebujete k vykuřování manuál? Láká vás, jen nevíte jak na to? Tak buď prostudujte náš seriál. Anebo přijďte na některý můj praktický kurz! Což je stejně nejlepší, protože jednou vidět a zkusit je jako stokrát číst…

Příroda srolovaná do tyček

Tibetské vonné tyčinky vypadají i voní odlišně než ty klasické indické. Dnes většinou nepocházejí z Tibetu, ale z tibetských klášterů v severní Indii. Podobné vonné tyčinky se produkují i v Nepálu a Bhútánu. Jsou opravdu z himalájských bylin, rolují se stále ručně bez použití bambusové štěpiny, takže jsou tlustší a nepravidelné. Často je skutečně vyrábějí mniši v klášterech a jejich prodejem se kláštery podporují.

Tajné klášterní recepty

Někdy jsou receptury tajné a patří k tajemstvím daného kláštera. Tyhle tyčinky mohou mít skutečně léčivou sílu, jednak díky použitým rostlinám, jednak díky „posvátnému“ přístupu k jejich výrobě (recitace manter, rituální čistota apod.). Jen není jednoduché najít tu správnou a pravou kvalitu. Vonné tyčinky jsou prostě taky „byznys“. A důležitá informace, kterou často opakuji, kvalitní tyčinky prostě nemohou stát 20.- Kč.

Nejčastěji používané přísady v tomto typu tyčinek jsou: nard, šafrán, červené a bílé santalové dřevo (velký rozdíl mezi těmito dvěma ingrediencemi dále vysvětlím podrobně), orličín, guggul, kafr, kardamom, sal, pěnišník, vetiver a jalovec.

Přírodní vykuřovací copánky

Další formou, jak pálit bylinky, mohou být tzn. vonné vykuřovací copánky dhupaya. Na jemný prášek nadrcené rostliny a dřeva se speciální způsobem zabalí do jemného rýžového papíru a pro použití jednoduše zapálí na jednom konci. Tyhle copánky jsou nepálskou specialitou a plní se většinou směsí himalájského jalovce a santalu.

TIP redakce: Rozhovor Kouzla vůní s Michaelem Rymerem, hlavním českým dovozcem těchto a dalších vykuřovacích produktů.

Typické tibetské vonné tyčinky, tuze voňavé!
Nepálské vykuřovací copánky dhupaya.

Vykuřovadla Himalájí

I když se s vykuřovadly přátelím už velmi dlouho, neznám zdaleka všechna dobře a zblízka. Proto jsem je zde rozdělila. Všechna také z himalájské oblasti nemusí pocházet, ale patří k místní tradici, protože se po dlouhou dobu dovážela a byla zde používána (např. santal, skořice, pepř).

Obrázkový přehled vybraných himalájských vykuřovadel z mojí sbírky.

Ta, která znám velmi dobře

Himalájský jalovec (Juniperus recurva)

Základní složka tibetských tyčinek a nejdůležitější vykuřovadlo oblasti vůbec. Tento vysokohorský jalovec roste nad 3000 m n. m., vytváří husté typické porosty, v nichž dle místních „sídlí bohové“. Vykuřuje se dřevem, to je tmavší i výraznější vůní než z jalovců například evropských. Působí silně očistně, používá se při duchovních obřadech, ale i jako repelent. Jeho vůně je dřevitě pryskyřičná, silná a vyloženě příjemná.

Z keřů jalovce se dále pálí i zelené větvičky a plody (jalovčinky). Vůně z těchto částí je více svěží a pryskyřičná, nese více „zelené“ energie.

Himalájský cedr (Cedrus deodara)

Je posvátným stromem se širokým využitím. Jeho dřevo se dříve používalo jako vysoce kvalitní a trvanlivý stavební materiál (nábytek, svatyně, mosty).

K vykuřování se nejvíce (i jako přísada do tyčinek) používá právě jeho dřevo, ale i pryskyřice a jemné jehličí. Známý je i éterický olej podobný cedru atlaskému.

Vůně toho majestátného stromu přináší klidnou sílu, dodává chybějící energii, dělá dobře našim nervům a sebevědomí. Je trochu zemitější než u cedru atlaského, ale velmi, velmi příjemná, dřevitá, balzámová.

Pěnišník (Rhododendron anthopogon)

Pěnišník vousokvětý prý zlepšuje karmu celé rodiny.

Jde o speciální vysokohorský rododendron, i když tyto nádherně kvetoucí rostliny jsou rozšířené po celém světě a patří k ozdobám botanických zahrad i zahrad soukromých. Na jaře kvetou obrovskými typickými květy. Spatřit jejich kvetoucí porosty v Nepálu patří mezi turistické atrakce.

K pálení se využívají listy a větvičky. Jako vykuřovadlo patří k běžnému životu, je ideální vůní pro ranní očistu, ochranu domu i členů rodiny, zahnání nemocí, údajně i pro zlepšení karmy. Vůně je jemná, teple kořenitá s ovocnými tóny, pouze tyto vysokohorské druhy obsahují významnější množství vonných silic. Posiluje srdce a krevní oběh, podporuje energetický systém, právě proto se používá spíše pro ranní vykuřování.

Borovice himalájská (Pinus roxburghii)

Borovice jsou nepřehlédnutelné stromy rozšířené po celém světě. Všude kde rostou, jsou považovány za posvátné, za symbol síly, dlouhověkosti a zdraví. Navíc jsou maximálně využitelné. K vykuřování se používá jehličí, kůra a pryskyřice. Z himalájské borovice seženete kůru nebo pryskyřici. Kůra má jemnou, dřevitou vůni s dotekem ambry. Pryskyřice je drsnější, typicky lesní, více pryskyřičná, hodně kouří, použijte jen malé množství (velikosti zrnka rýže).

Vonný dým borovic je skvělý pro náš dýchací systém (pro prevence i v případě nemoci), má silné dezinfekční účinky. Posiluji naši psychiku, dodává sílu a houževnatost.

Santal bílý (Santalum album)

Podle všeho vůně santalu zahání veškeré myslitelné zlé duchy. Prohlubuje meditaci, probouzí inteligenci, pomáhá transformaci energií v těle. Vůně santalu bílého je ztělesněním posvátnosti, je to vůně, jaké se prostě nic nevyrovná.

Santalovník patří v Indii k ohroženým druhům, obchod s ním je pod kontrolou vlády, jeho cena stále stoupá. Existují levnější varianty santalového dřeva z Afriky, Austrálie či Indonésie, ale jejich vůně, i když krásné, nedosahují na aromatickou nádheru toho indického. Podrobně jsme o santalu psali v sérii Roberta Tisseranda.

Santal červený (Pterocarpus santalinus)

Křídlok santalový, malé stromy rostoucí v Indii a na Srí Lance, jejich dřevo je považováno za bratra bílého santalu. Osobní zkušenost mám s jiným druhem křídloku (Pterocarpus soyauxii) z Afriky, který se aktuálně prodává jako červený santal. Vykuřovadlo je to příjemné, vůně hezky dřevitá, teplá a sladká. Ale bílý santal mi tedy nepřipomíná ani trochu. A různé druhy křídloků rostou po celém tropickém pásmu kolem Země.

Sal (Shorea robusta)

Hořící pryskyřice Sal, její dým údajně napomáhá změněným stavům vědomí.

Údajně se Buddha narodil právě pod tímto stromem. Je oblíbeným vykuřovadlem tibetských šamanů při ceremoniích.

Otvírá naše vědomí, dodává sílu duševní a fyzickou. Jedná se o pryskyřici typickou pro himalájskou oblast.

Její vůně je silná, tajemná, animální, hodně vzdáleně připomíná indická kadidla.

Nard (Nardostachys jatamansi)

Úžasné vykuřovadlo s typickou vůní, které v současnosti z ekologických důvodů není k sehnání. V místech výskytu patří ke chráněným druhům, kterým hrozí zánik.

Ta, která kolem mě jen zlehka prošla

Asant – čertovo lejno (Asa foetida)

Pryskyřice typické výrazné česnekovo cibulové vůně používaná pro vymítání zlých duchů na všech úrovních.

Pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris)

Jedna z nejsilnějších ochranných a šamanských bylin vůbec, jak historicky, tak geograficky. V tibetské medicíně je i významným léčivem. Má mnohovrstevné působení. Tyto vysokohorské druhy mají silnější účinky i výraznější vůni. Doporučuji pelyněk používat s rozmyslem a velkým respektem, právě pro jeho silné působení.

Jeho vůně je bylinná, typická, nezaměnitelná, očistná na všech možných rovinách.

Skořice cassia čínská (Cinnamomum cassia), skořice šedá nepálská (Cinnamomum glaucescens)

Skořice jsou oceňované pro svou sladkou vůni a povzbuzující, prokrvující účinek. Používá se kůra či sušené květy (cassia) nebo plody (nepálská). Dodává dobré rozpoložení, má i afrodiziakální účinek. Obě tyto skořice jsou jemnější nežli silná skořice cejlonská.

Pepř černý (Piper nigrum)

Tohle pikantní koření nečekaně krásně voní při vykuřování i v podobě éterického oleje.

Ideální vykuřovadlo pro vnitřní chlad, nedostatek odvahy a duševní prázdnotu. Pochází z tropických oblastí.

Cypřiš himalájský (Cupressus torulosa)

Dřevo himalájského cypřiše se často spaluje ve svatyních, ve vykuřovadlech a tyčinkách se kombinuje s jalovcem. Stálezelený cypřiš je stromem smutku a smrti, vysazoval se v místech odpočinku mrtvých, pálil se v jejich ohni. Dožívá se vysokého věku, údajně přes 1000 let. Jeho kouř je vůní ochrany před démony, zlými kouzly a kletbami. Pomáhá smíření se s umíráním a smrtí.

Vrcholák arjuna (Terminalia chebula)

Jeho plody (nazývané „Buddhovo ovoce„) jsou typickou součástí léčiv tibetské medicíny. Jako vykuřovadlo má uklidňující a silně harmonizační účinky. Jeho vůně je velmi jemná, sladce ovocná, lehce pryskyřičná. Používá se kůra a sušené plody.

Tibetské modlitební praporky ve větru, utlačovaný Tibet si zaslouží naši pozornost a třeba i tichou modlitbu.

V sobotu 10. března bylo smutné výročí čínské okupace Tibetu. Tibeťané jsou pro mě symbolem dlouhotrvajícího boje za svobodu politickou i duchovní. Informace o současné situaci v Tibetu a o zvůli a agresi čínských okupantů přináší tento dokument.

Éterické oleje s nádechem Himalájí

Cedr himalájský (Cedrus deodara)

Vhodný do směsí k meditace, zlepšuje dýchání. Tonizuje lymfatický systém, na celulitidu a otoky, při stresu, úzkosti, únavovém syndromu. Hojivý na kůži, k péči o vlasy (lupy, mastné vlasy, padání vlasů).

Nard (Nardostachys jatamansi)

Doporučuje se na křečové žíly a hemeroidy, podporuje krevní oběh, tonizuje srdce při arytmii, stimuluje hormonální systém. Harmonizuje nervový systém.

Santal bílý (Santalum album)

Protiinfekční, pomáhá při kašli a chronické bronchitidě, na křečové žíly a hemeroidy, na nervové bolesti. Antidepresivní, na podrážděnost a napětí, uvolňuje, harmonizuje.

Kadidlo indické (Boswellia serrata)

Protizánětlivé, analgetické, stimuluje imunitu, pomáhá vykašlávání, uvolňuje plíce, prohlubuje dýchání. Regeneruje kožní buňky, při léčbě ran. Na revmatické bolesti. Meditační a protistresové.

Skořice šedá plody (Cinnamonum glaucescens)

Skořicovou kůru známe, ale tohle? Tak vypadají plody skořice šedé z Nepálu.

Vůní je tento éterický olej odlišný od známějších druhů skořice (cejlonská, čínská), ale má zajímavé ovocně kouřové tóny a je také jemnější v účinku. Zlepšuje funkci oběhového systému a napomáhá při dýchacích obtížích.

Pepř černý (Piper nigrum)

Trochu nečekaně velmi příjemná, jemná vůně s nádechem pepře. Zklidňující, harmonizující, zahřívací. Působí protizánětlivě a pomáhá při bolestech chladného typu, dále podporuje zažívání, dýchaní. Posiluje naši rozhodnost a odvahu, aktivní meditační vůně.

Recept: Pečující exkluzivní olej pro pány

Tenhle olejíček lze krásně použít i na knír či plnovous. Jemně vetřít opravdu malé množství (1 – 2 kapky) do vousů či na pleť. Jako základ doporučuji kombinaci půl na půl jojobového a moringového oleje. A stačí použít 10 ml lahvičku, přece jen muži se tolik nemažou…

  • 1 kapka santalu
  • 1 kapka cedru

Recept: Aroma směs Klid velehor

Do difuzéru nebo aromalampy je skvělá k meditaci či prostému večernímu rozjímání nad smyslem života, vesmíru a vůbec. Pokud nemáte cedr himalájský, klidně použijte cedr atlas. Stejně tak kadidlo, není-li u vás dostupné indické, změňte na kadidlo jiné. Nard ničím nenahradíte, je to jedinečná vůně s mimořádným účinkem.

  • 3 kapky cedru himalájského
  • 2 kapky nardu
  • 2 kapky kadidla indického

Ze stejné kombinace můžete namíchat i večerní masážní olej do 30 ml nosného oleje (mandlového například).

  • 5 kapek cedru
  • 3 kapky nardu
  • 4 kapky kadidla
Rostlinní průvodci himalájských vůní a moje artefakty k tématu.

K psaní tohoto článku jsem postupně pálila himalájský cedr i jalovec, červené i bílé santalové dřevo, pěnišník a pryskyřici sal, k tomu popíjela čaj z Darjeelingu…

Prostě ta pravá himalájská atmosféra. Přeji ji i vám, zvlášť ve chvílích, kdy chybí vnitřní harmonie nebo se ztrácíte v naší „divoké“ technologické době. Mě se to tedy občas stává a vím, jak dobře dokáže vonný dým ukonejšit.

Jako vedlejší produkt tohoto textu se stalo, že jsem si objednala pro mě zcela nový a neznámý éterický olej z pelyňku černobýlu a nepálského rododendronu. Tak asi tak…

Autorka článku: Kateřina Polívková. Foto: Pixabay.com a autorka.

Zdroje a použitá literatura:

  • RÄTSCH, Christian. Vykuřovadla – Dech draka. Praha: Kořeny, 2016. ISBN 978-80-905766-8-1.
  • NOE, Marie. Aromaterapie do kapsy: malá encyklopedie éterických olejů.
    Praha: One Woman Press, c2014. ISBN 978-80-86356-49-5.
  • www.vykurovadla-rymer.cz/ [online]. [cit. 2018-03-10].