Píšeme pro vás: Kateřina Polívková – „Tu pravou vůni poznáte“ (rozhovor)

Kouzlo vůní vzniklo v únoru 2016 jako realizace snu, který jsem v sobě nosila celý dlouhý rok. V letošním roce se naše společné úsilí úročí a náš tým pro vás pravidelně publikuje několik zajímavých článků o bylinkách a aromaterapii týdně. Kolik se za tím vším skrývá práce? Bezpočet. Většina naší práce je dobrovolnická a vychází z naší lásky k aromaterapii a chuti dělit se s vámi o naše zkušenosti.

Dovolte tedy, abychom se vám postupně představily 🙂 Nasdílíme o nás pár zajímavostí ze zákulisí. Těšíte se? Začínáme Kateřinou Polívkovou, naší „facebook a canva master“ (jak jí říkám) a trpělivé podpoře pro všechny naše redaktorky ohledně jejich článků. Káťa je masérkou a aromaterapeutkou, provozuje eshop a svoji praxi má v Praze na Vinohradech. Možná ji znáte z Radosty či Obchodu pro radost, který dlouhé roky vlastnila. Díky aromaterapii se však její cesta úplně změnila… a já jsem neodolala se ji zeptat na palčivé otázky ohledně sociálních sítí, ale i na její cestu k aromaterapii a bylinkám.

Kateřina se svojí fenkou Koníkem

Káťo, pověz nám na začátek, co máš v Kouzlu vůní na starosti a co tě na této práci nejvíc naplňuje?

KP: „Hlavně mne naplňuje možnost zprostředkovat lidem, co jsem o vůních sama poznala. A to, jak zkvalitňují život příjemnou cestou… Kouzlem vůní jsem od prvopočátku doslova okouzlena a setkání lidí okolo tohohle projektu považuji za dar z aroma nebes… A moc za ně děkuji!

A co mám na starosti? Na denní bázi se starám o publikování vybraných článku, o koncepci příspěvků na Facebooku, občas vytvořím nějaký obrázek… Trochu to vázne, času je málo :-)“

Zaznamenala jsem kolem mě u pár lidí odchod ze sociálních sítí, jaký je myslíš další trend?

Káťa při míchání vůně na míru

KP: „Stejně jako všechno možné na světě, i sociální sítě mohou ovládat i pomáhat. Záleží na každém, jak si nastavuje svůj čas, prostor, zájem apod. Ať chceme nebo ne, žijeme v době internetové. Pokud je tady nástroj spojující lidi, poskytující informace i zábavu, proč ho rozumně nevyužít? Nevidím rozdíl mezi čtením „blbých“ příspěvků na FB, sledování „blbých“ pořadů v TV nebo pročítáním Blesku… Vybíráme si sami.“

V čem ty osobně vnímáš přínos sociálních sítí a co tě na nich naopak obtěžuje?

KP: „Jediné, co mně stran sociálních sítí obtěžuje, je asi stěžování si na sociální sítě… Připadá mi to trochu jako alibismus. Jenže to je taková naše česká „klasika“ hledat viníka všude kolem. I když upřímně za sebe říkám, že jistou závislost jsem na sobě taky vypozorovala. Ve chvíli, kdy jsem ucítila, že mě ovládá, dala jsem se na ústup. K aplikacím, co hlídají čas trávený na sítích, to nedošlo. Stačilo zapojit zdravý rozum a trochu vůle.

A velké plus sociálních sítí je to, že vím u lidí, které mám ráda, co dělají. O jejich projektech, koncertech, představeních apod. Jednoduše na jednom místě. V reálu absolutně nemám čas tohle sledovat. Navíc jsou pro mne sociální sítě pracovní nástroj, jak dát vědět třeba o workshopech, co pořádám. A s potěšením sdílím zajímavé věci dál. Myslím tím opravdu zajímavé a přínosné.“

Pojďme k aromaterapii… ta je již dlouhou dobu součástí tvého života. Kdy tvé srdce poprvé zahořelo?

Káťa při workshopu, také se vám zdá, že tančí? To jen, vypráví o vůních

KP: „Tak to si už snad ani nepamatuji… Matně si vzpomínám, že kdysi před více než 20 lety jsem si docela pěkně popálila kůži tehdy dováženým tea tree olejem (dnes bych řekla pochybné kvality). A vůně jsou pro mě důležité celoživotně, když to trochu přeženu, očichávala jsem vždycky všechno a všechny… Ale celkově se to tak nějak propojilo při setkání s vykuřovadly, někdy před 12 lety odhaduji. Tehdy se mi začaly otvírat nové světy a ty voněly tisíciletou aromatickou zkušeností lidstva.

Mám z té doby dva hodně intenzivní vonné zážitky. Jeden, když jsem doma zapálila orlářkové dřívko (agarwood nebo česky také orličín, aktuálně nedostupné), ta nepopsatelná vůně spustila doslova film pocitů a obrazů zpátky i dopředu v čase… Druhý, když jsem si pořádně čichla esence z meduňky lékařské, tahle vůně jako by naplnila moje srdce svěží a léčivou zelení. Jo a mívám příjemné čichové halucinace, prostě se mi tu a tam v nose zjeví vůně, bez příčiny, bez zdroje… To se asi probouzí čichová paměť.“

V čem vidíš nyní největší přínos aromaterapie oproti jiným terapiím?

KP: „Asi bych to takhle neformulovala. Každý má svou cestu. I k sebe-léčení. Někdo prostě potřebuje potkat „léčitele-šarlatána“, odevzdat mu velké částky, aby přišel na to, že pomoct si může jenom sám. Někdo zas zkouší celý život všechny možné metody a terapie, nikde není spokojen a hledá a hledá…

Aromaterapie má podle mne výhodu v tom, že „to pravé“ prostě cítíte. Vyhovuje mi, že k cíli vedou různé cesty. Dík obsahu látek v éterických olejích se účinky překrývají, lze je kombinovat, použít to, co klientovi opravdu voní. To se mi moc líbí. Ale můj přístup je hodně individuální, myslím, že kdyby se moji klienti někde sešli a vyprávěli by si o tom, co s nimi dělám, každý by měl úplně jiný příběh…“

Tip redakce: Přečtěte si od Káti články o vykuřovadlech

Ve své praxi se zaměřuješ mj. na bolesti zad, jaké oleje bys doporučila masérům ne-aromaterapeutům, ale i pro domácí použití?

KP: „Rozhodně domácí třezalkový macerát, to je poklad! A nějaký univerzální recept? Ono je to s těmi zády složitější… Kde bolí, proč bolí, jak dlouho, jak často. O směsi se rozhoduju na základě mnoha kritérií. Myslím, že rozmarýnem se nic nepokazí. Na úlevu od bolestí ráda používám i hřebíčkovou esenci, ale jen ve velmi malém množství, tedy vysokém ředění (2 kapky na 30 ml nosného oleje).“

Nepoužíváš pouze éterické oleje, ale hodně pracuješ i s rostlinnými oleji a také vykuřovadly. Jací jsou tví osobní miláčci, bez kterých nedokážeš žít?

Káťa s vůněmi

KP: „Můj top rostlinný olej? Jojobový! Univerzální a skvělý. Jen se nejí. Takže přidávám konopný a dýňový, jako výborné doplňky stravy…

A vykuřovadla? Kdo někdy viděl moje sbírky, asi pochopí, jak těžké je vybrat jen něco. Ale tady asi vyhrává klasika kadidlo a myrha. Ovšem pak se dostáváme dále a máme tady mnoho druhů kadidel a několik variant myrhy… Ale to je na celý další rozhovor :-)“

Tip redakce: Přečtěte si od Káti 7 tipů na rostlinné oleje v péči o pleť

A na závěr jak jinak… jaký éterický olej je tvůj top a vzala by sis ho s sebou vzala na pustý ostrov?

KP: „A jéje… Téhle otázky (tradiční dotaz Kouzla vůní) jsem se obávala… No, kdybych si mohla vybrat pustý ostrov (což asi nejde), tak bych si vybrala olej blízký místu ztroskotání. To proto, že rostliny v oblasti svého původního výskytu mají největší sílu. A v časech bloumání pustým ostrovem bych se od té místní vůně učila… Ale tato varianta je málo pravděpodobná, takže bych si vzala pačuli nebo nard, abych zůstala v klidu.“

Děkuji, Káťo, za rozhovor, za naši spolupráci a za naše přátelství!

Příští měsíc se můžete těšit na vyzpovídání další z našeho tria – Annu Krutovou.

Kateřina Polívková (nar. 1972)

Kateřina je masérka a aromaterapeutka přímo z Prahy. Více než 10 let provozuje obchod s originálním sortimentem i aromaterapií – v současné době ve formě eshopu. Studovala Institut aromaterapie a v aromaterapii se našla, protože spojuje vůně a doteky – působení síly rostlin a léčivého lidského kontaktu. Kromě masáží, aromaterapie a vykuřování pořádá workshopy a píše články s vlastními poznatky a zkušenostmi. Je členkou Asociace českých aromaterapeutů a v asociaci působí také jako facebookový specialista.

Káťa je velkou milovnicí dobrého jídla a taky zvířat, proto je dlouhá léta vegetariánka (dříve veganka). Její opravdovou vášní je červená barva, do které se odívá. Narodila se v Praze a žije na Vinohradech se svojí fenkou Koník.

Autorkou rozhovoru je Michaela Lusílija Makulová, foto: archiv Kateřiny Polívkové.

Věra Žďárská: „Léčivé rostliny se nehodily před revolucí a nehodí se ani dnes“ (rozhovor)

Věra Žďárská je rozenou bylinkářkou. Bylinky jsou celý její život, přátelé. Je přímou žačkou pana Zentricha a bylinkáře Jiřího Janči. Je mi velkou ctí, že se stala mou přítelkyní a že vám nyní mohu tak sluníčkovou a báječnou osobu představit.

Věra působí ve Valticích v bylinkové zahradě. Tam také založila Herbal academy – bylinkovou školu, ve které pravidelně vyučuje. Zájemcům o bylinky předává informace, jak je pěstovat, zpracovávat a uchovávat. Její kurzy jsou krásné a jak sama říká: „Bylinky jsou pro potěchu nejen těla, ale i Duše.“

Věra Žďárská se k bylinám dostala už v dětství

Při sběru pistácie v Chorvatsku

Sama Věrka se bylinkám věnuje už od dětství. Dříve nebylo možné chodit k lékařům, tak jako dnes. Nebylo času, ani peněz. Proto se kladl důraz na samouzdravování. Věrka mi vyprávěla, že když na ni šla nemoc, její babička, tak jako předtím zase její babička, používaly mátu polej. Mátu uvařily a byla z ní olejovitá tekutina. Věrce se vždy už jen při pohledu na ni zvedal žaludek, ale pomohlo to. Teprve když tato „medicína“ nezabrala, šly k lékaři. Ale to bylo podle Věrky málokdy.

Tyto zkušenosti v ní vybudovaly velikou víru v bylinky. Proto se jí zdálo jako logické jít studovat bylinky na Mendelovu univerzitu v Brně. Zahradu této Zahradnické fakulty v Lednici i několik let vedla.

Pracovala na mnoha místech, kde se léčivé rostliny vyskytovaly a zažila hodně změn. Až ji nakonec oslovila manažerka Bylinkové zahrady Lu a Tiree Chmelar ve Valticích, zda by mohla dát dohromady co nejvíce lidí. Věra dala dohromady tým, který bylinky a rostliny miloval tak, jako ona. A tak vznikla Bylinková zahrada (nyní Herbal academy). Starat se o zahradu je obtížné. Zvláště pokud tato zahrada má sloužit jako potěšení druhým lidem. Snaží se v ní poskytovat informace i rady, jak využít rostliny k pomoci lidem. Přesně podle odkazu pánů Janči a Zentricha, jejichž je žačkou.

Položila jsem Věře Žďárské několik otázek.

Bylinková zahrada ve Valticích je v její péči, foto: Bylinková zahrada Lu & Tiree Chmelar

XBP: Jak bys popsala vaší bylinkovou zahradu, Věrko?

V bylinkové zahradě

VŽ: „V jedné části zahrady jsou místa pro potěchu oka. Krásná, voňavá, přímo vybízející k odpočinku, relaxaci a zastavení se v našem paradoxně i dovolenkovém shonu. Jiná část zahrady je poznávací. Jsou tady záhony věnované včelám, mýtům, vůním, kuchyni a také jednotlivým skupinám orgánů. Rostliny jsou nasázeny tak, aby se každý, kdo se chce vzdělat nebo najít inspiraci ve světě léčivých rostlin, dobře orientoval a našel to, co hledá. Zahrada poskytuje i vzdělávání v této oblasti: jsou to komentované prohlídky, menší akce přímo v zahradě nebo bylinková akademie s téměř dvěma desítkami seminářů z různých oblastí přírodní terapie. Zkrátka – zajděte do naší zahrady, jistě najdete inspiraci.“

Zahradu ve Valticích miluji. Je originální i tím, že ty bylinky, které k sobě patří, najdeme pohromadě. A opravdu jsou u nich popsány krásné citace a myšlenky. Co mě nejvíce zajímalo, byl názor Věry na pana Janču a pana Zentricha. Jací byli? Kde je potkala? Já sama jsem se hlavně o pana Janču začala zajímat až po kurzu Reflexní terapie u manželů Patakyových. Sám Jiří Janča byl zraněn ve druhé světové válce. Postřelili ho Němci a tehdy pan Janča poznal účinky akupunktury. Místo anestetik si vybral akupunkturu a operaci prožil ve velkém úžasu. Nepotřeboval žádné jiné léky proti bolesti! A tak se rozjela životní dráha pana Janči, léčitele a bylinkáře. Zeptala jsem se Věrky na tyto dva pány.

Tip redakce: Přečtěte si o bylinkách více – rozhovor z Kotvičníkové farmy

XBP: Pan Jiří Janča a pan Zentrich – známá jména bylinkářské tradice. Jací vlastně byli a kde jsi je potkala?

Věra Žďárksá je přímou žačkou Zentricha (na fotce spolu)

VŽ: „Pan Jiří Janča byl velmi vzdělaný člověk, poznala jsem ho na přednáškách a seminářích, které vedl a které byly za socialismu tak trochu ilegální. Ústavy národního zdraví (tak se jmenovaly nemocnice) byly plné nemocných. Ale léčit je směla jen socialistická medicína. Je zajímavé, že léčivé rostliny se nehodily soudruhům za socialismu před revolucí a nehodí se ani dnes, tolik let po ní.

S panem Josefem Zentrichem jsem strávila více času, protože tady s námi pobyl déle. Byl velmi vtipný – dokázal mluvit o nemocech a jejich léčení přírodní cestou s nadhledem, lehce a zábavně. Oba pánové znali rostliny dokonale, věděli mnoho o historii fytoterapie a příbuzných oborech. Setkávali se s praktikujícími bylinkáři a znali odkaz těch, kteří už tento svět opustili. Znali etnomedicínu, zabývali se téměř vším, co může člověku uchránit nebo navrátit zdraví. Všechny svoje poznatky prakticky využívali, jejich rady pomohly a nadále pomáhají mnohým.

Pan Janča mě zaujal popisem toho, co má z člověka vypadnout – stolice. Jsem ze statku, kde jsou pro hospodáře důležité charakteristické zvířecí exkrementy. Exkrementy jsou důležité proto, že se hned ví, jak na tom zvířata se zdravím jsou. S takovýmto pohledem na zdraví lidí – od konce, jsem se setkala poprvé. Pan Zentrich k tomu přihodil, že když je člověk nemocen, obvykle mají „štětkaři“ (výrobci čistících kartáčů na toalety) hody. Lidé jsou totiž nuceni toalety důkladněji čistit a tím jich více zničí. A díky jejich humoru, který byl i pravdivý, jsem byla jejich. Vždy mě upoutalo, jakým způsobem dokázali mluvit o tématech, o kterých se často nemluví. Měli dar pro nalezení optimálního vyjadřování i v oblastech, ve kterých se lidé rdí. Ať už jsou to, jak to nazývali, „fujtajblmetody“, nebo oblasti intimních partií. Anebo témata týkajících se intimního života. Pan Zentrich to dokázal pozvednout na úroveň laskavého humoru, jak říkával: „srandy“ a to s velkou nonšalancí. Napsali mnoho knih, z nichž každá jedna je důležitá a zajímavá. Nikdy nemlátili prázdnou slámu. Ze všech bych vyzdvihla Herbář léčivých rostlin, který nemá v Evropě obdoby. A od pana Zentricha bych vyzdvihla knihu: Třetí cesta ke zdraví. Doporučila bych ji jako povinnou četbu.“

Tip redakce: Přečtěte si reportáž z návštěvy bylináře Wolf – Dieter Storla v Praze

XBP: Zajímalo by mě, jak jako rozená bylinářka vnímáš Aromaterapii?

V bylinkové zahradě

VŽ: „Aromaterapii fandím. A to z toho důvodu, že je to medicína ihned po ruce a rychle sbalená na cesty. Pro naši hektickou dobu velmi vhodné. Nemusí se nic vařit, cedit… Je to metoda minimalistická, co se týká přípravků. Ale maximalistická, co se týká účinků. Je potřeba všem vysvětlit, že je to proto, že každé kapce těchto zázračných elixírů dala vzniknout velikánská hromada bylin nebo dřevin. Aromaterapie nás mimo jiné navrací k přírodě, učí nás přírodu nedrancovat. Kdo šetří s kapkami, uvědomuje si, že je potřeba souznít s přírodními rytmy. Být trpělivý a chápat také to, že ne vždy můžeme dostat to, co chceme. Nakonec. Kdo používá aromaterapii, ten to vše dříve nebo později pochopí, protože ty „voňavé kapičky“ nám v mozku, a potažmo v celém těle, udělají prima sezónu. Sezónu harmonie těla i duše.“

XBP: Věrko, je nějaký éterický olej, který bys chtěla mít s sebou, kdybys musela zůstat na pustém ostrově?

VŽ: „Na pustý ostrov? Samozřejmě bych si vzala mátu polejku (Mentha pulegium). Znamená pro mě jistotu. Byl by-li ostrov pustý před mým příchodem, jistě by se brzy zazelenal a rozkvetl. A také by se provoněl. A éterický olej? Mám-li vybrat jeden, tak zůstanu při mátě. Pro vánek, kterým víří stojaté vody a přináší čerstvý vzduch mozku. Myšlenky by tedy měly být svěží. Mám ráda svěží myšlenky.“

Bonus: Recept pro zdraví od Věry Žďárské – Rostlinná plazma

Natrháme hrst bylinek. Například meduňku, vojtěšku, kopřivu a fenykl. Bylinky použijeme takové, jaké máme momentálně k dispozici. Můžeme přidat různá semínka. Například chia semínka. Přidáme trochu vody. Rozmixujeme. Nalijeme do sklenice a pijeme. Nápoj plný vitamínů, flavonoidů a minerálních látek pijeme vždy čerstvý. Rostlinná plazma působí velmi dobře na naše tělo i krev. Výhodou je, že je vždy k dispozici.

Ing. Věra Žďárská (nar. 1954)

Věra Žďárská vystudovala obor zahradnictví na Mendelově universitě v Brně a poté působila tamtéž jako technický pracovník pro výuku a správce sbírkové a sortimentální zahrady Zahradnické fakulty v Lednici. Bohaté praktické zkušenosti a poznatky publikuje v odborných a osvětových časopisech a pořádá přednášky o léčivých rostlinách a jejich využití a o zdravém životním stylu. V r. 2015 vydala spolu s doc. Ing. Jarmilou Neugebauerovou Ph.D. atlas Léčivé rostliny pěstujeme-sbíráme-využíváme (Kapesní průvodce zelenou medicínou).

 

Autorkou rozhovoru je Xenie Bodorík Políková. Foto: autorka, archiv Věry Žďárské, Bylinková zahrada Lu & Tiree Chmelar.

 

Irena Victorie Váchová: „Životem mě provází vůně mateřídoušky“

Irena Victorie Váchová je zakladatelkou české aromaterapeutické a kosmetické firmy Eoné. Ta je populární především mezi maminkami. Zaměřuje se totiž především na péči o ženu a dítě. Výrobky jako Medvídek, Lalium nebo Karité jsou běžnou součástí výbavičky do porodnice pro novorozence. V rozhovoru pro Kouzlo vůní se dozvíte, kdy Irena V. Váchová poprvé přivoněla k aromaterapii i to, jak pečovat o zralou pleť. 

Jak jste se seznámila s aromaterapií?

IVV: „Moje první aromaterapeutické zkušenosti mám vlastně už z dětství, kdy mě babička koupala v odvaru z mateřídoušky. Natrhaly jsme spolu mateřídoušku na voňavé stráni v písečném úvozu, kterým jsme chodily k lesu a večer už voněl hrnec s mateřídouškou na kamnech. Říká se, že náhody neexistují. V mém případě to určitě platí. Když jsem procházela jedním z nejtěžších období svého života, nabídli mi kamarádi, že mě vezmou na seminář aromaterapie. Byl to jeden z prvních v republice. K bylinkám jsem měla vždy velmi blízko, a tak se pouze rozšířil můj zájem o studium éterických olejů a jejich využívání. Éterické oleje jsou úžasný dar. A mně bylo hned zpočátku jasné, že ho chci šířit všude tam, kde mají rádi přírodu.“

Kdy jste se přesvědčila, že aromaterapie funguje?

IVV: „Jeden z nejvíce udivujících důkazů, že to funguje, jsem zažila na vlastní kůži. Nechala jsem si totiž „šikovně“ slisovat prsty v pantech těžkých kovových dveří. Levandule udělala během krátké chvíle naprostý zázrak. Ošetřené prsty, které byly nejvíce zdeformované, se asi během 15 minut dostaly do téměř původního stavu a druhý den již na nich nebyly ani hematomy. Zatímco nejméně poškozený malíček, který jsem levandulí neošetřila, bolel ještě asi 14 dní.“

Inspirujete se také v zahraničí? Máte nějaké zajímavé aromaterapeutické cestovatelské zážitky?

Irena Victorie Váchová (vlevo) v destilérii na Korsice

IVV: „Několikrát jsem podnikla cestu za éterickými oleji do Francie do oblasti Provence, na Korsiku jsme dokonce pluli lodí a přijeli jsme jim zrovna do destilace rozmarýny. V Tunisu (a nejenom tam), jsem se přesvědčila, že i to, co se prodává jako kvalitní silice, zdaleka nemusí být kvalitní silicí. Ve Francii jsme měli to štěstí, že jsme se několikrát dostali až do míst, kam už silnice nevede, ale kde se skvělí lidé zaslíbili získávání éterických olejů z rostlin divoké přírody v Alpách. Také jsem byla velmi překvapena, když jsem na vlastní oči viděla, jak z velikého alembiku, plného meduňky, bylo vydestilováno pouze asi 20 ml meduňkového éterického oleje. To jenom potvrzuje skutečnost, že meduňková silice (Melissa officinalis) prostě musí být drahá. Měli jsme štěstí, že jsme se dostali k destilaci květů pomerančovníku – neroli. Účastnila jsem se sběru růžových květů a následující destilace pro získání růžového hydrolátu. Zážitků mám opravdu hodně…“

Jaké éterické oleje patří k Vašim neojblíbenějším? A co nikdy nechybí ve vaší cestovní lékárničce?

IVV: „Citron a mateřídouška. Na cesty beru manukovou silici, levanduli a některý z citrusů.“

Co znamená název Eoné?

IVV: „Při studiu aromaterapie někdy před dvaceti lety jsem toto jméno objevila v českém překladu knihy Roberta Tisseranda. Eoné byla nymfa Venušina, která prý učila lidi Země využívat éterické oleje. Její jméno mě naprosto zaujalo a myšlenka, mít jednou firmu Eoné, která umožní bezpečně využívat léčivé vibrace éterických olejů, byla na světě.“

Eoné dnes vyrábí kosmetiku pro celou rodinu. Co je vaším evergreenem?

Výbava pro děti od firmy Eoné

IVV: „Když se mojí dceři Janě narodil první syn, požádala mě o nějaký výrobek pro čištění oblasti pod plenkami, aby se vyhnula vlhčeným ubrouskům, které jí nedělají dobře. A tak přišel na svět velmi oblíbený Medvídek. Mandarinkovo – levandulový mycí balzám patří k rodinným favoritům od dětí po dospěláky. Oblíbených výrobků je mnoho a nerada bych některý opomenula, tak ani raději nebudu další jmenovat.“

Co byste doporučila nastávajícím maminkám vzít do porodnice a pořídit pro první měsíce s miminkem?

IVV: „Určitě Jojobový olej Přivítání bio – to na první očištění či koupání a na hladivou masážičku tělíčka novorozeného miminka. Jedna moje kamarádka, porodní asistentka, říká, že hladivá masážička prohlubuje vztah maminky a děťátka. Na kožní záhyby a oblast pod plenkami doporučuji mast Lalium, pro čištění pokakaného zadečku je určen Medvídek, doplněný Ředící lahvičkou a netkanými ubrousky Perlička. Po spotřebování oleje Přivítání přijde vhod olej do koupele Delfínek a po koupání nebo na masáže ještě mandlový olej lisovaný za studena.“

Věnujete se také péči o pleť a pokožku. Zejména starší ženy často argumentují, že přírodní kosmetika „už jim nestačí“. Jakou péči byste jim doporučila?

Sprchový nebo koupelový olej si můžete míchat na míru

IVV: „Protože také patřím k těm děvčatům s dříve narozenou pletí, mohu mluvit sama za sebe :-). Vřele doporučuji Čistící olej 3 v 1, který pleť současně hloubkově čistí i vyživuje a začít používat pleťové oleje. Hydratační pleťový růžový olej lze s úspěchem kombinovat s Olibanem – regeneračním olejem a pleťovou maskou v jednom. Také Sollea patří k mým oblíbeným. Nikdy jsem nemohla používat „normální“ kosmetiku a vlastně ani chlorovanou vodu, protože mám velmi citlivou pleť. Čistící olej 3 v 1 používám ráno a večer a po čištění vždy použiji ještě některý z výše uvedených pleťových olejů. A podle reakcí mého okolí soudím, že to stačí.“

Svoje zákazníky motivujete také k tomu, aby zkoušely doma vyrábět kosmetiku. Čím začít?

IVV: „Zábavným experimentováním může být jednoduchá příprava vlastního sprchového či koupelového oleje. Do jedné lžíce základního Neutrálního oleje koupelového a sprchového si přidáte vybraný éterický olej, který máte v oblibě. Pro dospělého například zpočátku pouze asi 5-10 kapek, rozmícháte. Touto směsí se pak umyjete podobně jako sprchovým „gelem“ nebo ji vlijete do připravené lázně. Je dobré si najít informace k éterickým olejům a postupně se s nimi seznamovat. Doporučuji začít experimentovat s dospěláky a postupně prohlubovat znalosti o bezpečném používání éterických olejů. Zajímavou může být afrodiziakální koupel pro pár :o). Snad ale základní rada – používejte pouze ty silice, které voní vám i partnerovi a myslete na to, že někdy méně znamená více. Kdybyste se předávkovali například ylang-ylangovou silicí, mohli byste místo krásného večera mít méně krásný bolehlav.“

Irena Victoria Váchová (r. 1952)…

 … se začala bylinkám věnovat od dětství, kdy je se svou babičkou chodila sbírat. S aromaterapií se začala seznamovat v roce 1994 a protože ji terapie vůněmi okouzlila, založila masážní salon Eukalyptus v Olomouci. Mimo jiné také vyráběla aroma-parfémy. Po důkladném seznámení s aroma kosmetikou na českém trhu se zaměřila na bezpečnou kosmetiku pro nastávající maminky a miminka. Na přelomu tisíciletí tedy vznikla ucelená řada voňavé, celostní, rostlinné kosmetiky Eoné, kterou dnes vede i s dcerou Janou Pospíšilovou. 

 

Autorkou rozhovoru je Anna Krutová. Foto: archiv Ireny Victorie Váchové.

Děkujeme za podporu hlavnímu partnerovi aroma-webu, firmě Eoné.

Rodinná firma Eoné kosmetika s r.o. se zabývá ruční výrobou celostní přírodní kosmetiky. Eoné začala komponovat a vyrábět první výrobky na prahu nového tisíciletí a můžeme ji nazvat Kosmetikou věku vodnáře. Malosériová výroba zaručuje čerstvost, čistotu a vysokou kvalitu přípravků. Záměrem Eoné bylo přinést na trh naprosto bezpečné a skutečně pomáhající prostředky, zejména pro těhotné ženy a malá miminka. Dnes se Eoné ve svých výrobcích péče o pleť i tělo věnuje všem věkovým skupinám.

Hana Yasminka Šimčíková: „Kolébkou aromaterapie je severní Afrika“ (rozhovor)

Hana Yasminka Šimčíková stojí za jednou z největších českých aromaterapeutických značek a vede holistickou školu v Kyjově při České aromaterapeutické společnosti. K učení má blízko, původně studovala mimo jiné speciální pedagogiku. Při práci s dětmi s postižením začala používat aromaterapii, a tak se dostala ke své současné profesi. Nebojí se kombinovat aromaterapii s esoterikou. V rozhovoru pro Kouzlo vůní prozradila, proč jezdí pro oleje do severní Afriky a proč při destilaci pouští rostlinám hudbu.

Pamatujete si na svoje první setkání s éterickými oleji?

HYŠ: „Vůně jsem milovala od dětství, hlavně vůni lučních květin. Vědomě jsem začala s éterickými oleji pracovat při studiu vysoké školy v rámci muzikoterapie, kde se používala aromaterapie jako součást terapií postižených dětí. To bylo před více než dvaceti lety.“

Čím si vás aromaterapie získala?

Na stáži v severní Africe u kvetoucího asfodelu

HYŠ: „Vzhledem k mému studiu, které se týkalo speciální pedagogiky, muzikoterapie a hudby, jsem se spíš viděla v pedagogické sféře či nějakém specializovaném centru. I když již tehdy byly výsledky aromaterapie pro mne přesvědčivé. Především, když bylo potřeba pracovat s emocemi, třeba u dětí s ADHD, autismem a jinými diagnózami. Ale hlavní motivací pak byl můj syn a jeho potíže s alergiemi. Šlo o klasické polyvalentní alergie, reagoval především na potraviny a trpěl i na ekzémy. Jeho stav jako malého několikaměsíčního miminka byl tak vážný, že jsem začala hledat různé cesty léčení. A jako tu nejlepší jsem vyhodnotila aromaterapii. Dnes je synovi už 11 let a je naprosto stabilizován… Dosáhli jsme toho pravidelným vnitřním užíváním rostlinného oleje z černuchy seté a používáním hydrolátů na pokožku. Především květinové vody Pistacia lentiscus, geraniové vody a občasného omývání aromaterapeutickými jíly s levandulí či horninou Ghassoul (pozn. redakce marocký jíl).“

Dařilo se vám i jinak aromaterapii zapojit do vašich původních oborů?

HYŠ: „Vibrace rostlin jsou pro mne stejně silné jako vibrace vůní, tónů… Práce s neslyšícími mě velmi naučila vnímat tyto vibrace. Lidé se sluchovými potížemi mají mnohem intenzivněji vyvinuté ostatní smysly, vůně jim tedy ohromně pomáhají, a především harmonizují emoce. Výborně se mi osvědčil éterický olej z myrty. Aromaterapie pro mě měla význam i při práci s dětmi v rámci logopedie, kdy jsem ji používala pro zklidnění hyperaktivních dětí. Doporučovala jsem jim inhalaci éterických olejů z heřmánku římského a sladkého pomeranče. A používala jsem také litoterapii – kameny – pro tyto případy je výborná energie magnezitu. Popravdě jsou to metody, které znali již v Antice a mnohem dříve. My se k nim pouze vracíme.“

Dnes mohou zájemci o aromaterapii absolvovat workshopy, kurzy, studovat 2 aromaterapeutické školy. Vy sama jednu z nich vedete. Ale jaké byly možnosti, když jste začínala? Kde jste studovala vy?

V rámci kurzů ukazuje Hanka svým studentům i destilaci rostlin

HYŠ: „Ano, je pravda, že dnes mají u nás v České republice milovníci bylinek a aromaterapie úplně jiné možnosti. Vzhledem k tomu, že jsem dlouhou dobu pobývala v zahraničí, studovala jsem fytoterapii a aromaterapii tam. A to především prakticky. Pravidelně jsem navštěvovala odborné stáže destilování éterických olejů v Tunisu, Maroku, Francii, ročně jsem se účastnila 20 – 30 velkých destilací… Setkala jsem se tam s mnoha velkými odborníky, mezi nimi mohu jmenovat belgického aromaterapeuta Michela Vanhovea nebo Nassera Hassana, kteří vás po skončení práce v terénu učí i teorii. Ve Francii jsem studovala barevnou aromaterapii a především jsem se naučila barevně vnímat oleje a bylinky i v rámci nacítění jejich aury a energetického pole, které kolem sebe mají. Dle mého by se to nemělo oddělovat. Je krásné se naučit o éterických olejích z encyklopedie, ale pokud nepochopíte, jak funguje výroba, jak se rodí éterické oleje, co je k tomu zapotřebí, nemůžete pochopit do hloubky ani aromaterapii. Aromaterapii jsem dále studovala v rámci Institutu pro zachování tradiční medicíny v Tunisu, po dokončení jsem se stala jedinou odbornou členkou za střední a východní Evropu. Jeho zakladatelem je právě Nasser Hassan, který má praxi 30 let v rámci aromaterapie a specializuje se na fytoterapii se zaměřením na mořské rostliny.“

Jak si aromaterapie vede ve světě? Proniká do klasické vědy? Je těžké obstát před lékaři a vědci?

HYŠ: „Ve světě obecně je aromaterapie v mnohem větším pohybu. Všechno se totiž vyvíjí, posunuje, překonávají se jisté mýty a je téměř povinností být otevřen novým věcem a hledat především souvislosti s jinými vědami, čili uplatňovat tzv. holistický přístup. Všechno opravdu souvisí se vším, proto v tomto propojování vidím budoucnost aromaterapie. Problém je, že u nás v České republice s tím máme stále problém. Jsme více konzervativní, hůře přijímáme nové věci, nechce se nám vzdělávat a zkusit něco nového. Občas je to pro mne velké poslání a „řehole“, aby lidé přijali nové věci, které fungují. Například kvantová fyzika, která se těsně váže se spirituální aromaterapií a kterou vyučuji, mne často tady v ČR dává do „škatulky“ šarlatánství. Pevně věřím, že se to mění. Jsem mile překvapená z mladší generace a jejich neuvěřitelných znalostí, do nich vkládám velkou budoucnost a velmi si jich vážím.“

Jste majitelkou firmy Yasminka. Předpokládám tedy, že jasmín má pro vás speciální význam… Proč jste vybrala zrovna tuto rostlinu?

HYŠ: „Vůni jasmínu miluji snad odnepaměti. Dokonce se říká, že první vůni, kterou ucítí miminko, je právě jasmín. V severní Africe mne pak učili, že když ucítíte vůni jasmínu, potkali jste anděla. Jasmín je pro mne obrovská čistota. Navíc je to rostlinka plodnosti, která probouzí ženu v ženě, a přitom má neutrální energii, takže je vhodná i pro muže. Naprosto famózním zážitkem byl pro mne sběr jasmínu, který probíhá v noci, následná enfleurage, což je starý postup trochu podobný macerování, a pak výroba samotné esence. Neuvěřitelná práce, respekt a úcta. Tedy přesně to, co cítím k oboru aromaterapie. Proto Yasminka…“

U vašeho sortimentu je zajímavé, že všechny suroviny vozíte ze severní Afriky. A i z vás samotné jde orientální energie. Jakou vazbu k tomu místu máte?

Pod datlovníkem, ze kterého Yasminka vyrábí výtažek

HYŠ: „Ano, může to tak působit. Pokud byste ale pronikli více do historie aromaterapie, hlavně do francouzského směru, zjistili byste, že základy aromaterapie a destilování se Francouzi naučili právě v severní Africe. Tunis, Alžír a další dnešní státy v této oblasti byly po mnoho desítek let francouzskými koloniemi. Tradiční používání destilačních přístrojů přímo v rodinách, neuvěřitelné znalosti bylinek získaných od Berberů, o kterých se říká, že jsou potomci Atlantidy, mluví za vše. Spolupracuji právě s Berbery. Jsou to velmi inteligentní lidé, kteří mají svůj jazyk i kulturu. Ale samozřejmě, že spolupráci máme i v některých zemích mimo tzv. Orient, hlavně na ostrovech jako je třeba Mauritius. Vztah jsem k těmto zemím získala především v rámci doktorského studia, které mě do těchto míst přivedlo a asi to tak mělo být :-)“

A jakou historii tu aromaterapie má? Navazujete na nějakou místní tradici nebo přinášíte lidem novou obživu?

HYŠ: „Zajímavé je, že zde lidé nehovoří o aromaterapii. Říkají tomu spíše bylinkářství, fytoterapie. U nás se to rozděluje. Musím říci, že se od nich mám stále co učit. Každou destilací, každou bylinkou, kterou nově poznám a zjišťuju její účinky od starých moudrých lidí, a to i v rámci vonných dýmů – vykuřovadel, které nám rostlinka může dát. Za největší štěstí považuji, že jsem zde poznala destiléra, který umožnil nejen mně, ale i mým studentům a dalším zájemcům nahlédnout do své „kuchyně“ výroby esencí. Zouhaira Helaliho jste měli možnost již dvakrát shlédnout i v Praze, kde vedl mezinárodní konference. Jednou za rok se u něj snažím uspořádat pod záštitou České aromaterapeutické společnosti odbornou stáž s destilací a sběrem bylin. Takový projekt je velmi ojedinělý a myslím si, že by si každý aromaterapeut měl takový zážitek prožít.“

Čím jsou vaše éterické oleje specifické? Čím se odlišujete na trhu?

S květy plumérie zvané frangipani na ostrově Mauricius

HYŠ: „Asi ten největší rozdíl spatřuji v tom, že nenakupuji různé materiály, které pak smíchávám dohromady v konkrétní produkty… Jelikož toto se děje běžně na základě listin – bezpečnostních listů apod. Dle mých zkušeností často stylem tzv. „list snese všechno“. Netvrdím, že je to špatně, jen já prostě potřebuji být přítomná samotné výrobě těchto surovin, které se pak smíchávají dohromady. Je úžasné i vědět, odkud pochází například rozmarýn a co roste blízko něj za jinou rostlinu. Tím je totiž samozřejmě ovlivněn i samotný rozmarýn. Jednou je to heřmánek, jindy máta… Pak to vše má jinou sílu, energii a mohu mít čisté svědomí v tom, co nabízím. Je to cesta odpovědnosti každé firmy, má cesta je možná trochu utopická, ale já to tak cítím a nemohu jinak. Proto nikdy nebudu dovážet velké množství éterických olejů a nemáme jich často spoustu skladem, jelikož musíme čekat do dalšího období destilace, pokud se brzy vyprodá… Každá šarže je úplně jiná, stejně jako je to u nás na jižní Moravě s vínem… A to mne právě nesmírně baví.“

Zajímavé jsou i postupy, které využíváte u destilace. Vkládáte do kotlů s bylinami kameny, pouštíte hudbu… Jaký vliv to na esence má?

HYŠ: „Vliv to má bezesporu obrovský. Ale samozřejmě jsou i tací, kteří tomu nevěří. Proto jsme se společně se Zouhairem Helalim rozhodli vše podložit i vědecky. Momentálně jsme ve fázi výzkumů a statistických ověřování… Nicméně už první výsledky prokazují, že u zcela stejného rostlinného materiálu se při použití hudby a kamenů některé chemotypy éterických olejů zvyšují. Platí to třeba pro linalol. První výsledky byly dokonce zveřejněny tady u nás v Praze v únoru, kdy proběhla na toto téma odborná konference.“

Nedávno jste vydala knihu věnovanou hydrolátům. Pokud byste měla někoho přesvědčit, aby je začal používat, který hydrolát byste mu doporučila? A jakými všemi způsoby by ho mohl použít?

V letošním roce Hana Yasminka vydala knihu o hydrolátech

HYŠ: „Hydroláty jsou pro mne něžnou variantou éterických olejů, hlavně pro děti, nemocné a starší osoby. Vlastně mají velmi podobné účinky, ale není u nich tolik kontraindikací. Dají se používat jako rozprašovač, ale také v rámci koupelí a dokonce gastronomie. Výborné jsou pro vlasovou péči, stačí například po umytí vlasů nastříkat myrtovou květovou vodu a do několika dnů jste bez lupů. Na pigmentové skvrny v rámci péče o pleť je vynikající cistová voda. Ráda peču buchty s vodou z neroli… A takto bychom mohli pokračovat.“

Je nějaký sen, který byste si jako aromaterapeutka chtěla splnit?

HYŠ: „Moc bych si přála, aby láska k aromaterapii lidi spojovala, nikoliv rozdělovala. Aby ten obchod s ní byl až na druhém místě. Přála bych si, abychom se vraceli k moudru přírody, poslouchali ji, napojovali se sami na sebe, na své já, využívali svou intuici. Mým velkým snem je jednou si splnit a vyrobit opravdu čistý olej z lotosu, nikoliv absolue ani nic podobného. Prostě úplně čistý lotosový olej. Dalším snem je naučit se zachytit vůni květin ještě jiným způsobem než pomocí éterických olejů… To je pro mne opravdová záhada 🙂 a přání se to naučit.“

A na závěr společná otázka: jaký éterický olej byste si vzala na pustý ostrov?

HYŠ: „Vzala bych si s sebou myrtu. Jelikož spektrum její účinnosti je velmi široké v rámci antivirových, antibakteriálních, protiplísňových vlastností, ale působí i na migrény, nespavost, noční můry… Nádherně harmonizuje emoce, učí úctě, trpělivosti… Co více si přát. Na jeden litr esence je potřeba cca 800 kg myrty. Je to olej, který jsem destilovala nejvíckrát. Opravdu tudíž vím, proč bych si ho s sebou vzala…“

Hana Yasminka Šimčíková (*1979)

Aromaterapii, fytoterapii a litoterapii se věnuje více než 10 let. Doktorský titul získala studiem muzikoterapie – spojení hudebního studia a speciální pedagogiky – s postupným využitím rostlin na základě jejich vibrací. Aromaterapii dále studovala v rámci odborných stáží v severní Africe, kde je jedinou členkou Institutu pro zachování tradiční medicíny (Institut national de recherches en geni Rural, eaux et forest) za střední a východní Evropu. Aktivně se zúčastňuje destilací éterických olejů přímo v zemích, kde se byliny pěstují. V současné době již třetím rokem vede Holistickou aromaterapeutickou školu a je spoluzakladatelkou České aromaterapeutické společnosti. Přednáší u nás i v zahraničí na mezinárodních konferencích. Řídí se heslem: „Vše souvisí se vším.“ Je autorkou aromaterapeutických karet a knihy Květinové vody, hydroláty, aromaterapie – aneb dělejte to jinak! Je majitelkou firmy Yasminka. Má jednoho syna Rayana.

Autorkou rozhovoru je Anna Krutová, foto: archiv Hany Yasminky Šimčíkové.

Děkujeme firmě Yasminka za podporu!

Jiří Harašta: „Dbáme na kvalitu vstupních surovin“ (rozhovor)

Potkáte ho na každé důležité akci týkající se aromaterapie nebo kosmetiky, za zákazníky své firmy totiž vyráží rád osobně a ochotně vám zodpoví jakékoliv otázky. Díky svému úsilí i úsilí celého jeho týmu se původně malá česká firmička vypracovala na největšího výrobce certifikované bio kosmetiky v ČR. Ano, hovoříme o Jiřím Haraštovi (Saloos).

Pan Harašta nám pro Kouzlo vůní zodpověděl pár dotazů zaměřených na aromaterapii, rostlinné oleje a péči o pleť.

Jaká byla vaše cesta k aromaterapii a k práci, které se věnujete? Dá se říct, že vás něco k aromaterapii „přitahovalo“ nebo nasměřovalo?

Tajemství vůní a to, z čeho se vyrábí, mě lákalo dá se říct odjakživa. Už při studiu na škole mě velmi zajímala organická chemie, její zákonitosti a vývoj. Po ukončení školy jsem pracoval řadu let v zemědělské laboratoři, což mi umožnilo orientovat se a dále prohlubovat své znalosti zejména v oblasti pěstování a zkoumání rostlin. Hlubší zájem o přírodu, byliny a jejich blahodárné působení na lidský organismus a pokožku, způsob jejich zpracování a využití mě nakonec přivedl k současné profesi. Díky zaměření mého studia jsem měl a dodnes mám spoustu knih o chemii. Ovšem jedna z prvních a pro mě velmi důležitých pro seznámení s éterickými oleji se stala kniha: Látky vonné a chuťové od autorů: Ing. Dr. Vonáška CSc.; PhMr. RNDr. Novotného, Drsc. a paní Emilie Trepkové, prom. chem., kterou jsem považoval za svou lektorku a velmi si jí cením.

K aromaterapii jste se tedy dostal přes studium chemie, je to pro vás ve vašem oboru nyní výhoda? Jak využíváte vašich znalostí v praxi?

Zájem o přírodu jsem měl již od dětství. Dá se říct, že je to moje životní volba, která mě prakticky provází celý můj život. Už na základní škole jsem nevynechal žádnou chemickou olympiádu. Přečetl jsem spoustu knih o rostlinách a jejich možnostech využití. To pro mě dodnes představuje obrovskou výhodu. Jiné firmy často neví, co prodávají a chybí jim    základní elementární znalosti. Mimořádně důležité je mít pod kontrolou kvalitu vstupních surovin. Chemicko-fyzikální rozbory (analytické certifikáty) jsou stejně důležité jako senzorické zhodnocení. Mé vzdělání mi umožňuje se v nich velmi dobře orientovat. Nedělá mi to vůbec žádné problémy –  je to pro mě jako četba oblíbené beletrie.

Patříte mezi úspěšné české podnikatele, jaké byl vaše začátky podnikání? Máte nějaké doporučení ze zkušenosti, co poradit lidem, kteří chtějí rozjet svůj byznys?

Na pracovní dovolené – exkurze za destilací

Asi nikoho nepřekvapí, že začátky nebyly vůbec jednoduché, skoro bych řekl, že až tvrdé. Přišli jsme s čistou kvalitou, která byla dražší a zpočátku bylo velmi těžké se na trhu uchytit. Z vlastních zkušeností všem doporučuji vytrvat a nevzdávat se při první, druhé ani třetí překážce či nezdaru. Člověk ze začátku nemá prostředky a často ani zaměstnance, a proto si musí umět poradit sám. Neustálá potřeba tvrdě pracovat a zdokonalovat se ale časem přinese očekávané výsledky.

Jak s aromaterapií nejčastěji pracujete vy sám? Podílíte se na vývoji nových produktů ve firmě nebo využíváte éterické a rostlinné oleje spíše doma, ať už sám pro sebe nebo pro svoji rodinu?

Samozřejmě že naše produkty používá celá má rodina. Velmi aktivně se podílím na vývoji všech výrobků. Velká většina produktů se zrodila nejdříve u mě v hlavě. Dalo by se tedy říct, že jsou to „moje děti“.

Máte nějakou konkrétní osobní zkušenost, kdy vám nebo někomu blízkému aromaterapie pomohla?

Prakticky denně se setkávám s případy, kdy aromaterapie skutečně pomáhá. Osobní zkušenosti mám i z rodiny, kdy aromaterapeutické produkty pomohly při řadě vážných kožních problémů a dlouhodobém ekzému.

Jako konkrétní případ mohu uvést svou sestřenici, která již několik let pracuje v porodnici selátek. Při jejím zaměstnání je velmi důležitá hygiena – mnohdy se sprchuje až 4x denně. Při používání klasické kosmetiky ji trápila přesušená, citlivá pokožka se sklonem k praskání. Od té doby, co používá náš sprchový olej z rostlinnými bio oleji lisovanými za studena a 100% přírodními esenciálními oleji už tyto problémy nemá. Na rozdíl od běžného prostředku, který pokožku vysušuje, náš sprchový olej zanechá její pokožku vláčnou a hebkou. Přestala trpět na přesušená a citlivá místa na těle, a navíc si nemůže vynachválit tu krásnou vůni, která ji vždy nabudí a dodá dobrou náladu.

Tip redakce: přečtěte si také rozhovor s Michalem Rymerem

Lidé často subjektivně preferují éterické nebo rostlinné oleje z určité oblasti, odkud nejraději pro sebe čerpáte vy?

Při výběru svých esencí se snažím preferovat ty, které pocházejí z oblastí pro ně typických. Např. levandule z Provance, růže z Bulharska, citrusy ze Sicílie atd… Rostliny často rostou na celém světě, ale snažím se vždy preferovat klasické pěstitelské oblasti.

Váš přehled v oblasti rostlinných olejů je obdivuhodný, poradíte našim čtenářům 3 rostlinné oleje, které by v každé domácnosti neměly chybět – ať už na vaření nebo v péči o pokožku? A kterým se naopak podle vás raději vyhnout?

Je to velmi těžká volba ukázat prstem pouze na tři oleje, když v dnešní době existuje tak velké množství olejů s úžasnými účinky. Pokud bych ale musel vybrat, zvolil bych určitě arganový olej, který je úžasný v péči o pleť a vlasy, a ne nadarmo se mu říká „marocké zlato“. Pak určitě nesmí chybět olej kokosový, který je ve zkratce řečeno multifunkčním pomocníkem do každé domácnosti. V neposlední řadě pak olej makadamiový, který je úžasný na masáže, a ne náhodou tvoří základ všech našich masážních olejů. Doporučuji se vyhnou olejům chemicky rafinovaným, které ztrácí většinu svých cenných látek, vitamínů a téměř nic pokožce nepřináší.

Kdybyste si mohl vzít s sebou jeden éterický olej na pustý ostrov, který by to byl?

I když se budu opakovat, je to opravdu strašně těžké vybrat jen jeden. Osobně bych si pravděpodobně sestavil něco jako KPZ. Obsahovala by levanduli, tea tree a eukalypt. Myslím, že ty by mi život na pustém ostrově podstatně ulehčily.

Jiří Harašta (*1962)

Původním povoláním chemik, vyzkoušel si i práci v laboratoři. Narodil se a žije se svou rodinou ve Valticích. Má dvě děti. Vášnivý sportovec a příznivec tenisu. Má rád přírodu, je milovníkem dobrého vína a zapřísáhlý čokoholik. V roce 1993 založil firmu Saloos, která se za více než 20 let své existence vyšplhala na největšího výrobce certifikované přírodní bio kosmetiky.

Iva Valentová: „Homeopatie a aromaterapie se krásně doplňují“ (rozhovor)

Iva Valentová je brněnská homeopatka, která se svému oboru věnuje už více než dvacet let. Při léčení svých pacientů se nebrání kombinaci s aromaterapií. A i díky Vzdělávacímu centru Uroboros, kde působí, se mnoho aromaterapeutů noří do hlubin homeopatie a naopak. Kouzlu vůní poskytla rozhovor o tom, co by nemělo chybět v domácí homeopatické lékárničce nebo jak by měla vypadat diagnostika u homeopata.

V čem by se lišil homeopatický lék a éterický olej, pokud by byly vyrobeny z jedné rostliny?

IV: „Homeopatický lék je něco jiného. Nepracuje s ničím materiálním. V éterickém oleji najdeme konkrétní molekuly, ale homeopatie pracuje více s informací. A to je právě to, s čím má dnešní věda problém. Nedá se to zvážit ani změřit. Zajímavé je, že u kvantové fyziky to nevadí 🙂

Homeopatie chce získat informaci, která je obsažená v bylince, minerálu a zvířecích produktech. Díky tomu má k dispozici širší paletu léků než aromaterapie. Nepracuje jen s bylinkami. A když už jde o rostliny, tak většinou o jedovaté. Zejména proto, že právě homeopatické léky z jedovatých rostlin léčí otravu těmito rostlinami. A také další nemoci, které mají podobné symptomy. Klasickým horečkovým homeopatickým lékem je Belladona, což je rulík zlomocný. Pokud byste snědla pár kuliček rulíku v přírodě, tak vás to může i zabít. Ale pokud z ní v procesu výroby homeopatického léku získám její esenci nebo jinak řečeno myšlenku, pak získám účinný lék na horečku.“

V aromaterapii se velmi využívá éterický olej z levandule. V homeopatii ale jeho obraz není vůbec znám. Jak je to možné? Je to velmi běžná rostlina…

IV: „Ano, to je zajímavé. Většina léků se v homeopatii používá vice než 200 let. Zakladatel homeopatie Samuel Hahnemann začal dělat zkoušky léků, kterým se říká proving. Dodnes je postup stejný: skupina zdravých lidí si vezme homeopatický lék, který momentálně nepotřebuje, zapisuje si symptomy, vyhodnotí je a srovná s ostatními. Pak se to sepisuje, statisticky vyhodnotí, a tak se získává obraz daného homeopatického léku. Jde o souhrn fyzických projevů, mentálních symptom i pocitů, podle kterých se homeopatické léky vybírají. Podívám se na pacienta, vidím jeho symptomy a vím, že patří k danému léku. Podobné se léčí podobným.

Levandule je zajímavá. Nevím, jak to bylo před dvěma sty lety. Ale prostě z ní nikdo lék nevyrobil. Já jsem se s ní setkala na Slovensku, kde jsem učila a dělali tam proving toho léku. Zkoušející měli příjemné pocity a psali, že je lék zklidňuje. Ale proving v Brně skončil pro změnu tak, že všichni málem usnuli. Bylo to prostě až moc relaxační. Bude to zajímavý lék, ale chce to více provingů ideálně i jinde ve světě, aby to bylo spolehlivé.“

Homeopatika jsou volně dostupná v lékárnách. Jsou všechna opravdu bezpečná? Která lze běžně užívat doma?

IV: „Homeopatika nemohou ublížit fyzicky. Nemůžeme se s nimi otrávit, nemůžou nám poškodit játra nebo ledviny. Ale můžou udělat trošku zmatek v hlavě. Třeba kdybych si vzala lék o vysoké potenci vícekrát, hodně často, a ještě ho kombinovala s jiným homeopatickým lékem. Já lidem radím, aby si raději udělali alespoň základní kurz. Na internetu jsou mnohdy hodně špatné informace. Myslím, že vedle aromaterapie je homeopatie jednou z nejjemnějších metod, jak pomoci sám sobě anebo svým blízkým.“

Tip redakce: Přečtěte si také článek Jak fungují homeopatika?

Je třeba u dětí dávat pozor na potenci léku?

IV: „Je to úplně jedno. Často mám pocit, že děti potřebují vyšší potenci, než dostávají. Je to o energii. Třeba já už ve svém věku nemám tak vysoké horečky jako dřív. Dítě má klidně čtyřicítky a zvládá to dobře. Maminky mi taky často říkají, že koupí v lékárně potence 5 nebo 9 a nefungují jim. Je to mnohdy slabé. Někdy dětem dávám i třicítky. A když jsem si hodně jistá, tak dám i dvoustovku. Ale to se v lékárnách moc sehnat nedá…“

Z rulíku se vyrábí homeopatický lék Belladonna

V aromaterapii můžete začít s domácí lékárničkou o pěti olejích. Jde to tak i v homeopatii? Co byste doporučila?

IV: „No, to je trochu problém. Já říkám maminkám na kurzu, že když budou mít padesát léků, tak jim to bude stačit. Co bych vybrala? Už jsme zmiňovali Belladonu na horečky. Pak určitě Arnica na úrazy typu dítě spadlo, mám odřeninu, vytrhli mi zub. Na chřipky třeba Gelsemium a k němu Bryonia, která se hodí i na pohybové potíže a bolesti hlavy. Aconitum je dobré pro počáteční stavy různých chorob s vysokými horečkami, úzkostnými stavy a zimnicemi. U malých dětí Spongia, která řeší nepříjemné suché kašle až laryngitické. Pak by bylo dobré něco na záněty, třeba Mercurius nebo Hepar sulfur. A už se nám to rozjíždí…“

Homeopatika si může vyrobit každý i ze svých zahradních bylinek. Jak se to dělá?

IV: „Jde o to, že se původní bylinková tinktura ředí a dynamizuje. Tímto způsobem se demateralizuje původní substance a získává se z ní homeopatická informace. Důležitá je myšlenka, kterou má v sobě rostlina nebo třeba hadí jed či zlato. Můžeme možná mluvit i o duši homeopatického léku, tak se ostatně jmenuje i kniha jednoho indického homeopata. My opravdu zkoumáme, co konkrétní člověk prožívá, co cítí, do jakých situací se dostává. U některých léků jde vyloženě o archetypy. Třeba Aurum, které je archetypem krále, člověka, který vládne nějaké říši, cítí se zodpovědný… Jsou to pohádky a příběhy, které se k tomu vážou.“

Takže homeopatická diagnostika by měla být malinko i psychoterapií?

IV: „Vlastně asi ano. Ale nejspíš k tomu má každý homeopat jiný přístup. Já si prostě s lidmi povídám. A kolikrát o něčem úplně jiném než jenom o jejich problémech. Když jsem začínala, tak jsem měla dojem, že čím víc informací se dozvím, tím líp. Teď vím, že to je o vzájemném naladění. Po dvaceti letech to nejspíš probíhá i na nějaké jiné úrovni. Když přijdou rodiče s dětmi, tak si povídáme o dětech. Když je dítě ochotné, tak si povídám s ním, hrajeme si, lezeme po zemi, něco si stavíme a já toho človíčka pozoruju a dívám se, jak reaguje. Co mu vadí, co ho štve… U dospělých je to zase jejich životní příběh, kdy najednou zjistíme, že se jim opakují vzorce chování, že naráží na podobné situace a lidi ve svém životě a my se snažíme najít archetyp, ve kterém jedou. Když se nám to povede, tak je to fajn. Podobné se léčí podobným. Nejde to stejné stejným, protože nás je šest miliard a tolik homeopatických léků nemáme.“

Rostliny nabízí mnoho možností k jejich využití

Které největší mýty se podle vás v diskusi o funkčnosti homeopatie objevují?

IV: „Já už to ani nesleduji. Ze začátku mě to štvalo, snažila jsem se do toho vstupovat, lidi přesvědčovat a pak mi to začalo být jedno. Vím samozřejmě, že se často říká, že je homeopatie placebo. Ale vždyť, i kdyby to bylo placebo, tak je to jedno. Když to funguje a nemá to vedlejší účinky… Kdyby tak fungovaly všechny léky, tak to nebude vůbec špatné.

Já jsem původní profesí genetik, studovala jsem genetiku savců. Mám hodně blízko ke zvířatům a taky mám hodně zvířecích pacientů. Nejenom kočky a psy, ale i koně, kozy a další hospodářská zvířata. A tam to placebo prostě není moc pravděpodobné. Měla jsem třeba případ kobylky, která přišla o hříbě, dostala silný zánět dělohy a zdálo se, že ji budou muset uspat. Já jí namíchala homeopatikum do kbelíku s vodou a ona za dvě hodiny stála na nohu, tvářila se jakoby nic a začala se uzdravovat.

Pak se často zmiňuje cena. Ano, homeopatika stále zdražují. Tubička může stát i stovku, ale tam mám 60 kuliček a stačí mi jedna na vyléčení celé nemoci. Čili jeden lék budu mít doma mnoho let. A stále ho můžu používat. Uvědomme si, kolik stojí chemické léky. To je přece nesrovnatelné.

A pak je samozřejmě problém, že někteří homeopati odrazují lidi od normální léčby. Ale tomu nezabráníte. S prominutím blbci se najdou všude. Za mnou chodí lidé, kteří normálně dál chodí ke svému lékaři a berou normální léky a já vždy říkám: „Když uvidíte, že se váš stav zlepšuje, konzultujte to s lékařem a on vám může léky vysadit, ale nesmíte si je vysazovat sami.“ V případě dětí je také důležité při horečce zjistit, co se děje, jestli nejsou potřeba antibiotika a tak dále. Ale rozhodně neplatí tvrzení, že homeopatika nefungují, když člověk bere chemické léky.

Jakou máte zkušenost s kombinováním homeopatie a aromaterapie? Doporučujete to?

IV: „Ano. Kombinaci homeopatie a aromaterapie doporučuji bez jakýchkoliv omezení a problémů. Jsou stavy, kdy se to může vzájemně krásně podporovat. Mám mezi svými studenty i několik aromaterapeutek, které to samé uznávají i z druhé strany. Myslím si, že některé vážné stavy aromaterapie nemůže ovlivnit, ale homeopatie ano. A naopak, třeba když na vás něco leze a ještě nevíte, jestli to bude kašel nebo rýma anebo obojí, tak nemůžete dát homeopatika, protože neznáte symptomy. Tam doporučuju začít s bylinkami, tinkturami, aromaterapií. Homeopatie je šíp, který vystřelím a on má velkou sílu. Tím pádem bych ho použila až když vím, že mám chřipku a necítím se dobře, vím, co mi chybí, kde mě co bolí. Ale na zcela běžné potíže jako je zimní nachlazení, tak tam bych využila aromaterapii, protože je plošnější. A když se symptomy zvýrazní, tak k tomu přidám homeopatický lék.“

Jaké éterické oleje doma používáte?

„Jsem laik, takže doma mám levanduli. Dávám ji třeba na kočky, aby na ně nechodila klíšťata. To mám opravdu vyzkoušené. Dál na nachlazení eukalypty, borovice. Miluju litsea cubeba, tu skoro používám místo parfému. Máme samozřejmě citrusy na dobrou náladu, hlavně mandarinku. Loni mě strašně bolelo v krku, tak jsem od kamarádky Xenie Bodorík Pilíkové dostala kmín. A to bylo úžasné. Ale pacienty posílám za povolanějšími. Protože je to velmi široký obor. Stejně jako homeopatie. A taky moc krásný.“

Tip redakce: Přečtěte si další rozhovor – s Adélou Zrubeckou

Iva Valentová

Věnuje se homeopatii od roku 1994 a má vlastní homeopatickou praxi v Brně, kde také přednáší ve Vzdělávacím centru Uroboros. Dříve lektorovala také na Homeopatické fakultě v Brně a na Slovenské akademii klasické homeopatie v Bratislavě. Je spoluautorkou knih Akutní materia medica – homeopatická léčba (Brno, 2004) a Bachovy esence v homeopatii (Brno, 2009). Vedle příspěvků do odborných časopisů, zejména Homeopatických listů, vydávaných Českou lékařskou homeopatickou společností, se aktivně zúčastnila několika homeopatických kongresů v Praze a v Bratislavě.

Autorka rozhovoru: Anna Krutová, Foto: Archiv Ivy Valentové, Pixabay.

Partner článku: Asociace českých aromaterapeutů.

logo-aca-kulate

Kateřina Svobodová-Brooker vypráví svoji životní cestu k aromaterapii

Přední českou lektorku v oblasti aromaterapie Dr. Kateřinu Svobodovou-Brooker si bezpochyby oblíbili také studenti, kterým chemie zrovna nevoní. Jejím přístupem a srozumitelným vysvětlením biochemických pochodů u rostlin obohatila nejednoho z nás jak po profesní, tak i lidské stránce. Je vzorným příkladem rčení, že co tě nezabije, to tě posílí a že na chleba se těžce dělá. Mám upřímnou radost, že nám poskytla vyprávění o životě z dob temných, kdy podmínkou pro dosažení vysněné kariéry nebyla jen touha a chuť se vzdělávat. Její autentický příběh je dokonalou inspirací k vděku za to, že žijeme právě TEĎ a TADY a že vše, co bude, záleží především na nás samotných.  

(Titulní foto: Sběr eukalyptových listů v Australii, KSB: „Snažíme se najít speciální citronovou vůni, odlišnou od Eucalyptus citriodora.“)

Vaše minulost spojená s migrací byla v dané době velmi odvážná. Zajímalo by mě, co byla vaše hlavní pohnutka k opuštění rodné vlasti?

Zahrada ve Skotsku:
„Nedejte se zmást krásnými barvami – zbytek roku prší a mží“

„Jako dítě z buržoazní rodiny jsem měla problém studovat nejen na gymnáziu, ale i na vysoké škole. Moje dvě starší sestry byly v padesátých letech z vysoké školy vyhozeny – prostě povolány jeden den na studijní oddělení a bylo jim oznámeno, že jejich studium končí. Další sestra, o čtyři roky starší než já, procházela podobnými útrapami a byly jsme rády, že jsme se vůbec dostaly na střední školu; jak, to je již jiná kapitola. Rodinné zázemí bylo spíše duchovní než praktické, i když samozřejmě praxe tvrdého života pro bývalé buržoazní členy společnosti nás zasáhla všechny. Tatínek, který si udržoval optimismus i v nejtěžších dobách, nakonec podlehl srdeční chorobě a v mých deseti letech maminka ovdověla se 4 dětmi. Milovala jsem knihy, psaní, hudbu a výtvarné umění všeho druhu a byla bych si přála studovat buď dějiny umění, nebo žurnalistiku. Žádná tato škola však nepřicházela v úvahu a nakonec, s velkou snahou, se podařilo moje přijetí na Vysokou školu zemědělskou. Pamatuji si to jako dnes, jak jsem stála s údivem nad tím potvrzením a nevěděla jsem, zda mám plakat, nebo být šťastná? VŠZ v těch dobách byla škola preferovaná a s mnohými možnostmi – měli jsme velký sportovní areál, výbornou menzu (což pro stále hladového ještě tehdy teenagera byl neočekávaný objev), spoustu exkurzí včetně vinných sklípku a také – bohužel – spoustu předmětů, které pro mě byly španělskou vesnicí: Mechanizace zemědělských strojů??? Agrometeorologie??? Výroba pícnin??? Chov prasat??? Nedejte se zmást výběrem Zemědělské University nyní!!! Jděte zpátky 40 let a poctivě, prosím, se naučte Ovocnářství a Základy marxistické filozofie pro zemědělství a Základy financí pro JZD. Pro sirotky a ty, kteří měli prospěch 1.2, byla stipendia, takže jsem se do toho pustila a vše se naučila a vlastně to bylo vše nové a zajímavé, i když nepotřebné. Ve třetím ročníku jsem dělala pomocnou vědeckou sílu (pomvěda) na Katedře biochemie a diplomovou práci na Katedře fyziologie rostlin, tak – jak vidno – jaksi jsem uhnula z té praxe, jak připojit valník za traktor. Mezitím jsem se zajímala – bez nějakého dalšího záměru – o bylinky, jejich sušení, extrakci, bylinné čaje a vůně, sušené houby, lišejníky a mechy. Po ukončení školy jsem pracovala jeden rok ve Výzkumném ústavu pro ochranu rostlin v Ruzyni, a každý den jezdila autobusem v blízkosti těch ruzyňských zdí. Velice bych si byla přála dělat další výzkum pro získaní CSc. (tehdy kandidát věd), ale bez vstupu do KSČ či přinejmenším do mládežnické organizace to bylo nemožné. Jak vycestovat, jestliže jeden člen rodiny – moje sestřenka – podepsal Chartu a jestliže i všechny ostatní ukazatele vedly k tomu, že já i můj manžel jsme měli napsáno v policejním rejstříku: nevydat povolení k vycestování; je jiná kapitola. Také to, jak naše rodina byla následně za moji emigraci potrestána: ztrátou zaměstnaní, pasu a telefonu. Nicméně v červenci 1977 jsme se ocitli s kufříkem a 30 librami v Londýně. A za vše, co jsem od té doby dokázala, také vděčím výchově v naší rozsáhlé rodině a jejich podpoře během mé emigrace.“

Jak jste se adaptovala v tehdejším západním světě? Měla jste už tenkrát vůbec tušení o aromaterapii?

„Tehdy jsem netušila, co je aromaterapie, a neuměla si vůbec představit naši budoucnost. Dostali jsme politický asyl nikoliv však podporu, ta se tehdy nedávala. S pracovní povolenkou jsem s pomocí českých přátel dostala místo servírky a můj manžel pracoval jako pomocná síla v továrně. Tak jsme dřeli a dřeli a já jsem si říkala, že snad nikdy té angličtině neporozumím, ačkoliv jsem již měla statní zkoušku z Prahy, a nikdy se z té bídy nevyhrabeme. Ale po roce jsme náhle mluvili plynně anglicky a rozhodli se hledat místo v naší profesi. Můj manžel byl vodohospodář a z několika možných nabídek si vybral místo ve Skotsku na Glasgow University, která měla fakultu v Ayr, spojenou s botanikou se zemědělským výzkumem. Vrátil se z pohovoru s tím, že jim nerozuměl ani slovo, nicméně místo dostal, a já jsem několik měsíců po něm dostala místo v Botanic Department za zástup kolegy, který jel na dva roky do Afriky. Tak jsem každý večer do noci studovala všechny předměty, které jsem měla přednášet – od mikroskopu, tkáňové kultury až po genetiku a šlechtění. Po dvou letech, když jsem si byla jista, že vím, co přednáším a učím v laboratořích, jsem se rozhodla, že si musím udělat doktorát, že musím postoupit ve vědě a v poznávání, jinak že se budu cítit nenaplněna. Toto jsem přednesla vedoucímu odděleni, který mi řekl: „Dobrá, ale na čem chcete bádat? Předložte mi tři cesty, kterými se chcete ubírat.“ Tak jsem přemýšlela, co bych chtěla dělat, a zde byly tři směry, které mě zajímaly: tkáňové kultury, botanická systematika trav a aromatické rostliny. Na tyto obory jsem napsala referáty a komise schválila aromatické rostliny. Doktorát jsem dělala pod vedením profesora Watermana na Glasgow University, Pharmaceutical Dpt, Division of Natural Products from Plants. Bylo to 5 let pilné práce. Doktorát jsem dělala při zaměstnání, v té době jsem také měla obě děti, Tomáše a Adama.“

Tip redakce: Přečtěte si předchozí část rozhovoru: Kateřina Svobodová-Brooker chválí úroveň české aromaterapie nebo reportáž z Kateřinina nedávného kurzu

Díky svému povolání jste procestovala zajímavé země světa a seznámila se také s významnými lidmi. Které pobyty hodnotíte jako nejzajímavější?

„Po skončení doktorátu jsem měla možnost spolupráce po celém světě a pracovala jsem a přednášela v různých zemích. Počínaje Brazílií a konče Finskem. Jeden z nejzajímavějších pobytů byl v Japonsku. V roce 1990 Japonsko vypsalo granty pro Británii, bylo to deset míst, a každé místo představovalo jeden vědní obor: např. astronomii, přenos informací v neuronech v mozku, analytickou chemii atd. a jeden obor byl též botanika. To mě zaujalo, a protože jsem se zajímala o aromatické rostliny z asijských zemí, tak jsem si řekla, že bych si mohla o toto zažádat. Vedoucí katedry mně nechtěl žádost podepsat, protože to považoval za absurdní, že bych mohla grant dostat. Byla jsem ale rozhodnuta, že interview zkusím, i když mi žádost nepodepíše. Interview dopadlo v můj prospěch, a tak jsem se ocitla s dalšími 9ti nadšenci v Cambridge na měsíčním kurzu japonštiny a etikety japonské každodenní kultury. Odjela jsem i s dětmi a s mojí sestrou, která se o děti starala a zároveň také učila češtinu, němčinu a angličtinu japonské studenty, zatímco já jsem pracovala 12 hodin denně. Děti chodily jeden rok do japonské školy a za půl roku mluvily plynně japonsky. Já jsem ovšem stále podle školní předlohy kladla otázky typu: Jedete dnes do Tokia? Mohu jet s vámi?

Na českém velvyslanectví jsme poznali profesora Oi-ci Cina, zaníceného bohemistu, a získali tak možnost proniknout do japonského života, což se cizincům běžně nestává. K nezapomenutelným zážitkům patří naše setkání na velvyslanectví s Václavem Havlem a jeho ženou Olgou a také s Věrou Čáslavskou, která pravila Tomášovi na jeho stížnost, že mu nejde kotrmelec: „Jen se neboj, však jich ještě v životě uděláš!“ Do Japonska jsem se vrátila ještě třikrát a tento pobyt vlastně nastartoval moji další výzkumnou dráhu.“

Dozvěděla jsem se, že jste do výuky seminářů Rostlinné silice I. a II. na Institutu aromaterapie zasvětila svou studentku. Můžeme to chápat tak, že odcházíte do důchodu?

„Ano, to je pravda. Přednáším zde v Čechách nyní 6 let a uvědomuji si, že zde nemusím být věčně. EO jsou velice specifický obor a náhrada se těžko hledá. Po Sametové revoluci jsme měli každý rok několik studentů z ČR. V naší laboratoři někteří pracovali na tématech spojených s využitím EO v nejrůznějších oblastech, ať mikrobiologie nebo farmaceutický či potravinářský průmysl, pěstovaní a zpracovaní rostlin. Gabriela byla studentka 4. ročníku a ještě se znovu po ukončení studií do naší laboratoře v Ayr vrátila. V Brně pracovala na univerzitě jako lektorka a ve výzkumu léčivých rostlin; v současné době je zodpovědná za vývoj a výrobu speciálních čajů. Uvolila se moje přednášky převzít, zúčastnila se jich během minulého i tohoto roku a já jsem pevně přesvědčena, že je schopna studenty dovést na potřebnou úroveň. Kromě toho je obeznámena se současnou legislativou a má spojení s různými dodavateli a výrobci léčivých a aromatických rostlin v ČR. Také bych doufala, že by mohla pomoci rozjet testovaní EO.“

A čemu se nyní budete věnovat?

„Já jsem přislíbila sérii pokročilých přednášek, která je založena na tom, co se nestihlo v základních hodinách. Jednotlivá témata jsou vybrána na základě požadavků studentů AČA – podle toho, co je nejvíce zajímalo a kde cítili potřebu jít více do hloubky v daném tématu. Pro AČA též zodpovídám různé odborné dotazy, dohlížím na diplomové práce a nyní připravujeme sérii odborných článků, které se týkají klinické aromaterapie. Kromě toho máme založenou poradenskou firmu JKConsulting sro, a také upravujeme odborné texty chemické, biotechnologické, lékařské apod. v angličtině. Mám též velkou zahradu, kde pěstuji aromatické rostliny pro svoji potřebu, mé rodiny a našich přátel. Destiluji si vlastní meduňku. Líbila by se mi vize maloplošného pěstování meduňky a její destilace, ale obávám se, že to přesahuje náš časový rámec.“

Dovolila bych si ještě jednu osobní otázku: Kdybyste se měla přirovnat k některému éterickému oleji, který by to byl?

„Cedrus atlantica (atlas cedarwood), Pinaceae. Spojuji si vždy vůni s rostlinou, ze které je odvozena. Mám ráda stromy a tíhnu spíše k podstatě než k éterické představě, takže vůně dřeva je mně bytostně bližší než vůně květů. Zároveň je tento strom a jeho vůně spojen s touhou po dobrodružství a cestě do neznáma; též je spojen s představou vytrvalosti. Tuto vůni cítím jako plnost, oproti prchavé, byť i třeba krásné, představě jiných vůní.“

Děkujeme za rozhovor!

Dr. Kateřina Svobodová Brooker BSc Hons, PhD. (*1948)

Tomáš a Adam vloni na návštěvě v Třeboni:
„Po sametové revoluci jezdili každý rok do Třeboně na letní prázdniny, které jim jejich skotští spolužáci nesmírně záviděli.“

Narodila se v roce, kdy v tehdejším Československu zvítězila moc Komunistické strany ovládající osudy tehdejších občanů po dalších čtyřicet let. Ani Kateřina Svobodová nebyla výjimkou. Když v jejich deseti letech zemřel otec, starala se maminka o ni a další tři sestry. Po ukončeném vzdělání na VŠZ emigrovala se svým mužem do Velké Británie, kde si založila svou vlastní rodinu i kariéru. Díky svojí práci navštívila několikero zemí světa, mj. Finsko, Brazílii, Austrálii či Japonsko, kde také několik let pobývala.

Nyní žije v České republice v Třeboni se svým manželem Johnem Brooker, který je též vědcem. Starší syn Tomáš Svoboda je maxfax chirurg a mladší syn Adam Svoboda pracuje v oboru financí pro americko-japonskou firmu. Oba mluví česky a pravidelně navštěvují Českou republiku. Ve svém volném čase hraje Kateřina na banjo, a to i veřejně v hospůdkách. Již deset let tančí se svým mužem Johnen argentinské tango.

Předchozí část rozhovoru: Kateřina Svobodová-Brooker chválí úroveň české aromaterapie

Autorkou článku je Veronika Němcová. Foto: archiv Kateřiny Svobodové.