Věra Žďárská: „Léčivé rostliny se nehodily před revolucí a nehodí se ani dnes“ (rozhovor)

Věra Žďárská je rozenou bylinkářkou. Bylinky jsou celý její život, přátelé. Je přímou žačkou pana Zentricha a bylinkáře Jiřího Janči. Je mi velkou ctí, že se stala mou přítelkyní a že vám nyní mohu tak sluníčkovou a báječnou osobu představit.

Věra působí ve Valticích v bylinkové zahradě. Tam také založila Herbal academy – bylinkovou školu, ve které pravidelně vyučuje. Zájemcům o bylinky předává informace, jak je pěstovat, zpracovávat a uchovávat. Její kurzy jsou krásné a jak sama říká: „Bylinky jsou pro potěchu nejen těla, ale i Duše.“

Věra Žďárská se k bylinám dostala už v dětství

Při sběru pistácie v Chorvatsku

Sama Věrka se bylinkám věnuje už od dětství. Dříve nebylo možné chodit k lékařům, tak jako dnes. Nebylo času, ani peněz. Proto se kladl důraz na samouzdravování. Věrka mi vyprávěla, že když na ni šla nemoc, její babička, tak jako předtím zase její babička, používaly mátu polej. Mátu uvařily a byla z ní olejovitá tekutina. Věrce se vždy už jen při pohledu na ni zvedal žaludek, ale pomohlo to. Teprve když tato „medicína“ nezabrala, šly k lékaři. Ale to bylo podle Věrky málokdy.

Tyto zkušenosti v ní vybudovaly velikou víru v bylinky. Proto se jí zdálo jako logické jít studovat bylinky na Mendelovu univerzitu v Brně. Zahradu této Zahradnické fakulty v Lednici i několik let vedla.

Pracovala na mnoha místech, kde se léčivé rostliny vyskytovaly a zažila hodně změn. Až ji nakonec oslovila manažerka Bylinkové zahrady Lu a Tiree Chmelar ve Valticích, zda by mohla dát dohromady co nejvíce lidí. Věra dala dohromady tým, který bylinky a rostliny miloval tak, jako ona. A tak vznikla Bylinková zahrada (nyní Herbal academy). Starat se o zahradu je obtížné. Zvláště pokud tato zahrada má sloužit jako potěšení druhým lidem. Snaží se v ní poskytovat informace i rady, jak využít rostliny k pomoci lidem. Přesně podle odkazu pánů Janči a Zentricha, jejichž je žačkou.

Položila jsem Věře Žďárské několik otázek.

Bylinková zahrada ve Valticích je v její péči, foto: Bylinková zahrada Lu & Tiree Chmelar

XBP: Jak bys popsala vaší bylinkovou zahradu, Věrko?

V bylinkové zahradě

VŽ: „V jedné části zahrady jsou místa pro potěchu oka. Krásná, voňavá, přímo vybízející k odpočinku, relaxaci a zastavení se v našem paradoxně i dovolenkovém shonu. Jiná část zahrady je poznávací. Jsou tady záhony věnované včelám, mýtům, vůním, kuchyni a také jednotlivým skupinám orgánů. Rostliny jsou nasázeny tak, aby se každý, kdo se chce vzdělat nebo najít inspiraci ve světě léčivých rostlin, dobře orientoval a našel to, co hledá. Zahrada poskytuje i vzdělávání v této oblasti: jsou to komentované prohlídky, menší akce přímo v zahradě nebo bylinková akademie s téměř dvěma desítkami seminářů z různých oblastí přírodní terapie. Zkrátka – zajděte do naší zahrady, jistě najdete inspiraci.“

Zahradu ve Valticích miluji. Je originální i tím, že ty bylinky, které k sobě patří, najdeme pohromadě. A opravdu jsou u nich popsány krásné citace a myšlenky. Co mě nejvíce zajímalo, byl názor Věry na pana Janču a pana Zentricha. Jací byli? Kde je potkala? Já sama jsem se hlavně o pana Janču začala zajímat až po kurzu Reflexní terapie u manželů Patakyových. Sám Jiří Janča byl zraněn ve druhé světové válce. Postřelili ho Němci a tehdy pan Janča poznal účinky akupunktury. Místo anestetik si vybral akupunkturu a operaci prožil ve velkém úžasu. Nepotřeboval žádné jiné léky proti bolesti! A tak se rozjela životní dráha pana Janči, léčitele a bylinkáře. Zeptala jsem se Věrky na tyto dva pány.

Tip redakce: Přečtěte si o bylinkách více – rozhovor z Kotvičníkové farmy

XBP: Pan Jiří Janča a pan Zentrich – známá jména bylinkářské tradice. Jací vlastně byli a kde jsi je potkala?

Věra Žďárksá je přímou žačkou Zentricha (na fotce spolu)

VŽ: „Pan Jiří Janča byl velmi vzdělaný člověk, poznala jsem ho na přednáškách a seminářích, které vedl a které byly za socialismu tak trochu ilegální. Ústavy národního zdraví (tak se jmenovaly nemocnice) byly plné nemocných. Ale léčit je směla jen socialistická medicína. Je zajímavé, že léčivé rostliny se nehodily soudruhům za socialismu před revolucí a nehodí se ani dnes, tolik let po ní.

S panem Josefem Zentrichem jsem strávila více času, protože tady s námi pobyl déle. Byl velmi vtipný – dokázal mluvit o nemocech a jejich léčení přírodní cestou s nadhledem, lehce a zábavně. Oba pánové znali rostliny dokonale, věděli mnoho o historii fytoterapie a příbuzných oborech. Setkávali se s praktikujícími bylinkáři a znali odkaz těch, kteří už tento svět opustili. Znali etnomedicínu, zabývali se téměř vším, co může člověku uchránit nebo navrátit zdraví. Všechny svoje poznatky prakticky využívali, jejich rady pomohly a nadále pomáhají mnohým.

Pan Janča mě zaujal popisem toho, co má z člověka vypadnout – stolice. Jsem ze statku, kde jsou pro hospodáře důležité charakteristické zvířecí exkrementy. Exkrementy jsou důležité proto, že se hned ví, jak na tom zvířata se zdravím jsou. S takovýmto pohledem na zdraví lidí – od konce, jsem se setkala poprvé. Pan Zentrich k tomu přihodil, že když je člověk nemocen, obvykle mají „štětkaři“ (výrobci čistících kartáčů na toalety) hody. Lidé jsou totiž nuceni toalety důkladněji čistit a tím jich více zničí. A díky jejich humoru, který byl i pravdivý, jsem byla jejich. Vždy mě upoutalo, jakým způsobem dokázali mluvit o tématech, o kterých se často nemluví. Měli dar pro nalezení optimálního vyjadřování i v oblastech, ve kterých se lidé rdí. Ať už jsou to, jak to nazývali, „fujtajblmetody“, nebo oblasti intimních partií. Anebo témata týkajících se intimního života. Pan Zentrich to dokázal pozvednout na úroveň laskavého humoru, jak říkával: „srandy“ a to s velkou nonšalancí. Napsali mnoho knih, z nichž každá jedna je důležitá a zajímavá. Nikdy nemlátili prázdnou slámu. Ze všech bych vyzdvihla Herbář léčivých rostlin, který nemá v Evropě obdoby. A od pana Zentricha bych vyzdvihla knihu: Třetí cesta ke zdraví. Doporučila bych ji jako povinnou četbu.“

Tip redakce: Přečtěte si reportáž z návštěvy bylináře Wolf – Dieter Storla v Praze

XBP: Zajímalo by mě, jak jako rozená bylinářka vnímáš Aromaterapii?

V bylinkové zahradě

VŽ: „Aromaterapii fandím. A to z toho důvodu, že je to medicína ihned po ruce a rychle sbalená na cesty. Pro naši hektickou dobu velmi vhodné. Nemusí se nic vařit, cedit… Je to metoda minimalistická, co se týká přípravků. Ale maximalistická, co se týká účinků. Je potřeba všem vysvětlit, že je to proto, že každé kapce těchto zázračných elixírů dala vzniknout velikánská hromada bylin nebo dřevin. Aromaterapie nás mimo jiné navrací k přírodě, učí nás přírodu nedrancovat. Kdo šetří s kapkami, uvědomuje si, že je potřeba souznít s přírodními rytmy. Být trpělivý a chápat také to, že ne vždy můžeme dostat to, co chceme. Nakonec. Kdo používá aromaterapii, ten to vše dříve nebo později pochopí, protože ty „voňavé kapičky“ nám v mozku, a potažmo v celém těle, udělají prima sezónu. Sezónu harmonie těla i duše.“

XBP: Věrko, je nějaký éterický olej, který bys chtěla mít s sebou, kdybys musela zůstat na pustém ostrově?

VŽ: „Na pustý ostrov? Samozřejmě bych si vzala mátu polejku (Mentha pulegium). Znamená pro mě jistotu. Byl by-li ostrov pustý před mým příchodem, jistě by se brzy zazelenal a rozkvetl. A také by se provoněl. A éterický olej? Mám-li vybrat jeden, tak zůstanu při mátě. Pro vánek, kterým víří stojaté vody a přináší čerstvý vzduch mozku. Myšlenky by tedy měly být svěží. Mám ráda svěží myšlenky.“

Bonus: Recept pro zdraví od Věry Žďárské – Rostlinná plazma

Natrháme hrst bylinek. Například meduňku, vojtěšku, kopřivu a fenykl. Bylinky použijeme takové, jaké máme momentálně k dispozici. Můžeme přidat různá semínka. Například chia semínka. Přidáme trochu vody. Rozmixujeme. Nalijeme do sklenice a pijeme. Nápoj plný vitamínů, flavonoidů a minerálních látek pijeme vždy čerstvý. Rostlinná plazma působí velmi dobře na naše tělo i krev. Výhodou je, že je vždy k dispozici.

Ing. Věra Žďárská (nar. 1954)

Věra Žďárská vystudovala obor zahradnictví na Mendelově universitě v Brně a poté působila tamtéž jako technický pracovník pro výuku a správce sbírkové a sortimentální zahrady Zahradnické fakulty v Lednici. Bohaté praktické zkušenosti a poznatky publikuje v odborných a osvětových časopisech a pořádá přednášky o léčivých rostlinách a jejich využití a o zdravém životním stylu. V r. 2015 vydala spolu s doc. Ing. Jarmilou Neugebauerovou Ph.D. atlas Léčivé rostliny pěstujeme-sbíráme-využíváme (Kapesní průvodce zelenou medicínou).

 

Autorkou rozhovoru je Xenie Bodorík Políková. Foto: autorka, archiv Věry Žďárské, Bylinková zahrada Lu & Tiree Chmelar.

 

Imunita – lichořeřišnicová tinktura domácí výroby

Velmi dobrým a osvědčeným prostředkem na podporu imunity, ale také na léčbu různých nachlazení i nemocí močových cest, je tinktura z Lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus). Původní domovinou téhle krásné a užitečné rostlinky je Jižní Amerika. Lichořeřišnice se do Evropy dostala z Peru už v 16. století. Celá rostlina je jedlá. Obsahuje vitamín C, železo, draslík, má antibiotické účinky na stafylokoky, streptokoky, salmonely a další druhy bakterií. Prostě takový žluto oranžovo zelený zázrak!

Lichořeřišnicovou tinkturu si můžeme koupit, ale můžeme si ji také velmi snadno vyrobit sami. Bylináři vyrábějí tinkturu pouze ze semen, která překrájejí a naloží do 90% alkoholu na dva až tři týdny. Takto získanou tinkturu je třeba homeopaticky naředit.

Lichořeřišnice je chutná, krásná, léčivá!

Domácí výroba

Pro domácí výrobu nám úplně stačí použít květy, listy i semena. Listy, květy a semena natrháme a necháme jeden den zavadnout při pokojové teplotě, aby se odpařila přebytečná voda. Další den napěchujeme rostlinný materiál do sklenice se šroubovacím víčkem, zalijeme vodkou nebo podobným destilátem tak, aby bylo všechno ponořené.

Sklenici necháme stát na suchém místě, ale nikoli na přímém slunci, po dobu dvou až tří týdnů. Denně protřepáváme. Nakonec tinkturu přecedíme, rostlinný materiál ještě vymačkáme a přelijeme do jiné uzavíratelné sklenice, ideálně do menších lahviček s kapátkem.

Užívání tinktury

Prevence

Jako preventivní prostředek a na zvýšení imunity můžete tinkturu užívat 1x denně 20 kapek po dobu tří týdnů a pak týden vynechat nebo pět dní v týdnu a dva dny vynechat.

Při nemoci

V případě nachlazení, onemocnění chřipkou, zánětech průdušek či astmatu, užívejte po dobu 14 dnů, 3x denně 20 kapek tinktury rozmíchaných v trošce vody.

Pro děti

Dětem můžete tinkturu kapat do horkého čaje, aby se alkohol odpařil dříve, než se děti napijí.

Autorka článku: Kateřina Hrazdirová. Foto: autorka.

Použitá literatura:

  • STAŇKOVÁ-KRÖHNOVÁ, Magdaléna. Bylinky pro děti a maminky: praktické použití léčivých rostlin pro rodiny s dětmi od jara do zimy. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2312-9.

Znalec rostlin se léčí jedině sám, na zlomeninu kostival, na zápal plic podběl

Wolf – Dieter Storl je německý etnobotanik, antropolog, šaman a spisovatel. Zabývá se bylinami a jejich léčebnými účinky, přírodou jako takovou i jejím propojením se životem lidí. Knihy od něj zdobí mou knihovnu již od roku 2005. Poslední dobou je velmi populární, mnoho překladů vychází i v češtině. Naskytla se mi příležitost vidět tohoto pozoruhodného člověka naživo na přednášce uspořádané vydavatelstvím Kořeny v Praze.

Vypadalo to, že přednášku nestihneme, ale celý vesmír nám pomáhal. Odklidil z cesty všechny překážky, dokonce jsme měli i místo na parkování hned vedle budovy, kde se událost konala. Sotva jsme vešli do vestibulu, doslova jsme se srazili s panem Storlem. Jasně, že jsem se na něj nadšeně vrhla. A on sdílel naše nadšení a trpělivě se s námi vyfotil. Můj první dojem? Pokorný, tichý, ale uvnitř obrovská síla, klid. Velmi laskavý. A zároveň z něj šla přirozená autorita. Mááálokdy narazím na člověka s takovou energií.

Etnobotanik a znalec rostlin ulovený pro Kouzlo vůní

Pelyněk, jitrocel, heřmánek

Pelyněk je oblíbenou rostlinou tohohle zajímavého pána

Za fotku jsem velmi ráda. Více jsem se s ním uvnitř spojila. Než nastala přednáška, lidé se na něj na pódiu vrhli a doslova ho oblehli. Ani organizátoři si nevěděli moc rady s touto situací. A já s manželem spokojeně seděla, sledovali jsme to hemžení kolem a bylo nám velice dobře. Čtení jeho knih pro mě má nyní úplně jinou dimenzi.

Přednáška začala tím, že povídal o meditativním napojení na rostliny. Zdůraznil, že rostliny jsou bytosti, jejichž tělo je fyzicky zde, ale Duše jinde. Vzpomněl například na pelyněk, nejstarší z bylin. U jitrocele citoval zaříkávání: „Přes tebe jezdí vozy, všichni tě ničí, ale ty vše zvládneš. Prosím, pomoz zemi.“  Nebo například o heřmánku: „Ty, heřmánku, vzpomeň si, co jsi říkal. Každý, kdo tě pozřel, zůstal naživu.“

Autorka článku disponuje sbírkou Storlových knih

Všechny rostliny chtějí pomáhat. Přirovnal je k babičce u kamen.  A nás, lidi, přirovnal k vnoučatům. Rostliny, jako babička, dřímají u kamen a my vnoučata jsme se zranila. Přiběhneme k rostlině – babičce – jako malá děťátka a ukazujeme svoje bebínko.

Navazoval srovnáním dřívějšího přístupu lidí k přírodě, k rostlinám. Dříve se běžně používaly prosby, požehnání, byla velká víra v jejich moudrost. K tomu však je zapotřebí znát dobře Ducha rostlin. Co umí, co ovládá. A vybrala si nás samotná rostlina? Jeho filozofie je mi velmi blízká, protože já osobně lidi učím naciťovat se na sebe sama, bez různých příruček a zákonů. Hodně tyto praktiky předávám na kurzu Aromaterapie a Duše. Každý z nás má v rostlině svého spojence, kterého používali už naši praprapředci a provází nás celými generacemi.

Obhajoba Marie Treben

Úžasná energie a mnoho zajímavých informací

Vzpomněl i na bylinářku Marii Treben. To bylo pro mě velice zajímavé, protože vyprávěl o tom, jak se v roce 1986 vrátil ze svých cest do Evropy a zrovna probíhala masivní kampaň proti této bylinářce. V časopisech psali, že Treben nezná účinky rostlin, neví nic o anatomii. Farmakologické firmy dostaly strach. Její bylinkářství fungovalo, pomohla spoustě lidem, ale nevědělo se, jak je to možné. Byla proti ní doslova štvavá kampaň. On jako první napsal obhajobu na Marii Treben. Její přístup byl „šamanský“, ne lékařský. Naštěstí ho podpořili samotní lidé, kterým Treben pomohla. Psali mu dopisy a děkovali, že se jí zastal.

A nakonec dostal i on odměnu. Dlouho čekali s manželkou na děti. Věděli, že děti jsou božské bytosti z jiné dimenze a že jestli mají přijít, tak prostě přijdou. Nicméně v době, kdy se zastával Marie Treben, mu přišel dopis i od jedné porodní asistentky, která mu děkovala a napsala, že přeložila článek o neplodnosti. Ať zkusí kapku jmelí a kapku řebříčku. Jeho manželka vzápětí skutečně otěhotněla. Cítili vděčnost a věděli, že jim tímto způsobem Marie Treben PODĚKOVALA.

Proč vlastně „nosí děti čáp“?

Zmínil, že hluboké pravdy jsou zprostředkované v mytologii. Na téma neplodnosti doporučil v souvislosti s tím i další bylinku. Kakost smrdutý, příbuzný geránia. Připomíná prý zobák čápa. Dříve si ho ti, co chtěli miminko, dávali pod polštář nebo pověsili nad postel. Bylo to znamení pro zemřelé předky, že jsou připraveni na potomka.

Čáp je pták, který asociuje paní Zimu, původně babu Jagu. Zjevuje se ve třech barvách. Bílé, červené a černé. A stejné je i opeření čápa. Červený zobák a nohy, jinak je černobílý. Vytahuje dětské duše, přesně jako vytahuje žáby z vody. A spouští je komínem. Ten byl dříve vstupem pro duchy. Proto do ženy, která vymetá kamna může vstoupit dušička děťátka.

Wolf Dieter Storl slova vždy podpořil vlastní zkušeností. Zdůraznil, že dnešní doba je o takzvaných „šamanech“. Zpívají, bubnují na buben, ale samotný význam šamanství uniká jim i jejich obdivovatelům. Je to rafinovaný egoismus.

Šaman je člověk, který se setkává s démony. Je konfrontován s jevy, které k sobě normální člověk nepustí. Bojuje s disharmonií, duchy a nemocemi, kteří mají různé podoby. V přírodních národech většina lidí odmítá být šamany, protože to je hodně těžké. My se můžeme stát malými šamany tím, že budeme ve styku s přírodou. Zahrádkou. Tam máme propojení třech živlů. Slunce, vody a půdy.

A jaké byly dotazy z publika? Hlavně na léčení

Krásný dotaz byl, jestli plně věří účinnosti rostlin a jestli by šel k lékaři anebo se léčil sám. Odpověděl, že jako etnobotanik ví, že existují různé způsoby léčení. U nás v Evropě hrají důležitou roli peníze. V tradičních léčitelstvích tento jev CHYBÍ.

Také zdůraznil, že jen my známe naše tělo nejlépe. Žádný přístroj nemůže znát naše těle lépe než my. Zvláště, když se do těla meditativně ponoříme. Storl MÁ NAPROSTOU DŮVĚRU V ROSTLINY, V LÉČIVOU MOC PŘÍRODY.

Wolf mezi bylinami

Vyprávěl příběh, kdy přijel ze světa, kde studoval přírodní národy. Neměl zdravotní pojištění a musel se tedy spoléhat pouze sám na sebe. Sekal dřevo, natekly mu prsty a nohy jako párky. Šel do údolí k sedlákovi pro mléko a selka mu řekla: „Je to zánět. Mého muže už dvakrát operovali.“ Jenže Dietrich neměl peníze. Nemohl jít k lékaři. A ruce i nohy ho velice bolely. Zánět se šířil. A tak se začal modlit. A spoléhat na svou intuici. Napadla ho přeslička a do týdne bylo po zánětu. Anebo když si zlomil nohu, pomohl mu kostival. Bez lékařů. Dostal zápal plic – zdálo se mu o podbělu. A tak si žije a roky nebyl u lékaře. Všechny nemoci si takto léčí. Vychází z vlastních zkušeností. Pro moderního člověka to není jednoduché. Musí být 100% přesvědčený. Pochybuje-li, nefunguje to.

V dotazech se objevovala různá témata. Od hrabošů po chemické zaneřádění půdy, negativní chování lidí. Několikrát odpovídal, jestli je v pořádku, že jíme rostliny. Ve všech jeho odpovědích jsem s ním cítila silnou rezonanci a mohla bych celou přednášku zopakovat, troufám si říci, že slovo od slova. Z prostého důvodu. Jeho názory sdílím ve svém nitru a souhlasím s nimi. Spoustu podobných, stejných zážitků mám ve svém životě také. VÍM, ŽE MÁ PRAVDU.

Na všechny otázky odpovídal s uvolněností, úsměvem a lehkostí. Byl KOUZELNÝ. Přirozený. Svůj.

www.storl.de

www.facebook.com/storl

Autorka článku: Xenie Bodorik Piliková, foto: autorka a Ingo Storl (ze soukromého archivu).

O bylinkách, vůních, zahradách a naší mysli

Léto je obdobím hojnosti! Hojnosti i v tom smyslu, že vše kvete, rodí, roste, bují, příroda je na vrcholu své aktivity. Stejně tak všichni, kdo mají rádi a sbírají, suší či jinak zpracovávají bylinky pro sebe i své blízké, na chladnější časy, do dalšího léta. Takový je přirozený koloběh roku.

Také jsem jednou z obdivovatelek bylin a jejich moudrosti. Inspiraci i mnohé zajímavé informace čerpám mimo jiné od své kamarádky Lindy Mahelové, která je pro mě ztělesněním moderní, mladé a moudré „babky kořenářky“. Známe se už pár let, poznaly jsme se díky seminářům osobního rozvoje a společný zájem o vůně a bylinky nás k sobě přitáhl. Vzhledem k vzdálenosti, která nás dělí, a různým aktivitám ovšem nezbývá moc času na osobní setkání.

Proto, když jsem zahlédla na facebooku letáček o setkání s Lindou Mahelovou na téma  Zahrada mysli v Rekondičním studiu CDL v Ústí nad Labem, zajásala jsem! Udělám si výlet do Ústí a užiju si krásný den s Lindou, bylinkami a dalšími podobně naladěnými lidmi.

Luční kvítí plné moudrosti a krásy

S Lindou „Jsi v bezpečí“

Vzhledem k tomu, že sama kurzy pořádám a vedu, tak jsem se opravdu zase moc těšila na uvolňující pocit, že já budu jen účastníkem a budu všemi póry nasávat a užívat si!

Když součástí skript jsou i rostliny

Linda přivezla na naše setkání bylinky ze své permakulturní zahrady a vyzvala nás na úvod, abychom si každý intuitivně vybrali jednu bylinku. Má ruka sáhla po meduňce. Cítila jsem, že je to tak správně, protože jsem potřebovala její jemnou uklidňující energii po předchozí roztržce s partnerem. Následovala Lindou vedená meditace, ve které jsme se měli spojit se svou bylinkou a požádat ji, ať nám ukáže, kam si ji máme přiložit a  čím nám může být prospěšná. Položila jsem si meduňku na čelo a vnímala její léčivou sílu a poselství „Jsi v bezpečí”.

Jemná esence bylin, jejich účinků na naši psychiku a tělo, nás provázela celým dnem. Zdaleka to nebyl seminář typu, na co je která bylinka a kdy a co se z ní sbírá. Byl to neobyčejný zážitek, holistická fytoterapie, kde šlo především o naše nitro, náš pohled na svět a jeho vnímání. Párkrát jsem se přistihla, že si připadám spíše na terapeutickém sezení.

Rozhovor o moudrosti rostlin, prospěšnosti škůdců a zahradě mysli

Linda žije ve spojení s přírodou

Pro čtenáře Kouzla vůní jsem pak Lindě položila pár otázek:

  1. Vždycky jsem Tě vnímala jako éterickou bytost, vílu. Zaujalo mě Tvé energetické vnímání bylin a jejich léčivého účinku na lidské tělo. Co nebo kdo Tě v tomto duchu inspiroval? Máš nějaké vzory?

V dětství jsem byla obklopena lidmi, kteří milovali přírodu, zahrady, vůně, rostliny. Podporovali mě v tom, že svět, který nás obklopuje, je dokonalý.  Byli to oba dědové, babičky, i rodiče. Měla jsem v tomto směru zázemí a vzory vlastně ve všech svých nejbližších. Jsem za to stále vděčná. Přímo se od nikoho konkrétního neučím. Mými učiteli jsou pro mě byliny, kontakt s nimi. Rozvinutím své intuice vnímám, že s nimi mohu komunikovat. Ráda tohle poznání předávám i ostatním na seminářích o bylinkách, prostřednictvím programů, článků a příspěvků, které tvořím.

  1. Tvé eBooky, blogové i fb příspěvky jsou vždy doprovázeny překrásnými fotografiemi bylin, zátiší apod. Fotíš si je sama, případně byla jsi na nějakých kurzech?
Krásné fotky rostlin jsou pro Lindu typické

Děkuji za takovou milou poklonu. Těší mě, že se Ti fotky líbí. Ráda fotím, ráda se toulám krajinou. Když sbírám bylinky, mám  často pocit, že čas neexistuje. To samé se pak děje, když přijdu domů a vyrábím z bylin tinktury, masti, oleje. Tohle tzv. flow si teď v posledních měsících velmi intenzivně užívám, když tvořím nový online program o bylinkovém tvoření – výrobě mastí, likérů, masek na pleť, na vlasy a dalších dobrot z bylinek.

Když je láska k přírodě cítit z obrázků

Kdysi mě do fotografování zasvětil kytarový virtuóz, skladatel a fotograf Štěpán Rak, pro kterého jsem pracovala. Pořídil mi před lety můj první iphone. Fotilo se s ním samo, zamilovala jsem se do té úžasné techniky. A teď jsem si dopřála ještě lepší model. Na doporučení kamaráda i foťák. On sám je skvělým fotografem. Mám pocit, že se mu asi nějak nezdálo, že fotím mobilem. Našel pro mě Olympus a začínám se díky němu nořit do dalšího dobrodružství fotografie.

  1. Moc zajímavě vyprávíš také o své permakulturní zahradě, kde bylinky pěstuješ. Uchvátil mě Tvůj netradiční přístup k tzv. zahradním škůdcům. Můžeš nám k tomu říci něco více?

Žijeme ve světě, kde platí zákon rezonance, zákon akce a reakce. Co vysíláme, to k nám přichází.

My lidé často ukazujeme prstem na někoho, kdo může za to, že se nám nedaří. Kdo nám žere a ničí naše rostlinky na zahradě, naši úrodu. Ukazujeme prstem na viníka, kterým je škůdce. Ve škole nás neučili, že to tak není. Taky o tom tehdy nic nevěděli. Svět se vyvíjí a dneska máme možnost pochopit a uvidět, že slimáci za naši neúrodu (ale i nepohodu) nemohou. Oni nejsou těmi viníky, ta vnitřní nepohoda je v nás. Kdyby neexistovali slimáci, mšice, mravenci, obvinili bychom z naší nepohody zřejmě někoho jiného. A mnohdy to stejně děláme. Myslíme si, že se okolí a lidé, kteří jsou nám blízcí, musí změnit – partner, rodiče, šéf, spolupracovníci…

Beruška si pochutnává na mšicích

Až jednoho dne pochopíme, že svět je kouzelné místo k životu, pocítíme vděčnost a démonizace všech škůdců (pocitů nepohody), kterou jsme si pracně vystavěli, přirozeně zmizí. Když se usmíříme sami se sebou, naše vztahy se vyladí a usmíříme se i s přírodou a slimáky.

Naše mysl je někdy jako kytka ve váze – zvadne během týdne… Ale můžeme se o ni naučit pečovat a budeme mít rázem rozkvetlou zahradu. K tomuto tématu jsem před rokem napsala online program, který jsem nazvala Zahrada mysli.

  1. Pokud by sis mohla vzít na opuštěný ostrov jen jednu bylinku, která by to byla? 

Jsem žena, jsem proměnlivá, i moje nálady a pocity. Dneska bych si s sebou vzala řebříček obecný. Za týden možná mateřídoušku nebo kakost, za další týden třeba pelyněk černobýl. Pro mě není jedna jediná bylinka ta NEJ. Ale pokud by ses mě zeptala, jaký bych si vzala éterický olej, byla by to levandule. Ženská, harmonizační, antiseptická (když už bych byla na tom ostrově), zklidňující, něžná. Miluji její vznešenou vůni a vyzařování.

Autorka článku s Lindou

Děkuji Lindě za inspirativní odpovědi a všem čtenářům přeji mnoho krásných zážitků s bylinkami, zahradami a přírodou vůbec!      

Autorka článku: Petra Torová, foto: autorka a archiv Lindy Mahelové.                         

Čas zralosti a úrody aneb strava, bylinky a éterické oleje v pozdním létě

Tradiční čínská medicína rozděluje rok na pět ročních období. Pozdní léto je pátým ročním obdobím, které naše západní civilizace nezná. Představuje počínající jin, který zmírňuje jang letního žáru. Je to čas zralosti, úrody a sklizně. Pojďme se na něj společně podívat.

Symbolem pozdního léta v čínském pentagramu je element Země a přináleží mu žlutá barva. V cyklu pěti prvků je Země vyrovnávajícím a vyživujícím prvkem, který symbolizuje střed a pečuje o harmonii mezi ostatními prvky. Z orgánů patří k elementu Země slezina-slinivka a žaludek. V následujícím článku se dozvíte, jak můžete slezinu, slinivku a žaludek podpořit právě v tomto období pomocí vhodné stravy, bylin a také éterických olejů. V závěru článku vás čeká recept na voňavou masážní směs na podporu sleziny.

Co v pozdním létě jíst a čeho se vzdát?

V pozdním létě je vhodné pokračovat v lehké kuchyni, nejvhodnější tepelnou úpravou je krátké vaření, blanšírování či osmahnutí. Je dobré nepoužívat příliš silného koření, jídlo má mít jemnou chuť a má být jednoduché. Slezina nemá ráda vlhko, proto je vhodné vyhýbat se mléčným výrobkům, cukru a velkému množství pečiva. Mezi hlavní příčiny vlhkosti v těle patří mouka, cukr, tuk a přejídání se.

Mezi vhodné potraviny patří kukuřice, rýže, brambory, jáhly, slzovka, fazole adzuki. Obilná zrna je ideální konzumovat celá. Ze zeleniny se doporučují mrkev, petržel, dýně hokaido, zelené fazolky, z ovoce jsou vhodné meruňky. K pití je vhodný heřmánkový čaj, s mírou i zázvorový.

Stejně jako v létě je třeba se vyhnout prudkému ochlazování ledovými nápoji a zmrzlinami, protože chlad tělo stáhne a horko se uvězní uvnitř.

Pro zdravou slezinu se nedoporučuje jíst pozdě večer, ideální je dát si poslední jídlo 3 hodiny před spaním. Slezině také prospívají teplé snídaně.

Tip redakce: Přečtěte si také o stravě a bylinkách v létě!

Zdravá snídaně na podporu sleziny: jáhlová kaše

Jak jste se dočetli v předchozím odstavci, jednou z obilnin vhodných v období pozdního léta jsou jáhly. Slezina má navíc ráda teplé snídaně, proto je skvělé uvařit si ke snídani jáhlovou kaši. Recept je velmi jednoduchý: půl šálku jáhel v bio kvalitě několikrát propláchneme vodou, vsypeme do hrnce, přidáme 1,5 šálku vody a vaříme 20 minut. Vzniklou kaši můžeme dochutit skořicí, medem, rozinkami nebo obilnými sirupy, případně přidat v polovině vaření kousky ovoce. Neuškodí přidat také kousek másla. Pokud vám kaše zbude uchovejte ji v lednici na další den. Pak jen stačí ohřát s trochou vody. A pokud máte pocit, že vařit si ráno kaši je moc práce, tak věřte, že není. Já to dělám často tak, že si večer propláchnu jáhly a připravím je do hrnce i s vodou na vaření. Ráno vstanu, zapnu sporák a než proběhne ranní kolečko koupelny, cvičení a oblékání, je kaše uvařená.

Příprava snídaňové kaše je jednoduchá

Bylinky na slezinu, slinivku a žaludek

Na úvod je třeba poznamenat, že všechny tři orgány jsou velmi provázané, a proto platí, že slezina je v pořádku, pokud jsou v pořádku i slinivka a žaludek, a naopak.

Byliny vhodné pro posílení sleziny jsou třezalka tečkovaná, růže šípková, komonice lékařská, zemědým lékařský, čubet benedykt, divizna velkokvětá, smetanka lékařská, řepík lékařský, truskavec rdesno ptačí, pýr plazivý, celík zlatobýl, bříza bradavičnatá, jitrocel kopinatý, sedmikráska chudobka. Čaj na podporu sleziny připravíme smícháním 60 g třezalky, 40 g šípků, 20 g komonice, 20 g zemědýmu, 20 g benediktu, a 20 g divizny.

Byliny vhodné pro posílení slinivky jsou jestřabina, borůvka černá, fazol obecný, chmel otáčivý, lopuch větší, čekanka obecná, dobromysl obecná, řebříček obecný, řepík lékařský, třezalka tečkovaná, lnice květel, máta peprná a mateřídouška obecná. Čajovou směs pro regeneraci slinivky a pro radost ze života připravíme smícháním 40 g dobromysli, 50 g máty, 20 g řebříčku, 20 g řepíku, 20 g truskavce, 20 g třezalky, 20 g mateřídoušky a 10 g lnice. Tato směs je dobrá také proti nadýmání a různému nepohodlí v břiše.

Bylin příznivě působících na žaludek je celá řada, většina z nás sáhne při žaludečních obtížích po mátě či heřmánku. Pojďme se podívat i na další byliny vhodné při žaludečních obtížích a na podporu trávení. Mezi další vhodné bylinky patří sléz lesní, len setý, lékořice lysá, proskurník lékařský, mochna nátržník, meduňka lékařská, měsíček lékařský, řebříček obecný, pampeliška lékařská, fenykl obecný, kmín kořenný, dobromysl obecná, třezalka tečkovaná.

Jednoduchá čajová směs na podporu zažívání a trávení: máta, měsíček a řepík ve stejném poměru. 1 polévkovou lžíci směsi zalít 250 ml vařící vody, nechat vyluhovat cca 10 minut a popíjet teplé.

Oranžová mrkev je dobrá i pro pozdní léto

Éterické oleje pro posílení sleziny, slinivky a žaludku

Z energetického hlediska můžeme slezinu, slinivku a žaludek podpořit také éterickými oleji. Mezi oleje náležející k elementu Země patří téměř všechny semínkové silice jako anýz, fenykl, kardamom, kmín, koriandr, pepř černý, dále benzoe, citron, citronela, kadidlovník, lemongras, máta, myrha, pačuli, santal, šalvěj levandulolistá a vetiver.

Benzoe posiluje čchi a jang sleziny, kardamom, kmín a koriandr regulují čchi sleziny a žaludku, máta reguluje čchi žaludku a střev, pačuli reguluje čchi sleziny a slinivky.

Éterické oleje můžeme kapat do aromalampy nebo si vytvořit masážní směs naředěnou panenským olejem.

 Masážní směs na podporu sleziny

  • 6 kapek benzoe
  • 5 kapek kardamomu
  • 4 kapky citronu

Všechny éterické oleje nakapejte do lahvičky o objemu 30 ml a doplňte panenským rostlinným olejem (např. mandlovým). Masírujte 1-2x denně oblast podžebří a solar plexu. Uchovávejte stejně jako éterické oleje z dosahu dětí a domácích zvířat.

Ať je vám i v pozdním létě krásně.

Autorkou článku je Kateřina Hrazdirová, foto: autorka a Pixabay.com

Partnerem článku je Asociace českých aromaterapeutů:

Použitá literatura:

  • Šimková MUDr. Michaela, Haldová Ivana PharmDr. Učební texty Školy přírodních terapií, 1.ročník 1.část, Český Krumlov 2017
  • Šimková MUDr. Michaela, Haldová Ivana PharmDr. Malinovská Radmila, Učební texty Školy přírodních terapií, 2.ročník, Český Krumlov 2017
  • Novák, Petr. skripta Diagnostika pěti elementů. Praha: Institut aromaterapie. 2014

Další části seriálu:

Na horách právě kvete léčivé zlato, ale pozor, je chráněné

Arnica montana je – alespoň podle názvu – známá všem, kdo používají homeopatika. Co je vůbec česky zvaná Prha chlumní zač? Jak vypadá a v čem je tak speciální? Na co je tato bylina dobrá?

Stále více Čechů potkávám v Galtüru, v malé vesničce na konci Paznaunského údolí v západním Tyrolsku, kde žiji se svou rodinou. Tato horská vesnice má svá specifika. Jedním z nich je její poloha v nadmořské výšce 1600 m. Ideální pro vysokohorskou bylinu Prhu chlumní (Arnica Montana), ta se zde hojně vyskytuje.

„To je ta žlutá kopretina?“

Ptali se mě děti. Ano i ne. Tohle je Prha chlumní (Arnica Montana). Obě patří do rodu hvězdnicovitých, a tak se na první pohled mohou zdát velmi podobné. Avšak oproti kopretině nejsou listy arniky pilovité nýbrž celokrajné a stejně jako její přímý stonek jsou porostlé viditelnými chloupky.

Květy arniky mají většinou trochu nedbale uspořádané okvětní lístky. Jejich zlatá barva vyniká mezi ostatními žlutými bylinami, které na horských loukách rostou. A ta vůně! Lepší snad příroda ani nemohla namíchat. Nesrovnatelná s pachem kopretiny. Arnika je nasládle kořeněná s bergamotově citrusovou horní notou. Trochu připomíná smil.

Zářivě žluté okvětní lístky této bylinky

Vyskytuje se na polopropustných chudých loukách, vysychajících vrchovištích či ladech, ale hlavně nevápenných půdách. Je to evropský endemit, avšak má poměrně velké rozšíření. Dalším objevujícím se druhem je  Arnika luční (Arnica chamissonnis), dovlečená do Evropy ze severní Ameriky. Není tolik náročná na své existenční podmínky a lze ji i kultivovat. Pravděpodobně má také léčivé účinky, ale slabší než A. montana, jen dosud neexistují žádné dostačující farmakologické ani klinické studie o její účinnosti.

Na co arnika pomůže?

Květy arniky se zpracovávají do masážního oleje nebo tinktury. Z těchto základů je dále možné připravit mast. Olej je oblíbený mezi sportovci k masážím svalů. Starým lidem udělá dobře na bolavé klouby a revma. Prohřívá a napomáhá cirkulaci krve. Je vhodný k potírání křečových žil a hematomů.

Vyrábím si vlastní domácí macerovaný olej z okvětních lístků Arnica montana. Lístky naložené v BIO slunečnicovém nebo za studena lisovaném mandlovém oleji nechávám stát na světlém místě.

Nasbírané lístky se macerují na okně

Stejně jako smil také extrakt z arniky skvěle působí při hojení modřin, pohmožděnin, výronů, naraženin, natržených svalů a jiných podobných nehod. Pokud se na zraněné místo ihned namaže olej nebo tinktura, začne okamžitě fungovat. Zcela zabrání tvorbě krevní sraženiny nebo napuchnutí a v okamžiku zastaví bolest. Nesmí se však dostat do otevřené rány!

Arnika se používá také vnitřně jako lék posilující srdce a krevní oběh, či k léčbě onemocnění žil. V těchto případech je ale nutné poradit se s odborníkem, který zohlední stav pacienta. Totéž platí pro těhotné ženy. Jako kloktadlo ji lze využít k léčbě zánětu dutiny ústní a hltanu.

Z usušené podzemní části rostliny se vyrábějí homeopatika. Řekla bych, že patří do každé homeopatické lékárničky. Kromě výše uvedených účinků se používá také k hojení ran, při extrakci zubů, po porodu, před i po operaci. Při nízké potenci je osvědčená u dětí trpících na noční pomočování.

Máte naplánovanou operaci? Posilněte své tělo!

Pokud má někdo naplánovanou operaci, lze posílit a připravit tělo k zákroku. Jak nám nadiktovala naše učitelka Eli Kainrath: „Vše bude lépe fungovat.“ Pozor! Jedná se o homeopatika s velmi silnou potencí. Proto se užívá od každého níže uvedeného homeopatika maximálně 5 globuli a pouze jedenkrát!

Den před plánovanou operací: Arnica Montana D200 (CH200)

  • připraví tělo ke změně a zásahu

Co nejdříve po operaci: Hypericum perforatum D200 (CH200)

  • posiluje nervy, pomáhá tlumit bolest

Den po operaci: Ruta graveolens D200 (CH200)

  • napomáhá ke stažení rány a jejímu hojení
Arnica jako homeopatikum

Tento postup mám vyzkoušen na mém choti a několika známých (Co bych taky dělala s celou lahvičkou tak silných homeopatik?). Operace vždy proběhla hladce, bez komplikací, dokonce s lepším průběhem a pooperačním stavem ve srovnání s pacienty na pokoji se stejným zákrokem. V jednom případě se i lékař divil, „jak pěkně se to vyvíjí“.

Přísně chráněná rostlina

U nás v České republice se arnika dá spatřit v pohraničních horách, nejvíce v Krkonoších nebo na Šumavě, avšak roste tam zřídka. Stejně tak v moravských Beskydech nebo Jeseníkách, kde se dříve vyskytovala běžně. Dnes je to víceméně o štěstí vidět ji kvést. Vůbec se nesmí trhat ani sbírat a je to logické.

Napadá mne napsat, že „v Galtüru roste jako plevel“, ale to si ta bylina nezaslouží. A tak raději – V Galtüru je jí hojnost a pro tu hojnost si ji sbírat dovolím, i když i zde je chráněná. Sbírám s respektem k přírodě a budoucím generacím. K léčebným účelům postačí okvětní lístky. A aby ji včely nepřehlédly, zanechám alespoň polovinu lístečků na květu. U horských cestiček nesbírám. To, aby se jí i kolemjdoucí turisté mohli pokochat zblízka.

Autorkou článku je Veronika Němcová. Foto: autorka a Pixabay

Použitá literatura: 

  • STADELMANN, Ingeborg; SCHILCHER, Heinz; HERB, Christian: Duft- und Heilpflanzen. sehen, verstehen, anwenden. 2012 Stadelmann Verlag. ISBN 978-3-943793-03-1

Letošní Svatojánky na Vlčí hoře? Pořádná dávka slunce a radosti

Minulý víkend proběhla tradiční bylinková událost Svatojánské slavnosti u Krásné Lípy. Největší atrakce? Pro děti určitě euforické skákání po několika balících sena. Těšili se na to celý rok a do příště zase budou. Lákadla však byla nachystána i pro dospěláky. Třeba komentovaná prohlídka zahrady s Robertem Tisserandem, světovou osobností aromaterapie, či koncert oblíbeného Zrní. Všichni si mohli užívat hudební program od dopoledne do pozdního večera, spoustu přednášek, stánky plné krásných věcí, dobré jídlo i pití. Ale hlavně bylinky všude okolo. Svatojánské slavnosti jsou již 13 let důstojnou oslavou na jejich počest.

Roberta Tisseranda před časem zpovídaly naše redaktorky, zajímavý rozhovor nejen o jeho cestě k aromaterapii stále k přečtení.

Skvěle vyhodnotil tento ročník na FB návštěvník Jakub, já s ním vřele souhlasím: “Ahoj zelený lidi 🙂 díky za letošní čupr slavnosti bylinek – počasí jako na objednávku, jídla a pití přehršle (čti peněženka prázdná) a konečně i celodenní hudební program! Jupí jou 🙂 dobře to děláte. Čili pochvala, palce nahoru a příští rok snad nashledanou :).”

Robert Tisserand a jeho bylinkové tipy

Příroda a člověk patří k sobě

Pořadatelé charakterizují svůj záměr takto: “Svatojánské slavnosti bylin jsou oslavou přírody a lidí, jenž se zde setkávají, a společně prožívají hezké okamžiky letního slunovratu. Můžete zde s námi vnímat a prožít spojení přírody a člověka. Je naší zodpovědností, a chceme slavit tak, aby se po nás mohli přirozeně nadechnout nejen přírodní síly a živly, ale i budoucí generace.”

A přesně tohle je zde cítit – respekt a láska k přírodě, taky chuť spojovat lidi s podobným cítěním. Svatojánky jsou místem setkávání, mimo jiné se zde potkalo i několik redaktorek Kouzla vůní. Po návratu z výletu jsem se jich ptala na pocity a dojmy.

Kouzlo vůní nemohlo chybět

“Co bych řekla ke Svatojánkám? Bylo to milé a intenzivní setkání lidí plujících na stejné vlně, oslava bylin – darů země a slunce, napojení na Matku Zemi. Děkujeme organizátorkám a těšíme na příští ročník.” To mi napsala Kateřina Hrazdírová, její poslední článek se věnuje letní výživě a vhodným bylinkám k aktuálnímu období. 

“Já jsem si letos nejvíc užívala atmosféru. Milé lidi nastavené na stejnou vlnu, známé tváře. Co mě ale opravdu dostalo, byla nová čajovna, obchod a masérna s úžasnou paní masérkou. Zkrátka super den!” Poslala jako zhodnocení Iveta Klímová, ta pro Kouzlo vůní vloni napsala krásný článek o rakytníku. 

Neodolatelné a neúnavné poskakování na seně

Víly, skřítkové a bylinky

Osobně tuto událost nazývám setkáním víl a skřítků. Během pár prvních hodin poletování na krásné vlčihorské louce se v ně promění většina dětí. A nejen dětí… Lidé tady tak nějak přirozeně splývají s přírodou. Ženy krásní, muži mužní. Ostatně svátek sv. Jana bývá se zjevováním různých rostlinných bytostí tradičně spojován. Zde se objevují již během dne, ani nemusíte čekat do noci. Ta pak, po skončení hudebního programu na pódiu, patří žabím hlasům a světluškám. Ovšem i komárům a klíšťatům. Otestovala jsem zde přírodní olejový repelent, zafungoval skvěle na mne i na mojí psí parťačku. Do Prahy s námi neodjelo ani jedno klíště, ani jeden kousanec. Jen úpal ze sluníčka a trochu spálená ramena. Recept na repelent najdete na konci reportáže.

Mám to tady na Vlčí hoře a v okolí moc ráda. Všechny moje návštěvy zde jsou spojené s “magickými” zážitky a “kouzelnými” lidmi. Jako by v těchto místech příroda šla člověku naproti a rostliny samy chtěly sdělovat svá tajemství. Mě tady do svých léčivých sítí chytly šalvěj muškátová a vitánie snodárná. Setkání, na jaké se nedá zapomenout. Obě od té doby hojně používám ve své praxi. Ale zpátky ke slavnostem… Velké plus je možnost přespat ve stanu přímo na louce v areálu. My letos strávili noc pod hvězdami, počasí přálo a plátěná střecha nad hlavou ani potřeba nebyla.

Vlčihorská zahrada je místem, kde rostliny mluví

Vlčihorská zahrada jako živá sbírka

Velkou zásluhu na jedinečné atmosféře tohoto místa má nepochybně spolek Vlčihorská zahrada, pořadatel Svatojánských slavností bylin. Ten zde založil a obhospodařuje výjimečnou bylinkovou zahradu, jednu z mála veřejných botanických zahrad založených od počátku na principech permakultury. Permakultura využívá moudrosti přírody a kombinuje ji s nejnovějšími poznatky vědy, aby s co nejmenším úsilím bylo dosaženo co nejlepších výsledků a výnosů. Více o principech přirozeného pěstování přímo na webu sdružení. 

Největší provoz zažívá zahrada zcela jistě o svatojánském víkendu, ale navštívit ji můžete po celý rok. Nachází se v areálu společnosti Nobilis Tilia, ale je veřejně přístupná. A je prostě nádherná! Za posledních pár let, co ji navštěvuji, se rozrůstá do větší a větší krásy. Skvěle si tady člověk osvěží znalosti nejen léčivých rostlin.
Na záhonech najdeme běžné bylinky známé ze zahrádek či volné přírody, ale i takové, které se pěstovaly na vesnických záhonech dříve a dnes už o nich mnoho nevíme. K zajímavostem patří staré odrůdy zeleniny a domácí zapomenuté a polodivoké keře. Ze vzdálenějších krajin třeba bobuloviny z oblastí Sibiře nebo Severní Ameriky.

Jedno čínské přísloví říká, že zahradu trvá vytvořit sedm let. Japonské, že nejlepším nářadím v zahradě je zahradníkův stín. Rostliny samotné vnímají přítomnost lidí, jimž na nich záleží, těm pak dělají rády radost. Semínka vybraných rostlinek z Vlčihorské zahrady je možné zakoupit přímo na místě.

Olejový repelent s nimbou na lidi i na psy

Tato směs byla otestována intenzivním pobytem v přírodě – na louce a v lese. Klíšťata i komáři byli přítomni v hojném počtu. Ale nezakousávali se do nás. Olejíček jsem mazala sobě na předloktí a kolem kotníků, pejskovi na nohy a břicho třikrát během dne.

Potřebujete:

  • lahvička 30ml
  • jojobový olej 20ml
  • nimbový olej (neem) 10ml
  • éterický olej levandule 12 kapek, cedr 8 kapek, citronela 6 kapek

Citlivějším jedincům bych doporučila vyzkoušet nejdříve na kůži potřít malou plochu a hodinu počkat, v případě reakce (např. zčervenání) olejíček více naředit jojobovým olejem. Je to ale velmi málo pravděpodobné.

Jedem domu, vůbec se nám ale nechce

Tak příští rok se na louce plné malých víl a skřítků pod Vlčí horou třeba potkáme i s vámi.

Radši si to rovnou zapište! Na svatého Jana tradá za bylinkami směr Krásná Lípa!

Autorkou článku je Kateřina Polívková. Foto: autorka, Kateřina Hrazdírová, Lucie Stráská.